Přiblížila se Moudrost
ukrytá po dlouhý čas všem poutníkům jdoucím k hoře Golgotě,
k Ukřižovanému i Vzkříšenému.

Přiblížilo se vykoupení
na dosah ruky křesťana, který jde stopou Ježíše a jeho snahy jsou vytrvalé,
touha po Bohu vřelá a upřímná, jeho život plný obětavé lásky
v široké činnosti a službě.

Přiblížila se cesta
vedoucí k rajskému domovu, o níž snili a po níž toužili všichni Izraelští
od časů Abrahama.

Přiblížil se Otec
k synům zbloudilým a marnotratným a podává jim ruku k usmíření, vodu k umytí
i čisté bílé roucho pro vstup do posvátných domů Nebes.

Přiblížil se Bůh
k člověku těžce zkoušenému a v Synu svém k němu promlouvá, aby věděl,
že je mu již dovoleno vrátit se domů mezi syny.

14

Pro vás jsem přišel, moji milí –
kteří jste ode mne daleko neodešli, světu neuvěřili, že mne není,
ale šli po mých stopách zasypaných hmotou tak, že jen nejbystřejší oko je postřehlo,
nejtoužebnější srdce vytrvalo v jejich hledání.

Pro vás jsem přišel, moji věrní –
kteří jste mučednictvím těla ztvrdili věrnost – přišel jsem vám již dát ujištění,
že nebudu na vás žádat bolesti, že vaše zkoušky končí a vy dostanete vysvědčení
jako výborní synové.

Pro vás jsem přišel, moji blízcí –
kteří jste se neponořili hluboko do zla, protože se vám ošklivilo zemské žití, že je hrubé,
nemoudré, vzdálené mému žití, že až k dohlédnutí není z břehu Země k břehům Nebes,
že člověku v Zemi nelze okusit pokoje.

Pro vás jsem přišel, moji moudří –
kteří jste se nezasnoubili se zemskou vědou, ale stále vyhlíželi a čekali na nevěstu Pravdu,
aby vám vnesla do života jasno, posvítila vám na cestu Zemí a vy věděli, že nad ní stojím
já, v ní působím a zachraňuji.

Pro vás jsem přišel, moji vytrvalí –
protože si velmi cením vytrvalosti v dobré snaze, a vy jste ji osvědčili,
až dosud jste nepoklesli, ač na vás bylo útočeno z mnohých stran,
ač sta rukou vás vyvracelo z půdy víry ve mne, z lásky a naděje.

Pro vás jsem přišel, moji unavení a obtížení –
vždyť máte již právo na odpočinek po namáhání v těle, které jste přijali ne z trestu,
ale abyste pomohli v těle žijícím, v nichž není roznícena jiskra lásky,
světlo duchovní moudrosti.

Pro vás jsem přišel, moji čistí –
kteří jste z rodu bílých ptáků, které nic neposkvrní, nesetře jim krásu do nich vloženou,
ať jakkoli se o to snaží mnozí rušitelé dokonalosti lidské duše, nesmrtelné proto,
že jí Matkou je Duše má.

Pro vás jsem přišel, moji stateční –
kteří se potýkáte s nepravostmi světa každý den, žijete v nich, vidíte je kolem sebe,
avšak bráníte jim vstoupit do srdce, nedovolíte, aby se dotýkaly jeho svatých míst,
kde spočívám jako cit, myšlenka, láska, i vůle člověka.

Pro vás jsem přišel, moji učedníci –
kteří jste mne následovali až k ukřižování sebe za druhé; vždyť životu člověka
nejsou určeny jen golgotské cesty, ale také slavné cesty Vzkříšeného,
s jeho postavením po pravici Otce za účasti Moci a Síly Všemohoucího.

Pro vás jsem přišel, moji svatí kněží –
vždyť spočteny jsou vaše modlitby a uznáno, že je jich naplněná i navršená míra,
že můžete postoupit svá místa jiným, kteří se dosud nemodlili, šli ke mně tichem a mlčením,
ač vědí, že já jsem také  Slovo!

Pro vás jsem přišel, moji svatí –
kteří jste živi jako mužové – vaše cesty jsou již dostatečně ozářené a vyzdvižené
a vy jste se tím stali vzory, a ten, kdo zanechává na Zemi obraz dokonalého života,
nemusí již v ní tělesně žít a smí zůstat mezi anděly.

Pro vás jsem přišel, mé světice –
vždyť přišla hodina mého zasnoubení s vámi, vašeho povýšení na choť Krále,
jehož Království je veliké – nekonečné, jako je Láska.

15

Jdu
sehnat ovce, které samy neúnavně hledají ovčinec i pravou cestu k němu
ve spleti cest a cestiček, na něž přivedl nepřítel rozvaděné křesťany
i jiná duchovní bratrstva.

