Malý úvod

Stav lidstva dosahuje vrcholné hranice nebezpečí, že pokračující roztržka mezi zákonem Božím, žádajícím lásku a vysokou mravní kvalitu, a lidskou zhrublou mentalitou, vnese do Země těžké následky zhroucení celé stavby života.

Nestačí však jen konstatovat tyto neutěšené problémy, a snad v úzkosti čekat, dojde-li k očekávaným následkům. Ani bolest, ani lítost, hrůza nebo odpor ke všemu zlému, co se na Zemi projevuje, na věci nic nezmění. Je zapotřebí účinně zasahovat, něčím silně působícím pomáhat z kritických stavů.

Člověk má však v rukou pro pomocnou službu jen dobrou vůli, myšlenku, cit a slovo. Dalo by se rozmýšlet, zda je to mnoho nebo málo. Protože však svět žije převážně myšlenkami, jimi zasahuje, formuje a tlumočí svou vyspělost, lze myšlenkovou sílu vzít jako účinnou i přetvářející; jí používat, jí zasahovat, mírnit a tišit, co potřebuje klid a mír, projev lásky.

Duchovní člověk, znalý aspoň zčásti postavení člověka z vyšších hledisek, mysterií jeho sestupu i vzestupu, jejich významu a šíře v kosmu, je nejvíce povolán k tomu, aby vstoupil do oné služby, která je schopna něco vlivného konat, přispět k uklidnění a obrácení světa k dobrému. On má jiné oči na věci než ten, kdo chápe svět a člověka úzce a jen v souvislosti s hmotou. Ví, že člověk a celý jeho jím tvořený a rozvíjený svět má svou základní i nejvyšší vazbu s Bohem, nejvyšší vesmírnou Autoritou. Jí je absolutně odpovědný a na Ní svým bytím závislý. Proto Ji tak v každé situaci osobní i obecně lidské hledá jako Sílu a Moc, jako Všemohoucího – volá Ji, potřebuje-li nebo cítí-li, že potřebuje jakoukoli formu pomoci.

Tento způsob boholidských vztahů, dávný jako život lidstva na Zemi, ničím neztratil na své důležitosti. Čas naopak žádá ještě silnější, více vědomé kontakty s Božím vedením života. Za daného stavu lidství nelze je však navazovat jinak než cestou myšlenky, jejího tlumočení slovem, protože ono je schopno rychlého a konkrétního vyjádření věcí.

Proto se uchylujeme i v tomto čase a světě k oné formě spojování s Bohem, jak je vytvořila dlouhá řada generací lidstva věřícího a doufajícího v pomoc Boží ve všech těžkých dobách Země i osobního života. Chápeme se myšlenky a jí vyjadřujeme život lidský v celé šíři jeho pozemských problémů, těžkostí, rozporů, protikladů, zmatků i utrpení, myšlenkovými obrazy kreslíme svět a život člověka v jeho hranicích sobě i Bohu, a předkládáme vše k hodnocení, rozsouzení, s přáním, prosbami a žádostí o pomoc silami vyššími než jsou lidské – Mocí nejmocnější, Moudrostí jedině dokonalou…

Bože,
buď nám milostiv.
Slyš a vyslyš naše modlitby
podle Své svaté Vůle, Moudrosti a Lásky.

