Hymnus Božství

Líbezný Zjeve vesmíru, nebe i Země, Panno svatá, oděná krásou i milostí, otevři svá ústa jak růže své jemné plátky pro vůni, a pověz nám něco ze svých tajemství, ze záhad života Panny, Duše Boží. Odhal závoje své sluneční tváře zářící a svítící hvězdným spektrem, aby dotek nadpozemské krásy zjemnil Zemi.

Přenes se přes propast položenou mezi svět Tvůj a náš. Máš křídla lásky, sílu moudrosti, umění Tvůrce je dáno Tvým rukám. Není pro Tebe nemožné přiblížit nám vzácné vzory života za naším tělem, provodit nás cestami vysokých úrovní, kde je mír a láska Božích království.

Chvála svaté Panny 1

Panno svatá, krásou nebes oděná, vzhlížíme k Tobě jak padlý hříšník k obrazu světice, my, lidské bytosti, jimž staletí prožitá v zemském utrpení a stínech smrti vyryla do duší hluboké vrásky strastí a pak z nich učinila bědné stařeny, hledící do hrobu i zpět na život prožitý pod kříži.

Panno svatá, Ty živote podivuhodný, tajemný, sahající až do hlubin Boha . . .

Panno svatá, Živote zářící Zemi jako nebetyčný mezník v dějinách světa. Až k němu šel člověk sám ve svém klopýtání temnotou nevědomostí, střežen jen anděli. Od něho jde s ním již sám jeho Pán a dobrotivý Bůh, Strážce nejvyšší.

Panno svatá, Ty ses položila jako most přes propasti zla, aby Dobrotivý i Mocný mohl přejít z Božích světů do světů lidských.

Přes Tebe, čistou -

Přes Tebe, jasnou -

Přes Tebe, krásnou i svatou Bytost vesmíru -

Bylo možno přejít od Boha k člověku. Jsi hodna přijmout velká svatá jména, která ti dal křesťanský lid. Záříš v Jeho Světle jako hvězdy na noční obloze. Tvá tajemství jsou uctěna ve Spasiteli, Pánu života.

Tvá krása není tou, kterou zná pohled člověka na Zemi - krása je v Tobě a z Tebe vyzařuje jako nádherná úžasná síla vnitřní bytostné dokonalosti a harmonie.

My jsme tělem spojeni se Zemí. Nemůžeme se vzepnout do výše, krásy a tajemství hvězdných prostorů. Jen myšlenka, slovo, povzdech duše a její cit mohou pozdravit hrady hmotnosti, stanout u Tvých nohou a těšit se, že Ty, Panno svatá, Vzore dokonalé bytostné krásy, sama se k nám přiblížíš, až zvítězíme nade vším zlým a staneme se hodni nového synovství božího.

Pak Ty k nám přímo promluvíš a stvrdíš, žes stála u naší duše, podpírala ji, posilovala a dávala jí ze svého niterného bytostného pokladu dokonalosti. Tenkrát se přiblížíme k Tvému obrazu a jménu nejen jako ctitelé jeho krásy a tajemství, ale staneme se jeho účastníky ve svaté službě Boží lásce v oblastech nebeských.

Daleká je cesta naše, daleký je tento svatý cíl. Ty, Panno svatá, nám jej však přibližuješ, mateřsky se usmíváš, a v tom úsměvu je naše naděje. Tvá ruka mile kyne a ústa jakoby říkala: Brzy již na shledanou, moji milí, na místě nám společném, u Ježíše Krista. -

Panno svatá, chvála buď za to tobě od lidu božího . . .

Chvála svaté Panny 2

Ó, Panno svatá, do krásy a milostnosti přioděná!

Hle, k Tobě voláme my, synové a dcery matek porušených, matek Země, jimž Eva neblahé dědictví do krve vložila, dědictví to náklonnosti ke zlému. Díváme se k obrazu Tvému jako padlý hříšník k obrazu světice, my, jimž staletí prožitá v bídě zemské, v utrpení a smrti, vyryla do duší vrásky a učinila z nich bídné stařeny, jež do hrobu se dívají a truchlivě se zpátky ohlížejí po životě prožitém v bolestech porozených.

