zpět

48

Je bolestné mluvit o životě krásném, je-li lidem Země vzdálený, ba téměř nedostupný.

Lidé prosí: Pane, dej nám život pokojný, dopřej nám mír, uveď nás do spásy, uděl nám své milosrdenství!

Odpovídám: Ve vašich rukou je toto všechno, zač prosíte. Avšak, žel, vy sami zabraňujete, aby všechny krásné věci vstoupily do vašeho života a v něm trvale zakotvily.

Dokud se v nitru nezměníte, nebudete usilovat o svou dokonalost, marně budete volat i po míru a pokoji. Vstupuji jen tam, kde je usilováno o mír a odpuštění, kde láska není jen vzácným hostem v srdci, ale je v něm vším. K takovému srdci plynou náruče milostí, sestupují celé hory lásky. Nelaskavému srdci se vyhýbají i andělé.

49

Můžete říci: Andělé nemají tolik lásky jako máš Ty, Pán a Bůh náš. Ty můžeš dát třeba i hříšníkům, pomoci vždy a všude.

Komu však nedají andělé, nedám ani já, neboť oni jsou prostředníky mých darů člověku. Oni jsou se mnou jedna Láska, jedna Moudrost, jedna Vůle. Dobře vědí, že nečisté srdce je sídlem duchů temnoty a kde jsou tito, tam nemůže vejít anděl lásky, jako oheň do vody, ryba na břeh bez porušení své formy.

Chcete-li abych vám pomáhal, vyčistěte dokonale své srdce od vší temnoty a já vás zahrnu vším, po čem toužíte: milosrdenstvím, pokojem, láskou i pomocí. Váš návrat k Otci se stane skutečností radostně a plně žitou. Může si člověk přát větší odměnu za to, že usiloval denně v sobě rozsvítit světlo lásky v čistý, silný plamen?

50

V čistotě duše mám zalíbení. Jestliže jí dosahuje, nazývám ji pannou. Je-li pannou, je i nevěstou. Nezaslouží si nevěsta lásku a nejkrásnější ozdobení? Ano, zaslouží si lásku, protože je krásná a neporušená. Budete-li krásní a neporušení, zasloužíte si velkou Lásku ode mne i od Otce.

51

Přemýšlejte o tom, co je čistota duše. Učiňte si ji velmi žádoucí, nejvyšší potřebou života. Tento obraz si zamilujte a vložte si jej do vědomí i do srdce. Vytvořte v sobě stav bez hříchu a zlo si neumějte představit. Vstupte v plné dobro a jím tvořte svůj nový život. Starý člověk je duše hřešící. Nový člověk je duše čistá.

Jen tento nový člověk je můj syn, syn Boží, jejž miluji, s nímž sdílím všechno jeho a on se mnou své i mé. Jej mohu oslovit: služebníku věrný – pomocníku můj – můj příteli – můj drahý bratře…

52

Pokud si nezamilujete čistotu duše jako matka dítě, člověk své nesnadné, ale již vykonané dílo, nelze vám pomoci ani v práci pozemské, která má své obtíže, protože je součástí procesu vašeho obrození cestou bolesti. Bez přímé pomoci mé zvětšuje se její nesnadnost.

Budete-li však usilovat o čistotu své duše jen z nutnosti a povinnosti, nebude ve vás celá a dokonalá. Práce z donucení nemá ochotnou účast srdce, a co bez něho je činěno, nemá trvalý úspěch a zdar. Jen touha po dokonalém stavu urychluje jeho vývin, takže může být dosažen již v tomto vašem životě.

Jak však probudit touhu po duševní kráse, je-li k ní lhostejný vztah? Volejte ke mně:

Pane, pomoz mi, rozteskni mou duši po Tvé blízkosti, po všem krásném, co duši k Tobě vede a dovede.

Proste o touhu duše a já pro upřímné prosby vám obměkčím srdce, zjemním je a cele očistím dobrým úsilím, které ve vás rozvinu a provždy upevním, Pak začnete hledat cesty tiché a čisté, po nichž se ubírá člověk svatý, na ně vstoupíte a stanete se na nich poutníkem vytrvalým i šťastným vědomím, že dochází k cíli.

53

Chcete-li mít to, co vám chybí, obracejte se ke mně. Nechci vás vidět jako vnitřně chudé, duchovně nevědomé. Chci vás ukázat všemu tvorstvu jako vzorné, dokonalé syny, jejichž život je podoben mému, aby všichni si vás vážili a ctili, sledujíce váš krásný příklad života, hodný následování v úsilí a přímém činu obnovit krásu duše, která uvadla jako květ bez vody nebo ve vodě staré.

Trvale stojím nad lidským životem a sleduji jeho cestu, ať jde ke mně nebo mě míjí pro velké zlo v ní. Nikdy vám neřeknu: Co je mi po vašem životě, lidé, sami jste hřešili, sami se očišťujte od vin.

Láska nikdy nezhrdá a tvrdě neodsoudí. Hřích mě oddělil od lidí, jejich zlý život mě zadržel v pomoci jim. Přesto nejsem nikdy lhostejný k životu i nejhlouběji sníženému, jemuž se člověk i u svého bratra vyhýbá.

Líto je mi, že nemohu pomoci pro lidské viny, pro zatvrzelé ulpívání na špatných řádech života, vládnoucích Zemi. Radost mám, jsou-li viny usmířeny a vyrovnány v bratrský vztah vzájemných pomocí. Rozmnožujte tuto mou radost a já vám ji stonásobně vrátím v osudových chvílích, kdy vám je těžko v rodině, národě i na celém světě.

54

Prosí-li mne kajícník a lítostivě volá: Odpusť, Pane, mé viny – začíná u něho proměna. Skloním se k jeho duši a jako na dlaň položenou ji prohlížím do každého záchvěvu myšlení i slova. S mým zájmem o ni přichází k ní ono vzácné, co dává jen Otec: odpuštění vin. Na člověku pak záleží, aby nabylo platnosti jeho upřímným pokáním.

