Nejen
pokoj obdržíte pro sebe, ale on bude vyzvednut ze svého
domova v Nebesích a poslán všemu lidu, aby mohlo
začít mé Království nad ním a v
něm od tohoto času až na věky.
Řeknete
mi: Jak poznáme, že jsme v Tobě, ve Tvém srdci, ve
Tvé Lásce, když naše oči je nevidí?
Ano,
vaše oči to neuvidí, ale přesto to jistě
poznáte podle znamení, která nesou spojení se mnou.
Spojení se mnou má tyto znaky:
naplnění
nadšením pracovat podle mé Vůle a sloužit
jí –
touhu konat dobro pro ně samotné,
že ono je to krásné a svaté,
dávající vašemu životu hluboký
smysl a cíl –
účast
a soucit s trpícím a hříšným světem
–
pomoc bližnímu čistou svatou
modlitbou, prosbou, přímluvou i skutky šlechetnosti.
Poznáte-li, že jsem všude,
kde je člověk jako živý a činný,
moudrý a laskavý pracovník, ochotný pomocník
dobrého díla –
budete-li
mne hledat v sobě, v člověku, v bratru, příteli i
nepříteli –
budete-li
přemáhat zlo dobrem –
Přijmete-li Slovo mé s radostí
jako vůdce a učitele, pomocníka a přítele
svého života –
budete-li Slovo mé nosit v srdci,
jím žít a jím se těšit, povzbuzovat i
sílit po čas v těle,
pokud vás nebudu mít přímo u sebe –
budete-li
mít ke mně větší lásku než umí
lidské srdce dát – lásku vroucí, svatou,
darující se bez výhrad –
budete-li
s láskou jednat a myslet na všechny viditelné i
neviditelné –
pak jste ve mně a já ve vás
a z našeho spojení se rodí nový člověk,
kterému se otvírá brána vesmíru do
záře věku Lásky –
pak co je vaše, je i mé, a co mé, i
vaše je, protože jsem přišel uskutečnit
bohočlověka v rozsahu zemském i nebeském a tak,
jak to nese a dovolí pro to stanovený čas a výše
milostí, v níž nesu Světlo na cestu lidstvu.
Podle duchovní inspirace přijaté od
Krista napsala
ã
Božena Cibulková, 1952 – 1972.
Poznejte mne, lidé. Poznejte
svého Boha. Naučte se milovat skrytý život Ducha,
plný podivuhodných krás. Poznejte, že jsem
skutečností a zjevuji se i mnoho činím jako Duch Boží,
Duch pravdy. Působím jako Ježíš i jako Kristus,
jako trpící i mocný v pravici Otce, Syn Boží i
Syn Člověk.
Neuvěříte-li
ve mne takto, pokud žijete na Zemi v těle, já vás po
jeho smrti nepřijmu, nedám vás obléci do
bílého roucha, ani neuvedu do svatého místa, kde je
váš Otec.
Vy
nevíte v hloubce pravdy, kdo je Otec, kdo je Syn, jak žijí a
působí jednotně jako Bůh Tvůrce i Vládce,
Rozmnožovatel i Udržovatel všeho, co je i co bude jako
živé, čisté a svaté stvoření,
dílo vesmírné rozsáhlosti. Je potřebí
však, abyste Boha poznali a On se mohl znát k vám jako Otec
k synům, až se vrátíte žít do Jeho Ducha po
zkouškách a utrpení tělesného života.
Kdo
nepoznal Boha, nebude poznán jako syn. Nebude-li poznán, nebude
ani pozván k vyššímu vědomému životu.
Bude mu odňato slovo a on se vrátí do stavů, v
jakých žil než jsem mu dal jiskru duchovního
vědomí, která teprve činí z něho
člověka a zvedá jej nad tvory dosud
čekající na duchovní oživení podobně
jako zvíře, rostlina i zemský prach.
Volám vás, volám:
Navraťte se ke mně!
Navraťte se do krásného svatého
života!
Neoddalujte čas svého návratu ke mně!
– volá Otec.
Neoddalujte čas spojení se mnou!
– volá Syn.
Neoddalujte život od radosti, pokoje a Lásky!
–
praví
Ten, který radost, pokoj a Lásku má a dává
ji těm, kdo jsou mírní jako holubice, jemní jako
jarní vánek, čistí jako lesní studánka.
Z
vašeho navrácení se budete radovat nejen vy, ale
všichni tvorové, neboť ono přinese povznesení
tisíců životů nacházejících se v
ponížení, utrpení i těžkých
službách hmotě. Neoddalujte radost svou ani radost
tisíců jiných, kteří z vašeho
navrácení budou mít velký užitek, protože
jejich vzestup je vázán na vás. Neoddalujte radost mou nad
vámi, protože váš příchod k Otci bude dnem
Lásky.
Den
Lásky nese oblažení všem životům. Nese
potěšení, jaké nepoznalo srdce vaše ani mé
již dlouhý, předlouhý čas. Den Lásky se
přibližuje vaší snahou žít dobrem,
dávat lásku. Den Lásky se přibližuje vaším
vítězstvím nad pokušením světa.
Nuže,
odolávejte pokušením jako silný strom vichřici,
pevná hráz rozbouřeným vodám, dům postavený
na skále otřesům Země. Stojím u
každého, kdo bojuje s pokušením jako s
nepřítelem radosti mé i radosti lidské. Stojím
a pomáhám.
Nechvějte se bázní
přede mnou. S člověkem, který mne miluje, vždycky
vlídně jednám, vždy s láskou k němu
mluvím.
K
milujícím mluvím s láskou, k
nemilujícím volám: Rušitelé Božího
Zákona, proti vám stojím a budu stát, pokud se
celým srdcem neobrátíte k lásce a nebudete jako
milující krátit dny mého i lidského
utrpení a přibližovat den radosti mé i lidské.
K
milujícím vlídně a mile, k nehodným
přísně a káravě jsem mluvíval a
mluvím. Tak bude, pokud hřích se nestane
neznámým slovem v lidském jazyku, v lidském
činu i v celém životě člověka.
Otec mi řekl: Miluj, ale střez také zákony života. Na nich
závisí dobrá souhra věcí a bez nich je
život jen pokusem o neužitečné dílo.
Proto
vás miluji a také střežím zákon,
jímž je váš život veden a udržován.
Netušíte, co s vámi mám práce a námahy.
Jste jako neposlušné děti a já ten, jemuž jste
dáni na vychování a k dozoru, aby z vašeho
života vzešla jednou radost Otci i vám, radost
dokonalá, jaká plyne z vědomí dobře
vykonaných úkolů a jejich blahodárnosti na
celý běh života.
Pro
vás se namáhám a vy o tom nevíte. Proto
lhostejně a s malým zájmem mluvíte o Kristu.
Lhostejně i chladně přijímáte poučení,
že On je váš Spasitel. Nejste-li lhostejní, tedy jste
málo nadšení, málo vřelí. Jste jako
člověk na křižovatce cest; mám jít tam,
či jinam – kde naleznu štěstí, radost života?