Jdu –
a není konce mé cesty, protože Vůle mě vede všude, kde je potřebí obětí,
kde ještě duch bloudí nebo duše spí smrtelným spánkem v náruči mamonu –
kde je viditelný svět hvězd.

Jdu –
a Moudrost usměrňuje mou cestu a dává mi pokyny – Láska je síla spěchající rychle vpřed;
a tu je třeba vůdce, dobře znalého nesnází a úskalí cesty, jež ví, kdy zpomalit
nebo zrychlit kroky, aby nenastala újma.

Jdu
s velkou radostnou nadějí, že na mne mnohé srdce čeká a mnohá náruč se mi otvírá vstříc –
vím, že jsou posláni na Zem mnozí ušlechtilí i moudří duchové pro dočkání se
mého návratu do Země stanoveného na tento čas.

Jdu
jako poutník v prostém šatu a má hůl je Síla Ducha, který ve mně sídlí,
dohlíží a všechno řídí, aby všude byl uplatněn řád a plán díla byl dobře uvážený,
moudře připravený, nejlépe uskutečněný.

Jdu
pln radosti, že z mé cesty vzejde požehnání, z práce na ní Zemi mír
a lidstvu silná naděje na ukončení strastiplné pouti zemským životem v tělech.

Jdu –
a jsem ochoten s lidmi mluvit opět přes proroky – nemůže každý ještě slyšet Slovo přímo
ve svém srdci, a přece je zapotřebí, aby se ono znovu na Zemi ozvalo a dalo lidem nové zákony,
do nich plně zasvětilo.

Jdu,
protože je doba těžká, plná strádání, a srdce člověka je z mnohých stran kamenováno –
avšak proto, aby zatoužilo po mně a hledalo mne, Dárce pokoje, aby silná touha lidstva
po míru mi umožnila mír mu dát.

Jdu –
a lituji, že se nemohu odhalit všem, nemohu zavolat slyšitelným hlasem:
Pojďte, moji věrní, zde jsem opět, abych vám dal milosti Lásky a řekl vám,
že jsem již připravil příbytek v domě Otcově a jdu již pro vás!

Jdu
mezi lid, který nemá titulů, protože ten, kdo je zahalen do pláště světské cti a slávy,
sám si již vyžádal odměny oslavení na Zemi, a proto v Nebesích slávy nemá
nebo jen málo.

Jdu
vzít vládu vlkům v rouchu beránčím a všem pyšným dát ponížení,
aby mé Království se otvíralo ještě na Zemi a v lidských srdcích.

Jdu,
jak jsem přislíbil, a sliby své plním.

16

Jsem Cesta pravá,
zvoucí poutníky ve svou náruč, do míst tichých a sličných, plná květů Lásky,
plná vonného stromoví svatých idejí.

Jsem Radost duše,
již nalezne ten, kdo hledá čistou studnici Jákobovu ve stínu palem,
mezi poli dobře zoranými, v lukách s jasnými potoky vod, v nichž se duše umývá.

Jsem Pravda,
a ve mně jsou poklady nesmírné Moudrosti a vědění, ve mně jsou věci Boží i lidské,
všechna tajemství i jejich odhalení a poznání veškerých příčin.

Jsem Život,
v němž jsou jiskry Ducha vylity do prostoru a času jako kapky vody v oceánu,
hvězdy ve vesmíru, paprsky Slunce v Zemi.

Jsem Světlo čisté,
za nímž není stínů nebo temnot noci – ono je zrcadlením Božské krásy
a svatozáří duší spočinulých v Boží náruči.

Jsem Cíl
těžké pouti člověka hledajícího klid a mír i harmonické bytí v láskyplnosti
a v činnosti tvořící, dávající blaho všem.

Jsem Přítel
pokorných a oni ve mně mají skrytého oceňovatele,
který nikdy nepřestává o ně pečovat a čítat jejich dobré skutky a čistá myšlení.

Jsem Milosrdenství
sestoupivší k Zemi pro odvrácení pohrom a snesení míru všem,
i duším obráceným a napraveným, učenlivé mysli a laskavého slova,
obětavosti nezměrné.

Jsem Utěšitel,
mluvící o brzké pomoci, blízkém utěšení trpělivých, mírných a obětavých,
kteří dávno stojí ve službách dílu Spasitele.

Jsem Mistr
zasvěcující do mysterií života světů duchovních, do všeho, co žádá i dává Bůh,
co stanoví jeho zákony, jak a čím žije Láska, co tvoří Moudrost v nejvyšší Vůli
jeho dění na Nebi i na Zemi a do věků.

