Staňte
se mi na Zemi oporou v práci vykupitelské, jíž
začal nový věk. Protože k člověku jsem se
připodobnil, s člověkem chci na tomto díle pracovat.
Jiní duchové se nehodí pro tuto práci. Nepoznali
utrpení sami na sobě, ale poznávají je jen na
jiných, kteří je přijali jako těžké
zkoušky, aby se vycvičili v dobrých činech,
konaných ze svobodné vůle a z lásky k Lásce.
Vaše
podpora není v tom, že byste sami vykupovali, ale že mne
přijímáte do sebe v plnosti Ducha mého i Duše
mé, a já ve vás a s vámi na Zemi, mohu pracovat a
působit pro spasení světa, přeměnu tmy ve
světlo, zla v dobro.
Nevíte, kdo jste, neznáte se.
Netušíte, zda váš duch je ve světle nebo je teprve
světlem oblékán, krášlen, posilován a
posvěcován. Neznáte svůj vnitřní stav, ale
já jej znám. Vím, komu dávám Slovo a zjevuji
svou novou práci pro člověka v tomto bouřlivém
čase, kdy dobro bojuje svůj poslední těžký
boj.
Viděl
jsem vás krásné i porušené. Vím,
jakými jste dnes a v jaké podobě vás najde
nadcházející čas. Vím, kolik milostí
Otec dává duším hledajícím Syna s
vroucím srdcem a usilujícím o svatý život. Pod
přílivem Otcových milostí duše
sílí a krásní zázračně jako
rostlina, jíž je věnována velká
péče.
Naléháte
na mne s otázkou: Proč jsi mezi nás přišel a
zvolil nás za svůj příbytek, když svět je
velký a mnozí zbožní na něm žijí a
jsou podobni světcům ctěným na Zemi?
Mohu se
přiblížit k tomu, kdo si získal Otcovu
přízeň a z ní plynoucí milost. Ta se však
nevěnuje nikomu zdarma, bez práce a vlastního
přičinění. Vydobývá se v námaze a
těžce, jako zlato a stříbro v zemi. Otcova
přízeň je vzácná a kdo ji dostává,
má ruce své duše mozolné od namáhavé
práce. Těmto skrytým, prací poznamenaným
dlaním Otec žehná, do takových rád
vkládá duchovní dar, se mnou je spojuje k
tvůrčímu dílu i pokorným službám.
Vidím
ruce vaší duše, Otcem již žehnané, s darem od
Něho, jímž se vám milost propůjčí i
plně dá. Proto k vám mluvím v naději, že mé
Slovo zapadne u vás do úrodné země,
vzklíčí a vydá bohatou, krásnou úrodu
vám i těm, které milujete jako svou rodinu, máte k
nim bratrský vztah či vazby přátelství.
I
když žijete ve velkých těžkostech,
spočiňte pokojně v mé náruči, která se
vám otevřela. Vím, komu jsem ji otevřel.
Vždyť zemské tělo není plnou a jedinou podobou
člověka. Tělo je jen schránou různě
tvárněnou, kterou si člověk přizpůsobuje
svému úkolu na Zemi.
V ní
je však ta vzácná duchovní drahocennost, pro niž
podstupuji svou pouť za jejím vrácením se do
náruče mé svatosti. Duše člověka je
zrozená v mé Duši, z jejího obrazu vytvořena, a
proto spěchám, činím vše a obětuji, abych
její porušení napravil, obnovil její zrození
ze mne. I ona však musí spěchat ke mně, hledat mou
náruč a v ní svou novou krásu, pokojný
svatý život, duchovní moudrost, radostnou práci a
šťastný osud božské bytosti.
Dosud
jsem byl ke světu milostivý i když žil ve velké
nepravosti. I vy jděte cestou soucitnou a milosrdnou bez hněvu a
horšení se na nespravedlivý i zlý svět.
Snažte se pochopit velkou Boží Moudrost,
řídící všechno, i osudy Země
složitě spletené z příčin a
následků dávných i současných vin.
Učte
se chápat, proč lidé trpí. Nermuťte se nad
plačícími, vzdychajícími,
trpícími, nad slovy nářků těch,
kteří jsou kolem vás jako duchovně
nepoučený, v pokání žijící lid
teprve čekající na Spasitele.
Jejich
nízký stav vyžaduje otřesy, jimiž
prochází jejich mysl i cit. Kdyby šli dál svou
pošetilostí a nevědomostí bez
vyrušování těžkostmi, byl by z nich za sto let
úhor nebo planá země, v níž se
neudrží zpříma žádný strom a
nerozkvetou ani nezavoní květy.
Svět
nezná skryté duchovní zákony
určující výši viny, délku i
šíři trestných cest ani hloubky nutných
pokání. Jen malou část z nich poznali
pozemští duchovní učitelé a sdělili lidem.
Vězte však, že nadešla chvíle
zjevující to, co bylo skryté před očima
věřících i nevěřících.
Ti,
kteří po poznání hlubiny věcí
upřímně touží a přejí si, abych byl
znám ve svých službách lidu Země i
nebeských vlastí a nebylo klamu nepravých proroků a
různých cest ani těžkých vin, poznají,
uslyší Slovo Ducha učitele, Slovo Moudrosti, Slovo
Lásky.
I padne tma
nevědomostí a pošetilostí jako mlha po východu
slunce a velké Světlo se rozestře nad tím, kdo poznal
pravdu zjevenou Synem. Toto Světlo bude svědčit, že Kristus
přišel opět jako Slovo k zemi i do ní, jako za
časů starých Izraelských zvěstovat Vůli
Otcovu, zaslíbit milost polepšeným a napraveným,
jejich vedení k osvícení a Pravdě Boží.
Odvracet
pozornost od věcí poutajících oči i sluch,
soustředit se na věci svého srdce, na myšlení i
cit, klidnit je a ztišovat, jsou-li jako vítr a neklidná
hladina vod, je jistě práce namáhavá. Odvrátit
mysl od světa a upínat ji ke mně vždycky, i tehdy,
žijete-li uprostřed ruchu, zmatku a utrpení, je
nejobtížnější váš úkol.
Nevyhýbejte
se mu však, ale konejte jej. Obracejte se ke mně celým srdcem,
vším, co jste. Jen tak se uchráníte chybného
myšlení i jednání. Myslíte-li na mne,
nemůže do vašeho srdce vejít nepřítel,
rozsévající nešlechetnosti. Kde jsem já,
není on.
Myšlenka
na mne upřená zpřítomňuje mne ve vašem srdci
a ono se stává posvěceným. Na taková
místa nepřítel nevstoupí a vy budete tak rychle
unikat pokušení, že vás zakrátko již
vůbec nedohoní. Mezi vámi a jím zůstane propast,
přes niž zlo již nevytvoří mosty, aby znovu k
vám přicházelo odvést vás na
špatné cesty a na okraje srázu a temných hlubin.
K
lidem, kteří se dohadují o výklady Písem,
nepůjdu se ptát, smím-li říci člověku
nové Slovo poučení. Dále tyto ponechám v
přemýšlení a dohadování se, zda a
proč jsem na Zemi žil, byl člověk nebo Bůh.
Tito
zahledění do psaného nejsou otevřeni mému
živému Slovu, které se v dobrém, mně
otevřeném člověku neustále obnovuje,
učí a vede. Ti ještě zápasí se svým
rozumem, nedopřávajícím víry věcem mimo
hmotu.
Kdo se
ptá rozumu na mě i věci lidského života, ten se
ještě dlouho duchovního života plně
nezúčastní, zůstane v nevědomosti a pravda mu bude
skryta.