Jsme uchváceni krásou Tvého obrazu, Tvé podoby, která je tak krásná, že i Pán náš, Bůh všemohoucí, se zalíbením na Tebe popatřil a učinil Tě svou nevěstou a chotí. Učinil Tě Matkou Syna, Ježíše Krista, a posléze i korunou slávy a moci své Tě ozdobil při slavném svém zmrtvýchvstání a povýšil Tě na Královnu všech vzorů.

Ó, ptáme se Tě, Panno čistá, co učinila jsi před obličejem Páně, že stala ses hodnou těchto poct, těchto jmen, jež na křesťanském nebi září jako hvězdy v noční širé temnotě? Otevři ústa svá, ústa z květů lilie a růže, a pověz, pošeptej nám tajemství, jež se skrývá za Tvým jménem, jež v úpěnlivé prosbě denně tisíce Tvých ctitelů vysloví.

Tvá krása není krásou, jež zná naše oko, Tvá krása je z Tebe, je v Tobě a z Tebe vychází jako nádherná úžasná síla vnitřní bytostné dokonalosti a harmonie. Nemůžeme tedy pochopit, nemůžeme postřehnout Tebe, Panno svatá, Maria, Matko Ježíše Krista, neboť nitra naše nevydají proudy ctností, jimiž Ty oplýváš a jimiž jsi ovinuta jako věncem překrásných květů, jako růžencem, jehož každé zrnéčko o Tvé ctnosti, o Tvé dokonalosti a zásluze mluví.

Tělo naše spojeno je se Zemí a nemůže se vzepnout do výše, do krásy a tajemství hvězdných prostorů. Jen myšlenka, jen slovo, povzdech a cit mohou prorazit hradby a stěny hmotnosti, stanout u Tvých nohou a kochat se v Tobě, těšit se a radovat, že Ty, Panno svatá, vzore a ideále našich snah, našich vznětů po vyšší a dokonalejší kráse bytostné, přiblížíš se k nám, k našemu životu jednou, až dokážeme své nitro přebudovat v pevný hrad víry v Boha svého tak, že nepřítel náš marně bude před jeho branou stát a dobývat jeho skryté poklady. Brána bude příliš vysoká, hradby příliš silné, že odrazí se šípy, odrazí se útoky. Pak my, vítězové a přemožitelé všeho zlého a nepravého, staneme se hodni ztraceného synovství božího.

Tenkrát bude přemoženo, překonáno a vylito z našeho těla Evino dědictví, jež otrávilo lidskou krev, sílu života, a učinilo ji smrtelnou, podléhající rozkladu a zmaru. Pak, Maria, Ty k nim promluvíš, pak ukážeš a dokážeš, žes marně nestála u naší duše, u našeho života, podpírajíc jej, posilujíc a dávajíc ze svého niterného bytostného pokladu, ze své nepřeberné zásoby ctností a dokonalostí.

Tenkrát se staneme hodni přiblížit se k Tvému obrazu a jménu nejen jako ctitelé a zbožňovatelé jeho krásy, ale jako Tvoji následovníci, jako uchazeči o místa po Tvém boku, jako pracovníci v oblastech, kde jsi Ty, Maria, Panno svatá, Královnou, v oblastech nebeských, andělských.

Ó, daleká je naše cesta, daleký je cíl. Podíváme-li se na Tebe a na sebe, na Tvou vnitřní čistou krásu a na svůj zhrublý lidský zjev, když si uvědomíme, že ani jeden čistý bílý květ ctnosti nezdobí naši duši a ani jediné zrnéčko růžence zásluhy o dobro v ruce své nedržíme, tu nezazlívej nám, Maria, že cítíme se teskliví a skoro v beznaději. Jak dlouho ještě budeme se jen dívat zdaleka na Tvůj obraz, jak daleko máme k místu po Tvém boku!

