Rozjímavé i prosebné modlitby
Můj Bože, odevzdal jsem Ti sebe a prosil Tě mnohokrát a nepřetržitým modlitebním proudem, abys mne jako matka dítě provodil lidským životem, na každém kroku mne poučoval a vysvětloval jeho nesnadnosti i tajemství cíle, k němuž spěje jako světlo ke tmám a krása k růžím pro spojení a vytvoření vzácností i zázraků života.
Víru v Tebe prověřil jsem sterým ohněm zkoušek, abych zůstal v ní jako kámen do moře ponořený, zapadlý do jeho největších hlubin.
Vyznával jsem Ti, že jsem k Tobě vroucně přilnul a lásku silnou, rozvitou jak stromy zjara jsem Ti z celé duše i ze vší síly svého ducha dal a zůstal po celý čas v přesvědčení, v naději, žes ji rád a navždy již ode mne přijal.
Věrnost Tobě zpečetil jsem utrpením, které jsem jako člověk na Zemi s Tvým jménem v srdci i na rtech prožíval a do této chvíle v něm tiše a pokorně setrvám.
Připomínám sobě i Tobě oněch tisíce slov, jimiž jsem Tebe prosil a žádal, ve dne i za noci Tvé jméno Kristus volal, protože sláb jsem byl a osud svou tíží drtivě naléhal, a člověk ve mně byl velmi nestatečný - vyhýbal se každé bolesti a dětsky se jí bál.
Rozechvěn a dojat myslím na to a raduji se, že jsi mne k sobě do blízka zavolal - snad jsi Ty sám již unaven přívalem mého naléhání, plynoucím k Tobě jak prudké řeky nebo i silný vodopád - proto jsi nejednou tiše i přísně mému duchu řekl: Člověče, tak málo věříš a doufáš? Člověče, tak brzy se v boji o dobro, mír a lásku vzdáš? Člověče, čeho se na cestě se mnou a po boku Krista neustále lekáš…?
Všemohoucí, jsi Majestát a já tak nepatrný jako je v očích světa větrem přenášený prach. Jdu-li však blíže ke Tvé velikosti a Tebe vnímám, stavím se do takové výšky, že od Země se všech planet i Slunce dotýkám, cítím se silným, jako jsou archandělé, spěchající do vesmíru vložit v něj a zároveň plnit Tvůj program.
Modlím se k Tobě, jak jsem se do této chvíle ještě nenaučil. Vyrostla totiž a zmohutněla i ve mně ona spalující touha tisíce let naplňující srdce anděla: nosit myšlenky lásky do všech stran života, i tam, kde je nelze ještě realizovat, kde jsou jen proroctvím krásné budoucnosti každého do propasti zla padlého ducha.
Hvězdy začaly mluvit k mé duši tak nezvyklá, pro člověka Země velmi podivná slova: Člověče, nejen ty, nejen lidstvo a celá Země potřebují Boha, ale hledá Jej a Jeho milost a pomoc si vyprošuje, po ní touží a bez ní hyne i každá naše atomová částečka.
Ze srdce vstupuje mi na rty prosebná modlitba:
Všemohoucí - Silný - Moudrý - Dobrý - postav si mne kam chceš a kde chceš mít v tento čas člověka jako svého vesmírného pomocníka, jako každé hvězdy přítele a všech bytostí bratra, jako myslitele i dovedného konatele všeho dobra a vždy hlubokého, v Tobě žijícího mystika…
Věčný a Nevystihlý, ctím Tě, jak jen lze ctít Jediného, Nejvyššího ze všech velkých duchů života. Klaním se Ti tak hluboce, jak přehlubokým je bezedno věčnosti a nekonečna.
Obdivuji Tě svrchovaně, jak jen zasluhuje obdivu největší Moudrost a přenesmírná Láska. Myslím na Tebe tak intenzivně v celé duši člověka, že již pro jiné věci, zamyšlení i přemýšlení není ve mně místa ani síly.
Myšlenky mi k Tobě odcházejí a duše se bez nich cítí jak nádoba beze dna, leká se oné hlubiny, která se v ní otevřela, volá myšlenky zpět do těla a světa, ale ony jí odpoví: Ponechej nás již navždy u Boha - v kráse největší, ve studnici blaha i na vrcholech velebnosti, míru a ticha.
Myšlením na Tebe, jak se zdá, mi z těla energie vyprchala. Snad se s ním vyzářila do prostoru nebo si odpočívá v duchovních krajinách, kde každá věc svítí jak na obloze hvězda, kde vše projevené je sama vtělená, ztvárněná Tvá síla, která sama sebou, za všechny všechno velké tvoří a koná…
Bože, Otče ducha mého - jsem před Tebou, a proto již takřka neschopen slova. Však ani rty mně neposlechly, když jim má duše řekla: Mluvte a mluvte k Bohu Otci i k Synu Kristu i k Duchu svatému sterá, ba tisícerá slova - vyprávějte těžké i smutné zkušenosti pozemského člověka, že život na Zemi je jak bouřlivá mořská hladina, mysl je jako oblaka v bouři do temna zachmuřena, srdce to rmoutí, že vymizela víra, láska i důstojnost člověka, přítomnost tíží, drtí svou tíží lidská těla, svět padá někam hluboko a snad zapadne až do bahna.
Ó, Bože, ó, Pane - kdo zachrání, kdo změní toto velké drama? Už dávno nestačí čin člověka - jen činnost archandělská, moudrost cherubínská, láska andělská a pomoc Božská zachrání, co bloudí a tone, vadne, upadá a zmírá…
Pane, postav mne tam, kde je potřebí pracovat pro lidstvo nebo jen pro jednoho člověka či maličkého tvora - nebo i pro hvězdu, jejíž hmota se zhroutila, nebo pro planetu, která se ještě na bytostný život nepřipravila, je pustá jak měsíční skála nebo neplodná mlhovina.
Pane, zařaď mne mezi pracovníky, jichž se Tvá pravice přímo dotýká a přesouvá je v místa důležitá, pravá, jako anděl oblaka, aby daly včas deště a teplé větry zjara, právě když tráva chce být opět mladá a jabloň touží vyrašit poupata a být znovu plodná.
Pane, umožni a dovol mi duchovní prací a službou Tobě naplnit vzácný milostivý čas. Den po dni jak motýl mi před očima odlétá, sotva stačím zaznamenat, že chvíle přišla a odešla; a přece tolik věcí, tolik práce a duchovního díla život na Zemi i ve vesmíru potřebuje, očekává, naléhavě žádá, a mne nejedna myšlenka obavou svírá, že nečiním, co bych měl dělat, nedávám, co je třeba dát dnes i zítra.
Pane, na Tobě spočívá má duchovní práce i každá lidská služba - v čase tak nepříznivém a vystaven tlaku světa nakláním se a nestojím zpříma, i hlava poklesá a hroutí se ramena, pravice se chabě k činu zvedá.
Pane, podporu Tvou si vyprošuji, o sílu prosím Tě, i o dar moudrosti, důstojnosti i velikosti člověka, i o bohatství citu, aby láska má tak jako Tvá se všem a všude rozdávala, a přesto náruč její byla stále plná.
Pane, zvedni mne do duchovního jsoucna…
Pane, otevři mi život anděla…
Pane, zapoj mne na činnost archanděla…
Pane, uveď mne do říší cherubína…
Nechť jsem jim podobný a dokonalý služebník, pomocník Krista, jak ukládá Boží řád života bohočlověka…
Vnitřní práce představová
Vstup do duchovního jsoucna
Milostí Boha, působením Krista, skrytou vnitřní silou mého duchovního já - vycházím v duchu a jeho živou představou z lidského pozemského světa.
Přecházím hranice svého fyzického těla.
Přenáším vědomí do duchovního třístupňového jsoucna.
(Podle pronášené, plně vnímané jednotlivé myšlenky řídit představový úkon, ztotožnit se s ním a prožívat jej intenzivně jako faktickou skutečnost. Vědomě se přesouvat v jiný prostor podobně jako když se přechází z pokoje do pokoje, od domu k domu, z místa známého na neznámé…)
Jsem na stupni prvním.