55

Říkám vám: Nebudete-li usilovat a pracovat pro své očištění a obrácení ve své duši pilně, snaživě, upřímně a vytrvale, nedočkáte se ani po smrti těla odpočinku a klidu.

Kdo tuto stanovenou práci neukončí se zdarem, nechť nečeká posmrtný život v Nebesích. Tam vstupují jen dokonalí duchové, jimž nelze nic vytknout v myšlení, řeči ani skutku. Nedokonalí musí vstoupit na místa, kde jsou těžce prožívané kárné a výchovné procesy a utrpením se každý učí žít dobrem a v lásce.

Pokud člověk potřebuje kárání a výchovy, nemůže přebývat v radosti. Kárání duši tísní. Potřebuje-li člověk očištění, nemůže žít tam, kde ho již není třeba, kde je pokojná práce na úkolech lásky a jejich vydávání všem tvorům. Láska takto postavená je stav boží, svatý, do něhož nelze vstoupit duši nečisté. Toužíte-li v něm žít jako nebešťané, musíte být dušemi bez stínu provinění proti Lásce.

56

V čem spočívá práce duše? V přeměně nedokonalého stavu ve stav dokonalý. V duši je stav podobný stavu nezpracovaného a neztvárněného kamene, který leží na cestě bez užitku. Kdyby byla duše ponechána v tomto stavu, mohl bych ji postavit na úroveň duší andělů, aby s nimi navázala jednotu? Sami řeknete, že to není možné. Vždyť ona neumí láskyplně myslet, ani jemně, ochotně a vlídně mluvit. Jak by mohla lásce pomáhat skutky, podporovat ji v jejím úsilí o zkrásnění života?

Pokud lidská duše tuto činnost nevyvíjí, její život nese malou hodnotu a může být škodlivý jí samé i okruhu jejího vlivu.

Každý se rád zbaví věcí neužitečných, aby nezabíraly místa věcem užitečným. Co já mám učinit s těmi, kteří svým životem nejen nepomáhají, ale škodí?

57

Přeměna nedokonalého v dokonalé je obtížná, nesnadná a není ani za jeden život na Zemi hotova. Každé zdržení v tomto úkolu, přehlédnutí jej a oddálení, je nebezpečím, že požadovaný úkol nebude hotov ve stanovený čas. Otec neponechal na libovůli člověka jeho napravení, ale stanovil čas i místo jeho průběhu. Rozdělil jej do tisíciletí, staletí a v nich i každému dni určil, co v něm má člověk vykonat pro svou spásu; také míru dokonalosti, stupně vývoje od jejího dětství až po zralý stav moudrosti.

Proto jsem se stal Učitelem člověka, aby žil užitečně pro službu životu, slávu díla Boha Stvořitele a radost Otcovu i svou.

58

Učitel se namáhá, ale Jeho slova nepadají do duše toho, kdo má být vyučen a poučen. Stane-li se tak přece, neujmou se v ní, jako se neujme seménko v půdě nepřipravené, nezorané. Žáci jsou nepozorní. Tisíce věcí světa odvádí jejich pozornost od mých slov, příkazů, napomínání a varování.

Přísným zákonem a řádem kázně je zabezpečeno dílo napravení člověka a zkráceno i zastaveno jeho bloudění vesmírnými světy a z toho plynoucích strastí.

I bloudění může být výchovnou školou zkušenostmi; avšak jenom pro samo bloudění nesmí být člověk živ neboť je součástí díla stvoření, které neustále roste do velikosti a má být stále krásnější, trvalé hodnoty.

Učitel se může vzdát své práce, vidí-li, že jeho poučování není přijímáno s dychtivou pozorností, že žák se nemění k lepšímu, je lhostejný. Já se však své práce nemohu vzdát za žádných okolností, protože na ní spočívá budoucnost člověka. Bez procesů obnovení, v zaostalém stavu a jako škůdce byla by jeho existence nemožná. Neustanu. Ještě silněji budu člověka volat do řad duchů svatých, jej učit, kárat, připomínat úkoly a čas pokání i napravení až k jeho vrcholu.

Má účast s člověkem platí i pro toho, kdo bude opozdilcem a jako poslední na cestě návratu, žák propadlý ve všech třídách mé školy Lásky a Moudrosti. I on s mou pomocí zpoždění vyrovná.

59

Mnohou formou jsem učil lid s ohledem na dobu, která je a prožívá své zápasy s překážkami dobrého vývoje. Ty, kteří mají mé jméno za jméno Boží, chci zasvětit do všeho, co má člověk vědět a konat, jak žít. Tito mají nejdříve dosáhnout žádaných stavů a vejít do spojení se mnou, ujmout se díla obnovy celého lidstva a pak i tvorů nižších.

Žel však, žel! Ti, kteří by měli stát na místě prvním, stojí na místě posledním, až za těmi. kteří mému jménu nevzdali úctu. Stojí na posledním místě svým vnitřním porušením, které se nesnažili včas napravit, stavem, který vyřazuje z úrovní lásky.

Zpomaluji i zdržuji proud svých poučujících slov k těm, kteří se postavili do posledních řad, protože nedbali ustanovení, neusilovali o dokonalou moudrost ducha láskyplnosti. Obracím se k hledajícím dokonalé spojení se svým Bohem, činíce pro ně vše možné v duši, těle a ve stanoveném čase.

60

Volám:

Pojďte blíž a ještě blíže ke mně, směle a odhodlaně, protože na váhání a prodlévání jinde není čas. Ne do staletí, ale jen do roků je vložen čas, který vás má zastihnout u mne a v jednotě s mou záchrannou činností pro celý svět.

Buďte dychtiví mého Slova, vy toužící po svém osvícení jím. Slovo Boží dávám srdcím a duším v mé blízkosti bez rozlišení.

Nerozlišuji formy, které si jejich víra dává. Jen život rozlišuji podle jeho obrazu světla nebo temnoty, jak je tvoří myšlení a cit. Ten, kdo věří, že Bůh je a jde pokojnou cestou v dobru, lásce a oběti, je pozván, aby vstoupil do řad těch, které vyučím a povedu ve jménu Slova, ve jménu Ducha Pravdy cestami krásnými a vysokými, jakými jdou vesmírem nejvyšší, nejmoudřejší duchové k práci blahodárné, k blahu svatých.