Proč však zoufat, proč se děsit nedokonalosti své? Ty, Maria, usmíváš se na nás a v tomto úsměvu je naše naděje. Ruka Tvá nám mile kyne a ústa naše jakoby říkala: Na brzkou shledanou, moji milí, na místě nám společném, u Ježíše Krista. 

Ano, Maria, Panno svatá, rozumíme Ti. Nežli bylo drahé jméno Ježíše Krista na Zemi oznámeno a zjevným učiněno, byla jsi již Ty u Boha známa a Jemu milá. Přes Tebe pak člověku Syna svého poslal. Nuže, jméno Tvé u jména Ježíšova stojí a obě jsou člověku tím nejdražším pokladem na Zemi. Při jejich vroucím vyslovení otvírá se náruč Boží, aby přijala nás zpátky do své lásky, do srdce Kristova.

Proto, Maria, Panno čistá a svatá, jméno Tvé je nám tak milé a drahé, protože ono tají v sobě láskyplnost Boží. Do něho vložil Pán a Otec náš svou naději, že my, zbloudilí od Jeho domu, podle Něho upravíme své nitro, svou duši tak, aby tato naše duše jako Ty, Maria, a Tvé krásné tajuplné jméno, stala se Otci našemu nebeskému milou, aby zalíbení v ní jednou našel, jako našel v Tobě.

Voláme k Tobě denně a stále:

Maria, Panno čistá a svatá, vzore naší duše, nádobo vyvolená, do níž ustavičně stéká milost Otcova a láska Kristova - jsi naší hvězdou nadějnou a zářivou, jež svítí nám na cestě k Ježíši Kristu. K Tobě oči upíráme, od Tebe se učíme a od Tebe očekáváme každodenní přispění ve sterých obtížích svého života. Ozařuj nám cestu, abychom dobře střežili každý svůj krok, aby Tvá, pro nás dnes ještě vzdálená a nedostupná krása a dokonalost, přibližovala se k nám každým dnem, každou hodinou tak, abychom ustavičně ji prohlížejíce a na ni patříce, nacházeli v sobě touhu, snahu i vůli ozdobovat svou duši do Tvé krásy a čistoty, ó, Maria.

Prosba k Marii

Maria, Duše Boží!

Tak pokorná a skromná jsi, jak nejprostší kvítek zahrady zemské, tak tichá, jak ovečka pasoucí se ve stádu dobrého Pastýře, o Němž ví, že dobře ji vede a hlídá.

Maria, nejčistší zářivý paprsku krásy a lásky Boží Duše, Ty jsi vyvolená od věků jako vzor krásy, čistoty a nevinnosti duše. Přes Tebe přišlo světlo do temnot lidských a otevřelo mi znovu dveře domů Otcových. Nemám dost odvahy vkročit na jejich prahy, neboť jsou příliš zářivé, a mé oči, jen ve tmách bloudící, žasnou nad jejich krásou. Nemám sil ani schopností, které by mi přístup k nim umožnily.

Prosím Tě, Maria, vezmi mou ruku a veď mě nejdříve k Ježíši. Tam, u Jeho nohou chci naslouchat Jeho Slovu, rozjímat o Jeho zákonu a pravdě. Chci upravovat život svůj podle Božího přání, duši svou očišťovat v utrpení každodenního života a utvrdit se v Ježíši Kristu.

Maria, Ty mi ukazuješ vzor duchovního života, ukazuješ největší pokoru a oddanost do vůle Boží, něhyplnou, do krajnosti se obětující lásku a dětinnou důvěru v Boha. ty jsi velká přímluvkyně a ochránkyně lidí, zvláště těch nejslabších, kterým hřích zatarasil cestu k Synu, i všech těch, kteří sami si netroufají postavit se přímo před tvář Krista a v úzkostech svých volají Tvé jméno.

Protože žiji obklopena zlem a plna náklonnosti k němu, hledám pomocnou ruku, která by skrze milost Boží přijatou a mně darovanou mohla podepřít mé snahy. Ty, Maria, to můžeš učinit, a už věřím, že tak učiníš. Slibuji za to, že se ze všech sil duše i ducha svého vynasnažím žít podle Tvého vzoru a podle vzoru Syna Božího, Ježíše Krista. K tomu mi dopomáhejte všichni služebníci boží!