Obklopuje mne nevýslovný klid - blahý mír - posvátné ticho. I ve mně se ztišilo všechno, co myslí, cítí, dýchá, projevuje se jako duše i tělo.
Jsem v klidu - vnímám klid. Prožívám blahý nerušený mír. Všude je posvátné ticho. Jsem v tichu - jsem ticho.
(Představovat si toto ticho, do něho vstupovat, jím být. Libovolně si tuto chvíli prodlužovat, prožívat.)
V tichu zaznívá a odevšad se line jemný táhlý tón, rozeznívá se harmonická hudba (souzvuk duchovních myšlenek a tvarů) - naplňuje prostor, celé jsoucno, mne - jsem v harmonii - jsem u Boha…
(Prožívat harmonické duchovní skutečnosti po několik minut. Po chvíli se od tohoto krásného zážitku odpoutat, jít v duchu dál a říci si:)
Vystupuji na druhý stupeň duchovního jsoucna.
Vítá mě silná nebeská záře. Obklopují mne a naplňují mne překrásné stříbřité vlny světla - spojují se - prolínají se - rozkládají se na duhová spektra - vytvářejí barevné obrazce, zlaté a stříbrné prstence, růžové kruhy a jasně bílé čtverce - bohaté kaskády paprsků - perlové deště - modravé opary - tvary průhledné jako rosa na květině…
(Setrvat delší chvíli v představě těchto podivuhodných skutečností vyššího jsoucna, snažit se je vnímat, být přímo duchem v nich; pak vystoupit na další stupeň:)
Vstupuji na třetí stupeň duchovního jsoucna.
Obklopuje mne vonná atmosféra, lehounká jako dech, čirá, čistá jako nejjasnější den zrána. Naplňuje ji líbezná krása tvaru, který nemá začátku ani konce, jeden s druhým splývá a jeden v druhém se zrcadlí. Všude je jemný šum, jako když krajem protéká čistá tichá řeka.
Prostorem měkce a tiše plyne přejemná, duchovně éterická látka, která se všeho něžně dotýká, všechno prostupuje, obemyká, je všemu náručí, jakou má jen matka.
Tato zázračná živá síla, která je životním živlem, mne zaplavuje jako voda řečiště…
Očišťuje mne, posiluje, uzdravuje, regeneruje…
Vkládá mi Boží krásno a duchovní síly i sférické energie do duše…
Duše je přelévá na své fyzické pole…
Tělo je přijímá a před sebe vydává do Země…
Země je do sebe ukládá jako do připravené půdy živé vzácné símě…
Z něho již roste život nového věku v duchovním jsoucnu a v království Kristově…
Na prahu andělského světa
(Každou představu hluboce prožívat, s ní se ztotožňovat:)
Jsem na prahu neznámého světa, a zdá se mi, že pohádkového života. Přiblížil jsem se k tajemnému stvořitelskému dílu Boha, které ukryl za hvězdami a vesmírným tvarem hmoty.
Velebný klid - mír - svaté ticho - zvučící harmonie - záře duhová - přejasné světlo - proudění energií - čisté průhledné tvarové krásno - to vše je spojeno a prolínání Duší Boha vydechující lásku a neskonalé dobro.
Jako z bílého krajkoví a z přejemné lehoučké stříbrné sítě sestavené obláčky, tak plynou tiše kolem mne duchovní bytosti vysoké andělské říše. Jsou křehké a droboučké jako plátky růží či vodní kapičky sluncem prozářené, a proto duhově zbarvené, duhově krásné.
Jejich zjev je však proměnlivý jako u bytostí v pohádce. Přizpůsobují se myšlence, která je naplňuje, k pohybu a činu vede. Za jediný okamžik se jejich podoba rozroste jako zázračný strom do velké výše a mohutnosti, že je nelze vnímat, vidět celé.
Jejich průsvitné tváře se ke mně přibližují, jsou již blízko mé. Důstojnost a ušlechtilost z nich vyzařuje, činí je jako mramorové, bez pohnutí, a pevné, jako fresky v klenbě katedrály nebo sochy majestátné, vznešené a krásné. Jejich tělo mne svou září oslňuje, zdá se mi, že každé je malým sluncem, svazkem paprsků nebo jen proudem intenzivní záře a přesilné energie.
Jejich myšlenky jsou zvučné, znějí jako struny podivuhodně laděné, bohatě a rytmicky tónované. Zachycuji je - vnímám je - snad mi je někdo přetlumočí do řeči lidské.
Mluví ke mně:
Náš mladší bratře, uč se velmi silně soustřeďovat v každé volné chvíli, a zvláště v ranní hodině, kdy duše ještě není plně zpět v těle.
Uč se intenzivně na Boha myslet.
Uč se promlouvat k nám a volat nás k sobě.
Uč se odpoutávat se od smyslových pocitů, aby tě lidské věci ustávaly bolet - vytvářej v sobě klidnou rovnoměrnost laskavých vztahů k lidem, abys všem mohl bez rozdílu ze sebe všechno dát a nekonečně pomáhat.
Přenášej pohled od pevných hmotných tvarů v osobní i univerzální vnitřní život a jemný duchovní svět. Věci hmotné jsou postaveny do života jen na přechodný čas, a pro tebe zvlášť jen nakrátko, protože Bůh tě k sobě volá a nás k tobě posílá zvednout tě od Země i hmoty a uvést v tvůj domov pravý i národ navždy milovaný, protože složený ze synů božích, jimž Bůh sám je nebeským domem i věčnou vlastí - odkud přichází i k tobě láska a moudrost Boha, moc a síla stvořitelská k obnově a úplnému zduchovnění tvého života.
Mysli na toto pravé jsoucno, vytvoř si o něm v sobě představy podle návodů ti daných, nyní tebou promýšlených. Jsme kolem tebe, jsme ti od této chvíle ve všem pomocní: myslívej na nás - vnímej nás - představuj si nás. Jsme ti zástupci Boha - jsme tvoji osobní andělé - jsme tvoji archandělští rádcové - jsme tvoji cherubínští učitelé - jsme tajní konatelé dobra a šlechetnosti, které Zemi vydáváš.
Jak Bůh dal nám, tak my dáváme tobě. Jsi nádobou pro naše andělské vylévání lásky a moudrosti Boha. Jako přijímáš od nás, tak ty přijaté dávej dál a dál. Bez konce je zdroj onoho Božího, co od Boha přes nás k tobě plyne a od tebe do Země a od ní ke všem planetám a hvězdám.
Naše duchová sestava a zjevová proměnlivost, a zvláště ona pružná subtilnost, do níž se naše duše vkládá, dovoluje nám pronikat každou strukturou látkovou i myšlenkovou. Proto ani tvé tělo nám není překážkou; můžeme do tebe vstupovat a být skryti za každou jeho buňkou. Lze nám vytvořit v tobě speciální síť duchových energií, kterou tě propojíme s naší andělskou a tvou domovskou sférou.
Až dosud jsi jen matně tušil a málo věděl, co je skryto za hmotou těla tvého i vesmírnou. Nyní však se ti začne odkrývat tajemství života za světem i tvou tělesnou skladbou.
Abys mohl nejen poznávat a vědět, ale také s námi spolupracovat v oné vzácné době, kdy Kristus k lidstvu přichází v milosti a skrytou cestou, musíš se podrobit vážným a důstojným disciplínám, které budeš konat na své straně, vlastním úsilím a vnitřní silou.
Mimoto nezávisle na tvém vědomí vstoupí tvá duše i tělo do proměn ve svých sestavách, ve strukturách sil a energií, které je propojují a vytvářejí jednotný existenční pozemský obraz - podobu lidskou. Protože tvé úkoly a služby přesáhly obvyklou hranici pozemskomystickou a jakkoli duchovnělidskou, je nutno hluboce sáhnout do věcí, které nebyly dosud aplikovány na úroveň lidskou.
