Úvod k Písním víry a naděje

 

Je nutné upozornit a vysvětlit všem, kdo vezmou do rukou Písně víry a naděje, aby jimi promluvili za svá srdce, za své duše ke Kristu, že dostávají do rukou modlitby vysokého zaměření, že jimi duše vstoupí ve vysoký až ideální stav, jaký by již měly mít aspoň duše věřící v Boha, i ty, jež o sobě říkají, že jsou na duchovní cestě.

Jisto je, že stav, z něhož tyto modlitby vycházejí, je stav vzácný a vlastní jej jen duše zcela již vnořené v Krista. Takových je velmi málo, a jsou-li, pak si ani svůj stav jasně neuvědomují, jej nerozebírají, o něm nepřemýšlejí a z něho ani plně netěží nádherné chvíle sjednocení s Kristem, z nichž plyne vnitřní ztišení - klid srdce a mysli i stav láskyplného blaha a míru.

Tyto modlitby jsou velkou pomůckou pro vnitřní duchovní život jak pro duše velmi vyspělé, v Krista již vnořené, tak i pro duše méně vyspělé, které právě těmito modlitbami, rozjímáním a uvědomováním si všeho, co plyne z pevné víry a silné naděje, mají vyspět a dosáhnout vysokého stavu zjemnělosti, zharmonizování a odtažení se od vnějších projevů života, jež jsou mimo duši, mimo její vnitřní svět.

Ty duše, jimž promluví z jejich vlastního vnitřního stavu vyššího stupně, mají si v Písních víry a naděje tento stav utvrdit, jej si plně uvědomit, z něho čerpat silné, pevné, oblažující i posvěcující spojení s Kristem.

Ty duše, jimž dosud z nitra nemluví, protože je v něm ještě mnoho vnitřních citů, myšlenek, přání i zálib - i když je v něm víra a naděje zakotvena - ty duše alespoň na chvíli vstoupí ve stav ideální, vyšší prokonáváním, rozjímáním, jež s sebou nese promyšlené a vědomé pročítání i pronášení slov Písní.

Ať tak či tak, Písně víry a naděje vždy uvedou duši výš, vždy jimi v duši vstoupí světlo, vždy se jimi dotkne duše láskyplnost lásky Kristovy i láskyplnost vlastní.

Písněmi jsou tyto modlitby nazvány pro svou zvláštní formu, pro jejich myšlenkový vzlet, pro vyšší zaměření, i proto, že přestoupily hranici obvyklých tradičních modliteb a vstoupily do nejvřelejšího stavu, jaký má být mezi lidskou duší a Kristem, do blízkého a svatého spojení, do důvěrných hovorů duše s Kristem.

Kéž je duše pochopí, kéž Kristu vřele a nadšeně zpívají všechny city srdce, jež věří, doufá a miluje!

 

Tyto písně jsou věnovány lidským srdcím - lidské duši - nitru člověka.

Nechť jsou silným větrem tam, kde již plamének víry hoří, aby se silně vzňal a byl duši pochodní na životní cestě.

Nechť se jimi vzchopí malověrný, zklidní netrpělivý, nechť pro ně pokojně žije ten, kdo má naději v Boha.

Nechť jimi duše promlouvá k Bohu a nepřestane od této chvíle s Bohem svým srdcem hovořit až na věky.

Nechť tyto písně duši té, jež se jimi promodlí, dopomohou ke spojení s Kristem - věčnou Láskou . . .

  

1

Kriste, pokorně prosím -

přijmi modlitbu, která zní niterným chrámem jako hudba andělská.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi zpěv duše, jenž plyne z čistých praménků víry a naděje v Tebe,

jež se staly řekou deroucí se z nitra na povrch

až tam, kde je jazyk k promlouvání.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi píseň lásky - Lásce zpívanou, Lásce věnovanou -

Lásce podanou jako krásnou růži, jako palmovou ratolest.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi tichá slova srdce, jež mluví k srdci Tvému o všem,

co člověk cítí, když myslí na Tebe.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi myšlenky zrozené v mysli k Tobě obrácené,

v Tebe ponořené jako oko v oko milované

a milující ve chvíli sblížení duší.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi výdech nitra, do něhož zbožnost vylila svou vůni

a dala mu tak podobu svatyně, v níž jsi Ty, Bůh, vzýván a oslavován.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi posla krásné zvěsti, že lidská duše

v Tobě nachází svůj ráj, své celé štěstí.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi jemnou mluvu duše, jež Tebe miluje,

Tvou lásku vyprošuje pro sebe i celý svět.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi vyznání, jež chce být Tvou radostí,

chvalozpěvem Tobě i oslavou.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi nový žalm věnovaný Tobě srdcem,

v němž je mnoho radosti nad tím, že Tebe nalezlo.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi vínek bílých květů, které uvila pro Tebe duše svým nadšením,

svou tužbou k Tobě se přiblížit.