Váhaví,
bázliví, opatrní a čekající, až
jejich rozum jim řekne: ano, ano, tak je – nebudou mít
více moudrosti, než kolik snese jejich rozum. Protože
však málo poznají, málo prožijí a budou
mít maličko radosti i slávy v domě Otce.
Nejsou
všichni stejně bystří k pochopení
duchovního života, protože se příliš
věnovali světským vědám, naslouchali více
rozumu než duchovní moudrosti.
U toho
však, kdo dosud nechápe tajemství života, ale usiluje a
snaží se ze všech sil si tuto schopnost vyvinout,
vidím-li jeho vytrvalou, upřímnou snahu, sejmu clonu z jeho
vědomí a on pochopí i nadpřirozené, složité
a hluboce tajemné. Bude mu jasné každé mé
slovo. I on bude mnou vyučen a nazván synem moudrým.
Není
o mně známo vše. Je ještě mnoho věcí, o
nichž je třeba mluvit i psát, sdělovat na Zemi
různá poselství z mého světa,
řečí andělů a nade vše pak Sloven mým k
životu lidí dobrému i zlému, jejich hodnocení,
uznání i výtky.
Vy, kteří
čtete o mně v Písmu a věříte, že
jím zjevuji své činy, svou Vůli i
přímé úmysly s člověkem, čekejte a
těšte se na Písma nová. Jimi především
sdělím, co zamýšlím s člověkem,
který je vlastním úsilím, velkou touhou po
dokonalém životě i z milosti Boží znovuzrozen a
tak duchovně obnoven.
Čekejte
nová, velká zaslíbení těmto a takto
znovuzrozeným, kteří se v silné víře a
lásce ke mně dočkali dne spásy a v jeho prvních
hodinách vcházejí již do Světla.
Je
čas proměny malého, slabého člověka v bytost
podoby boží. Na kom bude uskutečněna, usedne po mé
pravici a zúčastní se mé cesty Soudce světem
hříchu a zla, vůči němu povstane jako anděl s
plamenným mečem mého Slova, které se
ozývá jako hrom v pustých skalách tisícerou
ozvěnou, že hříšníci se chvějí a
kajícně prosí za odpuštění a návrat
do domova nebeského.
Pronesou-li
prosbu za odpuštění, vystoupí z propasti temnoty a
spějí rychle ke Světlu. Cesta ke Světlu je cesta
spasení. Kdo pomáhá jiným ke spasení,
plní úkoly dané člověku božímu, v
němž a jímž působím v prostoru, času a
říších hmot.
Neptejte
se mne, jak se to stane, ale věřte a vždy pevně
řekněte: Stane se!
Kdo
uvěří bez přesvědčení se o tom, že
se vskutku stalo podle mého Slova, je v mé úctě,
protože odolává pokušení a pozemské
chytrosti rozumu, soudícímu mne více než já
jej, a který mluví proti mně více než já
proti němu, ač je on zbraní namířenou na mé
srdce, které učí milovat chudobu a střídmost,
blaho – slaví tiché, mírné,
obětavé, schopné vždy a ve všem si odřeknout
všechno, co dává svět i tělo k radosti a
potěšení člověka.
Rozum vede
člověka k věcem těla i světa. Já však vedu
k pomíjení jich i k odvrácení se od jejich klamu.
Jak si spolu máme rozumět?
Proto ten,
kdo se neptá rozumu na věci víry, ale v ní pevně
vytrvá a koná dobro, jak žádám, je mi
vzácný a můj přítel. Toho provodím
svými světy, aby byl o nich přesvědčen nejen
vírou, ale vlastním poznáním,
přímým nazíráním na jejich
skutečnost.
Nové
příkazy a pokyny dávám nejen vám, ale i
duchům, kteří vás pokoušejí. Proto se jich
nebojte.
Hle, oni
již čtou tyto příkazy a seznamují se s nimi a
budou vás šetřit, jak ony žádají. Nebudou
vám klást překážky k dokonání
vaší svatosti, budete-li o ni opravdu usilovat a podle
přikázání žít v lásce ke mně
i ke všem bratrům.
Když
však mé rady, pokyny i příkazy nedodržíte,
nenaplníte, zlehčíte je v očích vašich
pokušitelů. Pak oni je také nedodrží a vy proto
nebudete mít od nich pokoj. Na vás tedy
záleží, jaké bude mezi vámi
jednání.
Nerad bych
slyšel vaše stížnosti na ně, omluvy, že jste
měli příliš mnoho pokušení ke zlu. Nevzal
bych je v úvahu, ale řekl: Plňte vy a budou plnit oni. Vy jste
mi blízcí, ale oni vzdálení, proto vy
dříve a příkladně musíte dodržovat
mé příkazy a ustanovení daná
člověku, kterého sám vedu a učím.
Buďte vždy a ve všem vzorem hodným
následování,
světlem pro temnotu.
Slavná
a krásná je cesta se mnou ke vzkříšení z
mrtvých toho člověka, který prokonal
pokání a připravuje cestu Páně podle
výzvy Jana, dá se očistit, Bohu zasvětit, pro Něho
připravit.
Proto se
těšte, takto pokřtění, na tu chvíli, kdy k
vám přijde můj služebník s bílým
rouchem a řekne: Vy, očištění vodami milosti
Boží, oblékněte se do bílého a vstupte v
něm do domu Božího. Pán vás volá k
duchovní hostině, abyste v Jeho domě, nasyceni a napojeni,
nalezli svůj nový ráj, místa tichá,
krásná a také bohatá na práci
tvůrčí, myslitelskou i věnovanou službám a
projevům lásky.
Život
váš je velké tajemství působení dobra i
zla. Kdo poznává zlo na Zemi, často se chvěje
bázní nad jeho velikostí, je v rozpacích nad jeho
mocí a vládou nad světem i dušemi lidí.
Jste-li
čistí od vin a nešlechetností, nebojte se!
Čistému i nečisté a temné se mění v
čisté, světlé a krásné na mé
pokynutí, končí-li doba jeho zkoušek.
Čistému je zlo zkouškou jeho čistoty, nečistému
trestem za jeho nečistotu.
Důvěřujte
mi. Zvítězil jsem nad zlem v ten den, kdy zjeven byl můj
kříž.
Vedu
vás k sobě svou rukou a mocnou Silou, ale vy se snažte
také, jako byste jen vlastním úsilím ke mně
putovali, přibližovali se mi vroucí zbožností,
láskou ke mně a všemu, i obětmi pro blaho bratrů.
Nepřivádím vás k sobě tak, že by má
ruka vzala ruku vaši, vy ji pocítili a dali se jí
vést. Ruka vedoucí vás ke mně je má
Láska.
Láska
je neviditelná, a proto její ruku necítíte.
Láska má vás k sobě zvedá jako silný
vítr zapadlé peříčko, protože
přišel čas, v němž člověk má již
dosáhnout svatých stavů, do nichž jej uvede jen Láska.
Kdo je
hrubý a tvrdého srdce, je přede mnou jako kámen.
Kámen je zajisté těžký na zvedání.
Čím těžší, tím tíže se
zvedá. Mohu k sobě přitahovat velké kameny? Jaké
by to bylo namáhání, jaká zdlouhavá
práce!
Chci
pracovat rychle a se zdarem. Proto zvedám k sobě ty,
kteří se zjemnili, jejichž duše je hebká a
jemná jako peříčko. Ti ke mně letí,
když je má Láska zavolá, otevře jim
náruč a přitahuje k sobě rukou Spasitele – Krista.
Pokud
žijete na Zemi, nežádejte, aby již nebylo
žádné trápení. Utrpení je
prospěšné duši hříšné i duši
očišťující se pokáním, i té,
která již vstupuje na stupeň života svatých.