Do Vůle Tvé

1

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
toužících, aby člověk byl opět Tvým synem a mohl žít v radosti ve svém nebeském domově
po dosažení Tvého odpuštění i smíření, ukončujícím strastiplné putování zemským životem.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
zarmoucených nad osudy lidí, jejich bludnou poutí světem, která trvá, pokud nevstoupí
do jejich srdce láska k Tobě, posvěcující člověka i všechny jeho činy, že jsou vzácnou
službou životu.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
modlících se za šťastný život všech povolaných za svědky Tvého života, strážce dobra a lásky
i za prostředníky Tvých milostí jiným tvorům.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
která si dobývají Tvou pozornost v těžkých podmínkách života a usilují o pravé duchovní
poznání a vědění potřebné ke zdárnému rozvoji lidské duše, k její duchovní moudrosti i lásce,
Tebou nejvíce žádané.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
která se vydávají na cestu modlitby, aby vyprosila velkou bratrskou lásku nesoucí
Tvé požehnání a mír životu.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
která na Tobě vyprošují mírné souzení provinilých duší po celé Zemi, i v oblastech posmrtných,
pro jejich velké nevědomosti o duchovním životě, jeho zákonech a řádech.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
která se přimlouvají za slabé duše, jimž se doposud víra nerozhořela do silného čistého plamene
zapalujícího chladná a lhostejná nitra silnou touhou po sjednocení duší v Kristu v jeden velký
a krásný vinný keř, plný ratolestí i dobrých plodů duchovního myšlení a cítění.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
v nichž vyrostly květy soucitu se všemi trpícími, kteří nevědí, že tíseň a bolest
z odloučenosti od Tebe je proto, že duše potřebují utrpení, aby je probudilo
z vnitřní netečnosti, osvobodilo z připoutanosti ke zlému, obrodilo je a zušlechtilo,
připravilo k návratu k Tobě.

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
která u Tebe vyprošují láskyplnou pomoc těm, kteří jsou zlem pokoušeni a jím trestáni,
aniž si uvědomují hloubku svých provinění, a proto žehrají na své osudy a ptají se:
Proč trpíme… ?

Pane, prosíme Tě –
naslouchej tichému slovu srdcí,
která se ozvala na ochranu dobra, pokoje a míru, na obranu všeho, co je Tvé –
která usilují, aby člověk nalezl Tebe jako jediného Otce, aby pochopil Tvou přenesmírnou Lásku,
která je pro život lidí zářícím Sluncem a jako teplý vítr vysušuje blátivé cesty člověka.

2

Pane –
vyjdi z tajemných svatyní,
v nichž jsi skrytý před pohledem zlem poskvrněných duší – vyjdi a vstup do míst,
kde lid je v pokorné zbožnosti, v úpěnlivých prosbách k Tobě, a naslouchej jeho modlitbám.

Pane –
vyjdi na práh Svého příbytku,
chráněného křídly andělů, kteří střeží jeho svatost i tajemství – vyjdi a vstup tam,
kde se zrcadlí všechny zemské děje, těžký život lidí, složité osudy národů, a pozoruj je.

Pane –
vyjdi z velebných sídlišť Božství,
člověku nedostupných jako hlubina Tvého Bytí – vyjdi a vstup na všední cestu lidí,
abys slyšel slova o jejich tísních v bloudění a hledání míru, radosti a blaha.

Pane –
vyjdi z nebeského Světla,
které je Tvým bílým zářivým šatem, a vstup v něm na okraj temnoty,
která naplnila lidské příbytky jako noc krajiny po západu slunce – vyjdi a pozoruj,
jak smutný je život ve tmách pro toho, kdo ví, že je Světlo, svět krásný a plný jasu.

Pane –
vyjdi z hory Své nedotknutelné Svatosti,
a vstup nad propast, z níž se ozývá nářek duší, na něž vstoupilo utrpení těla i duše
jako trest za viny – vyjdi a pohleď, zda pokání je dovršeno a Tvé milosrdenství může
jim život uklidnit a dát milost spasení.

Pane –
vyjdi ze zářivých vln Boží Síly,
a vstup nad Zemi, která jako loď v bouřlivém moři je v nebezpečí ztroskotání,
zničení její stavby – vyjdi a rozhodni o jejím dobrém i zlém osudu, o její blízké
i daleké budoucnosti.

Pane –
vyjdi ze Svého ráje,
a poohlédni tam, kde žijí jeho vyhnanci ve stesku a touze po jeho klidu, lásce a kráse –
vyjdi a rozhodni, zda přišel již čas jejich návratu do míst tak Zemi neznámých,
protože naplněných Tebou.

Pane –
vyjdi otevřít nebeské brány
všem, kteří se na Zemi v bolesti očistili, celým srdcem obrátili k Tobě uprostřed světa,
ač je lákal sterým svodem a hrou se zákony hmoty – vyjdi a zkrať dlouhou cestu
vytrvalých poutníků, kteří v krajní nesnadnosti šli k bráně dlouhý čas.