Svět
se vám líbí, ale ode mne čekáte
posmrtné odměny. Kam jít? Za světem či za Kristem,
za Bohem křesťanů nebo za bohem pohanů? Který je ten
pravý Bůh, jenž je dobrý a vždy
odpouští, neodvrací se od hříšných
lidských cest?
Poznejte, poznejte svého Boha.
Poznejte, že Bůh je jeden, jediný, který má
věčnou nesmírnou Lásku. Je však také
zákonodárcem. Střeží zákon života a
na každém žádá, aby jej vědomě plnil.
Poznejte,
že Bůh je Otec. Poznejte, že Bůh je Syn –
věčné mládí života – a Otec –
věčné stáří života.
Budete-li
znát Boha jako Otce, dobře vám. Je však potřebí
znát Boha i jako Syna. V Synu je budoucí život. Syn je
Síla Boha vždy nově se omlazující a
obnovující, aby byla věčná, nehynoucí,
nikdy nesetřelá, nestárnoucí krása v
celém životě Božím i lidském i všech.
Není Otce bez Syna, není Syna bez Otce.
Věřte
– věřte, že Syn je, abyste v Synu, s Ním a
Jím se účastnili života, který je a bude
životem člověka a Boha, cesty jediné.
Poznávání Boha je
zajisté obtížné, člověku nedostupné.
Ale všechno se mění, když Bůh chce. Tehdy se
nemožné stává možným.
Hle,
je čas rozumu člověka nepochopitelný, kdy Bůh
nemožné činí možným. Je čas
vykupování člověka z břemene mnohých vin,
porušení zákona života. Nese dění
neslýchané, nevídané. Nese velké činy
Boží, jimiž se změní k nepoznání
život člověka a z těch, kdo jsou zváni
hříšní, se stanou svatí duchové.
Jsem
vykonavatel činů Božích. Ve mně poznáte
svého Boha i všechny Jeho činy. Přišel čas,
abych byl vámi poznán ve jménu Kristus, neboť Otec si
přeje, aby člověk poznal, ke komu je připodobněn,
podle koho má žít na Zemi i na vysokých
stupních života v jasu Ducha.
Člověk mne nemůže
poznávat, pokud se mu nedám poznat sám. Já mu
nyní pravím:
Jsem
Ten, který je tvůj Otec i tvůj Pán, tvůj Bůh
obnovující tvou svatost, moudrost i duchovní krásu,
jakou jsi měl, když jsem tě jmenoval Božím synem,
bytostí božskou.
Nevíš,
co máš žádat ode mne i sám na sobě, co si
přát a chtít. Neznáš hloubku jména
člověk, neznáš svá poslání
nyní, já jsem však tvůj tichý
vnitřní Učitel i Rádce. Naslouchej mi v
hlubinách srdce a najdeš pravá rozhodnutí,
sílu i odvahu vstoupit na novou cestu, postavit se k
vážným úkolům zušlechtění
celého světa, které jsem zahájil obětí a
nyní usilovnou a nesnadnou prací myšlenkou i
přímými činy na všech místech Země.
Pro vás, lidé, jsem
býval ukryt. Neznali jste mě do doby, než přišla
Maria, než přišel Ježíš. Nevěděli
jste, že Slovo je mocný Duch Boží, že Slovo je Syn
a Syn je v Bohu a Bůh v něm vždy zjevuje nové
dění, nová prorokování, velké činy
obnovující všechno tvorstvo jako jaro každý
strom, každé semeno skryté v živné dobré
půdě.
Neřekl
jsem v časech starodávných lidu Mojžíšovu:
Jsem Syn. Lidé teprve čekali na příchod Syna do
svého života. Očekávali dobu svého
obnovení v Bohu a tím uvedení do místa dávno
určeného za trvalý domov člověka.
Neřekl
jsem: Jsem Syn – ale již tehdy jsem připravoval své
zjevení na Zemi i svou práci mezi vámi a duchy,
kteří vám pomáhají na
očištění duše a vývinu dokonalosti.
Vždy jsem usiloval o to, abyste se
navrátili co nejdříve na svaté místo
příbytků Božích duchů. Vy jste však
neusilovali, složili ruce do klína a v duši své usnuli
i zcela poklesli slabostí svého myšlení, když
ono ztratilo nitku lásky. Trpěl jsem pro vaši věc a namáhal
se, ale vy jste se oddali duševní zahálce, životu
neužitečnému, jakému Otec nežehná a já
mu nedám sílu.
Odešli
jste ode mne a zapomněli na mne, ale já od vás neodešel
a nezapomněl na vás. Místa, kde jste dříve byli
se mnou, jsem pro vás stále střežil, nepřestal je
pro vás krášlit, dodávat jim cti domů
Božích.
Mé
usilování jste však vy znesnadnili v samém
začátku, uprostřed záchranného díla i
nyní, kdy se blíží jeho vyvrcholení a
ukončení a mezi vámi a Otcem má nastat věčný
mír. Vaší netečností ztížil se a
zpomalil celý postup a zdar záchrany a nové
spojování probíhá v utrpení obou stran.
Nemůže být stále
tak, že bych jen já usiloval, vás volal, abyste
nezapomněli, neporušili se až ke kořenům duše a
zcela ve zlu nepadli, takže by již nebylo návratu a vy
zůstali po jednu věčnost na místech pustých,
nesličných, na jakých živoří
nerozumní, leniví, pobloudilí a zaostalí
duchové kosmu.
Nemůžete
minout mé jméno bez vážného
povšimnutí, bez uzardění nad sebou, svou
dosavadní nedokonalostí. Neobrátíte-li se ke
mně celým srdcem, nezačnete žít podle mne
nyní, po mém Slovu kárání,
varování i poučení – pak běda
lidskému rodu. Zůstal by dále v opovržení a na
úrovni nízkých bytostí, jimž stále
hrozí vyřazení z vědomého života.
Ti,
kdo se však vyvinou k vyššímu stupni života,
vstoupí do Boží krásy a silných proudů
Otcova života v síle, moci a moudrosti Jeho synů.
Mnoho záleží na tom, jak
se zachováte, jak hluboce si mne zamilujete a zatoužíte
odejít za mnou a ke mně, ke Kristu. Láska se zajisté
nedá vynutit, přichází nečekaně a
náhle jako rosa, kdy se toho nikdo nenaděje, i když ji nikdo
nevolá.
Proto
volejte: Přijď, roso lásky, co nejdříve k
nám, zavlažit naše srdce, ať Slovo Kristovo vzejde a
rozkvete v nás, ať se sklidí zlaté klasy pšenice
a z nich může být vzato pro nové a nové setby do
srdcí tvorů, kteří nemají lásku, ať
se láska šíří do celého vesmíru,
všude, kde je život porušený tmou, kde se
čeká na spásu…
Kdo mne nehledá, netouží
ke mně blíž a mne poznat, nechce mít zábranu ke
svým nedobrým skutkům. Zajisté vlídně
mluvím, protože jsem přišel jako Smiřovatel k Zemi i
k člověku. Také však přísně
střežím ustanovení o životě
člověka, a proto i přísně k němu
mluvívám.