Kriste, pokorně prosím -

přijmi zpívajícího ptáka, v nějž se proměnila duše,

aby vyzpívala Tobě sebe - aby zazpívala sobě o Tobě . . .

 

2

Kriste - z hloubi srdce svého volám:

Pane můj, já v Tebe věřím, já v Tebe doufám - já Tebe miluji! -

Kriste - pozdravuji Tě každé ráno, kdy počíná den, když oči postřehnou světlo;

Světlo mé buď Ty, Kriste, den můj - službou dobru,

moje práce modlitbou - a modlitba má stálým díkem Tobě!

Kriste - věřím v Tebe, a proto nikdy neběduji, nezoufám -

vždyť Ty můj život vedeš; čeho se proto bát,

co očekávat v úzkostech a starosti, co přebírat v mysli

jako zrnka písku, který ty sám kdy chceš a jak chceš

přesypáváš z hory na horu, z pouště do pouště,

z cesty v cestu, od moře do moře, v tůně zapomnění -

že nikdo již neví, že byl, že bodal bosou nohu,

že byl překážkou mravenci, který chtěl na své cestě dál.

Kriste - mluvívám k Tobě i za noci;

Bože můj, buď se mnou v temných hodinách,

neboť nikdy se dítě matky více nedrží než když kráčí večerem, tmou -

a já jdu nocí temnou a tolik se dítěti podobám -

stále Tvou ruku hledám a k ní se vroucně přimykám -

do ní dlaň svou vkládám.

Kriste - na Tebe myslím, kudy chodím a v duchu se Tě ptám:

Ó, Kriste, Bože můj, zda Ty také myslíš na mne, syna nehodného,

který Tě tak mnoho rmoutil a nyní se vrací kajícně k Tobě,

aby svou láskou nahradil Tvůj žal - aby Tě láskou obklopil

a řekl Ti: Miluji Tě, Otče můj! -

Kriste - přemýšlím o Tobě každý den a srdce mi přitom říká:

Jak jsi šťasten, že znáš Toho, který tě miluje, o tebe pečuje jak o své oči -

který ví, kdy potřebuješ útěchy, síly, kdy máš trpět i kdy se radovat -

i kdy máš v Bohu spočinout celé, celičké, s každým dechem, tepem

i s každým hnutím citu, který je již v tobě i který se v tobě teprve rodí,

vyvine se a okrášlí tě jako jaro květ, jako úsměv každou tvář.

Kriste - prohlížím denně duši svou a hledám její stíny;

pomoz mi, dobrý Bože můj, naplnit duši jasem a bohatstvím lásky,

ať je z mého života hojná žeň, ať je mnoho, přemnoho dobrých plodů -

ať je jich poklad - ať je mnoho radosti Tvé i mé při jeho hodnocení,

mnoho šťastných chvil celé rodiny Boží nad tím,

že život se stal, čím se stát má -

pokračováním, rozmnožením života Tvého v člověku.

Kriste - utišuji se nadějí, když práce tělo znaví a bolest tísní duši;

Ty, Kriste, prodlužuješ, ale také ukracuješ radost i žal,

Ty určuješ hodiny odpočinku a čas vedeš za ruku jak poslušné dítě -

Ty za mne rozhodneš, kdy bude nutno rozhodnout

a uvedeš v soulad osud dobrý i zlý -

já v Tobě, Kriste, sebe se vším dávám do rukou

a nic si nenechávám pro svou vůli, neboť vůle má je služebnice Tvá,

jež ráda Tobě - Pánu - slouží za lásku, mzdu nejvyšší.