Zpěvy Marii

Raduj se, lidské srdce - rychlou cestu k lásce ukázal ti Pán šlépějemi Marie životem Země a člověka.

Nebudeš již osamělé ani zarmoucené na žádném místě - Pán ti zavolal Průvodkyni, účastnici tvých citů, tvého osudu v lidském těle na hranici dobra a zla.

Přichází v podobě bílé holubice s posláním nést mírovou ratolest všem národům Země, zvěstovat návrat zbloudilého syna za doprovodu radosti Božího světa.

Je učiněna Prostřednicí Boží lásky, aby lidské duše měly v Ní oporu, poselkyni dobrých zvěstí, že bude lépe a snadnější cesta povede do království Kristova.

Tvoří mosty nad řekami zla, aby se přecházely bez nebezpečí utonutí v nich, za světla i bouřlivého šera.

Stojí u každého dobra v trpělivém čekání, že bude zavolána, aby je vložila do lidských srdcí, připojila ruku svou k rukám šlechetných, zvedajících život Země do jasných krásných rovin.

Raduj se, lidské srdce - do Mariina nebeského šatu je již oblékána duše člověka pro obnovu její vnitřní krásy a zrození v Božství . . .

Maria, Zjeve tajemný, odhal závoje, do nichž jsi zahalena - vždyť o Tobě má každý člověk vědět, na Tebe myslet, poznat, kdo jsi.

Na cestě k Duši Boží jsi krásný, všem duším zřejmý, a proto blízký a známý cíl, jehož lze dosáhnout a zvítězit nad překážkami, které jsou jak hustý temný les a ostré rákosí.

Vzorem jsi těm, kdo srdce, duši i tělo Pánu věnují k přebývání, sebe lásce zasvětí.

Jsi příkladem skvělosti jednání ve vztahu boholidském - čistotou myšlenek, které nezakalí ani bouřlivý příval nepříznivostí, protože žádné mraky nezruší modroučko oblohy; ona zůstává vždy jasná a krásná, jak ji Bůh stvořil . . .

Maria, Bytosti krásná v neznámu existencí, přistup blíže a blíž, až k pozemskosti, ať ona zjasní a zkrásní jak Země v příchodu jara.

Úsměve Boží přelaskavý, k Tobě se obracejí všechny smutné oči a tváře zešedlé únavou těla, do nichž bolest vryla vrásky, srdce, které na Zemi nikdo nemiloval, nepotěšil nebo opouštěl, zrazoval a klamal.

Mírnosti tichá, nedostižná, k Tobě lze přijít, když duše se chvěje trpkostí, hořkostí, reptá na křivdy - bouří se nad zlem světa.

Vlídnosti svatá, z Boha daná, na Tebe spoléhá hřešící, že se ozveš, když mu bude nejhůře, když Boží soud jím zacloumá a vypoví už všechna milostivá slova.

Soucite projevený více než tisíckrát, tvůj dotek cítí i rameno velmi tvrdé, když je narovnáváš z vychýlení, z poklesnutí, nebo uvolňuješ zaťaté pěsti.

Něho dítěte i matky, blaze je, blaze v Tvé blízkosti, když ukonejší v ticho mysli, v mír srdce.

Pokoro tak vzácná, že ji andělé slaví - Tebou zjevil Bůh svůj záměr služby a zkoušky, práce a oběti . . .

Maria -

Růže svatosti, vzrostlá z půdy nejvyšších rovin života - Tys vydala zázračnou vůni v onen divuplný čas, kdy objevila se v Zemi Láska z Lásky, Světlo ze Světla, Kristus z Boha.

Lilie něžná, bělostná, rozkvetlá v zahradě mystické tajuplnosti - nelze vidět ani slyšet, v hloubce chápat, kde jsi a kdo je v Tobě dán životu.

Květe líbezný, prostý i vznešený, podaný Zemi až z ráje - v Tobě je zrcadleno nebeské jsoucno s pozemským v objetí.