Řekl
mi Otec: Střez a chraň mé
dílo a nedopusť porušení! Dopustíš-li je,
opět naprav, aby v konečném čase, až přijdu
posoudit věci, bylo všechno jak má být v té době
na Zemi i na Nebi.
Víte,
že jsem dopustil porušení, ale nedovolím, aby trvalo
stále a nebylo napraveno do dne soudu nad všemi. Nedopustím,
aby člověk byl stále v zahanbení, ale řeknu mu:
Člověče, tys porušen. Dbej, ať znovu jsi jako jsi
býval, ba ještě krásnější, moudřejší,
ještě schopnější k práci po mém boku v
končinách dalekých i blízkých, na
místech, kde již život má tvar i kde se tvar teprve tvoří.
Bude-li
člověk znát své porušení,
vynasnaží se, aby je napravil. Nelze, aby se mu navždycky
zalíbila ošklivost místo krásy, zmatek mu byl nad
klid, mír a Lásku mou.
Řekněte mi, povězte, co
učinil člověk, co dělali lidé, když jsem jim
řekl: Zhřešili jste a odvrátili jste se od Boha
svého a jste jako ďáblové a neukázněná
zvěř i hadi nebo obyvatelé hlubin moře, kteří
světla nemají, je neznají a jsou voděni jen instinkty a
hrubým mechanismem těla. – ?
Povězte
mi, co učinili lidé, když jsem jim řekl: Napravte se,
odvraťte se od cest, jimiž chodí rušitelé pokoje a
míru, vstupte na cestu čistou, která je vaším
vychováním k dobru, na níž já k vám
mluvím – já, váš Bůh, Duch
čistý a Svatý, který s vámi vždy
dobře myslí a vás miluje. – ?
Poslechli
mne lidé, učinili podle mých slov, podle
kárání, varování, napomenutí
přísného i vlídného, které jsem
dával v každém čase jejich života na Zemi?
Neuposlechli mne lidé až do
dnešního dne, do této hodiny. Nejenže neuposlechli, ale
ještě více propadají zlu a ruší
Zákon Lásky. Nejdou na cesty mé, ale mají v
oblibě zmatené a tvrdé cesty hmoty čím
dál více. Zemi budují, ale duši nechávají
v chatrných šatech, bez oděvu nebo jako slabé
neduživé dítě či žebráka
spoléhajícího na milodar.
Proč
tedy reptají lidé, proč říkají:
Jaký život nám Bůh dává, proč
máme tolik tísně, proč nežijeme
šťastně a klidně, proč nás sužují
nemoci, horko i zima?
I slabého člověka mi Otec
dal do rukou jako matce dítě a řekl mi: Vychovej jej podle
své podoby, podle svého srdce, Moudrosti, Lásky i
schopností svého Ducha. Až bude vychovaný a Tobě
podobný, přiveď jej ke mně a já mu
požehnám.
Žel,
kolik jsem jich přivedl k Tobě, Otče, kolika synům jsi
svrchovaně požehnal? Není jich mnoho, nejsou jich
tisíce.
A
kde jsou tito požehnaní? Jsou snad v Nebesích u mne a se
mnou, abych je viděl a nermoutil se nad lidským rodem, ale
věřil, že každý jeho
příslušník bude požehnán Otcem, že
každému bude dána věrná má podoba,
každému dáno jméno syn?
Nejsou
u mne ani tito požehnaní, neboť jsem je znovu poslal do
světa a řekl jim: Jděte na lidské cesty a učte tomu,
co vy sami víte, sami znáte ode mne. Pomáhejte mi a
pracujte ve jménu mém, aby svět si uvědomil Boha
živého, který je neustále činný –
soudí, učí, řídí, tvoří,
obnovuje, mění, obrací zlo v dobro a vždycky miluje i v
největší přísnosti.
Aby lidé poznali Syna –
aby
věděli, že Syn existuje, že člověk je
učiněn podle Syna
a má se stát synem Božím –
aby
lidé žili v Synu a s Ním se spojili –
aby
ze spojení s Ním vyplynulo jejich čisté, svaté
synovství,
které Otec stanovil jako stav nejvýš svatý,
kterého má člověk dosáhnout do
určité doby –
aby
se stalo ještě i jiné, co je dosud skryté
a nelze ani nyní odhalit –
někteří
z obětujících se po mém boku a se mnou vzdali se
dobrodiní plynoucího z požehnání Otcova, a
tím k pobytu v Nebesích, na něž měli právo.
Šli
opět mezi hříšný lid a nesli mé Slovo od
srdce k srdci, aby v nich vzklíčilo, vzešlo a vydalo hojnou
úrodu, mé varování, kárání i
volání bylo mezi lidem slyšeno a stalo se
počátkem dávno předpovězeného
spasení.
Tak
jsem učinil, abych měl prostředníky svého Slova
Moudrosti, které chci dát všem, kteří na
mé varování zanechají nepravostí a na mou
výzvu a zavolání se shromáždí do
zástupu naslouchajícího Bohu, který mluví o
novém i budoucím životě člověka.
Shromáždí
se i zástup žijících plně podle
ustanovení, které dávám lidskému
pokolení z Otcova příkazu: Dej člověku
Zákon Dobra a Lásky, jímž Ty sám
žiješ a vše konáš. Podle něho ať je
člověk živ. Bude-li mu to těžké, pomoz ve
vhodný čas a dej ze své Síly síle
člověka, aby včas usedl k pravici Tvé, aby mezi Tebou a
člověkem bylo tak, jak je mezi Tebou a mnou.
Nuže, poznejte, lidé, že
Zákon můj je Láska a život můj je Dobro.
Zákon můj je zákonem vaším a život můj
je životem vaším. Podle mne jste učiněni, podle mne
musíte žít, chcete-li dokonale vyplnit a naplnit své
poslání.
Zahleďte
se na sebe a zkoumejte se. Je vaším zákonem láska? Je
vaším životem dobro? Je život váš jako
život můj ukázaný v Ježíši?
Co
činil Ježíš, víte. Co činíte sami,
také víte. Změřte rozdíly, hloubku
odlišnosti a odstraňte ji, aby jí nebylo a z vás
vyzařovala krása duše i moudrost ducha, jejich láska a
obětavost, trpělivost a pokora, jejich mírné slovo,
laskavé jednání, čistý život bez
poskvrny, jak vám jej ukázal Ježíš.
Můžete říci: Pane,
žádáš na nás nemožné.
Ježíš byl vtělený Bůh a my jsme jen
slabí lidé, nakloněni zlému. Nemůžeme žít
jako žil On.