Duši
trpící dávám vždy posilu, aby ve svém
těžkém zápase a mnohých těžkých
zkouškách i strádání nepoklesla, nezoufala,
ale byla statečná, trpělivá a silná. Má
posila je proud Světla, které život od zla
očišťuje, jasní a krásní a
dává mu možnost projevu lásky. Proto
trpící má vždy naději, že mé
Světlo jej obleje svou jemnou
září a on do ní plně vstoupí, až
přijde ona chvíle a já budu odměňovat ty,
kteří se namáhají a trpí proto, aby se
lidská duše nepohřbila v sutinách zbořeného
stánku své krásy a svaté podoby boží
duše, nezhynula v přívalech vichřic a bouří
těžkých osudů, do nichž je uvedl její
pád do temnoty.
Mé
Světlo je nad hlavou trpícího jako jeho stráž i
skrytý, tichý pomocník. Proto vy, trpící,
jste vždy v mé ochraně i přízni i v milosti
Otcově, který utrpení povýšil a stanovil za
výkupné cesty svatých, za život bohatý a
záslužný.
Zbavujte
se chyb jako byste se zbavovali jedovatých hadů, kdyby se
vám ovíjeli kolem nohou. Vaše chyby jsou ještě
nebezpečnější, jedovatější než oni.
Hadi znemožní život těla. Vaše chyby však nesou
zkázu onomu životu, který je ve vaší duši
jako jiskra Boží, krásné duchovní světlo,
pramen sil, z nichž se život vytváří, trvá
a rozvíjí se.
Zbavujete-li
se toho, co ohrožuje tělo, proč se nesnažíte
odstranit nebezpečí pro svou duši? Hady zajisté vidíte,
vběhnou-li do cesty. Své chyby však nevidíte,
protože se nalézají v duši, konajíce svou
zhoubnou práci.
Dívejte
se proto pozorně a často do své duše, aby nebyla
ohrožena, a vypuzujte z ní vše, co jí
škodí. Odstraňujte své chyby, aby vaše kroky na svaté
cestě byly rychlé, nejrychlejší, aby vás nikdo
nepředběhl a neodstrčil stranou nebo do cesty, kudy jdou
vlažní a leniví křesťané, před
nimiž leží ještě dlouhá cesta a mnoho
namáhání než dojdou k mé Lásce,
která je posvětí a dá jim znamení
vykoupení z moci a područí zla.
Není
na Zemi člověka, který by byl bez pokušení a
nebyla mu hozena léčka k uváznutí v nedobré,
nešlechetné myšlence, slovu nebo činu. Aby mi někdo
nemohl vytýkat, že člověka vyvyšuji a zdarma mu
dávám velké dary, dovolil jsem jej zkoušet jako zlato
ohněm.
Chcete-li
jít za mnou, připravte se na to, že tisíce
neviditelných rukou vás bude zdržovat a vy s nimi
zápasit celou svou silou. Budete-li stateční a mně
vždy věrní, vydržíte a vybojujete si svou cestu ke
mně. Budete-li však vlažné víry ve mne a
slabé lásky ke mně, budete podléhat
pokušení, daným vám do cesty, zdržovat se,
otálet, až ztratíte to, co jsem vám dal jako
sílu ducha pro boj se zlým. Ztratíte-li mou sílu,
kdo vám pomůže?
Buďte
připraveni na pokušení. Cesta zemským životem
není procházka ani odpočinek, ale boj dobra se zlem; boj
těžký, jenž v žádné hodině, v
žádné chvíli života na Zemi neustane, ani
když tělo spí a duše ve snu prožívá
podivné zápletky. I v nich jsou vaše zkoušky i boj s
pokušením a svodem k malé víře a lásce ke
mně, k životu, jenž člověka se mnou
rozvádí až k vytvoření propasti mezi
námi.
Buďte
opatrní a vše pozorně sledujte. Ve dne i v noci bojujte
statečně, trpělivě a vytrvale s pokušením.
Kdo
posuzuje a kdo odsuzuje chybné jednání lidí?
Vždy jen ten, kdo je sám chybující.
Kdo chyby
nedělá, je mírný jako ovečka a má
chování holubice. Ani tehdy, hřeší-li
jiní, neodvrací se od nich, ani nemluví o nich s
pohrdáním, neboť je již moudrý, ode mne
dobře vyučený a ví, že není lehké
žít na Zemi a nehřešit, nedopouštět se chyb a
omylů, když za každým krokem člověka
číhá nástraha na jeho duši, mysl i cit. Naopak
se za hříšníky modlí, přimlouvá se a
prosí Otce, aby odpustil těm, kdo nevědí, co
činí, jak mnoho se proviňují proti ustanovení
vedoucím člověka cestami šlechetnosti a bratrské
lásky.
Kdo
sám je bez viny, u jiných chyby nehledá. Kdo je sám
chybující, vidí chyby všude. Jestliže vy o
jiných stále špatně soudíte, o jejich
chybách mezi sebou mluvíte, zda si i já nemám o
vás myslet, že také patříte mezi tyto chybující,
a proto si zasloužíte můj přísný soud?
Stále
se zdržujete a marníte čas starostmi a řečmi o
potřebách pro tělo, zda budete mít co jíst a
čím se odívat. Vězte, že nejen potrava, již
požíváte, sílí tělo, ale ono ze mne bere
svou sílu. Jestliže já mu sílu nedám,
marně je jídlo sytí a sílí.
Proto
odvraťte se jednou provždy od stálých starostí o
tyto věci a obraťte se cele ke starostem o svou duši. Budete-li
se vždy o ni starat, budete myslet stále na mne, protože
všechno, co vaše duše potřebuje, mám já. A
mám nejen to, co ona potřebuje, ale i vše nezbytné pro
sílu a zdraví těla, jeho schopnost pracovat a
žít.
Budete-li
pečovat o duši a na mne přitom myslet, dostane se vám
nejen pro duši, ale i pro tělo. Tak budete mít pokrmy,
které já sám připravuji pro ty, kteří se
mnou se sbližují a mě milují. Budete mít nejen
šat těla, ale i ten, který já tkám a šiji
pro svaté duše, aby mohly přebývat v domech
Božích v prostoru nadhvězdném v nesmírné
kráse.
Vzorný
život nespočívá v tom, že se již
nedopouštíte drobných chyb a omylů v
myšlení, slovu i činu. Pokud duch je v těle,
ukrývám se před ním a on nikdy neví, kde v
té či oné chvíli stojím, co si přeji, aby
bylo jím promluveno, co dobrého učiněno jeho
přátelům i nepřátelům.
Proti
mně může člověk stát i tehdy, myslí-li
dobře a snaží se žít vzorně. I tehdy
může jednat proti mému přání a z jeho
činů mohou vzniknout nesnáze i zármutky jiných
lidí.
Vaše
vzornost bude v tom, budete-li konat všechno s úmyslem
nejšlechetnějším, který přede mnou
obstojí vždy, i když z něho vyplyne čin
stojící proti mé Vůli. Dosud mou Vůli
neznáte ve všem a můžete se mýlit, ale
čistota vašeho vnitřního hnutí mysli i citů zušlechťuje
vaše slova i činy.
Neustále
se dívám do vašeho srdce, pozoruji vaše skryté
vnitřní hnutí. Ono je pravým ukazatelem vašeho
stavu, vaší malé či velké nedokonalosti, nebo i
vašeho vstupu do cest Lásky Boží.
Především soudím vaše srdce. Z čistého
srdce plynou čisté prameny myšlení, slov i
činů. Kdo má čisté a šlechetné
úmysly, jeho života a činů si velmi vážím
a pro ně mnohé dávám, i jméno synů
Božích. Ten se stává vzorem, jak má
člověk žít.