61

V mém Slovu přichází poučení pro život pozemský. To je však úvod Slova Učitele. Země je přípravou na život vyšší. Proto na ní a pro ni mé Slovo nekončí své poslání. I v dalších cestách budou stát mé školy Moudrosti, mé svatyně Lásky.

Neprokonáte-li však první stupně duchovního vědění zde v pozemskosti, neotevře se vám škola vyšší, nepostoupíte dál. Ale této úvaze nelze dopřát místa v mysli. Co zákon žádá, musíte naplnit, v hodině stanovené se vyučit, projít zkouškou a se mnou vystoupit výš a dál.

62

Pro mé vyučení vás musí být náležitá příprava, spočívající v prokonání mnohých zkoušek. Každý vyučovaný dostává vysvědčení o své pilnosti a chování. I já je na vás žádám, abyste se osvědčovali jako pro mne připravení, zralí znát více z mého i vašeho působení i z tajemství bohočlověka.

Každá tíseň na vás klade odpovědnost, protože jí jste zkoušeni v trpělivé lásce, pravé víře a stálé naději, i v tom, jak chápete své poslání následovat Krista.

Následování mne je cesta daleká. Pozemský život je na ní jedním krokem, ale tak závažným, že bez jeho prokonání nelze vůbec pokračovat na mé cestě kdekoli a kamkoli jí jdu dát Světlo, Lásku a krásu životu a Boží mír.

Dlouhá cesta je jen pro vytrvalé chodce. Buďte vnitřně silní, abyste mne mohli následovat. Získejte pozemským životem pro ono putování se mnou nejlepší vysvědčení.

63

Každé pracovní úsilí k dobru člověka má mou skrytou podporu a požehnání. Práce duši posvěcující vrací jej Otci. Nejmilejší je mi a mnou vysoce ceněno je snažení, připojit k lidským věcem věci Boží, do nich lidství zcela vsunout a tak mu dát to nejlepší a nejvyšší: poslání zjevit člověkem Krista nejen v oběti, ale v činnosti bohumilé, naplňující Zemi účelnými a krásnými tvary hmot, dobrým řádem soužití a lidské spolupráce a mírem božím.

V tomto lidském jednání a činech je paprsek radosti pro mne. Jím vyvstává pramen Síly a Moci Boží, který ze mne vyjde a plyne k člověku jako jeho znovuposvěcení.

64

Člověk si sám nemůže posvětit život, ale může jej učinit hodným posvěcení tím, že jej naplňuje duchovními myšlenkami a city, jimiž duše krásní jako v jarním čase příroda.

Láska Boží posvěcuje svou tajuplnou svatostí život jí zasvěcený a věnovaný. Rozhodnutí zasvětit život lásce, musí vyjít z člověka. Ten jí musí věnovat místo v sobě i tam, kde lidsky působí, na ně ji přenést a postavit do středu své pozornosti jako nejdůležitější věc života, předpoklad dobra svého i všech, zabezpečení krásné budoucnosti v domě Otce.

Čekám na toto rozhodnutí člověka mnoho tisíc let. Ale blíží se hodina, která ukončí mé vyhlížení spěchajících s láskou k Lásce nejvyšší. Je to chvíle stanovená od počátku rozdvojení, kdy se láska člověka oddělila od Světla a tak vytvořila dlouhou noc spánku duší. Čekal jsem dlouho, než byla probuzena ta spánkem zemdlená. Probuzený, bdělý, vědomý zajisté ví, co je třeba činit, aby prozahálené bylo nahrazeno a nutné dílo včas hotovo.

65

Hledáte-li dosud svou radost a štěstí v cestách světa, budete ještě dlouho žít bez nich a v nářku na mnohou bolest duše a mnohá tělesná trápení. I když věci světa mají svou důležitost, já přece do nich nepoložím plnou spokojenost člověka.

Nebuduji hmotu pro stálý domov člověka. Nebude nikdy zahradou odpočinku, obrazem ráje. Proto nevkládejte do ní srdce, a rozumu jen tolik, aby i v něm zůstalo dost místa myšlenkám na mne, na vyšší krásný svět Krista.

Těší-li člověka věci těla víc než věci duše, ten se ode mne ani ve svých těžkostech nedočká útěchy. Nechť náruč světa utěší toho, kdo do mé nespěchá. Když však léta člověka vedou ke hrobu a utrpení duši svírá, je slabá a marná světská útěcha.

Pozdě je rozpomínat se na mne na sklonku života. Kdo na mne nemyslel ve svěžesti těla, toho v jeho stáří nepotěším. Troška pozdního vzpomínání nenahradí ztracený čas, kdy na mě nemyslel, zapomněl na duši, kdy si dětsky hrál s věcmi světa.

66

Kdo z lidí může vědět, jaká je pravá Láska? Z ní je na Zemi znám jen jeden její paprsek, jeden lísteček té nádherné stolisté růže, která zdobí andělský svět.

Milujete-li pravou láskou, jste moji synové, na kterých však žádám stvrzení tohoto vysokého stavu. Požaduji, aby nejen v srdci milovali, ale přímým zjevným skutkem pomáhali i všem zlým tohoto světa, velkým dobrem překonali zlo a tak se nalilo tolik vody do jeho ohňů, že by je neroznítil znovu ani silný vítr myšlení mnohého nešlechetníka.

67

Ve zlu spočívá nebezpečí nejen pro život váš, ale pro celý hvězdný svět. Zlem se vychylují i nebeská tělesa ze stanovené dráhy a všechna volně vířící hmota se seskupuje do nežádoucích tvarů bez vnitřní soudržnosti mé Vůle. Není-li jí, vše se rozpadá a dští zkázu a tak hrůzy katastrof.

Proto vás varuji, proto opakuji stokrát a po tisíc let ona tvrdá, ale nutná slova:

Přikazuji vám – střezte se zla!

68

Držte se mne, držte pevně, vy, kteří jste mě nalezli jako Lásku. Stůjte pevně na místě, které jste si draze vykoupili mnohým utrpením pokání a napravení, trvajícím již dlouhý čas.