Což
Ježíš se projevoval jako Bůh? On se projevoval jako
člověk. To, co bylo u Ježíše lidské, to
dělejte, to následujte. To, co činil maje v sobě
Boží Moc – to na vás nežádám ani
žádat nemohu. Boží Moc vám bude dána,
až budete Boží synové.
Pak
budete mrtvé křísit, nemocné uzdravovat,
slepým vracet zrak a hluchým slyšení. Nebudete to
činit na lidských tělech, ale na lidských
duších. Ty budete budit k životu a otvírat jim uši
ke slyšení mých slov. Duše budete uzdravovat, aby mohly
začít cestu napravení a pak k vlastní svatosti a
neploužily se životem jako stíny zešeřelým
krajem.
Pak
budete požehnaní synové, učící
všechen národ, všechen lid. Nebude pak jen dvanáct
apoštolů, ale bude jich dvanáctkrát dvanáct, ba
tolik, kolik bude potřebovat celý svět viditelný i
neviditelný ke svému navrácení se do svatosti.
Odešli jste ode mne do míst
pustých, kde nebylo Světlo. Odešli jste žít do
sfér pokušitele. Provázel jsem vás svým Duchem
až na okraj temnoty. Dále jsem jít nemohl.
Ti,
kteří zůstali na okraji temnoty a nevstoupili do ní, ti
se dnes již shromažďují do zástupu a
naslouchají Bohu, co k nim hovoří. Ti dbají
mého Slova, jsou věřící ve mne. Přemýšlejí
o Ježíši a již Ho cele následují.
Nevešli do plné tmy, proto neztratili zcela spojení se mnou.
Kolem nich se stále vinul slabý paprsek jako nitka, jako zcela
nezavátá stopa na poušti, který jim
umožňuje rychlý návrat zpět, rychlé
odkládání nánosu duševní
porušenosti.
Když
jsem počal volat k lidu, oni mne první zaslechli, i když jen
slabě, takže můj hlas je nemohl vyburcovat zcela, jen je
probouzel z dřímoty.
Lepší
dřímota než tvrdý spánek pro toho, kdo má
za úkol bdít. Oni tvrdě nespali, a proto také
nezaspali vhodnou dobu, kdy se Zemí ozývala má Slova
Učitele učícího Božímu životu.
Již na mé první
zavolání rozdělil se lid na tvrdě spící,
jen lehce dřímající, a na ty, kdo zcela bděli.
Proto lidé nejsou na stejném stupni duchovního stavu. Jedni
jsou na nízkém stupni, druzí na vyšším,
vždy úměrně tomu, jak žili před vstupem do
zemského těla.
Podle
minulosti je přítomnost a ta vytváří budoucnost,
formuje osudy lidí. Kdo nyní pevně věří ve
mne, dávno slyšel můj hlas a již dlouhý čas
usiluje o své navrácení k Otci.
Dávno
jsem mluvil a člověka volal k Otci. Dávno jsem mu
připomínal, že je duchem z Ducha Božího a
opět se má s Duchem Božím spojit a s Ním
žít. Volal jsem, ale mnozí neslyšeli, protože byli
příliš daleko ode mne, v hluboké temnotě. Když
neslyšeli, nevěděli, že volám a co mluvím,
čemu učím.
Bdělý člověk má
velkou starost. Lhostejný a lenivý mnoho starostí
nemá. Kdo slyšel mé volání, byl naplněn
starostí o své osudy a celý svůj život. Ta mu
nedala, aby se zabydlel na Zemi a žil podle zvířecího
světa.
I
začal uvažovat a přemýšlet o sobě. Proto, kdo
byl již dříve nízko stojícím a ve hluboké
tmě, ani v tomto čase není na místě
vyvýšeném, kde je Kristus, jeho Spasitel. Není-li u
Spasitele, není ani u Lásky Boží, a stále
stojí před svým Soudcem. Soudce je velmi
přísný Bůh trestající zlé.
Ten,
který slyšel mé volání, začal
přemýšlet a poznal, že je bytostí
zvláštní, odlišnou od ostatních zemských
tvorů, protože mluví, myslí, cítí. I
poznával, že je v něm silná vnitřní
podstata, že je v něm duchovní činitel. Začal jej
hledat v sobě a tak mne poznával, protože tajný
činitel v člověku jsem já – Duch Boží.
Část
mého Ducha je v člověku. Tato živá
myslící a jednající část se projevila,
nedala člověku zcela utonout ve tmě, když bylo kolem
člověka všechno hrubé a tvrdé. Již tehdy
dovedla vnést do lidského života jiskru vědomí,
že Bůh je a nedá člověku utonout nyní ani
později, nedá mu zapadnout do temnoty, neboť v Bohu promluvila
Láska a Láska je Spasitel člověka.
U mne je bezpečno. Ti, kdo na mne
mysleli a stále ke mně volali, abych se rozpomínal na jejich
život, o něj se staral a nepohoršoval se, když jsem
viděl jeho kolísání mezi dobrem a zlem, byli si
vědomi, že jsou nedokonalí a plní porušenosti. Ti
všichni si mě naklonili tak, že jsem vskutku střežil
jejich životy.
Chránil
jsem je před pohlcením tmou a nebezpečím,
léčkami a svody, když nepřátelé jim brali
víru ve mne, v Boha, který nemiluje úplatky v
obětinách a Jehož přízeň se
získává upřímností srdce,
pokáním a úsilím o čistotu života a
zbožnost, v nichž se zobrazuje hluboká víra,
pevná naděje, že nenechám člověka na pospas
světu, ale z něho jej vyvedu a postavím blízko sebe,
aby se rychle vybavoval z nevědomosti, pobloudění i
mdlobného vědomí.
Nebyly radostné dny od času, kdy
jste pobloudili. Nebyly klidné ani prožívané v
lásce. Jako jste si vy stýskali a bědovali ve světech
temných, tak jsem si stýskal i já.
Leč
komu jsem svěřil své soužení a řekl, že
trpím? Lidé nevěděli, že jejich Bůh má
nad nimi a pro ně žalost, že není radostných
dnů v životě, je-li porušen zlem. lidé jen
bědovali a stále volali: Bože, vyveď nás ze
soužení, dej nám radost, blaho, život bez
utrpení.
Bláhoví.
Jak málo rozuměli životu a jak málo mu dosud
rozumí. Jinak by věděli, že utrpení na ně
neposílám já, ale oni sami si je zvolili v tom
okamžiku, kdy porušili zákon o soužití v
míru a vzájemné lásce. Kdyby se navzájem
milovali, byli by čistí od vin, protože ve hněvu na
bratra vzniká mnoho nešlechetností. Jestliže si sami
zavinili své těžkosti, kdo je má od nich osvobodit, je
odejmout?