Jako první akt dění neobvyklého je náš přístup k tobě do blízkosti, jaká dosud nebyla z mnoha příčin možná. Ona protikladná síla držící dosud člověka pozemského v moci zla, od tebe - zvláštním způsobem omilostněného - odstoupila. Tím se pro nás uvolnilo místo nejen v oblasti duševna, ale i těla. To je nepředstavitelně velká, významná změna. Uvolňuje ono věky ztracené, posud ani nezačaté obnovení, nové znesmrtelnění těla člověka.
Nuže, od této chvíle tento proces začíná! A ty, který přijímáš a vnímáš toto sdělení - jsi jeho prvotina! Jak se to bude odehrávat, o tom budeš postupně poučován. Nyní z toho jen malá část:
V moci člověka a v jeho rozhodnutí byl odchod z ráje - z Božího světa. V jeho možnosti však není návrat zpět, protože to, co tvořilo předpoklady bytostné existence v jsoucnu Boha, rozložilo se a rozpadlo v dým a prach.
Jen Spasitel mohl obnovit toto tragické porušení života, a to tím, že ze sebe vydává a sebou formuje nově sestavenou Božskou sílu, kterou v určitém momentu člověku předá a znovu jej tak uschopní pro existenci v blízkosti Boha. Touto silou se znovu vybuduje onen zbořený chrám, duchovní tělo člověka, tj. ony substance, prvky a speciální energie tvořící na duchovém já bytostný obal strukturově podobný andělským zjevovým složkám.
Spasitel vydanou sílu tvární v našich sférách. Ona jde k člověku složitě vázanou cestou, a do oblasti jeho tělesnosti přímo již přes nás. Nelze proto člověku na svém obnovení pracovat samostatně a bez nás. Dosud se na nás v té věci neobracel, s námi na ní nespolupracoval. Nebylo mu dáno poučení v náležitých souvislostech a vyšších vědních rovinách. Nebyla možnost - nebyl příhodný čas.
Nyní se vědění dostává, a to je okamžik historicky absolutní, neboť pro tu velkou věc se navazuje součinnost andělskolidská. Ta již vykoná, co je třeba.
Tomuto konání je však vyměřena velmi krátká lhůta; na to stále pamatuj, strano andělská i lidská - ty, člověk, a já, tvůj osobní anděl, odpovědný za zdar velkolepého díla tvého včasného návratu v ráj po náležitém vybavení ducha, duše i těla…
Rada osobního anděla
Tam, kde žiješ, i tam, kde pracuješ, měříš čas, počítáš jeho minuty, hodiny, rok i léta, napiš si výrazně tato mementa:
1. Mysli soustředěně v každé činnosti i u každé známé ti a třeba nejvšednější práce.
2. Mluv jen nutně, s pozorností a k věci, o niž jde, bez odbíhání k jiné myšlenkové tématice a k prázdnotě slova.
3. Vyjadřuj se jasně a hlasově výrazně, pomalejším, volným tokem řeči, v úctě ke slovu i k myšlence, na niž odpovídáš.
4. Konej rychle a přesně své úkoly i denní povinnosti.
5. Přemýšlej, jak lze nejvíce, protože tím tvá moudrost roste, rozvíjí se vnitřní dispozice inteligence, pohotovost v dialogu i v hledání definic při každé úvaze.
6. Jednej uváženě a odpovědně, i když jsi sám a nikdo nevidí na tvé ruce či do myšlenek a do srdce.
7. Měř svou hodnotu opatrně: nepřidávej, avšak ani neubírej své moudrosti, ani neubližuj své lásce, obětavosti a dobrotě.
8. Počítej čas jako nejvzácnější zlaté mince, neboť je víc než ony: je možností navršovat dokonalost tvé duše.
9. Pracuj maximálně, protože nikdy není dost tvé služby, tvé dobrovolné i povinné, lidské i duchovní práce.
10. Odpočívej jen v nejnutnější míře; vydanou sílu Bůh nahrazuje tomu, kdo se obětuje a z lásky pracuje pro druhé a za ně.
11. Hleď na věci, lidi i všechny bytosti jiné střízlivě, i jako milující na velmi milované, nepostradatelné.
12. Prožívej život vážně a nejvýš důstojně, jakoby s tebou a v tobě žil na Zemi anděl a bohočlověk.
13. Odpouštěj svrchovaně, neboť odpuštění je základním klíčem k míru tvému i celé Země.
14. Smiřuj se první a vždy pokorně, jakoby vina za rozpor a nedorozumění byla víc jak z poloviny na tvé straně.
15. Obětuj bez vnitřních výhrad, omluv a vyčítání vše, co je žádáno lidskou situací i duchovním úkolem.
16. Buď trpělivý a pokojný jako důvěřivé dítě; tvůj úlek, starost, obavy a nedůvěra v dobrý výsledek, jsou horou překážek k rychlému urovnání nemilých věcí.
17. Vychovávej sebe absolutně přísně; jen tak rychle a zdárně překonáš úskalí lidství a vejdeš, kam si přeješ a kam je ti uloženo vstoupit: do království Boha lásky a pokoje - Ježíše Krista.
18. Dávej radu ochotně, avšak jen z duchovních hledisek; jiné rady ztroskotávají v bouři osudových lidských nesnází.
19. Prožívej život v těžké chvíli ve vnitřním klidu a radostně, protože tíže probouzí vnitřní aktivitu, a to vede k růstu člověka do zralosti praktika i mystika.
20. Každou volnou chvíli věnuj Bohu a své duchovní úloze a službě: to vše je branou do ráje.
21. Vydávej úsměv, dobrá slova a jasnou pohodu duše, jsi-li s přáteli nebo na návštěvě, či s hosty ve svém domě.
22. Přinášej všude důvěru a porozumění pro každý lidský osud a každý stupeň duše, upřímné slovo a celé srdce.
23. Pomáhej, jsi-li požádán nebo vidíš potřebu toho, jinak šetři síly pro duchovní činnost, duchovní služby a boží spásné dílo.
24. Pros Boha a Spasitele a žádej naléhavě i anděle o pomoc tomu, co se ti jeví nemoudré, narušené či v těžké deformaci, a co nestačí tvá osobní snaha a vnitřní síla upravit do snesitelné míry; jsou věci, které jsou záměrně ponechány jak jsou až do hodiny Božího soudu, aby on viděl celou nahotu života bez umělého přikrášlování nebo skrývání hanby či viny i zlého ducha.
Poučení
Jako se rozvíjí duchovnost a duševní síla, vnitřní ušlechtilost a dokonalý charakter vyššího jáství, tak se musí souběžně oduševnit a produchovnit i oblast tělesná. S dokonalostí vyššího projevu má vstoupit do těla harmonická souhra funkční, silová a látková. Tento proces za současných okolností a situací, kdy v prostoru je vystupňováno do maxima napětí vnitřní (mentální) i vnější (prostorově fyzikální), je nesmírně ztížen, takřka znemožněn. Nelze očekávat, že by se tělo svou vlastní potencí a samostatně působící zákonitostí biochemickou s těmito nepříznivostmi samo vyrovnalo. Protože je velice důležitou existenční i vývojovou složkou, je nutno mu věnovat zvýšenou pozornost a intenzivní péči duchovně fyzickou.
Předně pro udržení jeho funkčnosti, výkonnosti a životaschopnosti, na nichž takřka zcela závisí vnitřní vývoj duchovní v jeho uplatnění a realizaci ve hmotě. Mimo tyto reálné základní skutečnosti, dávno mystikům známé, vstupuje do popředí nutnost pronikat tělo vyššími životními látkami nadhmotného éterickosubstančního složení, jemnými duchovými energiemi vzatými z andělských a pak i z vysokých sfér božských.