Připravujte
se na život v Nebesích zjemněním nitra na
nejvyšší míru, abyste nebyli od jejich prahu
vykázáni na místa nečistá, pustá a
temná, z nichž právě vycházíte do
vyšších cest.
Vypovězení
vaše za hranice Nebes nastalo by proto, že ještě
neumíte být bratry, nemáte vřelého vztahu ke
všem tvorům Země, myslíte jen na osobní, toužíte
po radosti své a přitom neusilujete o blaho všech, s
nimiž žijete na místě, kam vás
posílám jako duše lidské, jako člověka
pracovat, působit, projevit dobro, tvořit věci
krásné i k užitku všem.
Přívětivost
a laskavost jsou ctnosti vzácné. Bez nich není
upřímný bratrský vztah, bez nich je každá
řeč o lásce falešnou hrou, kterou si protivím ode
dávna.
Nevyhýbejte
se setkání s lidmi, abyste mohli projevit své srdce v
bezelstnosti při pohledu tváří v tvář.
Vychovávejte se v bratry, pomocníky, ochránce,
učitele i těšitele. Pak jako mně podobní
půjdete životem, který bude naším
společným i novým dílem Božím.
Skromnost
nespočívá jen v jednoduchosti oděvu a nuznosti
věcí, potřebných k tělesnému životu.
Ona je mnohem vyšším a cennějším skvostem.
Kdo je skromný, žádá málo pro sebe a
hojně přeje druhému nejlepší a je podle
možnosti dává.
V tom
spočívá pokojný život v Nebesích, že
jeden druhému dopřává radost a vše, co
dává život v mé blízkosti, a nechce sám
mít všeho největší díl i na úkor
jiných.
Mnoho
se mluví mezi mými vyznavači o soudu nad světem,
který má přijít, ale já vám
pravím:
Ten, kdo
jej čeká v bázni, je již souzen, neboť v něm
je skryta nešlechetnost. Ale ti, kdo jsou plně dobří,
čistí od vin, neděsí se a jej nečekají v
určitý den a přesnou hodinu. Je již za nimi a oni
poznavše jej a okusivše jeho trestů, napravili se a nyní
mě nalezli jako Přítele a Otce, Boha dobrotivého.
Milovat
neznamená jen líbit se jeden druhému, mile k sobě
promlouvat. Pravé milování spočívá v
tom, že nesete břemeno jeden druhého, vydáváte
se v nebezpečí pro jiné, nezdráháte se za
jiné trpět. Trpět za jiné znamená milovat.
Utrpení vzešlo z lítosti nad
hříšníky a lítost počala proto, že v
srdci bylo mnoho lásky a tato láska toužila dát
splátku na zaplacení hříchů, aby je nestihly
přetěžké tresty za přestoupení
zákonů života.
Mohla
láska dát něco jiného než sebe samu? Vydala se,
a nyní je ve vás jako trpící, protože jsem ji
do vás vložil, když první slza vstoupila do vašich
očí, aby odplavila z duše i z celého světa vinu a
hřích.
Láska
je dokonalost. Avšak každou lásku nelze nazývat
dokonalostí člověka. Je láska, která
člověka snižuje, přilne-li příliš k
věcem tohoto světa, které pominou s tělem.
Pak
člověk po smrti těla místo do Nebes vkročí do
míst, kde jsou věci podobné jemu milým, na Zemi
vytvořeným, vymyšleným rozumem, aby
zpříjemnily život. Takovému člověku by pak
méně bylo více, i méně takové
lásky, kterou nevědomý člověk láskou
nazývá.
Dobře
rozlišujte, co svět nazývá dobrem a zlem a co je
takovým v mém posouzení, abyste rozuměli mému
Slovu a nebrali na ně lidská měřítka,
nedávali jim nesprávný výklad, jak se to děje
dosud mezi věřícími, že se dohadují o jeho
významu. Mnohou hříšnost často světem
odsuzovanou nazývám záslužnou,
zvláště onu, která vede k novému,
obrodnému duchovnímu hnutí.
Není
kacířstvím, hledá-li mne někdo vlastní
cestou a neobvyklým způsobem dává lidem
poučení. Ale je jím ten, kdo pronásleduje a
snižuje usilovnou práci pro lepší,
vyšší život lidí, pro sblížení
člověka se mnou.
Největším
kacířstvím je nedbání Zákona: Miluj!
Kdo mne
hájí se zbraní v ruce nebo ubližuje těm,
které posílám vyčistit zrno pravdy od plev, je
ponořený do hříšnosti, byť sebe měl za
čistého a bez viny.
Kdo
násilím cokoli vydobývá, třeba i podle jeho
mínění dobré, přede mnou neobstojí jako
cenný a záslužný, nebude nazván mým
učedníkem a oddaným služebníkem spojeným
s mou Vůlí, která je provždy spojena s Láskou.
Uvažujte
pozorně nad tím, co svět chválí a
čím pohrdá, co odsuzuje a za co dává
odměny, abyste vždy správně rozeznali, kde je má
Pravda, jaký je nad tím vším můj soud.
Kdyby
se mě někdo tázal: Pane, co žádáš od
člověka toužícího vstoupit do domu Otcova a
dosáhnout tak plné spásy – dal bych mu
odpověď:
Mnohokrát
jsem již jasně řekl, co má člověk činit,
aby plnil Vůli Otcovu. Již Izraelští se ptávali.
Tázali se i moji učedníci. Ptali se a ptají
všichni věřící svých duchovních
učitelů. Je to tak těžké k pochopení, tak
složité, nebo tajné, že málokdo ví, co
máme dělat? Pravda je vždy prostičká jako
dítě dívající se na svět
důvěřivýma očima. Ta vám
říká slova jasná, jednoduchá a průhledná:
Člověče,
věř a doufej v Pána Boha svého, člověče,
miluj, pracuj, pomáhej a služ, kde je služby třeba.
Člověče, snaž se být užitečný všem.
Snaž se, abys jiným činil to, co bys chtěl od
jiných přijmout ve slovu, skutku jako lásku, dobro, jako
potěšení, povzbuzení i pomoc ve chvílích
namáhání, kdy síly těla slábnou nebo
když duše je příliš ztrápená a
tím znavená.
Nevkládejte
tyto pravdy do vznešených pojmů, ale ukažte sebe jako
vzorného člověka, jako pilného dělníka na
vinici Páně, jenž v potu tváře
dobývá si svou mzdu doufaje vždy v pomoc a
přispění Boží i v to, že z jeho
namáhání vzejde dobro nejen jemu, ale lidem všem.
Přestaňte
se již dotazovat a dohadovat o cestách k Bohu, ale vstupte
přímo na ně hned v této minutě vašeho
života, aby zítra již nebylo pozdě pro vás, pro
ty, kteří k Bohu dojít chtějí, ale pro
samé rozmýšlení a přemýšlení
nad životem i nad Bohem k Bohu včas nedojdou, jak je stanoveno!
Ptáte
se mě: Pane, co je to spasení? Neodpovídám tak, jako
dříve na otázku mých učedníků:
Hledejte v Písmu, ono vám všechno poví, co
máte a chcete vědět. Vám odpovídám:
Protože
jsem přišel znovu učit svět a dávat nová
Písma zjevující to, co činím a co činit
budu i potom, až bude nový člověk a nový
svět, povím, co musíte vědět.
Spasení
není jen plné odpuštění hříchů.
To je jen základní jeho předpoklad, ale naprosto
nutný pro přípravu k úloze andělů
střežících Boží řády života.