Jsem Beránek
snímající viny člověka, zapsaného v knize Života, který má znak její Božské pečeti
a svou spásu hledá ve jménu Kristus.

Jsem Láska,
a kdo mě pozná a miluje, je ten, jemuž je určeno místo po mé pravici
a on v tomto čase do něj vchází v pevném postavení božího člověka
se vším vzácným, co ono dává a čím váže k novým službám.

17

Myslel jsem na vás
v každý den a hodinu, zasvěcen do všeho, co prožíváte, čím platíte svá provinění,
svou neposlušnost vůči Zákonu života.

Myslel jsem na vás,
neboť váš nářek a bědování ke mně doléhalo, drtilo mne silou
ostře rozeklané a špičaté skály, rozdírající tělo do krve a do nezhojitelných ran.

Myslel jsem na vás,
neboť vaše trnitá cesta dosahovala k mým nohám, každý váš krok zvětšoval trny
a zdvíhal je výš a výš až k srdci, kde jsou místa nejcitlivější.

Myslel jsem na vás,
vždyť vaše srdce zůstalo se mnou spojené, i když páska byla tenounká
jako dětský vlásek – koloval v ní život, silný, a vědomý, vnímající každý pohyb,
záchvěv citu i myšlení.

Myslel jsem na vás,
aby mé myšlenky vás posilovaly, byly mocnou oporou na cestách strmých
jak holé hřebeny vysokých hor bez stromů a květů, jen s kameny a studenou hlínou.

Myslel jsem na vás,
protože jste neodpadli od mé Lásky, protože váš těžký bolestný osud
ještě více lásku k vám zvětšoval, více ji rozehříval soucitem.

Myslel jsem na vás
jako otec, jemuž osud dítěte působí starosti, protože se mu odcizilo v daleké cizině
uprostřed jiných mravů a života a on nad ním v skrytu srdce běduje – teskní.

Myslel jsem na vás
jako matka, které bylo uloupeno dítě a dáno na vychování bezcitné chůvě,
která nerozumí dětskému srdéčku, pohrdá jeho pláčem, nevšímá si jeho lítosti a bolesti.

Myslel jsem na vás
s velkou obavou, zůstane-li seménko ve vaší duši živé, odolá pozemským mrazům
a uchová si schopnost klíčení do času vypršení lhůty trestu, a kdy opět začne
být zaléváno a pěstěno mou vlastní rukou.

Myslel jsem na vás,
počítal jsem čas jako nedočkavý šťastné chvíle přinášející úlevu
a ukončení trápení – vždyť není lehké přihlížet k bolestem a potřebám jiných,
mít ruce bez darů pro ně uzmuté přísnou spravedlností.

Myslel jsem na vás,
avšak vy – vzpomínaní – zapomněli jste na mne splynuvše k nerozeznání
s davem pobloudilých duchů jako jejich nevlastní bratři.

Myslel jsem na vás,
a započal jsem proto záchranné dílo, jímž vám je umožněna cesta ke spasení,
k novému životu.

18

Zželelo se mi vás,
moji synové, protože jste upadli do léček nastražených vašimi nepřáteli,
usilujícími vyrvat vám mé vzácné dary, v dědictví obdržené ode mne.

Zželelo se mi vás,
důvěřivých a neznalých lstí, klamu i zlého usilování nepřítele o vás –
vždyť jste se od počátku těšili mé velké přízni i Lásce
jako moji budoucí zástupci ve světě méně vyvinutých bytostí.

Zželelo se mi vás,
tichých a čistých, kteří jste byli ozdobou ráje, jeho příštími vládci,
střežiteli a zvelebovateli v období životního růstu, rozkvětu všeho tvorstva.

Zželelo se mi vás,
že vědom si svobody vaší vůle musel jsem vás vydat zkoušce věrnosti,
prověření všeho do vás vloženého, ušlechtilého dobra vzatého přímo z mého srdce.

Zželelo se mi vás,
že nechal jsem vás vejít do pokušení, aniž bych vás varoval před jeho nástrojem,
který se změnil v jedovatou hadí slinu nesoucí smrt všemu krásnému a čistému,
co ve vás i na vás bylo jako ozdoba i jako Božské znamení příslušnosti ke mně.

Zželelo se mi vás,
že má Vůle nepřišla vám na pomoc, zadržena řádem a zákony
danými již při vašem stvoření, kdy se formoval budoucí stav života
a určovaly se jeho vývoje a cesty první i poslední, jdoucí do nekonečna.

Zželelo se mi vás,
že jste propadli ve zkoušce proto, že jste ještě neměli dost moudrosti i znalosti života
a museli se pak podrobit následkům svého propadnutí, nedostatečného zakotvení
v zákonu, vám od počátku známého.