Pane –
vyjdi k zástupu,
který hledá nejvyššího Pastýře, aby nebloudil a nebyl sám – vyjdi a ukonejši zlekané ovce,
na něž vlci útočí ze všech stran, a otevři Svůj ovčinec těm, které se v pravý čas
u něho shromáždily, aby se opět nerozběhly a nebyly vydány novým nebezpečím,
novému bloudění.

Pane –
vyjdi vstříc lidem,
kteří myslí na Tebe a v Tobě vidí záchranu člověka, jeho očištění a vykoupení,
jeho krásnou duchovní budoucnost – vyjdi a požehnej jeho úsilí a práci pro utišení bouří
mezi národy, pro mír mezi všemi lidmi na Zemi.

3

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
nad níž pohaslo Tvé Světlo a rozprostřel se hřích jako plášť temné půlnoci, nad niž se snesly
těžké mraky a blesky se zlověstně zažehují, takže lidé žijí v bázni a třesení, čekajíce,
kdy blesk uhodí a jaké budou následky – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde radost usnula a bdí jen sten, pláč a naříkání jako neodbytní a neúprosní strážci
lidského života, lidských cest – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde v trýzních těla i duše se tak těžko věří, že jsi Dobro a Láska, soucit a milosrdenství,
že dopouštíš, ale neopouštíš člověka, jenž v Tebe věří a doufá – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde zní vády a tvrdá slova buší na srdce jako krupobití, ničící až k samým kořenům
úrodu polí, kde láskyplné slovo je vzácné jako radost v srdci člověka, sluneční teplo
v zimních dnech – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde srdce usedá nad zkázou mravů, jež přišla jako hejna kobylek, pustošících vše,
co je živé, hýbe se a má touhu žít, růst, kvést a vydávat plody pro radost i užitek –
voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
v níž jsou pohřbeny všechny lepší lidské city lavinami prudkých bouří válek jako domečky,
jako vznosná města po zemětřesení, kdy nezůstane kámen na kameni, ani dolina či pahrbek
na svém místě – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde víra v Tebe je jediným světlem, jímž si člověk ozařuje cestu a tím ji činí lehčí
a snadnější, neboť světlo ukazuje trhliny, jež se vynořují na cestě před nohama člověka,
aby v nich neuvázl a nestal se zajatcem svého nepřítele tehdy, kdy to nečeká
a kdy se toho nenaděje – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde láska je jen malým ohníčkem u nohou lidí, že sotva si u něho člověk ohřeje ruce,
ztuhlé chladem lidského sobectví, které je všude kolem člověka jako ovzduší –
voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde mnozí reptají nad křivdami a nespravedlností, protože neznají skryté zákony odplaty
za vše člověkem učiněné v jeho odlučování se od Tebe, kdy padal do propastných nevědomostí
o duchovním životě a lásce – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

Pane,
voláme k Tobě ze zemské hlubiny –
kde úzkost a bázeň ze smrti jsou každodenním trpkým soustem lidí, jsou překážkou na cestě
k radosti, k pokoji lidské duše – voláme k Tobě –
slyš nás, slyš, a poznej naše hoře.