Kriste - učím se od Tebe snášet křižování;

ó, nauč mne, Kriste, trpět pro mé příští žití,

aby se stalo, co je mi přisouzeno, abych se já, člověk,

dokonale spojil s Tebou, abych nalezl, co nalézt v Tobě mám -

Otce i Matku svou - abys i Ty ve mně našel, co nalézt máš -

matku a nevěstu svou, dům jejího zasnoubení

i oltář k oběti v čase obětí, v čase vykupování všeho, co hmota zajala.

Kriste - myšlenka na Tebe duši jímá a ona praví:

Veliký, Přesvatý - věřit v Tebe znamená přemýšlet o tajemství věcí -

divit se, žasnout nad každým vzešlým zrnem - nad dítětem, jak roste -

nad matkou, jak dítě rodí - nad životem celým, jenž je mi neznám i znám.

Kriste - nořím se v nitro své, tam, kde obraz Tvůj v srdci nosím;

Kriste, Bože můj, ožij ve mně plnou silou, pohni se,

a já se znovuzrodím - já budu Tobě podoben jako syn Tvůj, dcera Tvá -

budu vynikat krásou a tak se stanu nositelem Božství,

jež miluje a vykupuje svět -

stanu se jiskrou zapalující ohně lásky v srdcích mých bratří!

Kriste - s vírou v Tebe žiji, a proto zpívám:

Chvála Tobě, Kriste, že jsi zjevil mé právo na Tebe, Tvé právo na mne -

že jsi řekl: Člověk - syn můj, život jeho - život můj,

ruce lidské - mé nástroje ke zvelebení díla, které jest. -

 

3

Kriste - světlo víry postavila si v cestu duše má

jako se staví maják na záchranu lodí -

ach, jak je mi dobře v tomto světle, jak klidně, bezpečně,

i když je kolem bouřlivo, temno a hrozivo -

já vím, že všechno lidstvo střežíš, zachraňuješ, že obracíš zlé v dobré,

a proto klidně k spánku uléhám, pokojně hledím do nocí i dní

a tiše jimi kráčím s Tebou - Zachráncem, s Tebou - Ochráncem všeho stvoření.

Kriste - silnou naději vkládá si v srdce duše má,

aby se nikdy nechvěla před očima smrti - aby v ní viděla skončení těžkých bojů

a těšila se, že smrt těla ji s Tebou spojí ještě úžeji a víc,

že ji zvedne jak lehounké peří od Země

a jako děťátko ji vloží do náruče nejsladší - do náruče Otce, Matky -

že ji uvede v tajuplnost andělského žití v jemném éteru.

Kriste - tichou cestu zbožnosti hledá si duše má,

aby s Tebou v samotách mluvívala, neboť v samotě se s milým nejlépe hovoří,

nejvíce se srdce lásce otvírá, nejvíce jí přijímá, nejvíce dává -

samota je na bolesti lék, neboť v samotě jsi duši nejblíž,

a když jsi blízko, nic nebolí, nic netísní -

srdce je jak utišené moře, kde si vlnky jenom hrají jedna druhé pro radost.

Kriste - schodiště zdobené stříbrem svatých tužeb staví si duše má,

aby stoupala k Tobě směle a rychle jako orel do výšin,

tam, kde jsou již společné cesty s Tebou v šíř i v dál,

kde je kouzelné království pohádek,

kde jsou věci průhledné a jasné jak křišťálové mísy,

kde vše je jen jediným zrcadlem, obrazem přímých a pravdivých barev,

jež čas nesetře a neobetká plísní, neboť jsou to barvy Tvé krásy,

tvé věčné mladosti - je to obraz Tebe - Boha živého, proměněného v tvar.

Kriste - velkou práci započíná duše má,

aby se zušlechtila a vylila své nižší malé já -

aby pak přijala Tebe v sebe, svatá Já, Dobro nejvyšší, Lásku nejčistší,

jež tolik oblažuje toho, kdo se jí jen srdcem dotkne,

kdo spočine na kratičko v jejím náručí,

kdo s ní jde životem, třeba jen jediný krok, malou chvíli,

v níž by vydechl, usmál se a řekl: jsem šťasten. -

Kriste - svatý chrám v sobě buduje si duše má,

aby v každém místě, v každé chvíli mohla myslet na Tebe,

aby Ti stále mohla říkat: můj milý, dobrý Bože - má Lásko jediná! -

aby své modlitby vytvářela v duši jako kadidlová zrnka,

je s láskou k Tobě rozdmýchala v bílý vonný dým,

a Ty pak - jím jsa zahalen - pobýval se mnou i v mém těle,

v nejprostší práci i na nejskromnějším místě

jako ve svém chrámu, svatyni, uprostřed světel, květů a krás.