Na základě tohoto nového uspořádání věcí je nutno převést tělo na vyšší strukturální systém, jímž se postupně, avšak rychle vyvine nový, lépe, ba dokonale fundovaný tvar, schopný dlouhodobé stability bez rozkladu (umírání) částic, z nichž je složen. Dosavadní buňky tvořící biochemickou základnu i rezervaci tělesných životností začnou se seskupovat do nových vzorů svých vazeb a funkcí. Dosavadní speciální, ještě nedokonalý buněčný impulz pro jejich rozmnožování, bude doplněn vyššími kódy, které uvedou celý mechanismus do přímé a pevné řádové kontroly. Omezí procesy dělení, zvýší mutační variace, navodí dílčí i celkové zkvalitnění. Vyšší a značně produchovnělé substance, které se spojí s bílkovinnými látkami buněk, vsunou do nich kódy pro jejich dokonalý systém a stabilitu.
Takto ustane dosud možné nadnormativní bujení a z toho vzešlé deformace nebo celková stabilita mozkových, orgánových i svalových tkání. Tělo se stane subtilnější, pružnější a bez tvrdé kosterní konstrukce, jíž bylo podepřeno pro labilitu své buněčné soustavy.
Působením vyšších substancí, značně již produchovněných, majících v sobě kódy dokonalého buněčného systému, začne se měnit soustava pevné kosterní konstrukce. Spojením bílkovinné látky hmotných buněk s vyššími substancemi a jejich kódy vytvoří se předpoklad pro transformační proces kostry. Ta přejde nejdříve v silný koncentrátor substanční (látkový) a v dalším stadiu transformace pak v ústřední silový proud, v jakýsi reaktor, do něhož se budou sbíhat a od něho vycházet pohybové energie člověka. Tím se tělesná sestava přesune ze systému biochemického (dosavadního) do systému silového, jakým se vyznačují těla duchovních bytostí.
Přijetím silového systému ustane tělesné plození lidstva, jeho počet do té doby bude stabilní a v jedné společné jsoucnosti bez přestupů z jednoho světa ve druhý, jak tomu bylo doposud rozpadem (smrtí) těla, v němž se člověk nachází a v něm je činný.
Složitý transformační proces z těla látkového v tělo silové promění takřka všechny jeho hmotné částice. Malá část, která zůstane existenčně dál ve hmotné kategorii, rozplyne se do kosmického prostoru a stane se součástí planet, které nadále zůstanou rozptýlenými hmotnými životními středisky bytostí, které se náležitě a včas vnitřně nevyvinuly v duchovní, tj. dokonalé v lásce, činnosti a charakteru.
Silové tělo člověka rozmnoží jeho univerzální činnost intenzivní, tvůrčí a vůdčí. Jeho prvním článkem, jakýmsi prototypem nastávajícího silového těla, je onen zvláštní, tělesným očím neviditelný obal, v němž se duše člověka vysune z umírajícího těla hmotného k přesunu do jiného prostoru. Je složeno z jemnějších kosmických prvků a z éterických substancí střední kvality. Ani toto složení však ještě nedává stabilní systém tomuto o stupeň či dva jemnějšímu tělu, ani náležitou funkční šíři, jaká je nutná pro obrovský rozsah činnosti člověka v životním jsoucnu, určeném mu Božím řádem života. Proto také ono, i když v mnohém převyšuje tělo hmotné dokonaleji sestaveným reprodukčním ústrojím s pružnější přizpůsobivostí klimatům svých životních sfér (nepodléhá gravitaci, je lehké a schopné částečně měnit své tvary, prostupovat hmotné předměty apod.), podléhá časovým dimenzím, rozkládá se také a ztrácí životnost.
Z této neutěšené skutečnosti plyne celá řada problémů, které vyúsťují v procesy tzv. reinkarnační, které jsou přenášením vědomé bytostné individuality z jednoho tělesného systému ve druhý a tím ovšem také z prostoru do prostoru jiných, i velmi odlišných zákonitostí tvarových, jevových i silových. Z těchto dlouhodobých neutěšených provizórií plyne nesmírné utrpení každé lidské bytosti. Jsou součástí trestných procesů a jako následek velkého úpadku celé její duševnosti, která vychýlením se z přísných, avšak harmonických sestav duchové existence jástevní, principiální, ztratila smysl pro řád a také absolutní silové pole, z něhož bere každý duch, jako každý životní princip, své mentální i volní energie i inteligenční kvocient i stabilní bytostný zjev a jeho sestavu.
Kristus, nejvyšší a první Duch Božský, tvůrčí a činný, ve svých rozsáhlých záchranných a spasitelských akcích vnáší do těchto krajně strastných problematik velké zásahy, radikální změny. Ty zasáhnou celé dosavadní uměle udržované nedokonalé systémy celé prostorové, silové, bytostné a tím i tělesné struktury. Zásahem do tělesných systémů vyřadí se nejeden z procesů, jimiž byly založeny a udržovány očistcové sestavy i celé jejich světy, z nichž pozemská má zvlášť důležitou, a proto složitou, utrpení vyvolávající sestavu.
Především zastaví procesy přesunovací (reinkarnační), uvádějící do opakovaných hrůz ze smrti. Pro tento účel především podstoupil Kristus svou obětní misi. Jí vytvořil a nashromáždil nepředstavitelný poklad hodnot sil, energií i mocí duchových. Z nich některé, zvlášť sestavené k aplikaci na život lidský, vyjímá a dává je již k plné dispozici pro nový systém člověka jako tělesné bytosti i jako vysoce fundovaného ducha v duchovní vesmírné jsoucnosti. Jeho jméno je na věky spjato s obnovou člověka jako ducha v Duchu Boha, i s jeho tělesnou nesmrtelností.
Duchovní zásahy do tělesného systému
Tyto zásahy nelze zatím aplikovat na všechny lidské bytosti. Nejdříve aplikaci přijmou a do ní vstoupí ti, kdo jsou zvlášť duchovně vzděláváni, o této věci poučeni a vnitřně dozrálí k duchovní existenci, která se mj. vyznačuje schopností působit vyšší mentální energií a vůlí vsunutou do vůle Kristovy a zcela ztotožněnou s Jeho současnými i budoucími programy.
Mimo tento základní předpoklad je zde stanovena podmínka další, a ta je již méně dostupná a má rys určité výlučnosti. Spočívá ve zvlášť sestavené, shůry řízené a přímo dané lidskoandělské součinnosti. Jí je přímá návaznost na vyšší bytosti andělské i kategorie ještě bezprostředněji božské. Síly a moci pro celý proces i řádovost pro jeho realizaci jsou Kristem svěřeny jim. Ony mají za úkol převádět je do lidských prostorových i bytostných a pak přímo tělesných dimenzí. Za tímto účelem přiblížily se k těm z lidí, u nichž proměna těla přichází v úvahu, kteří jsou jim blízcí, sympatičtí pro své vysoké ideály duchovní, univerzálně pojaté práce a služby, které snaživě a důstojně plní.
Především však se zaměřují na ty, kteří jim jsou přímo Kristem svěřeni a k nimž mají vztah a funkci andělů osobních, tj. odpovědných za osobní stav jednotlivce, duchovních učitelů a zasvěcovatelů do vyšších mysterií. Těchto a takto vedených jsou však na Zemi jen zcela malé skupiny. Do jejich čela nyní vstupuje sbor nový, delší dobu vedený a vychovávaný tak, aby naplnil všechny stanovené podmínky nejen pro vyšší stav duchovní, ale pro onen duchovnětělesný proces systémové proměny.
Do tohoto sboru se od této chvíle začnou vkládat a soustřeďovat všechny vlivy, působnosti, síly, energie i duchové moci potřebné pro rozsáhlou a radikální proměnu člověka v jeho duševní i tělesné konstituci. Kdo do tohoto sboru vstoupil a je v něm důstojně, moudře i láskyplně aktivní, nechť přestoupí dosavadní hranici lidství, přiblíží se k bytostem andělským a od nich přijme, co Kristus dává jako nesmírný dar zvláštní milosti Boží, dosud nenabídnutý nikomu z lidí zpříma: dispozice pro nové duchovní i tělesné adamovství, tj. duševnětělesnou existenci člověka v oboustranné nesmrtelnosti.