4

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
do zemského světa jako ztroskotanci na moři, kteří uprostřed vln bojují o život,
zápasí o místo, na němž by noha spočinula pevně, bez bázně ze zahynutí v hlubinách
temných mořských vod.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
na neznámé cesty života, hledajíce dům, v němž bydlí věčná radost a blaho duše –
v němž Ty dáváš odpočinutí těm, kteří si na Zemi dobývají vysoké ušlechtilosti ducha,
v níž se putuje přes hory a skály, řeky a propasti, namáhavě a těžce, se vzdycháním
a potem na čele a s těžkým křížem na ramenou.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
do Země v postavení holubice, nad níž krouží supi, s bezbranností pacholátka
opouštějícího poprvé mateřský klín, nevědomí a neznalí úskalí – kde je nebezpečí života –
kde hoří ohně a tekou prudké vody – kde sviští vichřice a lije se déšť zkázy na duši.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
do světa, v němž panují zmatky a vládnou zákony, pod nimiž úpí
jako pod krutým područím nepřítele vinní i nevinní – že jsme se stali zajatci hmoty
hned prvním vdechnutím zemského ovzduší, prvním pocítěním se v lidském těle.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
na půdu vyprahlou nedostatkem lásky – kde se zoufale volá po vodě, kde hadi mají
skryté skrýše a ohrožují každého chodce jejími pěšinami i širokými cestami.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
do oblastí, kde světlo je vzácným hostem, který přichází s jitrem, ale odchází
s příchodem každé noci – kde stopy šlechetnosti jsou zaváty zlobou nešlechetností –
kde hodina času je velmi dlouhá pro toho, kdo v potu tváře dobývá chléb,
počítá minuty utrpení těla i duše a touží po jejich odchodu.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
do života, který nás pojal do chladné náruče a sevřel tak, že nás tíží obavy ze smrti,
zahrnul nás klamy a lichotnými řečmi tajně usilujícími o naše zkažení – že již nevíme,
kde lze najít bezpečné místo pravdy, nejpevnější skálu víry, na níž je možné budovat život
bez obav z pobloudění nebo zdržování oklikami.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili
na okraje propastí, aniž jsme tušili, že pád do nich je lehký a rychlý, žije-li člověk
jen tělu a světu, nemá pevnou vůli k dobrému, upřímnou touhu nalézt správný směr života –
Tvou péči, pomoc, ochranu i bezpečné vedení lidského života.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili na chatrné mosty přes řeky pokušení – bez vědomí toho,
že každý krok života je odpovědný, osudový a závažný, vedoucí ke Světlu
anebo do temnoty, k Dobru nebo zlu – že čas na Zemi je drahocenný pro toho,
kdo chce dosáhnout spásy.

Pane, Ty víš,
že jsme vstoupili mezi vlky v rouše beránčím, které do Země přivedlo
snadné uchvácení kořisti ve zmatcích ovládajících Zemi, takže na ní není pravá cesta
k Tobě téměř k nalezení v bludišti různých úvah rozumu.

5

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli na úhory –
kde nelze zasívat slova o lásce bližního – kde tiché ovečky nenalézají nasycení –
kde je málo pastýřů, kteří by nalezli pokoj vlastního srdce a do pokoje uváděli ovce
svěřené pro spočinutí v Tobě.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli na širou pláň –
kde člověk je vnitřně vzdálen od člověka, lidská srdce jsou osamělá –
kde každý úzkostlivě střeží své vlastní a o jiné se nestará –
kde teskní duše hledající věrné, krásné přátelství i čistou duchovní lásku.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli na pole koňmi udusané –
kde zrno lásky a pokoje nemůže vyrašit, protože půda lidského srdce čeká na deště
Tvých milostí, nesoucích zúrodnění, možnost rozkvětu – kde se marně namáhají dělníci
na vinici Páně, protože přišla zkáza jako Tvůj trest za nespravedlivost lidskou –
kde nebylo dbáno výstrah a poučení duchovních učitelů.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli do zahrady,
v níž vichřice vyvrátila stromy z kořenů – v níž není místa pro odpočinutí,
pro krásu a potěšení srdce, které hledá cíl a smysl lidského počínání – touží žít v souladu
a lásce se všemi.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli na hranice dobra a zla –
kde jsou kruté zápasy – kde utrpení je denním pokrmem duše a smrt těla životní jistotou,
pod níž se hroutí i nejsmělejší plány člověka, který dovede dobře měřit i výborně počítat,
je odvážný a směle jde cestou života, aniž se leká toho, že může být Tebou odsouzen
a pokutován nehodami, nemocí i smrtí.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli do domu –
jehož dveře jsou zchátralé a nízké, okna jsou okny vězení a stoly bez pokrmu
pro toho, kdo hladoví po živém chlebu, jejž rozdává Tvá ruka, a žízní po vodě vytékající
z Tvého srdce jako očišťující milosti.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli do práce –
která je trestem pro toho, kdo neumí sloužit blahu všech, kdo nemá sílu, která pozvedá duši
a dává jí svaté nadšení k obětem, z nichž vycházejí duchovní hodnoty.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli do boje –
který přináší mnohá těžká zranění – že není místečka v lidském srdci bez jizev po ranách
od zlého, tvrdého slova zrady přátel, nenávisti nepřátel, i po vlastních myšlenkách
podobných bičům nemilosrdně šlehajícím srdce lítostmi, stesky, úzkostmi i starostmi,
bázní a vědomím, že tělo zahyne a duše vstoupí do tajemného neznámého světa.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli do ohňů utrpení
spalujících lidskou nedokonalost a všemu dobru do duše vloženému dávají novou krásu –
že není pochyb o tom, že v člověku je v činnosti Tvůj tvůrčí Duch, nositel myšlenky,
z níž vycházejí ušlechtilá a krásná životní díla.