Proto spasení je věc velká a nesnadno
dosažitelná ve své plnosti.
Vy,
kteří po něm toužíte celým srdcem, jste
již do něho zahrnuti pro svou touhu od této chvíle tak,
že je na vás žádáno mnohem víc než
žádal Mojžíš na svém lidu. Jste voleni a
vedeni k dobrovolným službám lásky všemu
živému tvorstvu v celém prostoru života.
Odpočinek
je velmi vzácný pro toho, kdo se velmi namáhá a pracuje.
Jaký je můj odpočinek?
Můj
odpočinek neznáte, protože nevíte, že já
jsem to, který se namáhá ve všech
namáhajících se a pracujících
duší i tělem. Z čeho má člověk svou
sílu? Má ji jen ze sebe, ze svého těla? To by
jí měl sotva na podání sousta do úst. Jeho
síla vychází ze Síly mé a všechno, co
tato síla koná, konám s ní a jí.
Proto vy,
pracující a namáhající se, vždy myslete
na mne ve svém namáhání. Kdybych s vámi
nepracoval, kde by byl svět ve svých pracích, v
umění a ve všem díle?
Vězte,
že já pracuji s pracujícími, aby byly pokrmy,
oděvy i příbytky, aby život byl činný a
vydával krásná díla. Proto odpočinek můj
není jako odpočinek lidí. Lidé, jsou-li unaveni,
odpočívají. Kdybych já odpočíval,
všechno lidské dílo by se hroutilo, těla
ztrácela sílu a schopnost pracovat, k duši by neplynuly
prameny myšlení, vědomí by ochablo a pohaslo jako
lampa, jíž došel olej.
Myslíte-li
na mne a v modlitbě odložíte všechno jiné
myšlení a konání, zklidníte hladinu citu,
oddáte se rozjímání a tichému hovoru
duše se mnou, i mé vědomí se plní pokojem a
mírem, blahem oddechu. Proto já svůj odpočinek
mám u vás, kdo mne milujete, protože na mne neustále
myslíte. U vás hledám svůj odpočinek nejen v den
Páně, ale i v každém všedním dni.
Uprostřed zmatku a rušné činnosti jdu si k vám
odpočinout.
Chápete
již, proč je přikázáno zanechat
namáhání a světit den Páně klidem a
modlitbou? Odpočívám u toho, kdo na mne myslí a
modlívá se nejen ve dni mně zasvěceném, ale
neustále. Proto od této chvíle ještě více
oceňujte můj odpočinek, protože v něm s vámi do
něho vstupuji i já. Je-li doprovázen modlitbou, pak
nás sbližuje a vede do společného tichého
ráje.
Pokoj,
který já dávám tomu, kdo po něm
touží a mě o něj prosí, je pokoj, který
nelze vidět z vnější strany života na Zemi. Svět,
do něhož jste přišli jako lidé, je protikladem
světa Božího, protože je v něm
těžké prožívat pokoj, mír i bratrskou
lásku.
Kdo svou
myslí a srdcem se zvedl již nad tento svět a jimi vstoupil na
čistou svatou půdu Nebes, může nalézt a poznat pokoj
pravý, který já dávám duši velmi
zušlechtěné a zjemněné láskou.
Vy,
kteří v Nebesích žijete svým
myšlením zakotveným ve mně, okusíte mého
blahého pokoje, nevzdáte-li se ho z oběti za své
lidské bratry, aby i oni s vámi mohli jej prožívat,
ač dosud žijí na Zemi nejen tělem, ale také
celým srdcem, protože v nich dosud není místa pro mne
a Boží Lásku.
Přišel
jsem až do krajin duchovně pustých, chtěje být
nablízku lidem. Je-li láska dána mezi nenávist,
trpí ten, kdo lásku nese; má úzkosti a hrozí
se zlých činů lidí. Dlouho a mnoho trpí ten, kdo
lásku v sobě nosí mezi pošetilci, pobloudilci, hrubci i
násilníky.
Nejednou
jsem nesl kříž v oběti za ty, kteří
nechtěli žít svatě a obětavě, pohrdli
tichým domem Otce a šli stavět své vlastní domy
na různých místech vesmírného prostoru.
Není pro mne nové trpět a obětovat se. Jen ti,
kteří nevidí do hloubky a šíře
úkolů Spasitele, říkají: Kristus byl již ukřižován,
a proto není více Jeho kříž.
Bláhoví,
věci neznalí! Ukázal jsem své tělo
zbodané jen na rukou a nohou. Jiné rány jsem
přímo zjevně neukázal, protože by se jich hrozili
a řekli by: Proč to činíš, Ty, který
máš v rukou všechnu Moc. Učiň, a svět bude Tvůj
bez utrpení.
Bláhoví.
Jak málo jsou znalí tajemství sebe i mne, toho, co
život je a co je nutno pro něj snášet, aby byl
tím, čím má být: zjevným,
krásným obrazem mé Lásky, Moudrosti a Vůle
Otce.
Nebojte
se, že jste osamoceni ve svém utrpení. Nedomnívejte
se, že nikdo jiný nezná tíhu v duši.
Znám
všechny bolesti, které byly i jsou, neboť jsem byl jejich
nositelem ve vás dříve než jste poznali, že jsem a
kdo jsem. I nyní znám dobře všechnu tíhu
spočívající nejen na vašich, ale i na
mých ramenou.
Nazval jsem
se vaším bratrem proto, že s člověkem vše
prožívám, jeho každou bolest nosím v sobě.
A protože na Zemi člověk žije v těle, jeho
utrpení je jím zesíleno a zmnoženo. Já proto
trpím i ve všech tělech a pro všechna, aby se z nich
stala schrána nejen člověka, ale i Boha.
Rozum
váš zastírá duši, původ jejího
života, staví ji pevně do cest tohoto světa.
Jestliže si duše příliš oblíbí
svět, nemohu se jí plně věnovat, projevovat lásku,
říci jí, že ona patří mně jako
Ženichu nevěsta. Naše mystické zasnoubení
navždy zapudí zlo z její blízkosti a tak je oslabena
i jeho vláda nad světem. Ono se však brání a
používá různých prostředků.
Zejména ovlivňuje tělesný rozum, neznalý
duchovních věcí života.
Proto
používejte svého rozumu obezřetně a jen ve
věcech nutných k životu těla. Pro svou duši hledejte
jiného pomocníka, přítele a rádce. Jím
je váš vnitřní duch, který
vychovává duši v mou nevěstu. On je svou podstatou
spojen s mou myslí a její myšlenkou vede sebe,
duševní život i bytostné světy.
Namítnete
mi: Jak se jej máme dotázat, když jej nevidíme?
Pověz nám, Pane, kde a jak jej hledat, abychom jej mohli
požádat o radu jak máme žít a z duše
učinit Tvou nevěstu?
Pravím:
Jdete-li k němu o radu, jdete zároveň i ke mně,
protože váš duch je vsunut ve mně jako lidské oko
v hlavě. Budete-li se mne tázat a upřímně hledat
radu ve věcech své duše, dostane se vám
poučení. Neslyšíte je tělesným uchem, ale
vaše vnitřní vnímání přijme můj
pokyn a radu. Do vašeho vědomí vstoupí
nečekaně silné a moudré myšlenky, dobré a
jemné city, v nichž bude mnoho tichých rad pro život,
vedení každého kroku.V tomto podivuhodném spojení
je i na Zemi blaze žít.
Mezi
duchovními učiteli jsou spory o mém Slovu v Písmu.
Proč tomu tak je?
Slovo
mé je pro ty, kteří nejen Slovo poslechnou, ale jemu
také hluboce porozumí. Kdo však rozumí mému
Slovu? Jen ten, jehož duch je ode mne již přímo
vyučován. Který duch to však je?