Přijaté nechť je uchováno v nejvyšší posvátnosti úcty k věcem Božským a spásným. Nechť je aplikováno na život podarovaných; v nich po nějakou dobu ukryto a tajně rozmnožováno působením andělů i samého Krista, Pána nesmrtelných. V určitou hodinu pak vyzvednuto a předáno křesťanům, kteří Krista životem projevují, realizují, a pak k těm, kdo na Zemi ve spásu duší a dokonalost člověka věří, v ni doufají a Boha o ni prosí.
V dosavadním systému je přes zdánlivou jednotu těla mnoho diferencí. Nejsou rázu hmotného, ale silového. Některé části i orgány těla jsou bezprostředně zapojeny na jsoucno vyšší, jiné na nižší i zcela elementární. Tak je tělesná oblast prolínána různorodými i úplně protikladnými silami. Člověk i se svým tělem je ohniskem zápasu jsoucna vysokých idejí božských a jim oponujících, tzv. zlých. Od toho je však nadán inteligencí a duchem, aby protiklady vědomě vyrovnával, vyšší vyzdvihoval a nižším dal jen místo, jaké má holá půda pod nohama člověka jako nutná základna pro každý krok.
Tuto práci však dosud opomíjel, nevěnoval jí čas, pozornost ani vědomé úsilí. Tím protikladně působící tělesnost nabyla nadvlády nad jeho psychikou, stáhla ji do ohniska neklidu i zmatků a tak ji nesmírně oslabila, že nezvládne ani svou mentální oblast, ani citové vztahové pole; tím méně může zasahovat do tělesných stavů, je klidnit a ovládat tělo v jeho látkových výměnách, syntézách a funkční nervové činnosti, ač i to je jeho úkolem.
Člověk, který se oddal Bohu a náležitě nepoučen, vcházel do extrému, jímž je únik od tělesnosti, která byla a dosud je považována za oblast méněcennou, nevhodnou pozornosti mystika. U vědomí, že její trvání je dočasné, zanedbával její zušlechťování a přímé produchovnění, které ona nezbytně potřebuje, aby v ní mohlo vyrůstat a rozvíjet se tělo, v němž se člověk pohybuje a je činný po odchodu ze Země. Zvlášť na tyto skryté skutečnosti se zapomínalo. A tak nejen bylo slábo a brzy se vyčerpávalo tělo hmotné, ale také bylo nedostatečně vybaveno ono tělo jemnější, posmrtné. Jeho chabou sestavou byl pak člověk uváděn do těžkostí, v jakých je na Zemi ten, kdo má určitou tělesnou deformaci či vážnou orgánovou poruchu.
Tělo je svým zapojením na určité životní jsoucno rozděleno na oblast vyšší, střední a nejnižší:
1. Vyšší - horní část těla po žaludek.
2. Střední - část břišní se všemi orgány.
3. Nejnižší - oblast genitálií.
Nohy jsou oblastí neutrální, kde se střetávají všechny tři úrovně a určitým kompenzačním procesem navozují silovou rovnováhu.
Největší pozornost a péči je třeba věnovat oblasti střední, kde působí vlivy a životní síly andělů a jimi zprostředkované síly Boží. Celá střední oblast těla je napojena na jejich životní sféry i střediska činnosti. Je-li tato oblast narušena určitými zásahy (osudovými - že člověk má prožít jako pokání či jako zušlechťující nebo výchovný proces stav bolesti v tělesné nemoci), síla a vůle člověka ochabne a tělo ochuraví.
Horní část těla má tajné průchodné kanály, jimiž přichází do vědomí inspirující a intuiční impulzy i přímé myšlenkové obrazy vsunované do mentálního pole Duchem moudrosti a lásky nebo některým andělským duchovním učitelem či vůdcem osobní mystické cesty.
Oblast genitálií je doménou tvořivé elementární síly, proudící hmotným prostorem jako plodivý aspekt rozmnožující buněčné království o nové jedince více i méně kvalitní s funkcí kladnou i ničivou. Pro tyto protikladně působící aspekty je to oblast úskalí, kde člověk může padnout do hluboké nízkosti, není-li vnitřně zušlechtěn a spojen trvale se svým duchovým principem, vyšším já, které má svou existenci v Bohu a tím také v božském dobru, lásce a dokonalé ideologii.
Pokud tato oblast má důležitou funkci plodivou, rozmnožovací a reprodukční a svými zákonitostmi, buněčnou sestavou a tvořivými elementy dává reálnou biologickou základnu i další dispozice pro vytváření nového lidského těla, je vůči člověku široce otevřena, je vábná, uspokojující jeho nižší pocitové vědomí. Toto uspokojení či nižší stupeň blaha neproniká do vyšších mentálních oblastí ani do citových hloubek, je zadrženo v rovinách tělesného smyslového vědomí, které je jen okrajovou složkou člověka. Pro tento tělesný zážitek nepřispívá k duševnímu a tím méně duchovnímu rozvoji. Nezvedá člověka, ale také nesnižuje, je-li prožíván v náležitých okolnostech řádových mentálních i citových.
Úskalím se stává nebo vysloveně snižuje tehdy, je-li člověku cílem, zneužívá-li se pro nízký účel, nebo se mu člověk příliš oddává a tím v sobě nebezpečně rozehrává impulzy a instinkty, které kázněny a ovládány slouží kladu - vyšlé nad únosnou normu působí jako volný oheň. Protože je to oblast, do níž mají přístup bytosti elementární i démonické (měly tam posud určité funkce, takřka jediný dozor nad buněčnými procesy), vzniká nebezpečí, že ony, vyvolány, přímo přivábeny nezvládnutou, často obnovovanou vášnivostí člověka, vrhnou na něho své vlivy, obestřou jej sítí své moci a nevypočitatelným způsobem ho odvedou z vyšší cesty nebo i z dobrého průměru lidství.
Pro tato úskalí i přímá nebezpečí se těmto oblastem duchovní člověk vyhýbal. A přece jen on má v sobě duchovní sílu, která jej jednak chrání před vlivy démonů a současně může nesmírně prospět této věci. Jako celé tělo, každý jeho orgán, ba buňka a v ní všechny elementární částice nutně potřebují proniknutí duchovními silami, být přímo napojeny na Boha, tak i oblast genitální. Vyšší část těla tuto možnost má, zvláště u člověka věřícího, který se myšlenkami i citem a celým vědomím na Boha zapojuje. Kdo však myslí na Něj v souvislosti sexuální? Kdo tuto oblast prostupuje duchovními myšlenkami? Protože jen málokdo, takřka žádný, zůstává ona dál a dál oblastí nižší až nejnižší. Je stálou doménou démonismu - neproduchovněných, s Bohem nespojených prožitků lidské tělesnosti.
Tato situace je však pro tento čas již neúnosná. Přichází-li nyní Kristus k člověku, přichází k celému komplexu jeho problémů bytostných, duchovních, duševních i tělesných. Přináší-li změny, přímé zásahy do lidských systémů, vkládá je i do oblastí geneze a věcí sexuálních. Přichází vzít vládu nad člověkem všem nízkým, temným silám. Odnímá funkce dosavadním správcům tělesného pozemského království. Jimi byli z největší části duchové luciferských kategorií. Geneze a vše s ní spojené bylo také v jejich moci.
Změnou a přeskupením funkcí na inteligence andělské přejdou i tyto záležitosti do jiných rukou. Celá tělesná oblast bude přesunuta do jiných dimenzí. Proces to je složitý a nesnadný na realizaci. Jako potřebuje andělské bytostné inteligence k této i pro ně neobvyklé službě lidskému životu v tělesné oblasti, tak potřebuje i její přímé nositele - lidské bytosti, na něž by se aplikoval a od nichž by tyto změny nastaly.
Řád věcí žádá vědomou spolupráci andělskolidskou na těchto proměnách alespoň v jejich počátcích, kdy je ideově a teoreticky programována, i v dalším stadiu, kdy se již na jednotlivcích pro ono dění zvolených uskuteční, než přejde do obecného bytostného lidského systému. Určitý stanovený jejich počet je již připraven, sestaven do společenství, a to pro vzájemnou podporu v úkolu tak nesmírném a mimořádném, jakým je přesouvání člověka od levice k pravici Boží s celým komplexem jeho věcí pozemských, kosmických i univerzálních.
