Boží díkuvzdání

Z hlubiny Země -

Z propasti pádu člověka -

Z krajin nářků a utrpení -

Z cest těžkých, neschůdných jak výstup na skalnaté a strmé hory-

Ze světa neklidu a zmatku -

Ze života zastíněného zlem jak za bouře slunce černým mrakem -

Ze sterých úzkostí a nejistot člověka pozemského -

Ze slabostí a nemocí lidských těl -

Ze zápasů víry s nevěrou, naděje s nedůvěrou a lásky s nenávistí -

Z nevědomosti, do níž je položen celý svět -

Z mnohých obav o cestu času tohoto i budoucího, aby spěla k cíli z celé mysli i citu duše lidské v plné síle slova, která je mu darovaná, do něho vložená Slovem, Otcem slov -

Vysoko zvedáme lidský hlas, na jazyk klademe moc řeči člověka, ústa naplňujeme krásnými, silnými, jemnými a něžnými zvuky, jež nesou harmonii, posvátné ticho, boží, jasně zářivý mír . . .

(Chvíle soustředění, nabírání vnitřní síly, odvahy a schopnosti projevit Bohu úctu, chválu a dík.)

Jsme skloněni před Tebou, Všemohoucí - skloněni před Tebou, Nejvyšší - skloněni před Tebou, Věčný - skloněni před Tebou, Majestáte všech důstojností, vznešeností, velebností, velikostí, všech mocí a sil tajemného bytí i života v širosti i hlubinách vesmíru - před Tebou, Pane nebe i Země, krajin podivuhodných krás a širých jasů ducha - před Tebou, Krásný, Dobrý, Moudrý, Jediný - před Tebou, Bože . . .

Před Tvým Světlem a ve Tvém Světle poklekáme v duchu, skláníme hluboce své čelo, svou tvář.

Klaníme se hluboce, uctivě, až do prachu země, až do dna duše, ke kořenu svého bytí, které vzešly z Tebe a v Tobě jsou.

Nechť naše slovo je před Tebou tichounké jak jemný šelest vánku, slyšitelný jen květům a kráse mlčenlivé přírody.

Nechť je vřelé city, které tryskají z duše v blaženém přijetí i vydání lásky.

Nechť je něžné oddaností srdce.

Nechť je vroucí řečí vyznávající věrnost.

Nechť je naplněno radostí Tvé skutečnosti.

Nechť je poselstvím Zemi a člověku, žes je zachránil, žes je vyvedl ze tmy do světla, uvedl život na prahy míru a pokojného budování Země i malých a velkých hvězd vesmíru.

Nechť naše mluva k Tobě je mocně hučící řekou, přeplněnou sladkými vodami vděčnosti a kořennou vůní dobrořečení Tebe.

Nechť je vodopádem díků, jejichž síla drtí i kámen . . .

Spěj k Tobě, Bože, co je v lidské duši nejkrásnější, jak růže na trní a na každém úhoru květ.

Leť k Tobě myšlenka jasná, lehká jak bílý beránčí obláček, protože modlitbou je od těla oddělená.

Vznášej se jak krásný anděl v prostoru, jak velká hvězda na obloze září, svitem světla Slunce, jasem Měsíce i všemi svícemi na Zemi, které jsou postaveny na oltářích chrámu Světla.

Plyň oceánem nebeského zlata a jím se staň posvěcenou a požehnanou, silnou a krásnou myšlenkou Boha, která je jediná moudrá sestra citu, společným hlasem s ním mluví, uctívá, chválí a velebí, oslavuje na Zemi Boha.

Bože, nechť plynou k Tobě všechny vysoké přečisté vlny slova díkuvzdání, kterými je naše duše zaplavena, když vroucně, tiše a jemně šeptá Tvá svatá, třikrát svatá jména - Bože, Synu, Duchu - Bože všemohoucí, Pane náš.

Plujte, naše city, jak vznosné bílé lodi oceánem prostoru. Plujte rychle jak světelný paprsek, vždyť dlouhá je cesta ze zmatků světa do přístavu uklidnění, potěšení a spojení s nádherným mírem života, s Tebou, Bože - s Tebou . . .