Myšlení,
slova i skutky projevují výši ducha. Lidský
život, který vydává dobro, svědčí o
duchu plně a stále zakotveném ve mně. Život
projevující zlo vychází z ducha, který je ze
mne vychýlen a je vsunut v ďábla. On mu vnuká, co
má činit, a proto jeho činy jsou lstivé a
nešlechetné, tvrdé a hněvivé. Duch, který
je ve mně, nečiní nešlechetnosti, ale projevuje
lásku a moudrost.
Jsou
však lidé, kteří nejsou ani dobří ani
zlí. Jsou těmi, které zlý duch již v sobě
nemá, ale já je ještě v sebe nepřijal. Proto jsou
jako z domu vyhnaní synové bloudící světem,
hledající domov, protože rodiče sami je do něj
nevolají, k nim se ještě nehlásí. Proto tito
bloudící poslouchají dnes toho, zítra jiného
vůdce, podle toho, kam je život zanese, v čí
náruči spočinou, kdo nad nimi má moc a je
ovládá.
Duch,
který ve mně spočinul je mnou vyučován a brzy
posvěcen. Proto takový mé Slovo slyší a hned mu
porozumí. Nemá sporů v sobě ani s jinými. Je mi
oddaný a chápe, že celou moudrost nemůže poznat
najednou, ale že se musí pro ni vnitřně vyvinout,
myslí dozrát, citově se zušlechtit.
Každý
mluví, jak rozumí. Jeden víc, druhý
méně chápe, vždy podle svého vyučení
u mne a mnou. Ten, jehož duch ve mně již dlouho bez
vychýlení spočívá, je
moudřejší než ten, který se teprve se mnou
vědomě spojuje. Není proto moudré vést spory o
prvenství ve vědění.
Mám
mnoho dětí. Jedni však dávno, jiné teprve
nyní ve mně se znovuzrozují, naplňují
láskou, spojují s moudrostí. Žádný otec
ani matka nevykládá nemluvněti zákony hmotného
světa. Jak bych mohl duchovním nemluvňatům mluvit o
pravdách a zákonech Božích, z nichž
pozemské jsou jen nepatrnou jejich částí? Proto
každý nechť pokojně vyčká svého
dospívání v moudrého syna. Pak pochopí v
celé plnosti a významu pravdy Boží, mé Slovo.
Nikdy
neříkejte: jsem chudý – jsem bohatý –
jsem bláhový a nevědomý – mám mnoho
moudrosti – nemám dostatek vůle či rozumu – jsem
slabý nebo silný k práci na Zemi… Tak mluví
jen ti, kteří nevědí, že to co jsou a co
mají za své není jen jejich.
Vkládám
na člověka těžké zkoušky, abych si
ověřil, co učiní, bude-li chudý či
bohatý, chytrý nebo nevědomý, rozumný nebo bez
rozumu, bude-li zdravý či nemocný, žít v radosti
nebo v utrpení.
Není
vždy to, co má člověk na Zemi jako vlohy a schopnosti jen
jediné jeho duševní bohatství. Já
ubírám nebo opět přidávám, abych
vyzkoušel schopnost snášet dobro i zlo v životě,
činit za každých okolností čest sobě i
mně. Zkouškou může být to, že pošlu
člověka do Země jako tvora, který nemá
vyvinutý samostatný rozum a musí za něj myslet
jiní, nebo tehdy, má-li ho nadbytek, který vede ke
svévoli a pýše, k využívání
jiných, k přestupování Božích zákonů.
Nevíte,
jakými jste a jakými budete, až vám
vrátím, co máte u mne uschováno po dobu
svého určeného očišťování
pokáním v těžkém a neklidném
pozemském životě. Nemůžete projevit a uplatnit na
Zemi všechno, co máte v sobě jako duševní
schopnosti, duchovní síly. Kdybyste jimi působili, lehce
byste prošli zkouškami a utrpením. Neměli byste obavu,
úzkost, starost ani pochybnosti a bolesti, protože
vnitřní síla by je nevpustila do vědomí.
Neodčinili
byste však všechna přestoupení Božího
zákona, nedosáhli byste vykoupení, jehož
nejvyšším znakem je kříž.
Jen
zpozdilý člověk se chlubí rodem nebo majetkem, domem
nebo polem, tělesnou krásou, dovedností a
uměním, nebo tím, že je pevné víry a v
církvi nemýlící se ve svém
učení. Je velkou chybou takto myslet nebo mluvit. Mluví-li
nebo myslí-li někdo takto, odnímám mu všechno,
čím se vychloubal.
Nepozná-li
hned na Zemi ztrátu odňatého, uvědomí si ji
až vstoupí před můj soud a odtud odejde chudý na
všechno, co v očích světa činí
člověka významným a ctěným. Začne mu
nové namáhání a on s obtíží bude
získávat zpět, co na své duši ztratil
bláhovostí, pošetilostí, pýchou i
nízkým stupněm znalosti pravdy, který se
nesnažil včas se pozvednout výše.
Hodina
vítězství dobra je vám neznámá. Proto
se vám často zdá, že marné jsou oběti,
modlitby a přímluvy za hříšný svět.
Nemylte se však. Neslyšíte, že by lidé kolem
vás již mluvili bez nenávisti. To však
neznamená, že ti, kdo nenávist probouzejí v lidu,
mají stále stejnou sílu a jejich trůny se
netřesou, nepadají zdi jejich domů vybudovaných v
lidských srdcích hněvem a reptáním i mnohou
jinou nešlechetností.
Do
srdcí lidí nenahlížíte. To není
dáno žádnému člověku. Nahlédne-li tu
a tam do něho někdo, nenahlíží ze své
dovednosti a síly, ale proto, že já ono srdce i to, co v
něm je, odhalím a dám svou Mocí nahlédnout do
věcí skrytých.
Nenahlížíte-li
do lidského srdce, nemůžete soudit jeho stav. Proto ne vy, ale
já znám změnu k dobrému a raduji se. Se mnou se
radujte i vy, byť kolem vás ještě zněla tvrdá
slova a pěsti bušily do vás ze všech stran.
Pravím:
Dobro je v převaze, vítězí!
Ten, kdo v
něm vytrvá v boji o něj a v něm až do konce, bude po
mé pravici jako syn tisíckrát vyzkoušený v
čase, kdy zlo zažehovalo vysoké nebezpečné plameny
ohně dnes tu a zítra tam, jednou v duši, pak v těle a
posléze v obojím, že nebylo místečka jimi
nepoznamenaného, nerozbolavěného na synu lidském.
Mírní
lidé jasně sebou dokazují, že marně
nemluvím, neučím, nepomáhám, že se
mění člověk, jeho život i svět.
Mírnost
je počátek láskyplnosti, je nadějí, že
člověk vyjde z pokušení zlého,
přemůže hněvy a vstoupí duchem do mne, aby žil
jako syn Boží, první mezi duchy, kteří jsou
oživovateli Země, jejím vědomým,
myslícím a činným životem.
Mírní
lidé mohou očekávat mou pomoc a uvedení do
dobrých, rychlých postupů na cestě spásy.
Cením mírnost jako vzácný stav i u těch,
kteří dosud nemají ke mně blízký, vřelý
vztah.
Proto
vyhledávejte mírné. Mají hlavní
předpoklad pro vývin lásky a moudrosti. Poučujte je o
mně, přiveďte je ke mně, aby pod mým vlivem
rozvíjeli se rychle v dobrého člověka a tak se dobro
šířilo a sílilo na Zemi a ona se stala místem,
kam se rodí i andělé do lidského těla, aby
žili jako lidé čistí a svatí již při
vstupu na tento svět i při odchodu z něho.