Tím je vše vloženo do náležitých zákonných a řádových sestav. Všechny návazné články jsou navázány, spojeny. Proto, lidstvo i andělstvo, pamatuj na den tohoto prohlášení, že vše přípravné je hotovo. Je to příchod Krista, který je nejvyšší Tělo Boha a současně i Bohočlověka, k tělu člověka nejen mysterijně v eucharistii, jak se posud u křesťanů dělo, ale jako velkého, skutečného, reálného Organizátora jeho nového života v novém systému symbiózy duše a těla.
Nový systém začíná od hlavy člověka. Její mozková soustava již nestačí pojmout množství vjemů a poznatků z lidského světa, který se rozšířil na vesmír. Vzniká únava přetíženého organismu, hroucení buněčné nervové stavby těla buď nemocí, nebo deformací ganglií ústředního nervstva. Mimoto zde působí maximálně nadměrný tlak kosmických energií a nepřímo již sama antihmota, nebezpečně přiblížená fyzikálními experimenty v laboratořích světa. Kdyby nebyl umožněn Kristův zásah do těchto situací, hmotná struktura lidského mozku by se v krátkém čase rozložila. Zásah však přichází včas, jako každá Boží záchrana v okamžicích nebezpečí.
Určité části mozku jsou od potopního věku, kdy přišla velká pohroma na sotva vytvořený tělesný systém, blokovány, vyřazeny z činnosti. Jsou to právě oblasti, které mají bezprostřední návaznost na duchovní sféry, soustavu reprodukčních buněk, zčásti podobnou soustavě vyšších kosmických myslitelů - andělů.
V uzavřené, nečinné části, jsou také buňky mající detektorovou schopnost, jsou i radisty ve speciálním komunikačním systému, jímž lze korespondovat s bytostnou říší jiných vesmírných prostorů. Jejich pasivita, do níž byly záměrně vloženy, ušetřila jejich kapacitu do doby, kdy ostatní bude takřka vyčerpána a člověk před absolutním zhroucením.
Určitá blokáda mozku zapříčinila otupení člověka pro duchovní život, necitlivost k Božským idejím, ztrátu nadsmyslového vnímání; tím duchovní úpadek lidstva. Z druhé strany však uchovala určité rezervy potencí, kterých nyní lze použít k transformačnímu procesu v jeho prvních stadiích, kdy člověk přesouváním do jiných systémů bude odkázán na kapacitu svých energií mentálních i tělových víc než na látky, které mu dodá biosféra, v níž také dochází k rychlému rozkladu životností.
1. Prvním zásahem shůry je odstranění umělé přepážky ze zvláštní éterické substance podobné bílkovinné směsi, jíž je chráněno hmotné buněčné jádro. Ta brání průtoku vyšších silových proudů uvádějících mozkové buňky do činnosti. Rozpuštěním oné přepážky se kapacita mozku zvýší, jeho systém se posílí a unese ničivé kosmické siloproudy, které již nyní tělo ohrožují a teprve budou nebezpečím větším, než byly války. Tímto zásahem bude zabezpečeno přežití hrozivých let, v nichž Země a lidstvo je vystaveno nejen vystupňovaným silovým náporům z vesmíru, ale je i jinak napadáno přímo z říší démonů (pekelné mocnosti). Mimoto uvolněná mozková oblast okamžitě vstoupí do své funkce propojovatele se sférami vyšších bytostí, čímž i jejich pomoc lidstvu nabude reálných podmínek a rychle se rozvine. Uvolnění mozkových rezerv potrvá po čas působení zvláštní sedmileté milosti. Začne ihned po oznámení připravované akce těm, kdo jsou povoláni na tomto úkolu s anděly spolupracovat. Zásah začne od nich. Oni první pocítí dotek ruky Všemohoucího na své hlavě, která ji otevře pro přijímání i vydávání duchovních energií a životních sil Božích. Jejich mozek začne působit skrytou kapacitou umožňující přímé zapojení na proudy andělské, na jejich mentální vlny i silová pole, z nichž je složen jejich jemný sférický tělový systém.
2. Druhý zásah bude vložen do srdeční, nervové, svalové a cévní soustavy, vypovídající služby dříve než lépe fundovaný systém mozkový, pod tlakem rozpoutaných fyzikálních bouří i mentálními proudy, které přešly do chaosu, jehož strašné víry rozkládají cévní struktury. Tento zásah se promítne ve dvou dimenzích:
a) Dodáním vyšší speciální energie do silových polí ústřední srdeční oblasti, která posílí jejich duchovní náboje, v nichž značně ochably vztahové a indukční impulzy i mechanismy určitých elektromagnetických siloproudů, rozvádějících krevní toky rovnoměrně a náležitě rozptýleně do všech tkání.
b) Pevným, dokonalejším zapojením srdečního systému na nejvyšší nervové ústrojí, v němž sídlí a jsou činné duchovní principy umocňující vnitřní vůli, dávající psychickou rovnováhu pocitovou, představovou a mentální.
Rovnováha psychická je souběžně i silovou stabilitou srdeční fyziologické soustavy, není-li ona již v zárodku porušena orgánovou deformací. Duchovní principy dosud plně nezapojené na tělesnou srdeční činnost a nyní uvedeny do přímých kontaktů s ní, vytvoří dokonalejší její systém a tím akceschopnost všech tělesných funkcí.
3. Třetí zásah uvolní průtok životních potencí soustředěných ve skrytém centru v páteřním kořeni a rozváděných tělem sítí miniaturních kanálků. Jejich činnost je velice utlumena, průtok takřka zastaven, neboť je řádově vázán na vnitřní duchovní stav člověka nebo alespoň na vyšší citový život, víru a lásku člověka. Uzavření či zúžení průtoku těchto krajních životností má za následek odumírání krevní plazmy, snížení, někdy i zastavení hormonálních sekrecí nebo chaos v jejich uspořádání i celkové otupění, nervovou ochablost a ztlumenou schopnost pracovní i pohybovou.
4. Čtvrtý zásah uvede v chod speciálním, nově sestaveným duchovním impulzem velmi již zpomalený, chabě fungující žlázový systém, který propojuje a sjednocuje duševní chtění s jeho tělesnými projevy. Není-li v náležité funkci, vláda duše nad tělem je znemožněna, jeho vitalita se ztrácí a tělesné soustavy jedna za druhou se rozkládají.
5. Pátý zásah dá zapojení břišních orgánů na vyšší tělesné systémy andělů, přímé zvláštní propojení s těmi jejich oblastmi, které v určité analogii k zažívacím lidským orgánům zpracovávají látky a prvky svých sfér bez složitých procesů přeměn jedné kategorie ve druhou a bez jakýchkoli odpadových (vyměšovacích) produktů. Dokonalý systém látkových přeměn aplikovaný na systém lidský odstraní břišní orgánové napětí, přetížení a uvolní je pro speciální funkce, totiž jako kontrolní a radarové zařízení organismu, které je schopno signalizovat každou situační připravovanou i realizovanou změnu prostorovou, jevovou a silovou, a to nejen v oblasti fyzické, ale především v duševním a mentálním světě; tyto informace (jakési tiché, avšak určité předtuchy) pak přenášet do vědomí a tím mobilizovat duševní i fyzické síly k obraně (hrozí-li nebezpečí) nebo k určité návazné akci.
6. Šestý zásah speciálními éterickými silami vyrovná značný úbytek základních i vyšších biochemických tělesných látek, které si již ochablý systém nedovede obnovit ani přílivem syntetických náhražek. Tento stav zaviňuje rychlé a předčasné stárnutí důležitých buněk, znemožňuje jakoukoli regeneraci. Životodárné silice budou dodány tělu zvláštním, nyní otvíraným kanálem, který byl do této doby takřka nepropustný odchýlením se člověka od duchovních zdrojů života a přimknutím se k látkám Země a její hmoty.