Zželelo se mi vás,
že od té chvíle započalo mezi námi nepřátelství podobné tomu, které je mezi mnou
a duchem bojujícím o prvenství a dosažení titulu, kterého nelze dosáhnout,
protože Bůh nemůže být rozdvojen – vždy je v nenapodobitelné Jedinosti.

Zželelo se mi vás,
že jste museli opustit rajské město a vstoupit do temných hradů ducha,
který vás obloudil, a uzavřít s ním dlouhověké smlouvy, podle nichž on byl pánem
a vy otroky, z jejichž práce a namáhání měl velký užitek.

Zželelo se mi vás,
že od těch časů je vaše krev splátkou na jeho těžký velký dluh mé spravedlnosti –
že jste výkupným – že jste bez své vůle, a vašich schopností je využito
pro nízké i zlé záměry.

Zželelo se mi vás,
že jste pohaněni a zavlečeni do zvířecích obydlí, že jste souženi a v pláči žijete
den ode dne, čas od času – a zvláště přichází-li chvíle účtování a je třeba výkupného
za velké viny opakované a vzrůstající.

Zželelo se mi vás –
velice zželelo – i zatoužil jsem vám pomoci a dát vám možnost vysvobození,
možnost záchrany z osidel a zajetí zlem.

19

Líto je mi
svedených, kteří jak tělo bez duše každému duchu dopřejí slyšení bez uvážení,
zda odpovídá jejich slovo mému Slovu, vždy snášenlivému, mírnému,
milosrdnému a pravdivému.

Líto je mi
duchovních učitelů, kteří vysedají nad Písmem, vysvětlují jej tělesným rozumem,
který nezná obraznou mluvu ducha a ještě dlouho jí neporozumí.

Líto je mi
bláhových, usilujících o dosažení zemského vědění v učení se světským poučkám,
kteří hledají kámen mudrců mezi prvky hmoty.

Líto je mi
milovníků světa, kteří neznají jiných krás, jiných věcí a projevů života
nežli ty, jež neustále rmoutí a působí těžkosti na každém kroku.

Líto je mi
hledačů zemských pokladů, kteří nepoznali nebeské poklady věčné ceny,
jimž čas dává větší a vyšší hodnotu.

Líto je mi
horlivců pro světskou čest a slávu, kteří jsou v mé ruce lehčí než pápěří,
váží-li ona vnitřní kvalitu člověka.

Líto je mi
uchazečů o dobrá místa v Nebesích, kteří se domnívají, že za poplatky získají
mou přízeň a lehce a rychle vstoupí do pěkného a pohodlného života.

Líto je mi
zbloudilých, kteří spěchají tam, kde kynou radovánky, je všeho hojnost pro tělo –
kde jsou cesty pohodlné a domy s plyšovými sedadly.

Líto je mi
zarmoucených, které víra neutěší, mé Slovo jim nedá naději, nevede je cestou
pokojného života pro jejich slabé duchovní city, úzký obzor myšlení.

Líto je mi
zbožných, kteří plní čas dlouhým mluvením ke mně v horlivých modlitbách,
srdce však mají uprostřed světa, v jeho pochybných radostech i nešlechetnostech.

Líto je mi
člověka, který se hněvá a soudí bratry, je nade vším pohoršen
v nedovoleném přisvojení si práva posuzovat svět, odsuzovat jiné místo sebe
a svou nedokonalost.

Líto je mi
lidu, který se vymkl mému vedení, užívá zbraní k řešení svých sporů,
duši i tělo si jimi zraňuje – líto je mi ho a proto spěchám k těm, jež si pomoc zaslouží,
spěchám dát pomoc a Zemi obléknout jako Pannu, najdu-li v ní
dvanáctkrát dvanáct čistých, svatých, láskyplných a božsky moudrých.

20

Sečetl jsem
své vyznavače, abych poznal, kdo je můj, kdo mě vytrvale hledá,
nedá se zmást míněním babylonských, kteří se řídí jen rozumem a říkají: není Boha!

Sečetl jsem
jejich skutky, abych poznal, kolik jsem nashromáždil dobra na Zemi
a kolik jsem již vylil zla z lidského srdce, jak mnoho jeho úhorů jsem vzdělal
a zasel vzácné Boží setby ve zkypřených polích lidské duše.

Sečetl jsem
počet věrných, abych poznal, čí je Země podle skutků lidí, je-li má, anebo mého nepřítele,
s nímž odedávna bojuji o lidskou duši.

Sečetl jsem
počet váhajících, teprve se rozhodujících pro dobro či zlo, lásku nebo vládu vůle,
pro pokojný život či zvůli nenávisti – sečetl jsem vše, abych poznal počet nedokonalých.