Bože, Ty zpevňuješ břehy a stavíš hráze, když bouřlivé moře života Země sténá a hučí vlnobitím - když cesty se zužují a zarůstají travou, protože málokdo chodí dobrovolnou pokorou a obětí - když umdlévají ruce spravující cesty a rovnající kamení, aby schůdnější byl výstup na hory svatosti - když odcházejí ženci z duchovních polí, protože klasů je málo a není co svazovat do snopů a svážet domů pro radost hospodářů z dobré úrody - když bolí srdce člověka a Tebe nad ním, že život v lásce je na všech stranách ztížený, dobro vytlačeno do koutů, na okraje cest a do vězení s devaterou mříží.

Ty povstáváš, Bože, ve svém majestátu a přicházíš blíž a rychleji k člověku nežli on k Tobě. Tvá blízkost mění tvářnost Země. Tvá ruka sahá do hlubin věcí, zvedá zapomenuté a lidmi odhozené. Člověka odvádí od toho, s čím si hraje, pohrává jak dítě s ostrými noži a břitvami.

Pojď, Bože, nedočkavě Tě čekáme. Tisíce věcí nám leží na dlani, chceme již vědět, co s nimi a kam je dát, aby se z nich vytvořil život nejvyššího ideálu, činnost blahodárná, jakou vyvíjejí synové boží. Dříve však, nežli Tě zavoláme, Ty již čekáš u prahu našich domů, kam chodíváme odpočívat, přemýšlet, modlit se a Tebe prosit, s Tebou začínat den i noc.

Dávno před naším krokem na cestu práce a těžkého bojování s osudem, znějí na onom místě Tvé kroky před naším. Jen proto jdeme dál a dál, že Ty před námi odstraňuješ z cesty trny a velké kameny, házíš je do propasti. My nevíme, jak byly velké, ani kde který z nich stál.

Podáváš steré tiché dobrodiní do našich dlaní. Však je jak nejčistší průzračný vzduch, je jak světelné paprsky, jichž je tak mnoho, že jeden druhý překrývá, a proto nejsou vidět každý zvlášť.

Jako Ty dáváš, člověk ještě neumí dát. To jemné, něžné, křehké, co srdce nosí - cit vděčnosti a vroucích díků - nechť naše myšlenky a slova položí před Tebe a podají Ti všechno jako neviditelný dar . . .

Bože, všechno je Tvé, i člověk, jeho prostor v něm, všechen čas, bolesti i radosti.

Tvé cesty jsou přímé, i ty, jež se vinou v kruhu jara, léta, podzimu a zimy.

Vesmír je Tvůj velebný tvůrčí den, v němž rozvíjíš klubíčka stříbrných i zlatých nití, snuješ z nich osudy člověka.

Každý pohyb se rodí v Tobě a Ty jej posíláš na zkušenou, aby žil bez Tebe a sám se staral kam má jít a co vytvořit na svých cestách v šíř i v dál.

Květiny Tebou líbezně voní, rána jsou Tebou kouzelná, večery tiché jak ptáček v peří, protože Tvá píseň velebnosti života jej kolébá.

Kameny hladíš, laskáš je deštěm - nezapomínáš na to, že jsou.

Travičku světíš jasnou rosou, když ráno pohlédneš na svět - snad slzu z oka svého necháš skanout, že den přináší i umírání lidských těl.

Posíláš spát velmi unavené a každé ráno dáváš moudré rady, kudy a kam jít pro radost i pro bolest.

Zákon kladeš v cestu hmotě, aby šla zvolna a stupňovitou pyramidou k vrcholům činnosti.

Těžkosti přicházejí už předem uhněteny Tvou dovednou, silnou i neskonale něžnou pravicí. Jsou plny Tvých krásných přání i pevné vůle učit člověka zkušenostmi, ze slzí stavět budoucí krásno, z nesnází schodiště do chrámů myšlení, z lásky učinit blahodárnou studnici živých vod, zahradu líbezného snění a krásných toužení . . .

Nalézáme sebe v Tobě, náš Nejvyšší, a Tebe v sobě, Živote krásný, vzácný a nejsladší, prostý bílou sedmikrásou, všední hromádkou kamení.