7. Sedmý zásah přemístí svalová napětí a energii jimi vyvolanou z drobných center do jedné ústřední akumulační energetické komory, odkud bude rozváděna do páteřní oblasti, kde začínají transformační procesy, které potřebují nesmírné množství energií všech kategorií.
8. Osmý zásah vytvoří nové a značně rozsáhlé frekvenční pole kolem celé tělesné oblasti pronikáním jí vysoce efektivními silovými proudy, jaké umí vytvářet a koncentrovat vyšší kosmické bytosti (andělé) pro nadlehčení svého těla a pro beztížný a nesmírně rychlý pohyb. Toto opatření je prvou fází příprav na trvalý život člověka v jiné prostorové dimenzi a v jiné tělové sestavě.
9. Devátý zásah vloží pod celou plochu pokožky a zvláště do tváře zvláštní fluidní vložku, která jednak dodá regenerační látky pro udržení lepšího, důstojnějšího vzhledu člověka i ve starším tělesném věku, a také zabrání průniku ostře dráždivých či přímo toxických látek do vnitřního organismu.
10. Desátý zásah dá tělu člověka jinou tvarovou formu - to však až na konci transformačního procesu, kdy tělo bude proniknuto zářením, a podobno třpytné hvězdě vznese se do kosmického prostoru.
Proces proměny je nesnadný a nesmírně složitý souvislostmi a vztahovými řády. Je především záležitostí Boží, protože člověk nevlastní k tomu potřebné energie a síly, nemůže si sám vydat pro to zákony procesu vládnoucí či jej řídící.
Strana Boží se jej zúčastňuje speciálními a výlučnými postupy i stanovením časových rozmezí i všeho jiného, co je potřebné k jeho počáteční i plné realizaci. Má k dispozici nedoberné zdroje sil a mocí, které však váže na celkové i osobní situace lidské a pak také na činnost i přímou spolupráci vyšších bytostí.
Mnoho péče i přímých akcí pro onu věc vkládá do andělské pravomoci. Angažuje pro ni řadu vysoce moudrých, láskou i silami vůle působících duchů nebeských, neboť značná část sil pro přeměnu těla člověka je vzata přímo z jejich vlastních i z prostoru, v němž se pohybují a jsou mentálně činní.
I sám člověk však musí přispět značným podílem k procesu své vnitřní i tělesné a zjevové proměny. Čím může přispět k tomuto tajemnému dění? Především, o čem je předlouhá řeč po tisíciletí, co mu doporučovali mnozí duchovní učitelé již od dávného věku: výchovou sebe v bytost moudrou, důstojnou a ušlechtilou, která umí nejen vyrábět si pozemské potřeby, zpracovávat hmotu Země, měnit ji a probádat až na dno tajemství její energetické skladby, ale která také hledá a nalezne smysl života v existenci nádherných duchovních idejí, v bytí božském, které je složeno z lásky a vztahových harmonií. Tyto věci jsou a vždy budou absolutní podmínkou každé proměny životních situací v blahé a žádoucí.
Kromě těchto provždy klasických existenčních předpokladů, jsou určité reálné akce napomáhající procesům lidské proměny. Mimo přímé stavy mystické, které nejlépe koncentrují duchovní síly a rovnoměrně je do člověka rozkládají, jsou to určité disciplíny, úkony chtěné, vědomé, konané za účelem překonání nežádoucího a vývinu dokonalého.
Jednou z nich a nyní velmi důležitou je vědomé působení na tělesný systém ještě nedokonalý a rozkládající se, pro jeho upevnění, rozvinutí kladných vlivů na tělesněduševní život a navození podmínek pro systém nový.
Duchovně tělesné disciplíny lze uspořádat takto:
1. Disciplína mentálně fyzická (pronikání těla určitou myšlenkou).
2. Disciplína duševně fyzická (vciťování se do určitého žádoucího tělesného stavu).
3. Disciplína pohybová (pohybem zvyšovat tělesnou energii a tvořit její zásobárnu).
4. Disciplína dechu (vědomé, silné a rytmické dýchání).
5. Disciplína kladení rukou na tělo (k propojení silovými proudy, které mají svá centra ve středu dlaní).
6. Disciplína hygieny.
7. Disciplína jídla.
8. Disciplína práce.
9. Disciplína držení těla, chůze a gest.
10. Disciplína hlasu.
11. Disciplína odpočinku.
12. Disciplína osobní intimity.
13. Disciplína zdraví.
14. Disciplína kladu.
15. Disciplína zvláštní duchovnětělesné služby.
16. Disciplína výlučná.
Podrobné rozpracování jednotlivých disciplín
1. Disciplína mentálně fyzická
(Pronikání těla určitou myšlenkou)
Každá myšlenka se rodí impulzem čistě duchovým, vyšlým z vnitřního principu já člověka. Její průnik myslí a jí do vnějšího, tj. nižšího rozumového vědomí je možný jen speciální energetickou cestou, pro tento proces Bohem Tvůrcem vytvořenou a vloženou do mentálního systému člověka pro jeho myšlenkovou činnost.
Každá myšlenka je vždy v doprovodu určité vlny energie.
Každá myšlenka vytváří svým obsahem určité jsoucno. To proniknutím proudy silné energie je teprve uschopněno trvat a vydat se do mentálního prostoru lidstva a z něho pak přejít do univerza.
Myšlenkové obrazy v procesu přijetí energií a naplnění se jimi mají své speciální mechanismy pracující bez přímého vědomí člověka. Každá vytvoří jsoucno, každá vydá energii. Je-li tvořena vědomě (se záměrem a v úsilí), intenzita její energie se zvýší a může být vystupňována až k absolutnosti.
Koncentrovaná myšlenka, tj. dlouho trvající, víc a více naostřovaná pozorností a snahou vytvořit ji pevnou a proložit významy i zacílením, silným chtěním dát klad i dokonalé dobro životu, lidstvu, národu, určitému společenství či jen jedinci - stává se světovou a prostorovou mocí, jíž lze překonávat všechny negativní jevy a situace, vyřešit problémy a navodit podmínky pro velké omilostnění Boží.
Pro tyto úžasné možnosti doporučuje se používat vlivu myšlenky na oblast tělesnosti.
Návody:
Vytvořit myšlenky pevně sestavené, proniknuté silnou energií vůle tělo posílit, uzdravit (je-li třeba), regenerovat a spojit s prostorovými kosmickými základními i vyššími energiemi, s nejvýš kvalitními životními látkami, s duchovními principy a nejvyšší mocí Boha.
Myšlenky:
Mé tělo je součástí Boží existence.
Mé tělo je spojeno s Bohem jako list stromu s jeho větví i kořenem.
Mé tělo je propojeno energiemi vesmíru.
Mé tělo je naplněno životními silami jako moře prameny vod.
V mém těle je vše, co ono potřebuje k trvání, ke zdraví, k pohybu a výkonu.
Mé tělo má dobrý chod, má harmonickou sestavu buněk, nervů, tkání, kostí a krve.
Mé tělo je zdravé, svěží a krásné, protože v něm působí Bůh.
Realizace úkonu:
Zavřít oči, aby nebyla rozptýlenost po předmětech a vnějším prostoru.
Pevně se soustředit a v duchu si promítat každou jednotlivou myšlenku tak dlouho a živě, až se stane reálnou, silně vnímanou skutečností.
(Vciťování se do určitého žádoucího tělesného stavu)
Duševní, tj. vnitřní silou vytvořit tyto pocity:
Tělesnou uvolněnost.
Proudění a oblévání těla zvláštní, mírně tepelnou vlnou, přílivem životodárnosti.
Prolínání všech orgánů, nervové, cévní, kostní i krevní soustavy látkami, které jsou jejich výživou, udržují je ve funkci, umožňují tělu pohyblivost, odstraňují únavu, hojí bolesti, dávají zdraví.
Vciťovat se do stavu těla, jaké má jen v rané mladosti.
Prožívat lehkost, volnost, pocit dokonalého zdraví a nespoutané síly.
Prožívat život před sebou jako širý krásný prostor bez hranic.
(Vytváření těchto pocitů věnovat dlouhodobou pozornost, čas a soustavnou vnitřní tvůrčí práci, jíž tato disciplína je.)