Držte se mé vůdčí pravice. Ona vás podpírá a posiluje, vede dobrem k Dobru. Vy sami se jí však musíte chápat. Já vás, velmi slabé, svou Vůlí držet nemohu.

Má pravice by zajisté udržela celý svět jako lehoučké peří; avšak řád vašeho napravení žádá, abych na vás nepůsobil Silou a Mocí Vůle, ale v Lásce trpělivě vyčkal, až se sami udržíte nad zakalenou vodou, z ní i sami vystoupíte ke mně na pevný břeh světa Božího.

Pevná víra vás drží u mne. Pevná naděje vás staví pod mou ochranu a láska přímo vsunuje do mé pravice pevně vůdčí i mateřsky láskyplné.

69

Hledáte-li cestu ke mně, buďte opatrní, bedliví znaků, které ji jasně projevují. Některé způsoby starých dob se obnovují – dobré, i klamající lid. I prorokování a hlásání duchovních nauk formou starodávnou i přizpůsobenou tomuto času. I mé jméno bude mnohými dáno do znaku jejich škol.

Důrazně však připomínám:

Za slovy o víře, o lásce, hledejte jejich skutky. Kde jich není nebo pořídku a hlasatel sám oběť vlastního života nekoná, moje účast na jeho moudrosti je jeho osobní představou, nikoli pravdou.

V každém vážném čase naléhavých úkolů spásy posílám proroky a duchovní učitele lidu. Avšak i odpůrce mé cesty posílá k lidem své posly víry, aby vnesli klamné představy člověku o cestě jeho spasení. Víru podporují i naději dávají. Skutky obětavé lásky však neznají. A to je dostatečný důkaz, kde stojí a kdo jsou.

70

Já učím věcem pro tento čas nejdůležitějším. Nezaměňujte tyto věci za jiné. Žijte svatě a tento vysoký stav vás dovede k poznání mnohých tajemství.

Najdete v sobě i slovo učitele i pravého proroka. To se však ozývá až na úrovni boží lásky. Dává moudrost a dokonalé vyučení, až se člověk sebe vzdá a mne do sebe přijme jako jednajícího, jako myslícího duší člověka.

71

Láskou měníte svou lidskou tvář, nabýváte zjevu anděla. Stanete-li se anděly mezi lidmi, zjevím vám sebe. Nejdříve jako Ježíše, a pak, až více rozvinete služby lásky, jako Krista Moci Boží. Ta vás zvedne k Bohu a od Země navždy oddělí.

72

Radostí je mi člověk, který do srdce ukládá mé Slovo
jako drahocennost svého života.

Buďte mou radostí a já vás utěším vždycky pomocí ode mne žádanou
v tichosti srdce i modlitbou.

Slovo Kristovo 2

Podle duchovní inspirace přijaté od Krista napsala
ã Božena Cibulková, 1952 – 1972.

1

Odevzdejte mi to, co mi patří; dejte mi zpět srdce člověka. Pokud mi je dáte jen z malé části nebo z poloviny, mnoho se ve vás a na vašem životě nezmění. Dál zůstanete nedokonalými lidmi. I když ze Země odejdete, znovu budete souženi.

Jen dokonalé odevzdání lidství v mé ruce pro jeho přetvoření zajišťuje vstup tam, kde je blaho, protože tam působím a přebývám jako Otec a Matka s rodinou milovaných synů a dcer.

Čím jsem vám blíž, tím lépe si rozumíme, důvěřujeme si navzájem. Já vám, že budete brzy dokonalí, a vy mně, že vám pomohu stavět a budovat vnitřní život, krásnější než byl zlatý jeruzalémský chrám.

2

Přicházím k vám z několika stran, i odkud nečekáte vzácné hosty, kde je všední prostá strana života a mnoho práce k zachování těla, aby žilo, nezemdlelo bez chleba.

Chci vidět všechno lidské, kolik z toho bylo pro bolest a pro meškání duše, aby nemohla myslet na mne a věnovat se svému zušlechtění, žila jen pro holé nutnosti jako kuřátko pro hledání zrnka.

Chci vidět i boží věci, protože dost dlouhý čas dostal člověk k tomu, aby si je na Zemi vytvořil a sobě podal jako lék pro nemoci, jako sílu duše, vznešené myšlení.

Lidské nacházím na každém kroku mé cesty k vám a je mi jako množství trav všech údolí a strání. Což není u vás, lidé, místo pro vzácné květy a bohatě plodné stromy, víry v život Boží, tak nepodobný zemskému strádání?

3

Jak velká práce nastala mně i vám! Vždyť nadešel čas obnovení toho, co se ve vás porušilo a ztratilo svou krásu a svatost zlem poskvrněným životem. Vy beze mne nemůžete dosáhnout ztracené ani obnovit zničené, zlé přeměnit v dobré a svou vinu nahradit záslužným životem, nebo přeměnit smrt v nový život.

Kdybyste i neustále prosili Otce, aby vám pomohl a dal, co jste ztratili, přece On nic nečiní beze mne a vám beze mne nedá. Kdo nevěří v Syna, sám a beze mne hledá Boha, bude dlouho hledat pravou cestu, dlouho usilovat a zušlechťovat svou duši, aniž se dočká dobrých výsledků.

Ale ten, kdo uvěřil, že mne Otec učinil prostředníkem všeho přicházejícího k člověku od Boží Lásky a Moudrosti, že mi jej dal do rukou a řekl: hle, služebník Tvůj i syn Tvůj, pro něj a s ním spolupracuj a uveď jej znovu v ráj – kdo tomu uvěřil celým srdcem a mě k sobě volá: Pane můj a Otče můj, můj Učiteli i Bože – ten má pravou víru i naději a může se těšit na nový, krásný a pokojný život. Může i nyní žít pokojně, byť mnoho protivenství, nepřátelství, tíže a námahy i různých bolestí naň doléhalo v jeho životě.