Sečetl jsem
počet dobrých, kteří odložili zbraně chtějíce žít v bratrství, kteří odvážně vyšli do boje
se zlem s holýma rukama a se srdcem odkrytým, abych se přesvědčil o dobrém vývoji
a správném postupu člověka, pokročil-li směrem do výšin ducha.

Sečetl jsem
pracovníky, kteří se vydávají za apoštoly pravé zbožnosti, avšak klamou jako falešní proroci
a svůdci nevědomého lidu, abych poznal tíhu zkoušek víry, sílu pokušení.

Sečetl jsem
ty, kteří se sobě zdají být moudrými, usilují o dosažení magické moci,
aby mohli nahlédnout do osudu svého i jiných, poznat, co se děje za clonou hmoty –
abych znal počet bláhových.

Sečetl jsem
všechny modlící se, abych poznal, zda je kněží dost nebo málo –
sečetl jsem ty s upřímným srdcem i ty s tváří pokrytce, abych z počtu obojích poznal,
jsou-li služby u oltáře žádoucí pro další život lidí – je-li na ně plné spolehnutí
jako na cenné svaté duchovní oběti.

Sečetl jsem
všechny cesty života, které zbudoval na Zemi člověk, i které jsem sám vytýčil
pro lid ctící jméno Hospodin, sečetl jsem je, abych rozhodl, které ponechám
a které zruším, protože se neosvědčily.

Sečetl jsem
počet mrtvých, kteří žijí, jako by nežili, protože se vymazali z knihy Života
svou velkou nešlechetností, a tím pro mne zemřeli – sečetl jsem –
abych změřil hloubku pádu člověka.

Sečetl jsem
počet živých, kteří obětavou láskou a svými dobrými činy vstali z hrobu
v hodinu jejich vykonání, obdrželi nový život ve mně ve chvíli smrti těla –
kteří mě oslavili ctí jména Kristova vyznavače, sečetl jsem –
abych se mohl radovat nad nimi a pro ně učinit nové věci, jimiž bude život člověka
vzácný a hledaný jako drahocennost.

Sečetl jsem
všechno milování člověka, jeho kroky po Zemi, jeho moudrost a pevnost v dobrém,
vyspělost v citu lásky i šlechetnosti, jeho hřích i pokání za něj, veškeré činy
od doby Mojžíšovy, za něž má být kárán nebo ode mne pochválen, sečetl jsem, abych rozhodl
o jeho dalších osudech podle předpovědění Slova, které se stalo Tělem,
podle nové svaté úmluvy zpečetěné mou krví, vylitou v den křižování Krista.

21

Rozhorlil jsem se
na nehodné bratry, jimž jsem svěřil Slovo své a oni svými skutky po něm šlapali.

Rozhorlil jsem se
na duchovní vůdce lidu, kteří se zavázali k této službě, aby nalezli světskou slávu a čest.

Rozhorlil jsem se
na učitele zbožnosti, kteří z ní učinili chrámové břemeno a uvedli ji do služebnosti
mocným tohoto světa.

Rozhorlil jsem se
na způsoby života křesťanů žijících podle těla a nikoli podle ducha, jak je přikázáno.

Rozhorlil jsem se
na nedbalé pastýře, kteří utíkají od stáda za různými marnostmi světa,
starajíce se více o domy a pole, věci nepřítelovy než o zušlechtění a duchovní výchovu lidí.

Rozhorlil jsem se
na lenivé správce mého majetku, kteří se usadili na měkké stolici
a rozkazovali zavírat dveře vyrušovatelům.

Rozhorlil jsem se
na vykladače Písem, kteří se povýšili na rozhodčí o mém Slovu,
o osudu a spáse věřících, i o tom, komu mám věnovat přízeň,
koho odmítnout a zavrhnout.

Rozhorlil jsem se
na modloslužebníky, kteří mě položili do zlatých nádob,
ač jsem se netajil tím, že zemské zlato je mi protivné, že je odmítám
jako ďábelský prostředek ke svádění duší.

Rozhorlil jsem se
na hlasatele víry, kteří ji přioděli šatem prosťáčka, jako bych já ji chtěl mít slepou,
hluchou i chudobnou na moudrosti ducha.

Rozhorlil jsem se
na své obhájce a ctitele, kteří dávají špatný příklad svým životem,
sami nevstoupí do šlépějí Ježíše a jiným zabraňují do nich vlastní cestou vcházet,
novým způsobem duchovně žít.

Rozhorlil jsem se
na nesvornost církví, které ke mně volají: Pane! – pohrdají však bratry,
s nimiž je pojí mé jméno a jejich zbožnosti znevažují.

Rozhorlil jsem se
na duchovní pracovníky, kteří zneužili mého jména pro volání duchů,
chráníce se jím, provádějí všeliká kouzla, žádajíce si výhody pro tělo i pro duši.