Pane, Ty víš,
že jsme vyšli mezi lid,
který stále ještě čeká Mesiáše, je tvrdý jako kámen a studený jako led,
a proto nehodný Tvé Oběti v Kristu.

6

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
vody zla rozlité po zemi, že není místečka, kam by se člověk mohl postavit bez obav,
že jimi bude poznamenán i podlomen v pevnosti své víry v Tvou pomoc i záchranu
před jejich hrozivými vlnami.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
lidská srdce tvrdá a nesličná, bez květů lásky a něhy, bez čistých praménků citů
Tebou vložených do duše v čase jejího stvoření, kdy Tvá Láska ji v srdci nosila
jako silnou myšlenku, své přání člověkem učinit život zajímavým a krásným obrazem
tvůrčí práce.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
cesty vedoucí po okraji srázů, místy, jimž se šlechetní duchové vyhýbají, aby se nezapletli
do sporů a bojů a tak se nevyloučili z cesty s Tebou životem hmotou nesnadným,
i tichým a krásným Tvou Láskou.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
vinici Páně velmi zanedbanou, protože dělníci Tebou na ni poslaní se slunili
ve světské slávě, aniž dbali, že čas volá k pilnosti, k duchovnímu vzdělávání lidské duše,
aby vyspěla a Ty ji k Sobě zvedl hned v hodině smrti jejího těla, bez zdržení jí
v očistném procesu v místech kárných.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
pracovníky na duchovních polích, jak se marně namáhají, protože lidské srdce
je dosud velmi tvrdou půdou, od níž se odráží i láme pluh ji zúrodňující, a tak je dále
vhodným místem hadů.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
ponížení, krutou vládu mocných i ztrátu víry, že jsi Bůh spravedlivý, protože dlouhý útisk
je naplnil hněvem a do rukou vložil zbraň na obranu práv člověka poníženého
do služebnosti tvrdé a málo ceněné.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
hroby rozseté po Zemi, že není takřka místa bez lidských kostí, bez slz skrápějících cesty
k místům jejich uložení a proměně v prach.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
marné a dlouhé hledání klíčů k tajemstvím života, marné snahy a stále vzdálené cíle
před pracovníky usilujícími o blaho Země, protože války ničily lidská díla
a nesly zkázy na životy Země, že byly jako zrna hozená na skálu, znemožňující
jejich vzklíčení a zmnožení, vydání krásy a užitku.

Pane,
Ty víš, že jsme na Zemi spatřili
i ruce sepjaté k modlitbám, ruce pokorných, kteří se hluboce sklonili před Tebou
a přijali velkou míru utrpení jako nejrychlejší cestu k Tobě, jako lék na všechny nemoci
duše i celého světa, způsobené zlem.

7

Pane, zarmoutili jsme se
nad světem, nad jeho blouděním, že tak dlouho chodí zapovězenými cestami zla,
které odnímá duchovní sílu, duši vrhá na šikmou plochu, z níž již vystoupila vzhůru
s nesmírnou námahou.

Pane, zarmoutili jsme se
nad malým zájmem věřících o duchovní poznání, o vnitřní sílu k životu ve hmotě i mimo ni,
aby duše šťastně přežila smrt těla a mohla vejít do života v jemných oblastech s pokladem
lásky v srdci, s vyspělostí těžce zkoušeného, zkušenostmi moudrého člověka.