4

Vy jste moji a já jsem váš. Otec nás spojil navždy. Vy jste dáni mně a já vám. Proto mé Slovo pro vás je Slovo Boží a má Láska je vám Láskou Boží. Co mluvím k vám já, je mluveno Otcem. On mi vás dal za syny, abych se o vás staral jako Otec i jako Pán váš i Bůh váš.

Vy věřte mně a já budu tím, čím jsem člověku: budu vám Otcem i Pánem, budu Bohem dobrým, který se vždy smilovává a nenechá bez pomoci toho, kdo v Něj uvěří a na Něj vloží starost i péči o své cesty, osudy, celý svůj život.

5

Jste-li vy moji a já váš, může být jinak mezi námi než je dětem s rodiči a jim s dětmi? Není možné jinak než milovat jeden druhého, působit si radost, dorozumívat se, navzájem myslet na sebe v dobrém a těšit se na ten den, kdy se sejdeme tváří v tvář v jednom domě u společného stolu.

Není-li tak dosud mezi námi, pak žel – ó, žel. Vy ani já nejsme spokojeni, neradujeme se ze života, protože není radosti tam, kde je velká vzdálenost mezi těmi, kteří patří k sobě, mají žít ve vzájemné lásce, ale je mezi nimi přehrada, pro niž k sobě nemohou.

6

Přehrada mezi mnou a vámi je nebetyčná jako hora, velká jako moře a k nepřehlédnutí pro poušť, po níž nelze putovat.

Kdo vytvořil tuto přehradu? Kdo nás takto rozdvojil a vzdálil od sebe, že nemůžeme jeden k druhému, že vy mne nevidíte, a proto těžko věříte, že já jsem váš Bůh i váš Otec?

Přehradou mezi námi je vaše porušenost, váš odklon od života lásky. Pokud budete trvat v porušení nešlechetným, tvrdým a hrubým myšlením i citem, bude mezi námi velká vzdálenost a vy mne nepoznáte a já nebudu moci k vám mluvit tak, abyste mne přímo slyšeli a přesvědčili se, že jsem, a poznali, čím vám jsem nyní i na věky

7

Ačkoli jste ode mne vzdáleni, já přece o vás vím, vás stále vidím, vždy slyším každé vaše slovo. Vy mne však nevidíte, neslyšíte můj hlas, nevnímáte srdcem jeho rady, poučení.

Těžko je vám i mně. Mně proto, že vás vidím v mnoha obtížích a přímém utrpení, nedokonalé, ba i hříšného myšlení a cítění. Slyším vaše slova, která jsou mi k žalosti, protože svědčí o srdci naplněném světem, jeho žádostmi a zájmy tak, že mu nezbývá místa ani času pro myšlení a city duchovní, spojující člověka se mnou a s celým Božím světem i nebeským životem. Těžko je mi, že nejste takoví, jakými máte být, abyste poznali vyšší, krásnější život.

Vám pak je těžko proto, že nemáte u sebe Pána svého, Přítele a Otce, který by vám pomáhal, uváděl vás do pokoje a radosti, dával okoušet své Lásky.

8

Smutno tomu, kdo žije v osamění. Vy žijete v osamění i když kolem vás je hlučno a jste uprostřed světa plného lidí, jejich zmateného, těžkého života. Vaše srdce samo nemá v sobě radosti a je jakoby bez života. Ožívá jen tehdy, když na vás mluví lidé a vy promlouváte k nim. Jste-li v tichu, srdce vaše se neozývá, svým citem je ještě němé.

A přece vaše srdce je velký dům, v němž je možné přebývat a v něm prožít zvláštní, milý, tichý a krásný život. To však je možné jen tehdy, vstoupí-li do srdce víra ve mne a ono se vroucně přilne ke mně, neviditelnému a tajemně skrytému.

Tehdy se lidské srdce probudí k duchovnímu životu. Zrodí se v něm jiné myšlenky a city, ubírající se neznámou tajuplnou cestou za mnou do duchovního světa, do života, který je pro člověka na Zemi velkým tajemstvím, ale krásnou skutečností.

Tyto myšlenky na mne upřené začnou oživovat srdce a člověk ten poznává, že není ani v největší samotě sám. Poznává, že já jsem všude, a proto i tam, kde je člověk. Tímto vědomím se potěší a není v něm více osamění ani opuštěnosti, protože duchovním myšlením a citem se navždy se mnou spojil pro všechny cesty životem.

9

Srdce vaše – stánek můj. Není však jen mým stánkem, ale i vaším duchovním domem, který nelze porušit tělesnou rukou, spálit zemským ohněm, zaplavit potopou.

Vy ani nevíte, že takový dům máte v sobě. Upínáte svou pozornost jen na ty domy, kde bydlí vaše tělo. A přece je nutno se odvrátit od těchto nestálých zemských příbytků a hledat nový dům, v němž byste žili i když tělo pomine a Země zmizí.

Nemůžete se zcela odvrátit od zemského domu, pokud máte tělo. Přesto nesmíte pomíjet nejvýš důležité věci vašeho budoucího života. On je spojen s vaším vnitřním příbytkem, který je vám dán. Je závislý na tom, jak brzy svůj vnitřní příbytek upravíte, zkrášlíte, aby v něm mohla přebývat láska. Kde je ona, jsem já.

10

Příbytek srdce zajisté nemá dveře ani okna, jaké má zemský dům. Příbytek srdce je zářivý, je ze světla. Je jako jemná barva, něžná vůně, krásný, harmonii dávající zvuk. Vaše ruce se nemohou světla dotknout, a přece věříte, že je, protože je vidíte. Je vám jasným dnem, sluncem ozářenou cestou.

Musíte však věřit i v ty věci, které nevidíte. Mne také nevidíte a věříte, že jsem. Věřte tedy, že jsou krásné věci, které lidské oko nevidí, lidské ucho neslyší, mysl nevnímá. Jen tak si porozumíme, protože já k vám mluvím a budu mluvit právě o těchto neviditelných věcech, o životě, jaký nemůžete vidět a neznáte ze zemské zkušenosti. Poznáte je, až vaše duše se stane duší svatou a vstoupí do duchovního Světla, do Světla mé Lásky.