22

Odvrátil jsem oči
od nepravostí světa a pohleděl na ty, kteří se mi zachovali čistí mezi satanstvím
přišlým na svět k dovršení zkázy zkažených, k vyzkoušení lidu pravého
se znamením Beránka na čele své duše.

Odvrátil jsem oči
od Babylonu vystavěného na hlouposti bláznů, říkajících: není Boha,
a proto si učiňme vše ke své potěše a žijme pro radosti světa,
a pohlédl na ty, kteří stavějí věž Davidovu s bohabojností Izraelských.

Odvrátil jsem oči
od chrámu zbudovaného lidem lačným krve, a pohleděl do středu zbožných
ctících mne nejen ústy, ale srdcem a mně zasvěceným životem.

Odvrátil jsem oči
od těch, kteří volají Hosana a při tom mají v rukou tvrdá mučidla
na mé nohy, ruce i hlavu, políčkují mne slovy nenávisti, bičují mě
jako katané hříchem mamonu, a pohleděl na tu stranu, kde se mi duše klaní
ve vší tichosti a skromnosti – vydávají lásku všem.

 Odvrátil jsem oči
od národa, který prodal své vyvolení za válečnickou slávu a za mrzký peníz světské cti,
a pohleděl tam, kde se země napojila mučednickou krví.

Odvrátil jsem oči
od nehodných služebníků oltáře, kteří má slova znevažují svým životem,
nedostatečně vyučují, chabě vedou lid, a pohleděl na vyznavače vnitřní čistoty duše,
na jejich hlubokou vroucí zbožnost srdce, jeho touhu po spojení se mnou.

Odvrátil jsem oči
od učených, kteří rádi rozhodují o významu tajemství Písem,
kteří se skryli za tituly a odtamtud míří odsouzením na ty, kdo srdcem přemýšlejí,
jím a v něm se poučují o tom, co ukládám člověku,
a pohlédl na tyto jimi odsuzované a zhrdané, protože se mi líbí jejich skutky,
rychlá cesta k dokonalosti.

Odvrátil jsem se
od ctitelů Bála – boha nepravého, který se zdá laskavým a moudrým,
ale nemluví pravdy o věcech ducha, – a pohlédl na duchovní pracovníky,
kteří vytrvale a srdcem hledají pravého Boha – ve jménu Spasitele.

Odvrátil jsem oči
od nepravé zbožnosti konané za platy a daně a pohleděl tam, kde obětaví pracují
bez odměny, uznání, vděčnosti a ocenění služby.

Odvrátil jsem se
od nešlechetníků, kteří mučili pro kacířství, ač se snažilo o lepší život křesťanů,
a pohleděl na snášenlivé, kteří každému přejí svobodu, kterou jsem dal do vínku
lidskému duchu, aby ji používal při hledání věcí nejlepších.

Odvrátil jsem oči
od mocných tohoto světa, jejichž viny sahají výš než babylonské věže,
stavěné z chytrosti rozumu a cihel nepálených v peci spravedlnosti mé,
a pohlédl na ponížené chudé u chrámových dveří, kteří jsou pokorní a nereptají
nad svým osudem.

Odvrátil jsem oči
od všech vládců hájících mé věci a víru tvrdým slovem a násilím –
odvrátil jsem se a pohlédl na mé přátele, kteří odhodili mamon, slávu světa
a oblékají se do prostého šatu pracujících, láskou a obětí sloužících všem.

23

Vydal jsem soudu
bezbožníky horlící proti mně slovem i skutkem, odvracející ode mne lid
v domnění, že je to k jeho prospěchu.

Vydal jsem soudu
zpozdilé lakotníky, kteří se dali zlákat mamonem a jeho šálícími nádhernostmi,
které nutí člověka, aby si jich žádal, jimi se obklopoval, pro ně žil.

Vydal jsem soudu
licoměrníky, kteří se vydávají za svaté, ale v srdci přemýšlejí o nešlechetnostech
a potají je činí.

Vydal jsem soudu
nešlechetné ctitele mého jména, kteří se pyšně povyšují nad jiné,
avšak jejich život je pro mne pohaněním a jejich zbožnosti svatokrádeží.

Vydal jsem soudu
všechny milovníky zbraní, ať sedí na jakékoli intrikářské stolici úřadu
duchovního i světského.

Vydal jsem soudu
pleticháře v kněžském šatu, na pohled posvátném,
kteří nedovolenými i nečestnými prostředky usilují o vládu a moc nad lidem nevědomým,
o lesk vysokého úřadu a titulu.