Pane, zarmoutili jsme se
nad těmi, jejichž duše ztratili boží krásu a čistotu, hřešíce zapovězenou láskou k mamonu,
z něhož se stal Tvůj nepřítel a svůdce duší na nízkou cestu i do propastné zkázy.

Pane, zarmoutili jsme se
nad chabým a nedokonalým vyučením lidu víře, naději a lásce, z nichž plynou
pravé zbožnosti, tiché a čisté, hluboké a vroucí, po jaké Ty voláš a čekáš, až začne duše
zušlechťovat a tak umožňovat spojení s Tebou, nejdříve ve skryté hlubině srdce
a pak i vnímané a vědomě prožívané.

Pane, zarmoutili jsme se
nad lidským rozumem, že nedůvěřuje duchovním cestám k Tobě v bláhovosti člověka,
který neví, že je jiné Světlo než hmotné, že jsou krásy nadzemské i Slovo Boží –
vlídná, něžná i úžasná jeho řeč, Moudrost nejvyššího Učitele vesmíru.

Pane, zarmoutili jsme se
nad spory bratrů, že odložili bratrství, viděli se nepřáteli a tak se snížili k činům násilí,
které třísní ruce krví a šat duše noří do černé barvy, již nesmyje žádné lidské pokání,
a bez Oběti Tvé za jeho očištění byl by vydán spálení.

Pane, zarmoutili jsme se
nad nevděčností lidí, jimž jsi dal bohatství myšlenek a citů z pokladů Tvé Moudrosti
a Lásky, ale oni ti dosud nevzdali dík a vůbec neusilují Tě poznat a milovat nade vše,

Pane, zarmoutili jsme se
nad těmi, kteří zrazují a mluví neupřímně, nesouce tak na tváři osudné znamení klamu,
pro něž je Tvá milost opouští třeba uprostřed začaté dobré cesty.

Pane, zarmoutili jsme se
nad vlažnými i zcela nehodnými křesťany, kteří zapomněli na nejvyšší přikázání o milování
Tebe nad majetky, hodnosti a úřady, slávu a čest světa, a proto zoufají a reptají, přicházejí-li
na ně zkoušky pokory, skromnosti a odříkání si věcí světa.

Pane, zarmoutili jsme se
nade vším, co člověka vzdaluje od Tebe a činí jej pobloudilým a nevědomým, odkázaným
na přímluvy, na duchovní pomoc i oběť těch, kteří vytrvali v dobru a lásce až do konce zápasu
a tím vstoupili do řad svatých duchů, protože pokorně nesli kříže a trpěli bez reptání,
a tak utrpení proměnili ve svatozáři okolo své hlavy.

8

Pane, zaplakali jsme
nad sirobou Země – neboť jsi ji opustil Ty, pravý její Pán a přestal ji vkládat do vzoru Nebes,
protože se stala toho nehodnou pro své položení se do náruče hříšnosti, do hluboké
zkázy duše.

Pane, zaplakali jsme
nad opuštěností člověka, který zpřetrhal svazky lásky s Tebou, a nyní bez Otce naříká,
bez péče Matky je v zanedbaném stavu, trpí v těle i duši a marně touží po pokoji
a hledá lásku, protože žije v nenávisti a ještě se chlubí jejími činy, jakoby byly hrdinstvím
a ne jejich strašnými vinami.

Pane, zaplakali jsme
nad ztrátou lásky člověka k člověku – vždyť z lásky plyne pokoj duše i když blesky
a hromy trestají svět – z lásky vychází světlo, které nezhasíná soumrakem, ani tím,
že se uzavřou oči těla ke smrtelnému spánku, aby již více nespatřili podobu zemských věcí,
záři slunce a krásu přírody.

Pane, zaplakali jsme
nad krutostí válečných bojů – nad bolestmi, které rozsívají po domovech lidí
a vinou bratrovraždy značí lidské stopy, že i Tvé oči se od nich odvracejí v žalosti
nad hlubokým pádem člověka.