11

Znovu vám pravím: Mějte víru, že jsem prostředník všeho, co Otec vám dává ve Své Lásce a Moudrosti, v dobré Vůli pomáhat vám.

Na této víře postavíte všechno, co je třeba zbudovat ve vás i pro vás ve světě i v životě neviditelném, jaký vás učím znát, v něj věřit, na něj se připravovat a dávat mu přednost před každým jiným zájmem a jiným úkolem na Zemi.

Kdybyste neměli víru ve mne, bylo by marné vám mluvit o tom, že jste duchové z Boha, neboť se mnou jste živí a beze mne mrtví na věky. Já mám v rukou váš život. Já jsem vašeho života Budovatel i Obnovitel.

12

Mluvím o vašem srdci, protože ono je částí mne. Srdce je myšlení i cit. Srdce je vědomí života. Ne srdce v těle, ale srdce v duši je zřídlem života. A toto srdce je mým zájmem, k němu se nejvíce upínám, o něm mluvím a na ně ukazuji, protože v něm je můj i Otcův neviditelný duchovní dům.

Můj dům je cit lásky, je čisté myšlení plné dobrotivosti. Kdo má lásku a dobrotivě myslí, již v sobě zbudoval místo pro mé přebývání a tím i působení mé na Zemi.

Já jsem láskyplnost života. Vidíte-li člověka láskyplně žít a v plné dobrotivosti, pak si dobře prohlédněte jeho podobu, neboť skrývá podobu mou. Vnitřní podoba duše je nositelem mne a to v té míře, kterou se dává velká láska, soucit a milosrdenství.

13

Pravím-li, že máte v sobě skrytý duchovní příbytek, snažte se jej nalézt. Nenaleznete jej, budete-li hledat pozemský tvar. Láska ani dobro jej nemají. To jsou city, vydávající jen světlo a krásu.

Hledejte tedy v sobě světlo a krásu, dobro a lásku a naleznete sami v sobě nový, krásný svět, o jakém sní ten, kdo je nešťastný a touží po radosti, pokoji a míru.

Kdo nalezl tento krásný vnitřní svět, nalezl věčnost života, jeho nehynoucí krásu.

14

V Dobru jsem živ, v Lásce jsem živ. Proto ten, kdo mne hledá, musí hledat tyto posvátné věci sám v sobě i u jiných. Tím se mi přiblíží a ke mně dojde pro spojení se mnou.

Bezpečné znamení, podle něhož se pozná pravý apoštol, vyznavač i učedník můj, je ono, které se vydává životem naplněným dobrem a láskou, obětavostí, ochotou k pomoci a ke každé službě.

Proto, hledajíce toho, kdo by o mně svědčil a učil lid, utvrzoval víru ve mne, dívejte se pozorně na jeho život a jím měřte jeho příslušnost ke mně, zda je vskutku pravým, nebo se jím pouze domnívá být, ač skutky jej vylučují z tohoto svatého úřadu.

15

Mnozí vyšli hlásat evangelium a učit lid. Ne všechny jsem však vyslal já. Mnozí se sami chopili té služby, aby je ctil svět a protože je lákala vysoká odměna, kterou odměňuji tyto vzácné služby.

Ne každý, kdo umí mluvit moudrá slova, je pravý, dobrý učitel. Moudrost je dobrým znamením, ale ne tím jediným, opravňujícím mluvit za mne.

Znamení pravé a nejvyšší je vždy jen velká, obětavá láska.

Kdo ji vydává každým činem, je pravý povolaný učitel lidu. Jeho moudrost přijměte jako cennou, danou ode mne.

16

Rozlišit věci dobré od méně dobrých, rozeznat pravdu od nepravdy, poznat, co je hřích a co je jen nevědomost lidu, je váš nejtěžší úkol. Abyste ho naplnili, všechno člověku uložené splnili, dosáhli poznání, měli lásku a byli mnou moudří, k tomu potřebujete pomoc.

Já chci vám tyto věci dát, vás vyučit a poučit, učinit vás platnými pomocníky na díle své obnovy i jiných, stejně nebo i více vnitřně porušených lidí. Je nejvyšší čas mnou vám dát a mé přijmout do mysli a do srdce. Konejte proto, co je naléhavé a vám mnou uložené, co je obtížné, avšak usnadněné mým Slovem a pomocí vzácnou a trvalou.

17

Pozorně mi naslouchejte, pozorně sledujte mé Slovo, které je vaším učitelem. Sami se nevyučíte, nepoznáte ani neporozumíte všemu, co nese život jako dobré i nedobré, prospěšné i škodlivé. Nevíte, proč tak je, neznáte míru nutnosti ani čas významného dění a trvání Země. Jste i sobě tajemstvím.

A přece musíte poznat sebe i všechno kolem vás nejen z poznatků zemské vědy, ale podle skrytých duchovních zákonů a řádů neznámých na Zemi. Jen tak můžete začít i velkou práci své obnovy, zdokonalení a vyvinutí vysokých stavů, protože určeno je člověku dál a dál rozvíjet sebe do podoby boholidské.

18

Mnoho výkladů má již svět o skrytém duchovním životě. Ne však každý výklad je dle pravdy, ne každé slovo duchovní moudrosti je přeneseno z mých úst do lidských. Je málo pravých výkladů a svět nezná pravdu. Ale přišel čas, aby věděl a znal hloubku sebe a vztahy života.

Proto přicházím ve Slovu Učitele, abych zjevil skryté, řekl Pravdu. Nebudu ji mluvit ke všem a všem zjevovat pravou Moudrost, kterou má člověk mít, aby rozuměl životu mému i svému. Kdo alespoň zčásti pochopí, má zajištěnou svou spásu, protože poznání je ke mně otevřená cesta.

Je-li cesta otevřena, je možný návrat k Otci, rychlý vstup k Jeho pravici. Jím vrcholí spasení, jehož dosažení je vaším cílem i smyslem vašeho pozemského strádání a mého konání slovem i činem pro vás i za vás.

19

Potřebujete mé Slovo jako chléb, sůl a každý pokrm. Jste věřící. To je však málo. Musíte být žijící ve mně a podle mne.