Kriste - klid srdce vyvíjí si duše má,

aby v klidu lépe vnímala Tvou přítomnost -

aby mohla plně prožít tu závratnou, nebeskou chvíli blaha,

již nemůže zde na Zemi nic předstihnout, nic nahradit -

která je vzácná jak lotosové květy, nedostupná jak vrcholky velehor -

tak málo lidem země známá jak mořské hlubiny -

tak úžasná a krásná, jako jsi úžasný a krásný, Kriste, Ty sám!

Kriste - poznání Tebe hledá duše má,

aby její láska k Tobě rostla každým dnem - aby naděje se rozrůstala

v přebohatý krásný strom a víra její se skvěla jako slunce -

aby radost se v ní rozlévala do každičké buňky těla,

že Tys tak dobrý, blízký, láskyplný Bůh,

že jsi nad mou duší jak ochranná křídla holubice nad holoubátkem,

že člověku je u Tebe jako kuřátku v peří.

Kriste - lásku si vytkla za cíl duše má,

aby se v ní obrodila a přerodila, dorostla z pacholíčka v muže,

z dívenky v pannu, ze seménka ve veliký strom,

z poupěte květ, z květu v plod - aby z lidského se stalo boží - z mého Tvé.

Kriste - pokorou se přiodívá duše má, aby se zalíbila

Tobě - Pokornému, Tobě - Nejtiššímu ze všech tichých,

Tobě, který přicházíváš k lidským srdcím jako chudý pocestný

prosit o přístřeší, vodu a chléb, o kousíček lásky, o místo u krbu, u stolu -

který máš stále ruku připravenou ke stisku ruky člověka,

pokud se jen člověkem může zvát -

pokud v něm doutná, žije jiskra dobroty.

Kriste - čisté, svaté city vzbuzuje v sobě duše má,

aby se z nich staly zlaté nitky pro vytvoření mých příštích osudů,

které ty sám budeš spřádat, tkát v cesty a pěšiny -

podle toho, kam mne pošleš žít a pracovat, milovat všechny,

které mi dáš jako bratry i jako přátele, s nimiž mne spojíš v boží rodinu,

v kruh, jímž prochází tvá láska jako krev tělem.

Kriste - do svatých stavů touží vstoupit duše má,

aby konečně vzhlédla do Tvých očí - do těch nádherných obrazů,

přehlubokých studnic i broušených pravdivých zrcadel -

aby v nich nalezla samu sebe jako Tebou milovanou duši -

aby spatřila Dobro tváří v tvář a poznala,

co je Krása, i to, že Bůh vskutku jest.

 

4

Kriste - víra v Tebe je cesta vysoká nad údolím i nad horami Země,

nad celým hvězdným světem - neboť Tebou je vyvýšena a požehnána,

světlem kreslena, Tvou láskou zdobena,

ze samých milostí vytvořena a obětí Tvou podložena -

že se nikdy, nikdy nesesype, nezaroste bodláčím -

že po ní půjdou všichni Tvoji synové do nebes.

Kriste - víru v Tebe si rozžala duše má jako večer zažehuje hvězdy na nebi -

ach, jak jsi krásný v tomto světle, jak veliký, daleký,

a přece tolik, tolik blízký, známý -

jako je mi známá každá cesta, po níž mne život vedl až do tohoto dne.

Kriste - víru v Tebe mám jako sloup od Země k nebi postavený

na svatých místech duše tam, kde se k Tobě modlívám, na Tebe myslívám -

tam, kde je hlubina nitra, kde Ty se ozýváš něžným slovem lásky

ve chvíli ztišení, kdy pro Tebe zapomenu na celý - celý svět.