Roso stříbrná, poslaná zavlažit úhory i pouště srdcí, v nichž vyschly prameny Božských vod lásky, jejich řečiště zanesly kameny.

Svíce zářící, nad životy Země postavená jako příslib budoucího plného světla ze Světla, oslňujícího jasu Boha.

Strome života - široce mateřsky rozložený, chránící lidské domy, dávající blahý stín v palčivém poledni, i přístřeší v nepohodě a dešti.

Zahrado oddechu a milých spočinutí v jistotách, že pomoc Boží je náručí otevřenou a vždy zcela blizoučko u člověka.

Jaro rozkvétající věky do větší krásy, široké palety barevnosti - Zemi však neznámé, utajené, protože zjevuje hlubiny Duše Boží.

Duho vysoko vzklenutá pro všechny lidské oči, aby ji viděly a těšily se na mír jako na pevné nedaleké břehy ztroskotanci v bouři moře, blízcí smrti.

Obloho s obzory do velké dálky - závratný je pohled do cest, jimiž předcházíš lidské duše a zlo uzavíráš na věčné západy.

Studánko tichá, zrcadlící vysoké nebe - Tvé vody sladce chutnají tomu, kdo sám je nádoba hluboká, duše mystická, člověk v Bohu.

Prameni silný, tekoucí ze zdrojů věčné Lásky - v Tobě lze umýt i nohy nejvíc znečištěné prachem hmot, chodí-li dlouhý čas sobectvím a lidskou nešlechetností.

Jiskro lásky, zapalující její oheň tam, kde je studený krb rodin, dům bez světla, stůl matkou opuštěný, odcizení bratři.

Ruko slzy stírající, na kterou tisíce očí čeká a chvěje se, že nepřichází, že neodejme tíhu z duše rychle, navždy a celou.

Luno nebeská, když na lidskou duši temnota padá, světlo se před ní skrývá, oči se zavírají v zemdlenosti těla - k Tobě v prosbě přilétá lidská myšlenka; jsi přece Zemi blízká, a přímo vsunuta v těžký osud člověka.

Hvězdo zářivá krásou své podstaty z Boha, v níž je i moudrost rozpuštěna jako sůl v pokrmu a on v těle a tělo v látkách vesmírného života.

Ovečko čistá a bílá, vedeš své sestřičky tam, kde jsi sama - k bohatým pastvám a vodám nejčistším, jaké pramení z hor posvátností, z výšin Boha.

Lani s očima pokory a ticha - neprcháš ani před těmi, jejichž činem je vina a slova jsou tvrdým úhozem na citlivá místa, kde sídlí jemnost, láska a něha.

Klase bohatý na zlatou pšenici dobrého slova - Tebou se osela i planá pole lidského života, a že bylo velké Boží požehnání, i tam je dobrá úroda a dost duchovního chleba.

Schodiště z mramoru jak padlý sníh - jsi tak postavené, že lze po něm vystupovat i malým, slabým a těm, kdo nemají světlo.

Šate tkaný ze svatosti - jak jsi krásný, jak jemný a čistý, že není v síle zla jej poskvrnit, vzít mu bělost nejbělejší růže.

Dílo podivuhodné tvůrčí moci - jsi skvělé - jsi moudré - jsi dokonalé - jak žádá a přeje si Bůh.

Maria, jsi plná lásky - krásy - a Boha . . . !

Vítej, Maria, Holubice bílá s křídly ze stříbra i zlata, která jsi zavítala až k duši člověka.

Vítej, Paprsku duchovního Slunce, který země potřebuje jako řečiště z hor stékající voda.

Vítej, Světlo hvězdné, ozařující zemi zblízka i zdaleka; její všednost dochází k hranici snesitelna - nutno ji překonat duchovní krásou, dát všemu božský pel, nádech nebeského jsoucna.

Vítej, Duše vzácná - s Tebou přichází radost i tam, kde život je pod závojem slzí a bolest se dívá do očí člověku.

Vítej, Výdechu Božství - na Tebe dlouho již čekají všichni slabí a choří, až je uzdravíš mocí z Moci Boha.