Kdo
spolehne na mou pomoc, dobře činí; pomoci se opravdu
dočká. Kdo však sám si také snaží
pomoci tím, že odstraňuje příčiny
obtíží tkvící v nedokonalosti, ten nejen
dobře činí, ale on se chová a jedná
výborně, lehce nade vším zlem
zvítězí a já mu vlivně skrytě v duši i
zjevně v osudech pomáhám.
Lidé si sami zaviňují
své utrpení. Člověk opustil Otce, a proto trpí.
Já jsem v Otci stále, a přece trpím; to proto,
že trpím s člověkem a budu s ním trpět, pokud
on se nevrátí k Otci. Kdybych já s ním
netrpěl, nedosáhl by spasení. Utrpení mé je
pro něho obětí. Umožňuje smíření
s Otcem všem synům, nazvaným synové marnotratní.
Až
se oni navrátí k Otci, opět bude život radostný,
pokojný, krásný pro člověka i pro mne. Pak
má Slova k němu budou jinak znít. Jinak mluví radost
než bolest, jiné Slovo řekne Otec než
přísný Soudce chyb.
Dal jsem vám z Ducha svého, a
proto jsem s vámi spojen. Svatá část do vás
vložená je páskou mezi námi. Dokud se
proviňujete, trpím, protože každé porušení
lásky vnímám podobně jako vy dotek věcí
hrubých, drsných, způsobujících
bolestné zranění.
Jako
vy při trhání růží zraňujete se o
trny, já bolestně jsem zraněn každou vaší
nešlechetností. Je mi trnem hluboko se
vrývajícím do mé mysli, citu i vědomí.
Jako vy si ošklivíte věci nečisté a
odvracíte od nich pohled, tak se mi oškliví tvrdost
vašeho srdce.
Vy
můžete oči odvrátit, když se vám něco
nelíbí. Ale já nemohu odvrátit oči od
lidského srdce, i kdyby mi bylo sebevíce pro bolest. Mám
je stále na očích a neodvracím od něho pohled.
Kdybych odvrátil, přestalo by žít.
A
protože nechci, abyste zemřeli, ale žili, snáším
všechno, čím mě neustále zraňujete.
Činím tak proto, abyste zůstali zachováni Otci, zvedli
se z ponížení, nabyli opět cti před světem
Božím a nebořili, co já stavím jako
nádherný chrám ve vašem srdci.
Prošli jste cestou trnitou, neboť
cesta ze tmy do Světla je nesmírně obtížná,
je kříž sám. Nejste ještě jak máte
být, ale jestliže jste se ke mně obrátili srdcem, pak
ustanou vaše těžkosti, zkrátí se a
ulehčí výstup na místo k mé pravici v
její tvůrčí práci pro blaho všech.
Má
Síla vás pozvedne jako pozvedá matka dítě do
své náruče, jde-li s ním po nepohodlné,
namáhavé cestě. Matka dává ze své
síly a namáhá se za dítě, aby se nemuselo
namáhat. Nikdo jí neřekne: Jdi a pomoz dítěti,
vezmi je do náruče a usnadni mu cestu. Matčina láska
sama je největším pomocníkem, nejlepším
vůdcem dítěti. Vždy chce pro ně
nejlepší. Láska dává matce pokyny: udělej
pro dítě to a to. Matka dělá, co chce její láska
k dítěti.
Jako
matka k dětem, já jsem k vám. Láska mi
říká: Učiň pro člověka to a ono. Pomoz
mu nyní, pomáhej stále. Má před sebou
namáhavou cestu ze tmy do Světla, do svatého stavu
duše. Láska sama se neptá, proč máte
namáhání, ona je jen vidí, lituje vás a touží
vám ulehčit, zkrátit dobu čekání na
radostný, krásný život.
Avšak
Láska je u mne spojena s Moudrostí. Moudrost je
prozíravé, do věcí zasvěcené
myšlení života. Ta říká Lásce: Ano,
sestro má, člověk má velké
namáhání, těžkou cestu do radosti. On ji
však těžkou mít musí. Naučí jej
poznávat život, vážit si všech darů,
které mu dáváš ty – Láska. Kdybys mu nebyla
vzata a on od tebe odloučen, ani by nevěděl, že jsi. Uvykl
si jen přijímat od jiných. Neumí sám darovat.
Musí se naučit dávat jiným, jiné
oblažovat, jiným krášlit cestu a život. Proto
buď trpělivá, sestro má, Lásko, já ti
řeknu, až bude pro tvé dary člověku čas.
Zaslouží si trest ten, kdo
zrazuje, opouští lásku, uchyluje se ke lži a klamu?
Zajisté tyto činy nechválí ani lidé
nevěřící v Boží zákony. Co mám
na ně říkat já, když mi Otec řekl? Bdi nad
zákony života, aby nebyly porušovány a život
měl pevnost a stálost.
Zákona
dbát a lásku v sobě nosit je úkol
nesmírně těžký, který vy, lidé v
těle, nechápete a neceníte. Až jednou budete konat to,
co konám já, tehdy oceníte a poznáte, jak jsem
žil, když jsem zachraňoval a pomáhal lidstvu.
Říkáte-li
mi: Pane, proč nám nepomůžeš v našem
namáhání tak, aby nám bylo dobře –
nevíte, jak mě zraňujete a ztěžujete práci.
Zajisté činím jak mám a jak mohu činit, aby
nebyl zákon života porušován, ale všichni k
němu lnuli, jej dodržovali s naprostou samozřejmostí jako
něco, co se nenařizuje, ale co se s láskou a rádo
koná.
Láska
mne vede ke spěchu v práci pro vás, abyste se opravdu brzy
zbavili tělesného namáhání i
soužení v duši nad mnohými věcmi,
skličujícími vaše srdce.
Láska
mne vede ke spěchu, Moudrost mne vede ke zdržování. Z
vašich nesnází vyrůstá ve vás odolnost
vůči každému svodu a pokušení. V nedostatku
lásky, který máte a pociťujete, se naučíte
vážit si lásky, ji vždycky ctít, dávat ji
v srdci na místo nejpřednější.
Naučíte-li se to, nebyly marné vaše nesnáze a
namáhání, ale přinesly vám dokonalý
stav člověka.
Musí
vyplynout nejen z mé pomoci vám, ale také z vašeho
vlastního přičinění a
namáhání, aby vám nikdo nemohl říci:
Hle, podarovaní, bez zásluh obdrželi svou svatost.
Pojďme i my okoušet všechno, co oni okusili, když poznali
dobro i zlo. Pán nás včas zachrání a dá
nám opět svatý stav bez naší námahy.
Ne
tak, moji milí. Dobrý příklad musíte
dávat všem. Také výstrahu každému tvoru,
aby vždy dodržoval zákony Boží a nikdy je
nepřestupoval. Na vás se ukazuje, co to je neuposlechnout rady
Boha, který je odpovědný za každý život a
chce jen dobré, krásné žití v míru a
pokoji, ve velké svaté Lásce. Přesvědčí-li
se, že přestupování je trestáno, jakmile se ho
kdo dopustí, pak nebude nikdo, kdo by byl veden touhou po vlastním
řízení života v neukázněné
libovůli.