Tys veliký jako hvězdné nebe, kosmos tajemnými neznámými hlubinami i šíří jdoucí v nekonečno je nejkrásnějším zrcadlením Tebe.

Život je v Tobě a Tys mu dal sebe a nás dal životu. V něm jsme s Tebou spojeni a Tvoji na věky.

Ty všechno své miluješ, Ty všemu svému dáváš své krásné a nejvyšší. Láskou a moudrostí, vůlí a činem jsi podaroval člověka.

V člověku Tebou živém dobrořečíme, klaníme se a uctíváme, chválíme a velebíme Tebe.

Naše díkuvzdání Tobě prostup Zemi, pronikni do kosmického prostoru, pronikni do sídlišť bytostí dobrých, spoj se s moudrostí moudrých, spoj se s láskou láskyplných. Vstup do světla a krásy, zpívej chvalozpěvy s anděli, zvuč v harmonii života s životem, zjasni prostor Země, vytvoř proudy sil a mocí božích odstraňující překážky míru, vytvoř sloup pevnosti a pozvedni světla víry výš, rozhoř je, ať je zjevné, že Země je planetou boží. Zjevuj Zemi duhu smíru a sbratření . . .

Dobrořeč, naše dobrořečení, dobrořeč dobrořečením nejvyšším - zvuč jím tak, až se otřese Země. Chval chválou, která neustále zní.

Děkuj díkuvzdáním, vítěznou hymnou k poctě Vznešeného.

Oslavuj na věky Pána a Boha - Otce, Syna, Ducha - všechno živé, dobré a krásné, všechno milující i milované, boží z Boha, život ze Života - oslavuj Ho člověk, jeho duše i tělo ve zrození i v posledním dechu . . .

Bohu láska - mír všem !

Chvalozpěvy Boží

Zaleťte, myšlenky naše, ze Země až k prahům andělských domovů a zaklepejte tichounce na jejich dveře. Oznamte, že my, bytosti lidské, na Zemi bydlící, voláme všechny ke skutku lásky, že vybízíme je slovem svým . . .

Volání do andělských sfér

Svatí duchové cherubínů a serafínů, rozezvučte zlaté harfy v tichý a krásný zvuk, aby nebeské světy uslyšely jejich hlas, aby všichni andělé boží s námi zapěli chvalozpěvy Bohu nejvyššímu. Připojte se k našim lidským hlasům, které touží oslavovat Boha na výsostech, vzdávat Mu díky a velebit Jej za všechno, co od věků do věků činí.

Vyjděte, svatí boží andělé, ze svých nebeských úkrytů. Vyjděte, všichni dobří pracovníci boží, všichni ochráncové a pomocníci Božího díla lásky. Vyjděte ze všech míst a bydlišť Pánem vám přikázaných, projevte lásku k Bohu a vzdejte s námi chvály díkůčinění.

Nechť vaše hlasy spojené zazní silně a slavně na Zemi i na nebi a zvěstují všemu stvořenému, že se klaníme Bohu Otci, Synu, i Duchu nejvyššímu.

Nechť všichni uslyší naše chvalozpěvy. Nechť poznají, že ctíme svého Boha, Pána i Stvořitele. Zvěstujte radostnou věc, že člověk se k Bohu navrací po daleké pouti svými zemskými životy, aby spojen s ním vytvářel díla lásky a stal se Jeho věrným pomocníkem a služebníkem.

Nechť poznají všichni, že Bůh má již své věrné na Zemi, že jsou Mu oddáni a vždy ochotni ke službě dobra a lásky. Proto zvučte, harfy, zněte, písně, ozývejte se, hlasy modliteb, po celém světě nebeském i zemském k poctě a oslavě Hospodina.

Nechť láska k Bohu utvoří pásku od srdce k srdci, od Země k nebesům, od nebes k Zemi. Nechť nás tato páska spojí ve svatý svazek Bohem posvěcený, požehnaný a láskou Jeho zpečetěný tak, abychom v Bohu všichni jedno byli, jedna svatá veliká rodina boží.

Nechť vyjde z našich chval požehnání celému světu, všem lidem na Zemi i duchům pobloudilým a opozdilým.