Vítej, Cesto světlá, jako jediná veliká mezi velkými cestami světce a proroka.

Vítej, Radosti od Boha poslaná - pro Tebe chodí se potají i zjevně plakat, od noci do noci pracovat a vše obětovat, jak činí Spasitel světa, abys již přišla a neodešla, byla s lidskou duší jednota.

Vítej, něžný Květe života, křehký jak první lístky jara - s Tebou se potěší každá duše zbožná, milující Boha.

Vítej, Těšitelko, která jsi dána duši jako dítěti matka.

Vítej, Sladká, milá - jak ranní rosa na květině je láska Tvá ve vyprahlosti člověka.

Vítej, vítej - nikdy už jinak Ti nezazpívá, neřekne ten, kdo hledá i nalézá život jako hluboká mysteria lásky a moudrosti Boha . . . !

Dík Matce

Matko -

Zjasněly lidské cesty Tebou v ten požehnaný čas, kdy na Tvém klíně spočinulo Dítě a zjevilo Tvé svaté mateřství.

Spadla vyprošovaná rosa lásky v ten požehnaný čas, oblaka dala deště požehnání, zavanul silný vítr Ducha, rozčeřil hladiny myšlení a přinesl vlny utrpení, v nichž se rychle a dobře umyla duše člověka.

Země si vydechla v ten požehnaný čas jako hruď osvobozená od krunýře, vězeň na doživotí uzavřený v cele, která se pojednou široce otevře a navždy; bolest ztratila svou sílu jít člověku dál a dál po boku a rozrývat půdy citu.

Zjevila se Boží láska v ten požehnaný čas, protože v Tvé lásce spočívá a Tys ji v Kristu předala navždy člověku - světu.

Jak na slunci hrozen vína v Tobě uzrál ten požehnaný čas, v pšeničném klasu zlatá zrna, v zahradě života ten nejkrásnější květ.

Nebylo většího nad požehnaný čas, kdy Tvé srdce se proměnilo v tajuplný stánek vtěleného Slova, jímž Bůh vstoupil do lidských dějin jako navždy v nich již působící a láskou nesmazatelně zapsaný do knihy pamětí . . .

Matko -

Jen pokora Tvá mohla přijmout úkol tak nesmírný a hluboce strastný - stát po boku Spasitele, s Ním putovat až do temných hlubin hmoty pro ty, kdo jsou v nich zapadlí jak perly v moři pod vrstvami vod.

Jen Tvé sklonění se k bolavé lidské hrudi způsobilo, že jsi ji přišla vyhojit, utišit, uklidnit, vsunout ji v rytmus Božího života.

Jen Tvá služba Boží vůli dala světu možnost poznat Krista, přijmout Jeho mocný výlev lásky do citové prázdnoty, oběť Božství za všechno lidství topící se v nešlechetnosti tak velké, že postavila kříž i svému jedinému Zachránci.

Jen mírnost Tvá mohla se stát základem obnovy duší, kterým zlo vyvrátilo život až z kořenů božské jsoucnosti.

Jen trpělivost Tvá snesla pohled na překážky postavené v cestu tomu, kdo přichází ve jménu Krista pomáhat a zachraňovat, léčit duše i těla.

Jen účast Tvá s utrpením člověka jej ukázala před vesmírem jako hodného pozornosti a péče andělského světa.

Jen láska Tvá se mohla stát Matkou v krásném a nejplnějším smyslu slova, prvním vyhlášením radostného evangelia . . .

Matko -

V milování Tvém je všechna něha, cit přetichý i silný jako vesmírná vlna života.

V milování Tvém je Boží náruč skryta, a bezpečný je na všech výspách ten, kdo se s ní seznamuje, koho tiší jako večer zpívajícího ptáka.

V milování Tvém je sladká předtucha království Kristova - země nové, kde člověk, květ i tráva neumírá, kde i svatojanská muška stále svítí a je živa.

V milování Tvém je tajemná síla Boha, která i hvězdu zvedá k obejmutí, aby hořela, svítila a byla.