Kdyby byl člověk jediný,
kdo žije se mnou, choval bych se jinak k lidským vinám. On
však je živ mezi mnohými tvory a ti nejsou tak vybaveni jako
člověk. Potřebují více vedení,
nemají tolik samostatnosti. Na ně právě
působí život člověka. Na něm se učí
a poznávají, jak se duch má a jak nemá chovat.
Jste
příkladem dobrým, nedobrým i velmi
výstražným. Záleží na vás, jak
žijete. Žijete-li podle Božích zákonů, jste
jim vzorem. Žijete-li špatně, jste pokušením i svodem
pro jiné. Pro ně dopouštím vaše
namáhání, aby viděli ovoce
přestupování Zákona Lásky.
Buďte
dobrým vzorem. Snažte se chápat příčiny
svého namáhání, těžkostí i
bolestí a přestaňte na ně žehrat. Mnohé je
pro vaši budoucí cestu ve vysokém vedoucím postavení
mezi duchy, kteří potřebují vedení cestami
života, jako nevědomé dítě potřebuje
vedení rodičů po čas než dospěje a
zmoudří.
Před očima stvoření
jste hřešili, ono vidělo váš pád, temnotu.
Nyní vidí vaše vycházení ze tmy do
Světla, žasne, učí se a vidí
zvláštnosti života, bohatého a složitého,
že je možné v něm prožít všechno:
lásku i bolest, radost i žal, tmu i světlo, odpočinek i
velké namáhání.
Stvoření
vidí, že jste všeho okusili. Poznali jste nejdříve
lásku a pak jste nevěděli, co láska je. Nyní
víte, co láska je, ale nemáte ji ještě cele v
sobě. Toužíte po ní a chcete ji mít v plnosti.
Proto podstupujete těžké cesty do míst, kde ona je.
Láska
sídlí v nejvyšších,
nejskrytějších místech života Otce i Syna. Vy,
hledajíce ji, musíte vystupovat na vrcholy. Cesta k
výšinám je vždycky obtížná, ale kdo
na ně vystoupí, je náležitě odměněn.
Vstoupí do nádhery života, cítí se
volný a šťastný. I vy jednou vystoupíte na
vrcholy života a za obtížnou cestu k nim budete
odměněni spojením s mou Láskou.
Tisíce
duchů pozoruje vaše cesty. Proto, aby se z nich poučili,
nezkrátil jsem ani neulehčil putování, ale vinu je
životem jako nesmazatelnou čáru vždy viditelnou a danou
jako vzor i poučení všem, kdo jsou a budou jako
živé bytosti boží, aby ony věděly, jak se žít
má i jak nemá, z jakého života plyne radost, z
čeho vzchází velké utrpení,
namáhání cesty k Lásce.
Na vaše životy jsou
vázány životy jiné, a proto mám o vás
velkou starost. Proto vážím každé vaše
slovo, zkoumám myšlenky, co nesou vám i jiným, co z nich
vzejde, dají-li přínos nebo poškodí celou
věc, a tak ublíží mnohým životům s
vámi spojeným neviditelnými pouty již z
dávných časů. Oni sledují mé
chování k vám, slovo posouzení, slovo mého
soudu nad světem, kdo jste byli a čím nyní jste a jak
žijete. Pozorně sledují vás i mé
jednání s vámi.
Projevuji-li
vám přízeň, oni namítají: Nemáme
vin jako člověk a Pán nám neprojevuje tolik pozornosti
jako jemu. On hřeší a Pán mu promíjí.
Člověk je miláčkem Páně, středem
Boží péče.
Tak
a podobně mluví duchové a já jim neustále
ukazuji vaše namáhání, utrpení, modlitby i
prosby, váš těžký život v těle na Zemi.
Oni se nemohou prokázat namáháním tak velkým
ani utrpením. Proto odstupují se svými výtkami,
jejich hlasy mluvící proti vám umlkají. Mně
pak nic nebrání pomoci vám. Mohu vám dát to,
co si plně zasloužíte – ochranu, vedení, pomoc i
dar moudrosti a lásky.
Běda
však, dožadujete-li se mé pomoci, ač sami jiným
nepomáháte, nemáte účast, soucit ani
lásku k jiným, ale ještě je i rmoutíte a jim
ubližujete. Ti, kdo pozorují váš život,
žalují na vás přede mnou a svědčí,
že jste nedobří. Je-li pravdivá jejich obžaloba,
je nutný soud. Soud žádá spravedlnost a
nehledí na mou láskyplnou lítost nad vámi.
Nedá to, co žádáte, ale vnese nové tresty na
nehodného člověka pro nenapravitelné
přestupování Zákona Lásky.
Kdybyste věděli, jak
těžké je vám pomáhat, přicházeli
byste s prosbami o pomoc až byste věděli, že pomoc
vám lze dát. Jsou-li vaše prosby upřímné,
vyprošující člověku Boží dobro, je-li
duše již naplněna vřelým citem a neproviňuje se
vůči lásce, je možné očekávat mou
přímou pomoc.
Kdo
však hřeší proti lásce hněvem, jakoukoli
zlobou a nevraživostí, a žije v nesnázích,
ať nečeká vyplnění své prosby.
Takový člověk je hříšný. Je nad
ním velké pohoršení pro špatný
příklad, nebezpečný a nedobrý vzor.
Takový je k žalosti mé i mnohých duchů
strážných, kteří znají a se mnou
střeží Otcův Zákon – Boží
řád života.
Kdybych
já zavřel oči nad hříšným
prosebníkem, nezavřou je oni strážci. Postaví se
do cesty mé pomoci člověku a zadrží ji.
Dají mu ji, až se onen člověk napraví a stane se
hodným vyslyšení a přijetí Otcovy milosti, je
jako umyté a učesané dítě, oblečené
do čistého šatu dobrou matkou.
Člověk mi může
říci: Pane, poruč, a oni duchové ustoupí z cesty
Tobě a Ty mi můžeš pomáhat, kdykoli budeš
chtít.
Bláhoví.
Mých rozkazů zajisté poslouchají andělé i
duchové temna. Ale já jsem jim řekl: Bděte se mnou nad
člověkem a pracujte se mnou pro jeho záchranu. Nemohu jim
nyní říci: Odejděte od něho, budu nad ním bdít
sám.
Nemohu
jednat jako lidé, dnes říkat ano, zítra ne. Ani
člověk tak nemá mluvit. Před každým slovem
má rozmýšlet než řekne ano či ne, aby nemusel
stále měnit své myšlení i
cítění, nebyl neklidný a tak zdržován v
dokonalosti. Řeknu-li jednou ano, vím, proč to
říkám a že to mohu říci. A toto ano
platí pro jeden den stvoření, pro dlouhé
časové období, jeden celý věk.