(Pohybem zvyšovat tělesnou energii a tvořit její zásobárnu)
Pohyb uvolňuje vnitřní napětí, ulevuje duševnímu přetlaku ze stresových situací, přenáší vědomí plně do tělesné oblasti a tím upevňuje její fyzické sestavy. Uvolňuje duševnětělesné spojení do naprosté jednoty, vydává speciální energie obíhající na povrchu těla i ve svalové tkáni při opětovaném pohybu a po delší dobu, vytváří její zásobárny v kloubech a kolem pórů.
Pohyb lze rozdělit na:
1. Pracovní (nutný).
2. Chtěný - ten dále na:
a) Volný.
b) Rytmický.
c) S dlouhodobým statickým svalovým napětím.
Pracovní pohyb je ideální: Má účast vědomí, projev inteligenčního principu, vydání vnitřní síly vůlí a chtěním, samovolné zrytmizování dechu a tím prolnutí těla krví, látkami a okysličením. Proto je ze všech pohybů nejvíce doporučeníhodný.
Pro duchovního člověka je nejvhodnější chtěný pohyb, nenásilný, volný a rytmický, který, konán pravidelně, velmi celkově zklidní, a přesto zaktivizuje buňky nervové a zvláště mozkové k větší pohotovosti, naostří bystrost a tělesné vědomí, prolne tělo silovými proudy, zvláště používá-li se při jeho sestavě rozpínání paží, komíhání rukama a částečně i nohou, protože jak ruce (ty především) tak i nohy mají zvláštní jemně vibrační silový proud, který se uvolňuje při chtěném operování s nimi, oblévá tělo uvnitř i vně a ještě zaplavuje prostor a tam zůstává po delší chvíli a velmi kladně působí na věci v něm.
Toto se děje zvlášť výrazně u duchovních lidí, jejichž ruce i nohy jsou pronikány, přímo protknuty působivým paprskem síly a moci Boží, v analogii na otevřené ruce a nohy Kristovy, z nichž jednou vytékala krev a nyní z nich na onom místě vyzařuje síla a moc, láska a světlo božské - energie absolutně duchovní.
Pohyb statický (setrvání určitou dobu v nesnadné a nepřirozené pozici) je méně vhodný pro ty, kdo zvolili lásku za životní projev, cestu a své poslání, jí se naplňují a ji vkládají do široce rozložené činnosti, kdo chtějí být výslovně s Kristem spojeni.
Tato forma pohybu je specifickou záležitostí vůle. Je vhodná pro ty, kdo buď jsou vnitřně ještě labilní, duchovně nerozvinutí, slabší víry, avšak silné ctižádosti, nebo to mají zvlášť určeno (karmicky - osudově - zákonně) za určitou formu pokání svého nebo za jiné bytosti, nebo touto disciplínou mají vyvíjet vůli či speciální systém tělový, který na počátku pozemského duchovního vývoje člověka měl své oprávnění, byl důležitý i nutný; duchovní principy uvedené v pasivitu měly být určitou metodou oživovány a spojovány s tělesnými stavy a funkcemi.
Protože metodika lásky, která je nejúčinnější, neměla tehdy ani základní podmínky uplatnění (řády soužití byly vychýleny až takřka k neexistenci), bylo nutno používat aspektu jedině činného, vůle, k vytváření určité, v té době velmi účinné disciplíny. Od doby Krista a Jeho působením však nastaly velké změny v těchto věcech a celá souhra duševněfyzická jde novými cestami, systémy a řády.
Disciplína vyvíjející vůli je vždy určitým úskalím pro všechny typy lidí. Pro duchovní pak zvlášť. Není-li náležitě, vědomě a soustavně kompenzována z druhé strany láskou vnitřní i v celé činnosti, vyvstává nebezpečí vnitřního znecitlivění. Vyšší city a mentální dispozice se v tomto stavu nejen nerozvíjejí, ale vstupují i do pasivity a někdy i vyhasnou jejich impulzy jako neošetřovaný oheň. Takový člověk, i když si říká duchovní, je ve skutečnosti vyřazen z pravé duchovní aktivity nebo je na jejím okraji.
Tento čas žádá a nutně potřebuje silné myšlenky, jimiž proudí tvůrčí Božství - vtělené v Kristu Ježíši a Jím projevované na všech stranách vesmíru záchrannou a spasitelskou akcí. Láska je její vůdčí, inspirující, všeprolínající idejí.
Disciplíny s absolutní účastí vůle mají ještě jiné úskalí. Nebezpečně člověka přibližují k bytostem blízkým i démonickým, protože vůle je jediným životním principem, jímž se ony vyžívají.
Tato disciplína je velmi důležitá, avšak nemá být postavena do extrémů a tvořeny z ní disciplíny násilné.
Dosavadní tělový systém měl slabou návaznost na duchovní síly, tvořil si takřka samostatnou cestu v silné závislosti na zemské biochemii. To však odporuje řádu pro jeho ideální sestavy. Bylo a stále je potřebí to změnit, vytvořit stav náležitý.
Mimo jiné i dech přichází ku pomoci; především jako dodavatel drahocenného kyslíku. Je to jediný prvek na Zemi přímo spojený s vyššími prameny životností, s jemnými substancemi duchové jsoucnosti, v nichž sídlí čisté kladné impulzy pro dokonalé myšlení, cítění a všechnu činnost lásky.
Vdechováním kyslíku přichází člověk do spojení s vyšším jsoucnem, naplňuje se jeho životodárnostmi. Přes ně a jimi vstupuje do nepřímé, avšak skutečné návaznosti na Boží moudrost a lásku, která je naplňuje jako vše živé, dobré a krásné. Dech je páskou mezi Bohem a člověkem, pokud on trvá na Zemi a je tělesně projeven. Vyšší jsoucno má jiné formy spojení bytostí s Bohem.
I dechem lze tělo produchovňovat. Dechem vědomým (když se na něj myslí a sleduje se jeho intenzita) zvlášť silně a takřka neustále, protože bez dechu není kroku ani pohybu. Je jejich základnou a předpokladem.
Návody:
Vědomé dýchání má být úvodem každé mentálně fyzické i duševně fyzické disciplíny pro uvedení těla do klidné rovnováhy a k přijetí Boží síly, nutné pro jejich vykonání.
Předcházet má uvolnění těla, uvedení jej do pozice, která nikde tělo netísní, umožňuje volný hluboký nádech i výdech.
Vstoje ruce položit volně podle těla, při sezení souběžně s linií nohou a mírně nad koleny, zvlášť silném soustředění (před modlitbou či duchovní meditací) spojit (přeložit) ruce na prsou nebo je i mírně rozpřahovat.
Upřít pozornost na dech - chvíli jej jen tiše sledovat bez zásahu do jeho chodu a rytmu, při doznění některého z výdechů určitým (nenásilným) impulzem vnitřní vůle spojit vědomí s dechovým aktem, vnořit se do vdechového pohybu, zintenzívnit jej, prohloubit a prodloužit, rozšířit jeho pole jak lze nejvíc.
(Pomoci si představou, že otvírám okno dusného pokoje, vpouštím svěží vzduch a vonnou atmosféru jara - vyšší jsoucno ji stále má. Při delším tréninku vdechovat s představou rozšiřující se cesty, krajiny nebo obzoru.)
Po vdechnutí na okamžik zadržet samovolnost výdechu.
(Postupné zadržení prodlužovat až do doby, co by napočetl do dvou až tří - dále již nejít, protože delší zádrž rozšiřuje srdeční sval určitým napětím v jeho stěnách, které jsou v bezdechém stavu překrveny; krev se v těch okamžicích nerozvádí, těsná se v jeho komorách.)
Spojit se s výdechem. Prodloužit jej jako vdech a sledovat jej až do úplného doznění.
Maličko odpočinout a celý úkon opakovat - zpočátku třikrát, později šestkrát až dvanáctkrát.
Celý úkon je dobře doprovázet myšlenkou:
Vdechuji sílu a lásku, které mi Bůh dal…