Vysoce
moudrý je ten, kdo dovede s láskou jednat vždycky, i tehdy,
stojí-li mezi nepřáteli, je mu spíláno,
křivděno, je zrazován i pronásledován. To je
nejtěžší zkouška vložená na
člověka proto, aby se naučil jednat s nepřáteli
pokoje a lásky, aby je odzbrojoval a zneškodňoval
láskou svou, postojem moudrého.
Avšak
zneškodňování zla nesmí se dít dosud
známým způsobem, že při setkání s
ním tváří v tvář člověk
dává ránu za ránu, za zlé slovo stejně
zlou řeč. Jestliže i šlechetný počne činit
nešlechetnosti, pak běda člověku. Z toho
vzchází velké tresty rovné sodomským
trestům.
Jestliže
ďábel činí zlo, není mu to
počítáno za hřích, neboť on k jiným
činům není volaný ani určený, nemá
pro ně předpoklady a vlohy. Proto neberte měřítko,
že on je zlý a ve srovnání s ním jste
andělé. Jiná míra i jiné soudy jsou na
vás, jiné na něho. Kdyby člověk jednal jako
ďábel, nebyl by živ. Zahynul by nejen v těle, ale i v
duši. Jeho duch by ztratil samostatné vědomí a ten
člověk by nebyl.
Člověk
nesmí činit zlo. Jestliže zlo činit začal, pak pro
to nesmírně trpí a dlouho se z toho očišťuje,
aby mohl opět činit dobro, jak tomu bylo na jeho počátku.
Jestliže duchové temna jsou zlí, vy musíte být
jejich opakem. Jednají-li oni bez lásky, vy musíte
všechno činit s láskou a v lásce.
Zraňují-li, vy utěšujte, jestli zabíjejí,
vy pomáhejte k životu, chraňte jej a zachraňujte.
Hněvají-li se, vy se nikdy nehněvejte, ale vždy
čiňte opak toho, co činí oni. To je váš
úkol.
Člověk,
který tento úkol naplňuje, je mnou označen jako vzor a
takto dán před oči všem, kdo se dobru a lásce,
jejich jednání a řeči teprve učí.
Jestliže
se zlo zlem přemáhá, rozmnožuje se. Kdo silné a
vlivné zlo zastaví v jeho pronikání
člověkem a Zemí, kdo mu odejme sílu, ponese za ně
tresty? Pokud nebudou lidé přemáhat zlo dobrem, nebude zlo
vypuzeno z člověka ani ze Země, to vězte.
Zákon
jsem nevyhlásil lidem nadarmo. Kdo jej nenaplní a
určený čas vyprší, bude připojen
k temným duchům, aby jim pomáhal a ve zlu s nimi
žil, ztratil jméno člověk.
Mnohý
nevědomý mi vytýká: Pane, proč
dopouštíš zlo?
Vy
však nebuďte nevědomí, ale znalí i skrytých
věcí života, a proto nechť nepřejde přes
vaše rty otázka, proč je zlo! Takto se ptát je dovoleno
těm, kteří chodí se zavázanýma očima
životem a světem a nevidí, že v mých
rukách, v mé Moudrosti, Lásce i Vůli se zlo
mění v dobro, když přijde čas a ono naplní
své úkoly zkoušet věci i člověka v jejich
pevnosti a odolnosti vůči všem nepříznivostem a
možným potížím.
Vy,
kteří věříte, že jsem dobrý a miluji
člověka, nermuťte mě pochybnostmi o ceně a
významu zla pro život. Vím, co činím a proč
jinak nelze.
Jestliže
člověk dosud neví o mně i o sobě všechno,
není to proto, že bych mu vědění
nepřál, ale že se dosud neprokázal hodným
mé důvěry, abych já mohl se na něj spolehnout jako
na pevný sloup, držící smělou stavbu života
na Zemi i jinde, a tak mu zjevit mnohá tajemství bez obav,
že by velkých vědomostí použil ke své nové
zkáze tím, že jimi zpyšní a začne se nad
jiné vyvyšovat a tím jiným ubližovat a sebe
hluboce snižovat.
Nehájím
se před nevědomými, kteří, neznajíce
skryté zákony a řády života ani
příčiny zmatku a utrpení na Zemi, reptají na mou
nespravedlnost, ba na mou lhostejnost k trápení a
nářkům lidí. Nechám mluvit každého i
soudit sebe bez netrpělivosti jako se matka nepohoršuje nad
dítětem, které z nevědomosti chybně posuzuje
věci, nazývá je svými slovy, odlišnými od
těch, kterým je učí matka.
Jestliže
se já nepohoršuji nad bláhovostí lidských
posudků o životě, nepohoršujte se ani vy, ať jakkoli
bláhový a chybný je názor lidí na mne i na
celý projev života. Vždy si pomyslete: Hle, dítě,
jež dosud nemá moudrosti. Posečkáme, až doroste,
až jí nabude a stane se správným hodnotitelem
života, až je Otec poučí a vyučí všemu,
co potřebuje pro život podle svého úkolu a
úřadu, který mu chystá na Zemi i na Nebi.
Pečuji o to, aby
všechny cesty života člověka vedly ke mně, ať
jsou jakkoli nízko položené pod mou nohou. Na všechny
vidím a dohlížím, aby jejich směry vedly k
výšinám ducha, i když se točí kolem mne,
jdou i za mne nebo vedle mne a míjejí cestu hlavní.
Vždy dohlížím, aby vedly k místu, kde jsou
příbytky mnou připravené pro člověka, a ne
tam, kde jsou sídliště duchů temnoty.
Jestliže
se přes mou péči a dohled některá lidská
cesta od mé příliš odchýlí a vede
člověka do příbytku ďábelských
duchů, je to znamením, že on ztratil jméno
člověk, zamiloval si tmu více než světlo a tmou se
naplnil celý až do poslední části své
bytosti a tma jej pohltila, přijala do sebe. V tomto stavu
člověk jakoby přede mnou zemřel.
Neříkejte:
Která cesta vede k Bohu? Všechny vedou ke mně, žel
však, ne všechny se vinou přímým směrem.
Mnohé jdou velkými oklikami, chvíli jsou přímé,
opět křivé, jdou nahoru i dolů, sem a tam. To proto, aby
slabí a nevyvinutí v jemných citech i pevné
vůli k dobru měli dost času k posílení a
vyvinutí sebe, aby si zvolna zvykali na obtíže cesty ke
mně a nezalekli se, vidí-li jejich příkré
stoupání, vyžadující námahu duše i
těla.
Raději
se ptejte: Která cesta k Bohu je nejkratší, abychom na ni
mohli vstoupit a co nejdříve dojít do domu Otce našeho
v Nebesích?
Odpovídám
všem tázajícím se: Synové lidští,
nejkratší cesta ke mně je ta, kterou jsem vám
ukázal v Ježíši – cesta Lásky a
Oběti. Na ni vstupte, na ní vytrvejte a spatříte
mě tváří v tvář. Nebudete pak více
putovat, ale putujícím pomáhat, aby i oni vstoupili tam,
kde budete vy v blahém spočinutí.
Kdo
je slabý, nemůže mnoho a těžce pracovat, jinak by se
zhroutil a nečinil by ani moc ani málo. Nepoukazujte na to, že
někteří lidé málo trpí, mají
málo obtíží v životě na Zemi a vy mnoho.
Bláhoví,
což já neznám jednoho každého z vás
lépe než vy sami sebe? Děti nemůže znát nikdo
lépe než jejich rodiče. Vědí, které je
slabé a které silnější, které je
hbité a které hbitosti postrádá a dlouho
stojí u práce, nevědouc si s ní rady.