Kéž z úst Božích vyplyne Slovo útěšné a láskyplné nám všem, nám, lidem, i vám, andělé pracující bez umdlení v díle určeném. Kéž se všichni posílíme v dobru a utvrdíme v lásce.

Chvála Bohu na výsostech

Otevřete, nebesa, brány své, ať vstoupí naše slovo do nebes,

slovo mluvící o Bohu, Pánu a Stvořiteli našem.

Umlkni, Země, v ruchu svém i v práci své,

aby tvá sféra přijala slovo o Bohu, Pánu a Stvořiteli svém.

Utište se, jazykové lidští, aby nás obklopilo ticho

a slovo o Bohu se silněji mohlo rozezvučet

a bylo slyšitelné po všech končinách Země.

Ztište se, rozbouřené mysli lidské,

aby do vás vstoupit mohlo slovo o Bohu, Pánu a Učiniteli vašem.

Zklidněte se, srdce lidská, nepokojná a zúzkostnělá,

abyste pocítila dotek slova o Bohu, Pánu a Těšiteli svém.

Přistupte k nám, strážní andělé dítek, kteří dlíte na Zemi,

abyste naše slova o Bohu slyšeli a šeptali je do sluchu maličkým,

aby tato slova způsobila v nich zrod myšlenek a citů dobra,

úcty a lásky k Bohu.

Zazni, slovo naše, silně a mocně,

aby prorazilo mraky, bouře i veškerou nepohodu zemskou,

aby Slunce Boží lásky prosvítilo Zemi a proteplilo ji . . .

Bože na výsostech, svatý Pane zástupů,

sestup blíže k nám s hory svatosti své,

kde přebýváš a obhlížíš stvořené dílo své -

sestup, abys uslyšel, co k Tobě voláme a k Tobě mluvíme.

Vyslechni milostivě modlitbu díků a chvály, kterou Ti chceme dát najevo,

že jsme si vědomi velkých činů Tvé lásky a milosrdenství

k nám, lidem pobloudilým.

Nakloň se v onu stranu, kde zazní chvalozpěv náš na jméno Tvé,

na jméno Hospodina, Boha silného, dobrého a milujícího . . .

Hospodine, Bože, voláme k Tobě z hlubin srdce svého.

Pane náš, ctíme Tě a vyzdvihujeme jméno Tvé nade všechno, co milujeme.

Panovníče Hospodine, klaníme se před trůnem Tvým,

neboť jsme poznali dokonalost Tvou;

Ty jsi Bůh náš nejvyšší a jediný, jsi nade vším a ve všem.

Bože náš a Pane, dílo Tvé je tajemství tisíceré, hluboké a věčné;

Kdo pochopí Tebe, kdo vystihne?

Proto jméno Tvé je Bůh tajemný, veliký a silný.

Bože všemohoucí, Ty nade vším panuješ, všechno řídíš a vedeš;

veliká je Tvá moc i síla na nebi i na Zemi.

Bože vševědoucí, vědomí Tvé je nesmírné, široké a vysoké

jako všechno, co Tebou je učiněno;

o všem víš, všechno znáš, všechno chápeš a oceňuješ.

Bože nesmrtelný, jsi od věků do věků, bez počátku i konců;

proto v Tobě je nesmrtelnost naše.

Bože nejsvětější, nedostupné jsou výšiny Tvé, v nichž žiješ skrytě -

viditelný jsi jen v díle svém;

kolkolem, kam jen oko pohlédne, všude je krása, všude zázraky dění;

Tobě velikou úctu vzdáváme.

Bože moudrý, obklopeni věcmi, jež Tebe hlásají, o Tobě svědectví vydávají,

obdivujeme se moudrosti Tvé.

Bože dobrotivý, mnohé věci jsi učinil k našemu užitku i blahu,

takže nestačíme slovy velebit Tebe . . .

Skláníme se před Tebou, Bože nevystihlý,

a uvědomujeme si, jaký jsi:

Bože, jak jsi trpělivý a vyčkávající na všechny,

kteří pošetile bloudí po cestách nepravých a myslí, že k Tobě dojdou.

Bože, jak jsi soucitný,

když dovedeš litovat trpící.

Bože, jak jsi shovívavý,

že nezatracuješ ty, kteří se proviňují.