V milování Tvém je zrcadlo položené před člověka, aby věděl, jak úžasná, krásná je láska, která se dává plně a ráda, navždy a zcela.

V milování Tvém jsou uloženy posvátné prameny života - proto miluj, Matko, miluj, a dny života rozzáří se, prosvětlí jak Země Sluncem oblévaná, doprovázená i za noci Měsícem v prostoru jsoucna . . .

Matko -

Dík Ti za život obětovaný, až k nohám člověka položený, do dlaní mu daný pro poznání, kdo je Kristus, Láska Boží.

Dík Ti za úsměvy, které dáváš na místech Tobě na Zemi zasvěcených, všem, jimž jsou radosti odepřeny, klid a mír z duše světem vzaty.

Dík Ti za duše, které jsi vsunula do Kristových dlaní a jimi je vedeš jak matka děti prvními kroky do cesty a školy života.

Dík Ti za postoj přímluvce, jehož hlas s vinami lidstva zvedá se výše a sílí, aby ony neztlumily slova odpouštějící Boží lásky.

Dík Ti za milé, dobré, laskavé jednání s každou lidskou duší - jím dáváš naději, důvěru, že lidstvo je pod ochrannou mateřskou náručí i v milosti, kterou střežíš jako vzácný poklad, aby zůstala zachována pro zlé a těžké pozemské časy.

Dík Ti za mysterium mateřství, v němž jsi Ty v Kristu a On v Tobě v neustálé službě a oběti, pokud se lidé nepromění, nestanou se anděli míru a lásky . . .

Hymna Matce

Matko, Ty jediná a věrná - z lásky Boží je utkán Tvůj Zjev, krásou Boží jsi oblečena. Každý květ Země Ti střásá k nohám svůj bílý i zlatý pel. Tobě zní na počest andělský zpěv všude, kde život je Bohem dán. Z Božího světla je třpyt Tvé záře, z ní paprsek je dán do svatozáře světa. Jas padá v cestu, po níž jdeš k životu a do srdcí tvorů všech jako Láska, Pokoj a Mír.

Lásko, Matko jediná a přesvatá - má duše je rozechvěna a hluboce dojatá, když hledí na Tvé zářivé oči, které se otáčejí za životem a světlem jako Země kolem Slunce, vesmír kolem Boha.

Matko, odlesku Boží moudrosti - není konce mé velké lítosti, že nejsem jí zcela naplněn a tak vyzbrojen pro život na věky.

Zvedni si k sobě, Matko, slova má - jsou vroucí i jako bílý květ upřímná; řeknou, že vzdává Ti úctu ten, kdo Tě poznal a Tvou láskou byl vynesen v život, jenž nikdy neumírá.

Matko, otevři srdce pro slova má - jsou prostá a jen láskou k Tobě vznešená; sdělují prostoru, žes láska Božství živého - žes krása do vesmíru rozlitá jak Zemí prameny vod.

Matko, přijmi slova má; jsou tichá a Tobě oddaná - pro Tebe v mé duši zrozená jak lidské dítě pro svou matku . . .

Nejdražší

Jak nepřehledné moře a hvězda zářivá -

je mateřství tvé přesvaté, Panno Maria . . .

Jak vůně rajských zahrad a poklad největší -

je láska Boží Matky - slovo nejsladší . . .

Jak cesta ve zlatém kruhu ve zpěvu líbezném -

je život Panny svaté - v boji vítězném . . .

Jak radost čistých dětí, co nevědí o bolu -

je vše u mé Nejdražší - u Jejího stolu . . .