Víra zajisté je ze všeho první. Je základ. Bez ní bychom takto přímo spolu nemluvili, na sebe nemysleli. Já myslím na každého člověka, ale na toho, kdo ve mne nevěří, myslím jako bych nemyslel. Má myšlenka na takového člověka není činná, je vyčkávající. Ona bere jen na vědomí: ten člověk je. Ale od tohoto základního vědomí o člověku je u mne celá stupnice myšlení na něho.

Kdybyste ve mne nevěřili, nemysleli byste na mne. Já bych na vás myslel jako se myslí na mrtvé, kteří kdysi byli, ale už nejsou; odešli do jiných míst a není po nich památky.

20

Víra oživuje člověka přede mnou. Od chvíle, kdy on ve mne věří, má mysl rozproudí tisíce myšlenek na toho, kdo uvěřil a myslí na mne. Od té chvíle začnu žít pro onoho člověka, spěchat mu vstříc a jemu být nablízku v jeho ještě nesnadné cestě.

Co dělá otec a matka, žijí-li pro své dítě? Snaží se mu život zpříjemnit, usnadnit, ulehčit, pomoci mu ve všem. Tak i já tomu, kdo ve mne uvěřil.

21

Když člověk uvěří, ale neupraví svůj život podle poznání své víry a žije jakoby neznal mé příkazy o soužití v lásce, vstupuje v provinění. Vírou je povinen svůj život upravit tak, aby se podobal mému.

Jak oživuje člověk přede mnou svou víru, tak se má probudit a být živý sám v sobě. Toto vnitřní oživení probouzí v duši činnost. Činností duše je vydávání myšlenek, zesílení, prohloubení a zušlechtění citů.

City a myšlenky nejsou jen výsledkem víry. I nevěřící myslí a cítí, avšak jen tím, čím žije jeho tělo, čím se zabývá svět, o čem mluví jemu blízká společnost lidí dobrých i nedobrých, veselých či zarmoucených.

Mluvím-li já o činnosti duše, mám na mysli vyšší činnost, plynoucí jedině z víry spojující člověka se mnou a s celým duchovním životem v nesmrtelnosti.

22

Věří-li člověk ve mne, věří i v to, že jsem dobrý, jak o tom svědčí mé skutky, známé na Zemi. Věří-li v dobro, myslí na mne a myslí tím současně na dobro a lásku, protože jsou ve mně. Jakmile začne třeba i nevědomě myslet na dobro a lásku, pak do něho vložená jejich skrytá seménka začnou ožívat, klíčit, růst a dávat duši první záblesky světla.

Když duše září, je zjevné, že v ní začal pravý život, pravá činnost, z níž vychází láska a dobrotivost myšlení, slova i činu. Touto činností se spojí se mnou a stane se světlem místa, v němž žije. Pak naplní své poslání na Zemi a je vzata do Světla mého, které svítí všem, i nejjasnějším sluncím vesmíru.

23

Jsou věřící, kteří na mne nemyslí, nebo jen tak maličko, že to nepřinese duši oživení trvalé, pokračující, přinášející kýženou změnu života. Nad těmito věřícími se nejvíce rmoutím. Nejsou ani oddaní, ani věrní, nejsou nepřátelé, ale nejsou také přátelé. Nejsou tak platní a užiteční sobě ani jiným, jak by měli být, majíce k tomu předpoklad svou vírou ve mne.

Takoví zajisté nejsou dychtiví poznávat mne i sebe, znát pravdu o tom, co je zjevné i skryté v jejich životě i jejich vlastní duši. Jestliže nedychtí a netouží, nepoznají, nedozví se, co je jim opravdu k pokoji, k užitku, co duši dodává krásu i cenu. Velmi se pak opožďují na své cestě ke mně i k Otci a sami oddalují můj příchod k nim, vyjmutí jich z utrpení života a smrtelnosti těla.

24

Všichni věřící ve mne potřebují hlubší znalost věcí, vysvětlení pravdy. Dostanou je však jen ti, kteří svou vírou žijí. Takoví zajisté mají základní, avšak nejvýš moudré poznání, co je třeba činit, jak myslet, jaké vztahy ke mně vytvořit, a také to, že přestupovat Boží zákony je hřích a ten je zlo. Zlo vyvolává soud a soud určuje trest a pokání za ně. Mají-li toto poznání, pak ví, že je třeba hříchu se varovat. Oni však přes toto poznání se ho nejen nevarují, ale ještě jej rozšiřují a prohlubují.

Jen málo je těch, kteří dovedou ze svého poznání vyvodit důsledky a upravit svůj život tak, aby nebyli hříšní. A protože jsou hříšní, jsou neustále souženi a svět je plný bojů i nečekaných katastrof.

25

Ten, kdo se snaží upravit svůj život podle přikázání, si zaslouží mou pozornost, mou přízeň i vyučení, aby se zdokonalil a dosáhl stavu, jaký je na člověku požadován pro vstup do života jemnějšího, krásnějšího a vyššího.

Kdo se nesnaží polepšit, zušlechtit a je bez víry, mojí přízeň si vůbec nezaslouží. Není-li v ní, nedostane se mu vyučení Boží Moudrostí a tím poznání skrytého zákona života mého i svého.

Z mé přízně vychází milost osvícení ducha, bez něhož není postup v duchovním životě. Jak může člověk žít dokonale a svatě, nemá-li pro to směrnice, neví, co je na něm žádáno, co má konat, aby dosáhl svatosti duše a ona v tomto stavu mne viděla i slyšela a neměla tak nikdy pochybnosti, že jsem, že jsem vtělená Láska zachraňující svět, a proto i jej, trosečníka v rozbouřeném moři.

26

Má přízeň k člověku je vždy vázána na jeho vnitřní stav a na to, jak mnoho člověk sám usiluje, snaží se a touží po sblížení se mnou. Nemohu dávat tomu, kdo o dary nestojí, po nich nevolá a neuvědomuje si, co mu dají pro život přítomný i budoucí.