Vydal jsem soudu
ty, kteří stojí na svatém místě s rukama poskvrněnýma krví svou spoluúčastí
na rozhodnutích, přinášejících národům válečné hrůzy a utrpení.

Vydal jsem soudu
tvrdé soudce, kteří odsuzují viníky přísnými slovy, vyhrožují jim peklem
a mým hněvem, ačkoli vědí, že já Láskou přišel spasit hříšníka.

Vydal jsem soudu
nemravníky skryté za ctnostným jménem a vydávající se za mluvčí řádu mravnosti,
zjevně a nápadně chodící s popelem na hlavě a v šatu kajícníků.

Vydal jsem soudu
všechny zlostníky, kteří slovem jako mečem rozdávají rány, mají široká ramena
a jimi utlačují jiné, zahánějíce je do kouta, kde je tíseň a žal i ponížení veliké.

Vydal jsem soudu
obratné zaklínače a hadače, zabývající se čarami i předpovídáním
našeptávaným démony.

Vydal jsem soudu
chytré pomahače ďábelství, kteří šálí lid, křivě i lstivě mluví,
aby získali mnohé přednosti, čest ve světě i bohatství hmoty.

24

Vyšlehne blesk z mé ruky
a sežehne stromy rostoucí do nebe uprostřed zahrad vytvořených rukou
bezbožného člověka, pyšného na své vědění, na dovednost, která není jeho vlastní.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a zboří modly zlatého telete postavené na místech nechráněných mými strážci,
v domech milovníků mamonu.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a sežehne úrody nešlechetných modlitebníků, které soudí samotné jejich skutky,
celý nedobrý způsob života je vyřazuje z mé milosti.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a zničí stodoly, kam sváží fůry opatrník, který se vyhýbá námaze ducha
v úsilí o dobrý čistý život – o vyšší moudrost.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a zapálí ohněm sýpky naplněné nečistým zrnem plným koukole a plev,
které nashromáždili modloslužebníci i nepraví vykladači Slova.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a otřese domy, v nichž sídlí lichá zbožnost ke mně neupřímných,
obcházejících zákony Lásky nízkými cestami nešlechetných záměrů.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a zachvěje tvrdou skálou stojící na místě, kde má být zahrada, kvetoucí sad
vysázený růžemi, pole úrodné – bohatství ducha.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a řeka se vyleje z břehů, potůček se rozleje doširoka a jeho pramének zesílí,
holá vyschlá země vydá vlhkost pro zavlažení semen vložených mnou do lidských duší.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a zmizí pozlacené oltáře zbudované nedodržovateli úmluvy s Hospodinem,
který přísně zapověděl rytiny.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a sesype se hromada kamení, připravená k postavení nové babylonské věže
lidmi, kteří mě zradili.

Vyšlehne blesk z mé ruky,
a to, co se zdá mrtvé, oživne, co se zdá bláhové, ukáže se nejmoudřejší,
smutné se změní v radostné, co umírá, bude znovuzrozeno a v kráse i významu mém.

Vyšlehne blesk z mé ruky
a cesta zbožného se rozvine do krásy, do údolí plného vonných keřů, květů
a vůně mandloní, i do výšek hor oblitých sluncem.

25

Nepohoršil jsem se
nad padlým synem, který sluje ďábel, protože nebyl kojen mlékem šlechetnosti
u prsou matčiných na počátku svého života.

Nepohoršil jsem se
nad tímto padlým duchem, který ve mne neuvěřil tehdy, když měl sklonit šíj
před Zákonem daným pro všechny žijící.

Nepohoršil jsem se,
protože jsem věděl, kdo je v něm učiněn, k čemu bude jeho nedůvěra,
jeho pád, lež i klam, pokušení a svody.

Nepohoršil jsem se,
protože vím, jaké osudy potkají svět, jaká cesta bude nastoupena
celým lidstvem.

Nepohoršil jsem se,
protože vím, jak těžko je žít bez Otce a Matky v neznámých krajinách,
v těžkých podmínkách každého kroku.

Nepohoršil jsem se,
protože jsem vydal Zákon Dobra, Zákon věčný, který nikdy neodvolám,
ale budu jej stále doplňovat a rozšiřovat.

Nepohoršil jsem se,
protože je třeba někoho, kdo by se věnoval práci, z níž vzchází vývoj věcí
a upevnění života v jeho skladbě a vazbách světla na stín, tmy na světlo.

Nepohoršil jsem se,
protože nikdo bez příčiny nezemře, nezarmoutí se, nezaraduje, ani se nezkazí –
za vším je úmysl Moudrosti něco konat, prožít, ukázat, dávat i brát.

Nepohoršil jsem se,
protože vím, jak nemožné je naslouchání, nejsou-li uši připraveny k slyšení,
není-li zákonitý stav.