Má-li
být lidský život vzorem, pak jej musím zjevit
všem. A ti, jimž jsem jej ukázal jako vzor i
určité nebezpečí možného pádu i jako
konatele mnoha služeb a prací, jsou účastníky
lidského života člověka od první chvíle
až do poslední, od žalosti až k jeho velké
radosti; od smrti až po vzkříšení
člověka u něho stojí a budou stát mnozí
duchové.
Nechtějte
měnit řád věcí. Je stanoven a dán pro
vaše dobro, pro zabezpečení všech cest ve všech
časech a při vší činnosti. I já
tvořím a rozvíjím pro vás dobro a
chráním je službami andělů. Učinil jsem tak
podle řádu, který stanoví: Duch duchu bude
sloužit, vzájemně si pomáhat, milovat se, spolupracovat
vždy a všude v celém nekonečném dění
života.
Radujte
se proto z toho, že máte pomocníky i
účastníky všeho svého života a také
soudce vší své hříšnosti i
strážce oné dokonalosti, jíž jste již
dosáhli. Vždy jste obklopeni živými duchy, jejich
vám zde neviditelnou péčí, láskou i
neustálou kontrolou. Jste i pod soudem mnohých duchů a vy
můžete hodnotit je, až poznáte jejich život a
služby. Otec si přeje život družný, ve
vzájemných službách, bratrských vazbách
a čisté lásce.
Nedočkáte-li se
vyslyšení svých proseb ode mne, pak se nehoršete a
neříkejte: Bůh mne nevyslyšel, ponechal mne v
soužení.
Sami
jste vinni, že prosby vaše nebyly vyslyšeny, protože jste
nemysleli upřímně, necítili vřele, nehledali dobro
duše své ani dobro duší jiných, protože
nemilujete jak máte milovat, nežijete jak máte
žít.
Splňte
podmínky pro mou pomoc a všichni andělé, všichni
svatí vám budou pomáhat, sloužit i radit vám
jako vaši přátelé, bratři, jako moji
pomocníci ve všech věcech života.
Jistě
se vám potom bude žít lehčeji. Rychle vyvinete
dokonalý duchovní stav a nevstoupíte více do
Země jako do očistce nebo do pekel jako ti, kteří jsou
velmi zatíženi zlem a v ohních pozemského
utrpení je musí spalovat.
Jemnost duše a vnitřní
čistota vynáší člověka až ke mně,
až k mým rukám. Vyzvedne-li se člověk až ke
mně, pak nedávám mu svou pomoc přes
andělské pomocníky a duchovní
prostředníky, ale sám se chopím ruky
člověka a stanu se mu sám Pomocníkem,
Přítelem, Bratrem.
Stanu-li
se Přítelem, dávám mu vnitřní rady.
nejdříve tiché a skryté, které jsou jen
vnukáním. Později hlasitější,
mluvené i slovem. To je již počátek návratu k
Otci, znamení, že se blíží chvíle posvěcujícího
požehnání tomu člověku.
Požehnání
Otcovo je Slovo Lásky k člověku. Ozve-li se Láska a
promluví k němu, je již uznaným Božím
synem, jemuž se otvírají nebeské brány, domy
Boží, příbytky Otcovy. Komu se otevře
Otcovský dům, dostává část Boží
pomoci. V ní pak člověk nastupuje úřad anděla
lásky, služby ochránce míru, lásky a pokoje
života.
Andělé
lásky jsou ti, kteří patří na mou
tvář v jejím Jasu. Z něho dostávají
odlesk Záře pro svou tvář a pak jsou mi podobní
jako děti svým rodičům. Tehdy vstoupí do
podivuhodného života člověka v Kristu, Krista v
člověku.
Není
jiné cesty před vámi, lidé, než té,
která vede k Otci. Obracejte se kamkoli chcete, vždy najdete
bdící strážce chránící před
novým pádem do ještě hlubší propasti
temnoty. Vytvořil jsem kolem vás kruh andělů, aby
zúžili prostor a vy nemohli unikat do společnosti ode mne a
tím do nebezpečí zkázy.
Jdete-li
na stranu hříchu, naleznete za krátký čas
utrpení. Jdete-li do stran, kde se dosahuje svatosti, najdete na
každém kroku vítr, na každém kroku boj. Ať
tu či tam, jste v nesnázích a čeká vás
utrpení.
Silný
váš strážce a pomocník je utrpení.
Jdete-li ke hříchu – utrpení vás
zachrání. V nesnázích a těžkostech
přestane člověk žít lehkovážně,
zmlknou žerty a radovánky pro zkázu duše, není
výsměchu ani reptání proti Bohu. V utrpení
ochabne i nejsilnější a velmi tvrdá ruka,
ztiší se největší nenávist, zlo
ztratí útočnost, sílu i škodlivý vliv.
Jdete-li
ke svatosti, začne boj s tělem i se světem, se vším,
co viditelně i neviditelně pokouší a svádí
člověka ke zlu. Boj nese rány a utrpení, které vás
zpevní, činí odolnými, statečnými v
nastoupené cestě, dává touhu nalézt pokoj a
mír života.
Pokoj
a mír je ve mně. Vaše touhy po klidu a míru jsou touhou
po mně. Začnete spěchat, utíkat, letět do
výšin, neboť utrpení vás zjemňuje a v
bolesti mne duše nejvíc a vytrvale hledá. Čím
usilovněji mne hledáte, tím jsem blíže. Ne snad,
že bych já k vám z výše sestupoval, ale že
vy vnitřně vystupujete dosažením duchovních
stavů. Jemnost duši nadnáší, modlitby a
myšlenky na mne se mnou ji spojí. Dospěje-li do dokonalosti,
přestane její slabost, bolest a tíže.
Proto
hledající pokoj a mír, život bez utrpení, jen
jím takový dosahují. Utrpení chrání
duši. Nereptejte na ně a nevyhýbejte se mu
příliš s tak velkou úzkostlivostí, abyste
měli jistotu, že dojdete – že opravdu a brzy dojdete k
Otci.
Nezdržujte se na cestě k Otci. Prodlužujete
tím těžkosti své i těch neviditelných
pomocníků, kteří vám zabraňují v
konání nešlechetnosti, i těch, kteří
vám pomáhají ke svatosti. Není lehké
střežit člověka, bytost nadanou rozumem, důvtipem i
vůlí. Čeho si jiný duch nepovšimne, poutá
pozornost člověka. Co jiný pozoruje, člověk
odmítá nebo je k tomu lhostejný.
Pro
rozum nemůže často člověk duchovně dál,
protože on je jako děcko zvídavý, plachý a
nedůvěřivý. V něm je velká
překážka na cestě k Otci. Proto první
vaší prací musí být zkrocení rozumu,
vycházejícího z poznatků tělesných
smyslů. Takový rozum říká: Bláhový
člověče, co děláš, kam
spěcháš, což Boha někdo z lidí na Zemi
viděl? Nehoníš se za smyšlenkou, za
něčím, co není?