Kriste - víra v Tebe mne vychovává jako dítě matka -

učí mne pracovat, žít, ukazuje mi život z pravé strany,

podle Pravdy pravd, v níž všechno má nezastřenou tvář,

neklame falešným zlatem, nemá úsměv tam, kde je místo pro zármutek

a pláč nemá místo radosti jako člověk nevědomý, jenž neví,

že smrt je život nový, lepší a krásnější, že duše v ní vyjde z těla

jako z malé klícky silný, veliký pták do volnosti, šíře a výšin bez hranic.

Kriste - víra v Tebe stala se mi zdrojem radostí -

vždyť jak se nemá těšit z lásky Otce, Matky,

když jejich láska je ta nejkrásnější, největší -

když je v ní duši jako vlaštovičkám v hnízdě pod střechou,

jak rybičkám v proudech stále nových čistých vod,

jež se nikdy nezakalí a nevyschnou.

Kriste - víra v Tebe proměnila duši mou ve skřivana,

který zpívá jako v omámení - chválí noc i den, neboť všechno je od Tebe -

všechno je tak, aby vládla moudrost a láska, aby mír byl jejich pojítkem

a život byl pro radost Bohu i člověku v každý čas.

Kriste - víra v Tebe je jak klenby oblohy nade mnou

se svým vznosným nedostupným obloukem -

srdce se mi nad ní chvěje a hlas mi jihne dojetím,

že u Tebe, můj milý Bože, je tak nekonečně krásně, blaze a tak divně,

že rozum strne do ticha a nic netáhne duší jako mraky, stíny,

nic v duši není jako sten - je tam jenom převeliká úcta k Tobě,

vědomí a jistota o Tobě, že život je Tvůj, a Ty jsi - Život sám.

Kriste - víra v Tebe je čistý, sladký pramen, z něhož duše má pije

sílu, nadšení i zapomnění na obtíže života, že se jí chce stále žít,

byť jí oheň propaloval duši bouře jí ztěžovala cestu -

byť se jí celý svět smál, že je jako bez rozumu, že miluje toho,

koho nikdy nevidí, že volí dobrovolně cestu obětí, které se jiný vyhýbá.

Kriste - víra v Tebe je bílou růží, krásnou a bělostnou,

jakou obdivuje svět - to pro Tebe se přioděla krásou, vůní,

abys Ty - patře na ni - oblíbil si její pěstitelku, duši mou

a otvíral jí uzamčené dveře mysterií - abys ji zval ke stolu,

kde sedí tvoji věrní a nejbližší, kterým říkáš: moji drazí, moji miláčkové -

Kriste - víra v Tebe je jen Tvého srdce dar

a já si jej stále v ruce potěžkávám, stále se jím těším,

stále jej prohlížím - vždyť v něm jsi celý Ty se svou přenesmírnou láskou,

a já, víru v Tebe maje, Tebe celého tak blízko - blízko mám,

že stačí pohroužit se v nitro své - a již v Tobě spočívám.

Kriste - víra v Tebe naplňuje mne něžným citem lásky k Tobě,

že pro Tebe sbírám květy nejkrásnějších slov -

že pro Tebe viji vínek z myšlenek čistých jako květ po roce

a sličných jako malé drobné perly -

z myšlenek tichých jako vody lesních studánek i silných jako proudy vodopádů,

jako vody moří, když je vítr rozehraje, rozvlní.

Kriste - víra v tebe otvírá přede mnou brány divuplného života -

a já jsem v něm jako v nekonečném oceánu;

Tebou se vynáším k nedozírným vrcholům,

s Tebou sestupuji do bezedných hlubin -

a místem, kudy vede Tvoje cesta, půjdu jednou i já, syn Tvůj,

a všude - všude, kde Ty žiješ - bude i domov můj.

 

5

Kriste - v Tebe mít naději, znamená pozvedat všechno lidství k Tobě

pro posvěcení a naplnění Tvou laskavou, vlídnou něhou,

aby v mém životě byl zobrazen život Tvůj

v tom nejkrásnějším podobenství - v obraze láskyplnosti.

Kriste - Tebe potěšovat nadějí srdce, znamená otvírat Tvou plnou dlaň

pro všechny bytosti, jež si nezbudovaly domy pro duši,

neshromáždily nebeské poklady, ani nemají šatu,

v němž se vstupuje před Otce - a proto hledí jako zavržení ve sférách

klamu, neskutečných světel, až padnou v říši stínů a jsou jako neživí.