Mariánské chvalozpěvy

(Tyto chvalozpěvy se prokonávají po celý měsíc květen a říjen

a ve všechny mariánské svátky, vždy s vroucím citem)

1

Maria -

Jsi obklopena anděli a jejich tiché i zvučné zpěvy

Tě doprovází na Tvých cestách životem chudých a ponížených,

jimiž jdeš ku pomoci a povznesení

do bohatství Ducha, do jasu světla Lásky -

Dotýkáš se Boží pravice. která vodí život

jako matka dítě do nejlepší cesty

a drží pevně nitky všech osudů bolestných,

aby daly vykoupení, duším novou krásu -

Jsi vždy připravena a vždy ochotna k oběti lásky za duše zbloudilé,

žijící ve tmách i v úzkostech smrti -

Myslíš na lidské životy, jak jim ulehčit, je napravit

a dát jim Světlo Kristovo, v němž je vylita milost

jako Zemí vody, moře a oceány -

Mírníš a tlumíš očistné ohně, spalující lidské viny

v cestách pokání, v hlubině vnitřních strastí -

Nespojíš svůj hlas s odsouzením těch,

kdo v nevědomosti a nezralosti myšlení

kladou svůj život do rukou zlých a mučivých -

Ó, Maria, buď pozdravena, buď pozdravena!

Panno -

Jsi křišťálovým sloupem spojujícím nebesa se Zemí,

aby Země nebyla opuštěna od nebeských duchů milujících mír,

aby Boží milost měla průchod do ní,

zklidňovala ji, očišťovala a dala nové posvěcení.

Procházíš Božími domy a zdobíš je svou krásou a něhou,

nad niž není větší v nebeském prostoru -

Prožíváš blaženost lásky v Boží náruči vždy Ti otevřené,

vždy blízké mírem, spočinutím v Nejvyšším a jediném -

Vynikáš nad všechny nebeské zjevy, ač skromnost z Tebe vyzařuje

do všech stran líbeznou vůní fialek, prostotou sedmikrás -

V Bohu zjevuješ Boží věčně krásnou mladost,

Boží láskyplnost, Boží přesvatou přečistou Duši -

Jsi prostoupena Duchem a s Ním spojena po věky

v mysteriích nejhlubších i v tvůrčích vlnách kosmického činu -

Panno, buď oslavena, buď oslavena!

Matko -

Prožíváš s Otcem hluboký žal nad odloučenými syny,

kteří vstoupili na cesty, kudy se zlo ubírá,

staví kříže a hloubí moře bolestí -

Pracuješ s Otcem ruku v ruce pro zbloudilé syny,

aby znovu nalezli ztracený domov a k němu přilnuli celým srdcem a navždy -

Ujímáš se slabých duší vypadlých z teplé dlaně lásky,

a proto jak nedorostlý ptáček nemohou vlastní silou vzlétnout výš a dál,

jen svým nářkem dávají vědět, že žijí, že jsou -

Zjevuješ posvátná mysteria mateřství Boha,

zavřeného na sedm zámků lidského nevědomí o tajemství života -

Jsi účastna lidského života, spřádání nitek,

jak je ruka Boží vkládá do prostoru Země i duchovního světa -

Můžeš nahlédnout do cest, jimiž se ubíral život Země,

a proto chráníš, bráníš dobro do něj položené,

aby je nesmetl do propasti tento bouřlivý čas -

Matko, buď milována, buď milována!

2

Maria -

Z lásky se vydáváš na nebezpečné cesty,

kde působí pokušitelé a svůdci lidských duší,

abys před nimi duše ochránila, dala jim záštitu jménem svým,

před nímž nedokonalost prchá -

V prosbách se obracíš k Bohu a přimlouváš se

i za velmi provinilé, že naznají dosah zlého,

jako dítě následky hry s ohněm,

že neví, jak přísné a střežené jsou zákony života -

Posíláš andělské posly k nemocným,

aby mírnili utrpení, odňali úzkosti ze smrtelné chvíle,

ovanuli duši Božím dechem naděje a pokoje -

Jsi účastna cest Spasitele, vinoucích se porušeným životem

jak zlatá nit spojující všechno rozdělené

v jednotu lásky, ve spojení božské -

Jsi učitelkou skromnosti a pokory, bez nichž se nelze vrátit k Bohu,

v Kristu spočinout, v Něm žít a rozvíjet se

v krásný květ života v hrozen nejsladší -

Vítězíš v každém zápase, v němž dobro překonává zlé

a láska korunuje dílo nebo mu buduje nejpevnější základny -

Maria, buď pozdravena, buď pozdravena!

další