Má-li srdce studené, neoživené, uzavřené – jak do něho může ode mne vstoupit teplo, světlo a proudy duchovních citů? Takový člověk zajisté na mne mnoho nemyslí, a myslí-li, tedy jen povrchně a bez vnitřního hnutí srdce.

Kdo nemyslí, je lhostejný. V tomto lhostejném by marně probouzel zájem a nadšení ten, kdo by mu předložil knihu mých slov pro jeho poučení i posvěcení. Jeho nezájem však je jeho vlastním soudem nad sebou s odsudkem návratu do poslední řady zástupu jdoucího do Nebeského Království.

27

Ke komu mluvím a komu pravím: Učte se duchovní moudrosti, abyste mohli s ní a podle ní žít, otevřete mi své srdce láskou, já chci s vámi na Zemi být. – ?

Jen k těm mluvím Slova Moudrosti a dávám Pravdu, kteří moudrost hledají, chtějíce být vyučeni Duchem ve všech věcech života, aby mohli rychle kráčet cestou napravení a obnovení člověka, cestou synů vzkříšených.

Lhostejní a vlažní nehledají tyto cesty. Volám k těm, kteří mají v srdci lásku a jí jako kouzelným klíčem mne pro sebe a sebe pro mne otvírají.

28

Tělesné srdce má každý, kdo je živ v těle na Zemi, avšak srdce duše, které já mám na mysli, nemá každý člověk na Zemi. Srdce duše je střed duchovního života a jeho zdroj. Zdroj duchovního života je Světlo. Světlo je znak Lásky a Láska je obraz Života. Kde je Světlo, je Život. Kde je Život, je i Láska.

Vy však znáte život, v němž není lásky, a přece si myslíte, že to život je.

Pravím:

Bez lásky není pravý život. Bez lásky je život v nebezpečí zahynutí, zničení a smrti. Bez lásky se život dlouho neudrží. Udrží-li se přece, pak je to život těžký, neradostný, pouhá napodobenina pravého, malý úlomek křišťálu rozbité nejvzácnější nádoby.

29

Láska je život a život je láska. Je živ ten, kdo nemá lásku? On žije, ale jakoby nežil, protože kdo nešíří lásku a její světlo, je neužitečný, neplatný. vylučuje se sám ze života, začne živořit a hyne. Jeho duchovní srdce, zdroj života, přestane zářit a v duši pohasíná vnitřní život. Takový člověk se stává lhostejným, vlažným, ochabuje v myšlenkové činnosti.

Ochabne-li v ní, přestává jeho tvořivá duchovní práce, zájem o ni, a duše upadá do stavu snového vědomí, neschopného vnímat dojmy z vyššího života. Tento stav je duši nebezpečný, je porušením jejího složení.

Porušené duše nevydávají lásku. Nesou obtíže těm, kdo s nimi žijí, jsou-li tito na vyšším stupni ve světle lásky a musí se dotýkat temnoty, kterou porušená duše má v sobě a šíří ji na okolí jako těžce nemocný ovzduší utrpení.

30

Kdo upadl do stavu duševní otupělosti a lhostejnosti, tomu přestalo bít duchovní srdce, přestalo vydávat i duši dodávat proudy světla, z nichž ona čerpá sílu k veškeré činnosti.

Proto nemohu volat na takové duše: Otevřete srdce, jdu k vám. Nejdříve by ony musely toto srdce v sobě oživit, abych já viděl, že je v nich živé a tak schopné přijmout do sebe srdce mé a naplnit se jeho Světlem do té míry, že se stane samo zdrojem silné záře a může ji vydávat těm, kteří ještě světlo nemají a bez něho nemohou trvale žít, tím méně se nazývat člověkem.

31

Těžko se oživuje to, co je jednou ve zkáze. Těžko se obnovuje v srdci pohaslé světlo. Jen dlouhé, vytrvalé úsilí o oživení, ozáření nitra duše, znovu přivede k činnosti duchovní srdce, že ono vydává jasné světlo na všechny strany. Dlouhý čas porušená duše tápe a hledá světlo, jeho zdroj.

Zdrojem Světla jsem já. Duše hledající světlo hledá mne. Nalézt mne je těžké pro porušeného člověka, a přece je to jeho jediná záchrana. On musí hledat, nechce-li zahynout. Dlouho však duše hledá, než mne nalezne a znovu se naplní světlem, pozná pravou lásku, ji opět přijímá i vydává.

Není proto snadné člověku otevřít mi srdce. Jen srdce silné, živé a naplněné city a myšlenkami na mne je schopno mne chápat a přijímat v sebe. Slabé srdce nemá dosud dostatek čistých citů, a proto se ke mně chová mdle, málo ze mne přijímá pro vývin dokonalé lásky.

32

Člověk slabé nebo lhostejné víry nemůže s nadšením usilovat o to, abych se já k němu přiblížil, aby on mne pochopil a podle mne si upravil a zaměřil svůj život. Odkud by bral nadšení, odkud touhu dosahovat spojení se mnou, mne i vidět, mne slyšet? Je zaujat světem, tělesný život jej plně zaměstnává.

Kdo je zaujat světem, nemůže se plně o mne zajímat. Všechno Boží je velké, neobsáhlé, nekonečné, vyžaduje celou pozornost člověka, nejen neopatrné úlomky z ní. Kdo ji nemá, zůstane dlouho vnitřně zanedbán, bez moudrosti a poznání svých chyb i bez síly k jejich odstranění.

S chybami nelze jít mou cestou, nelze k Otci. V zajetí hmoty a všeho zlého žije chybující dál i když tělo odloží, Země zmizí a svět za hrobem zjeví své složité a ještě neutěšené věci.

33

Kdo chce poznat věci skryté, působící na vnější i vnitřní život člověka určující jeho osudy, kdo touží vymanit se z nevědomosti a dosáhnout vyšších stavů, ten se ke mně obrátí celým srdcem. Bude pozorně naslouchat mým slovům, hledat nové a hlubší poznání mne, aby dobře věděl, co žádám na člověku za myšlenky, slova, činy i duchovní práci a úkol na Zemi, jemuž je třeba se zasvětit a tak se mnou navázat krásnou spolupráci pro spásu svou a pak všech.

další