Pane, zaplakali jsme
nad bezbožníky, jimž rozum vzal víru – nad jejich nevědomostí, neznalostí Pravdy
i Tvé nesmírné Lásky, které lidské viny zadržely na cestě do srdce člověka
pro jeho oblažení, ztišení a mír duše.

Pane, zaplakali jsme
nad lidským tělem, které plyne z neznáma do neznáma a zpět se nevrací – které je jako kámen
hozený do mořských vln, jako travička zaoraná, květ ulomený, jako cesta končící znenadání
uprostřed širé pláně.

Pane, zaplakali jsme
nad pohoršením dětí, které nemají dobré příklady, vstupují do nepravostí, zloby a zrady,
mezi mnohé vůdce, kteří vyzdvihují věci hmoty na první a slavné místo, a Tvé mají za hračky
pro zaujetí nemluvňat.

Pane, zaplakali jsme
nad smrtí těl, která se stala zdrojem bolesti, bázně a stesku, neboť není nikoho,
kdo by odhalil to, co je ukryto za smrtí těla pro radost či nový žal, pro odpočinek nebo další
namáhání – zda je někde krásné spočinutí v pokoji, nebo nové zápasy dobra se zlem.

Pane, zaplakali jsme
nad sirotky, jimž lidé dluží dobro a lásku, opouštějíce je uprostřed cesty i na rozcestích,
před horami těžkostí a řekami, u nichž není zábradlí ani se neozývá varovný hlas, volající:
Stůj, zde smrt duše je blízká!

Pane, zaplakali jsme
nad zástupem křesťanů, který jako stádo ovcí bez pastýře bloudí v oblastech víry, aniž ví kam
a kudy jít ke studnici duchovního vědění, u jíž stojí živý Kristus, dobrý a milosrdný Pán,
Učitel nejmoudřejší a nejlepší Pastýř ovcí věrných i zbloudilých, dávaje hledajícím hledané,
prosícím žádané a čistým duším do srdcí Své Slovo.

9

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od světa, majícího podobu babylonské věže, vystavěné z nevědomosti i bláhovosti pyšných,
kteří říkají: není Boha – a počali jsme mluvit slovem pokorných a tichých, kteří ve svém srdci
Ti staví chrám na pevných i krásných sloupech víry, naděje i lásky k Tobě.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od cest vedoucích do omezeného myšlení světa, jemuž jsou Tvé knihy uzavřeny,
Tvé záměry a díla utajeny a Ty neznámý – a počali jsme se obracet k cestám,
na nichž je slyšen Tvůj hlas v srdcích proroků, mučedníků a světců, kde jasně zní Tvé Slovo
o milování každého, kdo má duši od Tebe.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od zájmů, zábav a radovánek, které přinášejí zklamání i mnohý zármutek, odnímají duši
duchovní krásu a vkládají ji do pozlátek, jež si Ty protivíš – a počali se ohlížet po radostech,
které sídlí v srdcích a mají domov u tichých a svatých duší, které Tě nade vše milují.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od zakalených studnic, v nichž není pravdivé zvěsti o Tvém úradku a činech Krista,
z nichž vychází vykoupení a duchovní obnova člověka a čerpá se vyšší poznání
i znalost Tvého poselství k lidem Země – a počali jsme chodit ke svatým pramenům,
plynoucím z Tvého srdce přímo do srdce člověka.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od marného přemýšlení, jak lidskou prací učinit ze Země ráj – a počali jsme práci na místech
nejpotřebnějších, ve své duši i v duších svých bližních, aby se člověk zušlechtil, zjemnila se
jeho myšlenka, slovo, cit i čin – a tak přebudoval Zemi na krásnou sféru dokonalých bytostí.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od díla lidských rukou a přestali je chválit jako moudré, dobré a krásné – a počali se
obdivovat Tobě, protože od Tebe člověk má své schopnosti a veškerý um, sám je Tvým
nekonečně velkým i tajemným stvořením.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od zemské lásky, která klame a je nestálá, miluje jen to, co vidí a zapomíná na vše,
co z očí mizí – a počali jsme toužit po Lásce prýštící z Tvého srdce – studnice bezedné,
nikdy nevydané, nevyschlé, ale vždy plné Lásky, a vždy nekonečné.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od potěšení trvajícího malou chvíli tělesného života – a počali hledat ono stálé, plynoucí
ze spočinutí ve Tvé náruči, pokojné a něžné, že člověk v ní zapomene, že kdysi na Zemi žil
bolestně a těžce.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od lidské moudrosti, která často klame a není spolehnutí, že dobře posoudí a rozsoudí
věci života i události – a počali jsme hledat Tvou Moudrost i to, co z ní vychází jako nejvyšší
spravedlnost, vyšší řád života, jímž se člověk vyvíjí v bytost boží, v syna božího.