Nepohoršil jsem se,
protože vím, že nemůže létat pták s poraněným křídlem, kvést a vonět nezalitý květ.

Nepohoršil jsem se,
protože Láska mi zabránila.

Nepohoršil jsem se,
protože zlým nikdo na věky nezůstane, a zlo je proto, aby se dobro stalo žádoucím,
bylo provždy krásnou idejí, radostí vědomou.

26

Vyjednal jsem smlouvu s oním padlým –
mě podnes vížící závazek daně krve za jeho velký hřích.

Vykázal jsem jej
do temnot a dal mu v nich žít po ten čas, nežli vstoupím do bytostné podoby
a zjevím se mu jako Spasitel.

Dopustil jsem
mnoho nedobrého, aby se poznalo, že nešlechetnost je zkáza národů –
smrtící jed pro život.

Učinil jsem
pro sebe výhradu, že moji zůstanou ti, kteří prokáží být hodni mého zájmu,
mé velké přízně, protože jsou věrní a poslušní.

Přestal jsem se
rmoutit, že padlý mne opustil, když jsem poznal, že jeho zrazení se stalo užitečným
pro jeho hrozné odstrašující následky.

Zatížil jsem jej
převelikým dluhem, aby se snažil pracovat pro užitek a nemarnil čas
pouhou prázdnou hrou.

Spoutal jsem
radost mocným řetězem a lásku učinil zajatou tam, kde jsou dva životní stíny:
svět pevné země a svět lidí odešlých z hmotných těl.

Nechal jsem
zatížit cesty života velkými kameny a vody bolesti na ně vylil,
že chůze po nich je životu až nebezpečná i velmi obtížná.

Nepřijal jsem
prosby, abych se znovu stal Otcem, dokud se nenaplní míra náhrady
za viny onoho padlého.

Rozhodl jsem,
že se bludné cesty padlého stanou zkouškou všem, kdo s ním vejdou ve spojení,
k němu se zblízka či zdaleka přidruží.

Dovolil jsem
život rozdělit na radost a žal, světlo i temnotu, aby z bloudění a hledání
vzešla velká životní zkušenost, škola poznání.

Postavil jsem
vysoké zdi mezi rozdělenými, aby na obou stranách byl prožíván smutek odloučení,
vzrůstala touha po sloučení a sladění v harmonii.

27

Pohnul jsem se
na dosavadním místě, já, Pravý, a sesadil nepravého mocného z trůnu,
kterým panoval, a poprvé jsem dal rozkazy, z nichž bylo zřejmé,
že má Moc je nad všechnu moc jinou, má Síla nad všechny síly.

Pohnul jsem se,
já, Bůh silný, a vytrhl osten, jenž se mi zabodl do levice jako ostrý trn hlohový,
jako první silný hřeb kříže.

Pohnul jsem se,
a hle – blesky zasršely padajíce na hlavu nevěrníka, pálíce a ničíce jeho dům
i všechno rytířstvo, komonstvo a služebnictvo jeho moci.

Pohnul jsem se,
a tam, kde stál pluk andělů, stála družina bezbožníků, jimž zkamenělo srdce.

Pohnul jsem se,
a vesmír se rozdělil na země světla a země temnoty.

Pohnul jsem se,
a cesty se rozdvojily – jedna vedla ke mně a druhá do obydlí padlého ducha,
který se usídlil na úpatí mé hory Života.

Pohnul jsem se,
a všichni živí nastoupili svou zkušební cestu dobrem i zlem.

Pohnul jsem se,
a nastalo velké stěhování – jeden sem a druhý tam, jeden po můj bok,
druhý k ruce padlého ducha.

Pohnul jsem se,
a nastal mnohý zmatek mezi těmi, kteří se opozdili s činem věrnosti,
propadli ve zkouškách dobra.

Pohnul jsem se,
a přišlo znenadání pokušení jako lavina padající z vysoké skály,
zasypávající velká údolí i malé doliny.

Pohnul jsem se,
a mnohá srdce vstoupila do bolesti soužení pro toho, jenž se mi stal nepřítelem.

Pohnul jsem se
i počal se množit koukol tam, kde dříve kvetla čistá zlatá pšenice mého Slova.

28

Oblékl jsem se jako Panovník,
který si vydobývá právo na dědičnou zemi, perlu jeho koruny a ozdobu království.

Oblékl jsem se jako Bojovník
a opásal se mečem, protože nebylo toho, kdo by porozuměl slovu smířlivosti
a na ně stejně odpověděl.

Oblékl jsem se jako Král
jdoucí do boje, který si na silného koně sedá, vydává v nebezpečí život svůj
i své věrné družiny.

 

 

                                                                                                                                                                                                                                                                 

 

 

další