Bože, jak jsi láskyplný,

když v Kristu se nám zjevuješ a odpouštíš provinění naše.

Bože, jak jsi silný,

když nebesa i Zemi udržuješ a všechno oživuješ.

Chválíme Tě za to, co jsi až dosud učinil

pro nebe i zemi, pro anděle i lidi zemské.

Chválíme Tě za velikou milost Tvou,

s níž jsi přišel a která i nám umožnila dokonalejší duchovní život.

Děkujeme Ti za lásku a péči Tvou,

i za to, že nám bylo umožněno vrátit se do domu Otcovského.

Vyznáváme před nebem i Zemí, před očima všeho stvoření,

že k Tobě jsme se obrátili celým srdcem svým, celou myslí svou

a že jsme nastoupili cestu duchovní lásky.

Vyznáváme, že toužíme po lásce i milosti Tvé,

abychom rychleji kráčeli po cestě k Tobě.

Vyznáváme, že se chceme stát služebníky Tvými

a spolupracovat na díle Tvém.

Děkujeme Ti za to, že jsi dovolil Ježíši Kristu,

aby k nám opět sestoupil a nás oslovil.

Děkujeme Ti, že nás přes Něho omilostňuješ.

Svatý, svatý, svatý Pane zástupů, buď ctěn a milován

od andělů, lidí i ode všech duchů;

slávou Tvou nechť se naplní nebe i Země -

nechť všude je vzdávána chvála Bohu Otci, Synu, i Duchu nejvyššímu.

Bože slávy a velebnosti - chválit tě budeme na věky věků!

Děkovná modlitba Kristu

Ježíši Kriste, milý Spasiteli náš, Pane moudrý a dobrotivý!

Jak těžký sen zdá se nám doba, kdy jsme žili vzdáleni od Tebe, lhostejní k Tvému drahému jménu, Potáceli jsme se sem a tam, jak námi vítr pohrával a jak nás nakláněl podle své síly, podle své libosti, jednou na tu, podruhé na jinou stranu.

Jako květina bez slunce, jako rostlina bez vláhy, jako stromek mladý bez opory, tak duše naše stály v zemském životě. Jednou zmítány bouřemi citů, podruhé žíznivé po vodě duchovního vědění, a posléze propadlé zoufalství nad utrpením svým, k jehož unesení nebylo v duši síly.

Byl to život trpký jak ovoce planého stromu, neboť nikdo na Zemi nedovedl, neuměl ušlechtilým roubem učinit z nás stromy plodné, nesoucí ovoce k užitku člověka i pro zalíbení Božího oka.

Jak mohla tedy naše mysl vydávat pevnou a silnou vůli k dobru, jak mohlo srdce rozkvétat do růží lásky, něhy, soucitu i dobrotivosti, když chodili jsme cestami, kde místo květů kamení se nacházelo, kde dobré, láskyplné slovo bylo jako vzácná cizokrajná květina, pro niž putovat nebylo možno.

Ó, nevědělo srdce naše, že tyto čarokrásné květiny nacházejí se v jeho zahradě, netušila mysl, že skryt je v ní poklad převzácný, poklad vroucí tužby po Bohu, vroucích myšlenek víry a naděje v boha. Nemohli jsme tyto krásy v sobě objevit a s jejich pomocí změnit nitro své v krásnou zahradu, plnou vůně, krásy i světla. Led a sníh je přikryl tak, že žádné ucho lidské nezaslechlo z našich úst ozvěnu niterného tepla lásky.

Chlad vanul tedy z myšlenek, chlad vanul ze slov. A skutky, neozdobené niternou láskou, nezkrášlené touhou dobro dávat, nedovedly náš duchovní život rozehřát, zjasnit, prozářit a proteplit.

Jen plamínek v nitru plápolal, plamínek opravdové upřímné touhy posílit víru svou v Boha a nalézt cestu, která nás k Bohu přivede, která nám umožní poznání jeho díla, Jeho tajemství.