Rozum
vás bude zdržovat, pokud budete v těle. On
vychází z tělesného vědomí. Protože
tělesné vědomí o mně neví, nechce rozum
připustit, že bych byl skutečný a činný,
že Duch je Vydavatel Síly, Moudrosti a Lásky lidskému
životu. Nedejte se zdržovat na cestě za cílem,
který je vám dán Otcem. Nedejte se zdržovat
ničím – pokušením, světem, tělem ani
rozumem.
Otec
vás volá, Otec vás zve, Otec na vás
čeká. Já vám tlumočím Jeho
volání, Jeho přání, Jeho zákony, Jeho
Slovo Lásky a Moudrosti. Slyšíte-li mne, slyšíte
Otce. Mé Slovo je Jeho Slovo, společný Duch je v nás.
Mluvím
k vám o cíli vašeho života a jeho dosažení
stále předkládám jako nejnutnější,
nejpřednější vaši práci. Vaším
cílem je dokonalost měřená mnou a ne vámi.
Myslíte-li, že dosti činíte pro mne i pro svou
duši, že se dost modlíte, na mne myslíte, lidem
pomáháte, milujete a chcete jejich dobro, nemáte
ještě dokonalý stav. Kdybyste jej měli, věděli
byste, že člověk se musí stále snažit
vyvíjet ctnosti lásky až do konce svého života
na Zemi a do této chvíle, pokud se nesetká se mnou, mne
přímo neuvidí a neuslyší. Není-li tomu
tak, nejste ve stavu, v jakém máte být. Proto je nutno
více usilovat, konat dobro, vřeleji milovat a myslet na mne
neustále, až ve vašem nitru nebude nic jiného než
já, váš Bůh.
Budu-li
já středem vašeho myšlení, citu a celého
zájmu, teprve se může zmírnit vaše
úsilí o vývin lásky ke mně. Vaše srdce
bude jí naplněno vrchovatě a pro nic jiného nebude
místa ve vnitřním i vnějším
žití.
Tehdy
se vaše mysl spojí se mnou a cit váš bude s mým
tvořit jednotu. Pak budete chtít to, co chci já:
lásku vždy a všude jako základnu vší
činnosti, práce i vrcholný projev života. Z této
společné touhy po lásce vyplynou vaše svaté
dokonalé skutky a cesta, kterou koná Kristus v člověku.
Tehdy
já budu žít ve vás, vy mě zobrazíte a
ukážete, jaký je Bůh, jak myslí, mluví i
jedná, jak obětavě a ochotně slouží,
pomáhá všem a vydává lásku nejen lidem,
ale všem tvorům dobrým i nedobrým,
milujícím i těm, kdo se milovat dosud nenaučili, kdo
ještě neprožili svou proměnu ve znovuzrozeného.
Provázím vás na
cestách dobrých, po nichž se vracíte k Otci.
Není jediné místo, na němž bych s vámi
nebyl jako Duch Páně, vedoucí všechny syny
Boží k zářivým budoucnostem, velké
kráse a slavnému žití – avšak neprojevuji
se. Čekám na tu chvíli, kdy vstoupíte na
místo, které je zváno místem pokání a
očištění. Tam se teprve projevím, mocně
zahýbám vaší duší. Děje-li se tak,
trpíte, protože z ní vytrhávám jedovaté
býlí a mnohé plevely. Tehdy mi neříkáte
Bůh milostivý, ale Bůh přísný, Bůh
trestající zlé, Bůh Soudce náš, Bůh
Hospodin. Tehdy jste ve velkých pokutách a
nesmírných obtížích, v útisku a
pohanění světa.
Kdybyste
nebyli mnou probuzeni mocným nárazem, což byste došli
včas tam, kde je váš Otec? Zda byste se neobraceli k
věcem malicherným a nepěstovali je a nezalévali
pozorností jako vzácné a užitečné
rostliny? Věc vzácná a užitečná je pro
vás jen jediná: vaše spasení. To mějte na mysli
jako nejdražšího, nejvzácnějšího
přítele, jako mne samého. Já a vaše
spasení splýváme. Já jsem vaše spása.
Dosáhnete-li mne, jste spaseni. Proto myslíce na spasení,
myslete na mne jako na cíl svého života, na své
budoucí šťastné žití. K němu
spěchejte, co stačí vaše síly.
Projevuji se duchu čistému,
který je jako já pracovitý a obětavý pro blaho
jiných. Tomu v jedné chvíli řeknu: synu můj,
příteli, pomocníku a prostředníku! Tato
jména jsem dal člověku, abych naznačil, co s ním
zamýšlím, že z něho chci učinit syna,
přítele, pomocníka svého i prostředníka.
Kdo je můj syn? Kdo je můj přítel? Kdo je můj
pomocník a prostředník?
Syn
můj je ten, kdo je mi podobný. Podoba má je Světlo a
krása Lásky. Kdo má světlo a krásu
lásky, je můj syn, toto jméno si zaslouží a je
ho hoden.
Přítel
můj je člověk ušlechtilý, mírný a
tichý, snažící se mne poznat a podle mne
žít. I ten je můj přítel, kdo si
vyvíjí lásku, kdo s každým s láskou
jedná, s láskou pracuje i na nejtvrdším kousku
země, slouží jiným a třeba jen obsluhuje dobytek,
pase ovce, krmí ptáčata nebo jinou zvěř, nemá
pěkný šat ani dům, třeba ani dobrý
bystrý rozum, je i jiným na obtíž pro svou prostotu,
že nekoná práce, které svět ctí a
obdivuje.
Pomocníku
svému svěřuji duše pobloudilé a různě
chybující, aby je vedl a učil, vkládal víru do
srdce, svou trpělivostí přemáhal netrpělivost jiných,
zlobu i mnohou jinou nedokonalost; sám žil vzorným
životem, mluvil moudře a dobře jednal, aby od něho
čerpali poučení nevědomí, nemající
poznání, jak správně žít. Kdo toto
činí, je můj pomocník.
Prostředníka
mého je těžko nalézt na Zemi. Můj
prostředník je se mnou ve spojení, slyší mne
jasně, ví, co nyní činím, aby svět byl napraven.
Ví, co má činit člověk, aby mi v této
práci pomáhal, ji neztěžoval, ale byl jí oporou.
Ví to, protože mu to sděluji a říkám: Jdi
mezi lid a promlouvej, prorokuj o tom, co Bůh činí, co
Bůh žádá od člověka, od světa, co je
třeba napravit, vykonat, aby se na Zemi i u člověka
vytvořily vhodné podmínky pro mou pomoc světu a
věřícím v Krista.
Prostředník
můj slyší, co mluvím k němu a co
říkám lidu. Přes prostředníka se
zví, kdo je Kristus, a to slovem i písmem, které mu
káži psát. Hledejte mé prostředníky,
ať zvíte, jaká poselství mluví k lidu
Bůh, co mu dává jako nový příkaz i
nová zaslíbení pro současnost i nedaleký
čas.