Jak byste
posuzovali rodiče, kteří by dětem nestejně
nadaným dávali stejně obtížné
úkoly, stejné práce a stejný čas pro jejich
vykonání? Řekli byste zajisté, že jsou
pošetilí a nerozumní, když na hloupém
chtějí chytrosti, na chytrém hlouposti, na slabém to,
co jen silný může vykonat bez újmy na těle.
Domníváte
se, že na slabém budu žádat, aby těžce
pracoval a předčasně si zničil síly dané pro
mnoho dní života? Domníváte se, že na tom, kdo
nemá dosud moudrost, budu žádat všechny vědomosti
světa i o životě duchovním, a to vyslovené
správně, bez chyby?
Vím,
kdo je slabý a kdo silný v duchu i v duši, kdo je již
moudrý nebo se teprve učí takovým být, kdo
žije v lásce a kdo ji dosud nezná a v srdci nemá. Pro
nestejně rozvinuté vlohy dávám nestejný
čas k naplnění toho, co na člověku požaduji ve
vůli, moudrosti i lásce. Každý z toho, co obdržel,
skládá účty do mých rukou tehdy,
poznám-li, že vykonal, co jsem mu uložil.
Trpíte-li
víc než jiní a víc se namáháte,
bojujete s těžkostmi a nesnázemi všeho druhu v těle
i v duši, pak vám říkám: Radujte se sami nad
sebou, protože tím je vám dáno
vysvědčení a já tím stvrzuji, že vás
mám za moudré, silné, statečné a
vyspělé syny. Ty, kdo málo trpí, málo
pracují a málo namáhají duši i tělo,
politujte, neboť se teprve učí základním
poznatkům života jako dítě v mateřské
škole. Před nimi je to, co je již za vámi.
Pro
život na Zemi je třeba statečnosti. Proto si važte
každého, kdo se na Zemi narodí. V něm je již
oživený duch, který prokázal, že může
samostatně žít, myslet, mluvit i jednat; že je tedy
schopen žít v podmínkách, jaké má
zemský život pro ztíženou cestu za dobrem a
láskou.
Člověk
nově narozený je ten, nad nímž nebylo proneseno Slovo
odsouzení do míst, kde mají své
sídliště démoni. Takový, nad nímž je
toto odsouzení proneseno, ztratí možnost života v
lidském těle a může žít na Zemi jen ve
tvarech a tělech nižších. I ten, který se
vám zdá velmi hříšný a zlý,
má v sobě jiskru dobra, jinak bych jej do Země neposlal a
nedal mu možnost žít v těle člověka.
Pošlu-li
tedy někoho do Země žít, byť se i projevoval jako
hříšník, u mne vždy může čekat
milosrdenství, prokáže-li aspoň malé služby
dětem nebo matkám, nemocným nebo
umírajícím a jakkoli trpícím.
Prokáže-li při své hříšnosti
aspoň jednu z těchto služeb, pak jej zachráním a
neodsoudím, až vstoupí před můj soud.
Najde-li
během života šlechetnou duši, která mě za
něho poprosí a u Otce oroduje, pak učiním i
zázrak a hříšníka, jenž stál
třeba až na prahu pekelných obydlí, vyzvednu i do
předsíně Nebes. Vložím do něho
další díl vlohy k dobru, takže se stane
pomocníkem mým i všech, kdo jako on stáli nad
propastí hříšnosti, ale z mého
milosrdenství do ní neupadli, protože se na Zemi našly
milosrdné duše, jimž osud lidských bratrů
není lhostejný.
Nezhrdejte
proto hříšníky, ale pamatujte, že není na
Zemi nikdo tak hříšný, abych od něho
neočekával napravení. Toto napravení je i ve
vašich rukou. Přímluvy za hříšníky
jsou projevem bratrské lásky, jíž si na Zemi
nadevše cením a pro ni napravuji i to, co vám se zdá
nenapravitelné.
Milovat
nepřátele není snadné a já to dobře
vím. Proto jsem nedal toto přikázání ve
známost lidu Mojžíšovu, abych na něj nevložil
břemeno těžší než mohl snést, když
byl ještě slabý a nerozvinutý do jemnosti a
láskyplnosti duše. Avšak nemohl jsem stále
odkládat tento příkaz a šetřit člověka,
protože čím více zlé odplaty, tím pro
něho delší cesta ke mně.
Těžko
mi bylo nad vámi, lidé! Co je lehčí –
jít kratší úsek cesty s těžkým
břemenem, nebo jít delší úsek
těžké cesty bez břemen? Ať tak či onak,
obojí je těžké a obtížné. Já
za člověka měl rozhodnout.
Nuže,
rozhodl jsem. Nevložil jsem příkaz o milování
nepřátel na bedra těch, kteří šli zemskou
trnitou cestou ke mně, životu pokojnému a svatému, v
časech v Písmu označených jako zápas
Izraelských s těžkými podmínkami i
přímým nepřátelstvím. Proto se cesta ke
mně prodloužila všem lidem, stala se lehčí, ale
delší. Avšak našli se i volající: Pane, Pane,
přibliž se ke svému lidu a dej mu spasení.
Jak spasit
vás, slabí, kteří nechcete nést břemeno
lásky po těžkých cestách života? Snad
namítnete: Což láska je břemeno? Láska je radost
a štěstí!
Láska,
již mám na mysli, je to, co vy dosud neznáte. Je to
odříkání všeho, co dává
lidská láska. Láska má, o níž
stále mluvím, je obětování sama sebe. Chcete
být šťastni a nechcete mít, co štěstí
a blaho ruší. A přece vaši radost a
štěstí stále něco ruší, pokud jste na
Zemi. Kdo jsou tito rušitelé? Jsou to ti, kteří
stojí v cestě vašeho spojení se mnou. Vy je
neznáte, protože jsou vám neviditelní, ale já
je znám a vím, co činí proti vám.
Žádám-li
na vás: milujte rušitele svého štěstí
– vy mi odpovíte: Proč na nás
žádáš nemožné; což někdo
může milovat to, co ho trápí, rmoutí a
obtěžuje, co mu dává pocity nelibé,
nesouladné a rušivé? Jaký to protismyslný
požadavek?
Ano, mnoho
žádám, přikazuji-li: milujte nepřátele
své.Mluvím a žádám proti vašemu rozumu.
Mé příkazy a rady stojí vždy proti vašemu
rozumu. On vás drží na Zemi a já vás chci
pozvednout do Nebes. Jak se tedy máme dohodnout? Jeden z nás
musí od svého přání ustoupit, aby nastalo
konečné řešení života člověka.
Buď bude na Zemi, nebo na Nebi. Být chvíli zde a
chvíli tam není trvale možné.
Ten, kdo
vás přemlouvá: Zemi si zamiluj, pohleď, jak je na
ní krásně, jaké radosti jsou v jejím
žití – totiž váš rozum, ten neví,
že já jsem člověka učinil proto, aby budoval nejen
Zemi, ale i Nebesa. Jak je má však budovat, není-li schopen
v nich vůbec žít? Ony jsou svět Lásky a Dobra.
Nemůže
být nečistý na místě krásném, a
přitom je neporušit svou nečistotou, která z něho
padá a vše znesvěcuje. Podobně nemůže
být tma ve světle, ošklivost v kráse, bolest v radosti.
Do Dobra a Lásky nemůže vejít ten, kdo má v
sobě nenávist a nešlechetnost mysli, citu i slova. Jak dlouho
tedy mají čekat Nebesa na své budovatele –
povězte, jak dlouho?