Tento plamínek rozdmychával snahu přinést Bohu malé oběti, úsluhy, modlitby, všechno, čím bychom se mohli Jemu zalíbit a nalézt milost v Jeho očích. Neuměli jsme v sobě rozvinout pravou velikou sílu víry, pravou hlubokou modlitbu, pravou lásku a dobro. Nemohli jsme ani tento veliký niterný přerod našich duší dobře a správně prokonávat, protože nebyli jsme blízko u Tebe, drahý Kriste náš.

Jen Ty máš ten kouzelný klíč v rukou, jímž otvírají se srdce lidská dokořán, jen Ty dáváš milosti nutné a potřebné pro rozvinutí nejvyšší duchovní lásky. Když neměli jsme Tebe nablízku, byli jsme chudými duchovními žebráky, neboť Tvé srdce má poklady, Tvá náruč chová odpočinutí pro lidské duše.

Ten klíč zázračný je Slovo tvé láskyplné a povzbudivé, které do duše padá jako ranní rosa na květinu a působí jak ranní deštíček na mladičké osení. A touto květinou, na niž rosa milosti Tvé padla, a tímto mladičkým osením, zavlaženým deštěm Tvého Slova, jsou naše duše. Uvědomujeme si to v této chvíli, kdy otvíráme Tobě srdce svá, Kriste dobrotivý, a zpovídáme se Tobě ze všech nedokonalostí svých, jimiž jsme byli často i nevědomky naplněni.

Uvědomujeme si, co jsi pro nás učinil, i to, jak velice jsi nás omilostnil, vyznamenal, když uprostřed největší duchovní pokleslosti přistoupil jsi do naší blízkosti a rázem nás učinil bohatými, tak bohatými, že nás závrať jímá. Slovo Tvé jako Slovo starostlivého a pečlivého Otce zaznělo naléhavě, povzbudivě, káralo, napomínalo a upozorňovalo na nebezpečí místa, kde stáli jsme jak nad černou propastí.

Ó, nikdy nesplatíme Tobě velký dluh náš, nikdy nebude dosti díků Tobě za všechno to úžasné omilostnění, za všechny dary, za všechna Slova Tvá, jimiž jsi nás osvítil jak slunce temnou zemi.

Jak nehodni se cítíme před Tebou, vidouce nezměrnou sílu i hloubku lásky Tvé i Tvého milosrdenství a dobrotivosti. Jak zahanbeni jsme tím vším minulým, čím jsme žili do doby Tvého omilostnění a našeho obrácení se k tobě, k Tvému jménu a našemu přimknutí k Tobě.

Avšak Ty tolik rozumíš a tolik chápeš lidské duše, Ty znáš všechny obtíže jejich putování lidskými životy, všechna pokušení a nástrahy nepřítele, že se nepohoršuješ nad žádnou duší. Naopak ke každé se skláníš v soucitu, i když jsou v největší duchovní bídě.

I k nám ses takto sklonil, i nás objal, ač jsme byli velmi nečistí. Proto doufáme, že odpustíš a promineš naše bloudění, naše omyly a dáš nám možnost, abychom Ti mohli nahradit všechny zármutky, které jsme Tobě způsobovali. Za Tvého vedení nebojíme se úkolů a obtíží spočívajících v přeměně nedokonalosti naší v dokonalost a toužíme celým srdcem zasloužit si Tebe, Tvé lásky a Tvé pozornosti k nám.

Víme již, čím se potěšuješ, víme, nad čím se raduješ. Láska naše Tebe oblažuje, a proto lásku svou Tobě cele chceme v životě svém věnovat. Kéž víc a více lásky Tobě dáváme, kéž více k Tobě lneme, kéž život náš je Tvou radostí. Tím chceme projevit svůj vroucí neskonalý dík Tobě.

Kriste, zachraniteli náš a Ochránče, pomocníku a příteli věrný, Otče milující, přijmi naši lásku!

Písně chval

Předzpěv

Pozvedněte se, naše duše, a dejte zazářit světlu svých myšlenek, aby uviděli všichni, že jste povstaly ze své mrákoty a uvědomujete si, že žijete podivuhodným, krásným životem, který vám dal Bůh a Stvořitel váš.

Vyneste city, vyneste myšlenky na perutích víry do oblastí, v nichž věčná radost sídlí, a sneste ji dolů k lidem na Zemi, aby zjasnila jejich život a učinila jej čistším, krásnějším a tím Bohu milejším.