Pane, poznej,
že jsme se odvrátili
od nářků a lítostí nad sebou, svým těžkým osudem – a počali jsme shromažďovat
duchovní poklady hodnoty věčné a z nich dávat každému, kdo je člověkem, naším druhem
v životě radostném i strastném.

10

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
na horu víry – a rozhlížíme se širou Zemí, odkud by měla přijít pomoc lidu trpícímu,
pobloudilému i hříšnému, který znevažuje Tvůj Zákon, Tvůj řád a vymyká se čím dál víc
Tvému vedení, cestám Lásky.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
na skálu naděje – a pozorujeme oblaka, zda přinášejí Zemi déšť Tvého požehnání,
v očekávání příslibu, jímž jsi ohlašoval příchod Tvého Království i Tvých mesiášských činů
pro záchrany národů Země.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
do oblastí působnosti soucitné lásky – a toužíme ji na Zemi vydávat, šířit službou duchovní
pomoci lidským duším, jimž tělo je dočasným příbytkem na Zemi – ale hrozí jim nebezpečí,
že se jim stane i hrobem.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
do vysokých a krásných chrámů vnitřních zbožností – a spínáme ruce k modlitbám
za ty, jejichž srdce není dosud očištěno, láskou prozářeno, jejichž zbožnost je chabá
jako pohyby sotva narozených – i za ty, jimž jsi dosud vzdálený i neznámý
v novém Svém jménu Kristus.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
nad propasti, v nichž žijí pobloudilé i provinilé duše – a hledáme pro ně cestu,
na níž by si uvědomili svůj špatný stav a poznaly svatou Pravdu, neměnící se časem
ani událostmi Země – nejpevnější sloup života všech.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
na zelenající se pole, kde Tvé Slovo již vyrašilo do slibného stvolu – a voláme pomocníka
k záchraně tonoucí lodi víry, kterou vlny zla odhodily na skaliska i do skrytých vírů,
jejichž síla přemáhá i člověka silného a zakotveného v Tobě nejen vírou, ale i životem lásky.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
nad cesty, kudy chodí smrt – a hledáme útěchu pro toho, kdo odchází nevěda kam,
kdo se loučí se Zemí aniž ví, že na něho čeká domov nový a krásnější, splní-li podmínky
Tebou dané, rozpomene se na Tebe při odlučování se od těla a prosí Tě o pomoc
a slitování nad zbloudilým synem.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
nad moře zla, jehož vlny potápějí vratké loďky života křesťanů, kteří nemají vnitřních sil
a splývají s hříšníky až k nerozeznání s jejich hrubým nízkým stavem, neznalostí vztahů
Boha a člověka – a přimlouváme se, aby nebyli souzeni, pokud nepoznají své omyly,
velké chyby, a nenapraví je.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
k zástupu věřících, který chce vejít do Nebes širokou pohodlnou cestou, bez přísné kázně
zušlechtění sebe – a prosíme, aby mu byli dáni duchovní vůdci a učitelé, kteří by mu ukázali
přímé, a proto rychlé cesty k Tobě – tiché, plné odříkání, pokory a vroucí zbožnosti srdce.

Pane, poznej,
že jsme vystoupili
nad pláně, kde vanou prudké větry, věštící válečnou bouři i zkázu všeho, co bylo vírou
zbudováno v lidských duších – a úpěnlivě voláme k Tobě o slitování s člověkem, národy
i celou Zemí.