Kriste - Tebe poznávat, znamená chodit omámen nádherou lásky Boží,

ji přijímat, jí žít, v ní se koupat jako děťátko v teplé lázni,

jako květina v rose nebo travička ve vodě dešťové,

jež přichází z oblak neposkvrněna prachem Země,

neporušena tvarem řečišť potůčků, řek a moří -

vždy schopna přijmout podobu věcí, k nimž přijde, s nimiž splývá

jako Ty splýváš s duší lidskou Duší svou,

když ona Tobě se přizpůsobí a stane se tak vyvolenou nádobou pro Božství.

Kriste - Tebe mít v srdci, znamená proměnit se, obrátit se,

zrodit se pro život, jaký zná jen Slunce či hvězdy kroužící vesmírem,

pták letící prostorem bez omezení -

jaký je v seménku, v němž kolují životodárné síly

od těla až ke kameni, hlíně i k tomu,

co žije na dně moří a v mraku se skrývá -

neboť vše od Tebe vzchází, vše v Tobě jest

a vše k Tobě se navrací, když k návratu dáš pokyn.

Kriste - Tebe prosit, znamená přicházet k drahým Rodičům

a srdce Jim položit v dlaně, aby pohlédli na všechno, co se v něm skrývá -

aby sdíleli dobré i zlé a pomohli mu řídit vůz osudů někdy tak těžkých,

že hrozí přelámání všeho, co v člověku je jako síla, jako vůle k životu,

a kdy člověk, v zoufalství položen, hledá únik

v útěku ze světa dobrovolnou smrtí.

Kriste - Tebe mít na mysli v utrpení, znamená odložit polovinu tíhy

a zahanbeně se dívat na rány své duše i těla -

jak jsou maličké, nicotné proti bolestem Tvým, a že my nad nimi hořekujeme

jako nerozumné děti, jimž se zlomila oblíbená hračka.

Kriste - Tebe následovat až k ukřižování, znamená

vtisknout si Tvou podobu v sebe, vtisknout si i Tvé rány

do rukou a nohou na důkaz, že byla prokonána

velká, svatá cesta člověka, na níž byl ukřižován, umřel a pohřben byl -

na níž také vzkříšen bude a vzat do slávy Boží.

Kriste - Tebe získat za Mistra a Učitele, znamená poznávat Boha

zblizoučka, tak jasně, důvěrně a vzácně, že duše se chvěje posvátnou bázní

a srdce je naplněno dojetím, úžasem, že člověk Bohu a Bůh člověku

je zdrojem věčného milování - stálého splývání v život jediný -

v život, který přijímá a opět dává v sobě blaženost, krásu, dojmy

a stavy, jež lidský jazyk vylíčit neumí -

jež srdce vytušit nedovede a samo nenalezne.

Kriste - Tebe chválit, znamená stát se cherubínem a vyznávat všechna blaha, jež proudí životem spojeným s Tebou a jež se zovou rájem -

cestou z pouště do oázy, z vyprahlosti

ke studnicím se sladce chutnající vodou -

jež jsou projevem Lásky, která činí život tak drahým, tak věčně žádoucím.

Kriste - v Tobě se zrodit, znamená prožívat mysteria

skrytá v nejhlubších hlubinách, v nejtajnějších místech niterného bytí -

ve svatyních, kam nevstupuje noha zemským prachem potřísněná,

obutá jen v myšlení těla -

kam nesmí člověk bez roucha zasvěcení a posvěcení.

Kriste - Tebe vyznávat životem, znamená stát se příbytkem Lásky, stát se sloupem nosícím klenbu nebes, aby ona na celý svět

dštila deště požehnání, zalévala Zemi světlem,

vydávala proudy síly pro její povstání z mrákotného stavu -

pro její vyzvednutí na úroveň božích zemí.

Kriste - Tebe si učinit nejdražším a nejvzácnějším, znamená spočinout v Bohu -

v Domu všech domů - v Zahradě zahrad - v Blahu všeho blaha -

v Pokoji, jenž je nasloucháním souzvuku všech milujících srdcí

a jenž je Harmonií věčnou - Láskou nejvyšší -

Životem vpravdě dokonalým - Vrcholem všeho.

 

 

                                                                                                                                                                                                                                                                 

 

 

další