Vyzvedněte se až tam, kde svatý mír má svou vlast a přineste jej lidem až k prahům jejich domovů, aby tam stál jako věrná stráž a ochraňoval je, aby na nich spočinulo požehnání Boží.

Povzneste ducha našeho až tam, kde stojí jeho rodný dům, kde se zrodil jako něžné pachole se zlatým vlasem, zahalen stříbrnou šerpou, a okem, v němž se zrcadlila hvězdná krása i sluneční jas.

Vylejte slova jako proudy vod mocně hučících, aby zazněly ve sluch Boží jako písně velebné.

Proměňte písně své v květiny a sklánějte je k nohám Božím, aby andělé vili z nich věnce a vkládali je do náruče Boží.

Usedněte pak v tichosti na práh svatyně, tam, kde jen prostí žebráčci sedávají. Do rukou vezměte harfu Davidovu, naslouchejte, co v srdci zní, a zpívejte, zpívejte Pánu . . .

1

Hospodine, Pane náš, který jsi vedl lid svůj přes pouště, strmé skály, přes propasti a moře - který jsi Slovem svým je potěšoval, utvrzoval, káral a uvedl do země zaslíbené - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine silný a moudrý, který jsi vyváděl vyvolený lid svůj ze zajetí nepřátel - který jsi jej svou mocí chránil před jejich útoky - který jsi hájil jeho právo i podíly dané mu Tebou jakožto synům svým -který jsi střežil čistotu jeho zbožnosti, aby neutonula v moři kalném a nečistém, ale aby se skvěla jako denice a udávala směry chodcům života v zemských pustinách - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine šlechetný, který jsi uprostřed lidu svého zbudoval stánek, v němž jsi chtěl přebývat s ním jako s přáteli svými  který jsi měl dobré úmysly se svým lidem, chtěje z něho učinit vzorné a nadějné pracovníky na svém díle, vyznavače i vůdce a učitele lidstva veškerého - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine spravedlivý, který jsi tolikrát varoval svůj lid a tolikrát byl zarmucován jeho nepravostmi - který jsi pro spravedlnost svou trpěl, neboť hříchy lidu volaly po trestech a Tys zákonu dostát musel a jej přede všemi obhájit - který jsi spravedlnost svatá, bdící nad vývojem všeho stvoření a střežící řád i dílo budoucnosti - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine bdící v každém čase, který ses dočkal nevděku a přihlížel ke zkáze chrámu svatého Jeruzaléma, kterým nitro lidské je - který jsi do svatých nádob viděl nalévat nečisté vody bratrovražedných citů a zemi zaslíbenou zaplavenou potoky krve - který jsi byl od lidu urážen a nezavrhl jsi jej na věčné časy - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine milující lid svůj i když jeho zaslepenost byla veliká a hnala jej do propasti zkázy - který jsi byl vždy milosrdný k hříšníkům a naslouchal jejich žalným zpěvům, jimiž si vyprošovali Tvé odpuštění - který jsi v časech zlých proroky posílal k útěše lidu nešťastnému - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine kárající svůj lid, když propadl modloslužbě, stavěl oltáře bohům nepravým a zlatu se klaněl - který jsi přísně dohlížel, aby služba Bohu byla obětí Ábelovou, vycházející z čistého srdce a šlechetných úmyslů - který jsi ustavičně přijímal tyto čisté oběti a za ně lidu požehnával - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, berlo judská, o niž se opírali poutníci, když procházeli Tvou svatou zemí, nesouce na ramenou břemena svých životů - který jsi odstraňoval z cesty kameny i hady těm, kdo si byli vědomi podpory, síly i moci Tvé, kterou vládneš na Zemi i na nebi - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine chvějící se o zemi zaslíbenou, v níž rozkvétat měl lidský rod, jejž jsi určil za kořen kmene, z něhož vyjde ratolest nesoucí dřevo kříže - který jsi očišťoval jeho výhonky, šlechtil je a ulamoval suché, ztrouchnivělé větve, aby nekazily zdravé jádro kmene, aby mohl přinášet užitek takový, po jakém Ty jsi prahnul - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine stojící po boku bojovníků, kteří místo mečem opásali se vírou v Tebe, oddaností Tvým věcem i dobrem skutků šlechetných a stavěli čela i srdce proti ranám nepřátel, nesouce tak bolesti svých ran hrdinně, klidně a statečně u vědomí, že se tak děje z Tvé vůle pro blaho a štěstí budoucím - který jsi statečně chránil a dobrotivým žehnal - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine rozmlouvající s lidem svým jako s přáteli, jako s rovnými spolupracovníky na díle, které jen Tobě samému je známé, Jehož Slova nadšeně zvěstovali proroci, neboť oznamovala vždy Tvá přání a sliby, které jsi dával těm, kdo plnili Tvá přikázání - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine věrný těm, kdo Tobě věrnost zachovali, kdo spolupracovali pro blaho lidské duše bez nároků na zásluhy a odměnu - který sis oblíbil srdce čistá, upřímná, toužící po pravdě Tvé, po milosrdenství i po doprovodu Tvém na cestách života - Tobě zpíváme písně chval.

2

Hospodine, žádostivý oběti lásky i skutků veškerého dobra, jež člověk může ze sebe vydat - který jsi sám sebe v oběť dal a příkladem svým nám záříš jako vzor obětavosti, soucitu a milosrdenství ke všem slabým, jejichž kroky bloudí a jsou malátné, neboť síly ducha a duše v nich není a bez Tvé pomoci by zhynuly - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, veliký Vůdče lidu, jenž Tobě milý jest - který jsi jeho nejvyšším Mistrem a Učitelem ve škole, v níž vyučován je jeho duch v moudrého vykonavatele Tvé vůle a Tvého přání - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, Jehož hlas v bázni a obavě slýchán byl těmi, kdo se proviňovali a hřešili jako bezbožníci a svůdci lidu - který jsi vyzdvihoval svatou cestu a cíl života, jímž je návrat v ráj, v dům Tvůj, kde život je jediným zážitkem radosti a blaženosti a kde Tvá přítomnost je viditelná a slyšitelná všem - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, Slovo Boží, které v nitru slyší ten, jenž Tebe miluje a Tobě ustavičně naslouchá v srdci svém - který jsi světlem života i naší nadějí, že nebude opuštěn ten, který Slovo Tvé slyší, jímž se řídí a podle něho život upravuje, maje pevnou víru v Tebe, že jej povedeš nádhernými zahradami ducha - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, svrchovaný Vládče nebe i Země, který nečiníš rozdílů mezi služebníkem a pánem, který poddané a utištěné vyzvedáš a jejich život nade vše oceňuješ - který jsi Pánem, a přece obcuješ se služebníky svými, ujímáš se jejich věcí, hájíš je a pracuješ pro jejich dobro nynější i blaho budoucí - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, Svatý a Nesmrtelný, který pracuješ bez ustání, i když se noc a den střídá - který jsi největším služebníkem a nejobětavějším pracovníkem mezi všemi, kdo mají ruce k práci, mysl k myšlení a srdce k milování - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, přislibující lidu Mesiáše, jenž mu dopomůže k nabytí slávy, cti a dobrého jména, jež obdržel od Tebe na počátku - který jsi sám Mesiášem v Ježíši Kristu, obětujícím se proto, aby synové boží opět dosáhli lásky Otcovy a stanuli po Jeho boku jako dědicové Jeho moudrosti i tvůrčích schopnosti, z nichž vycházet budou příští věky - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, statečný bojovníku bez meče a kopí, Jehož jedinou svatou zbraní je láska, soucit a slitování - který jsi nedostižným vojevůdcem v bitevních polích dobra a zla, neboť Tvé rozhodnutí přináší jistá vítězství dobra tam, kde nadšení pro ně zakotvilo v duši - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, výtečný vychovateli lidských pokolení, z nichž vycházejí budoucí hrdinové práce pro blaho a štěstí všech, kdo žijí na Zemi i na nebi, kdo s Tebou se spojují a ve jménu Tvém se ujímají úkolů, aby dosáhli kýženého cíle, aby se dobro stalo trvalým majetkem veškerenstva - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, mistrný zasvěcovateli do duchovních tajemství, jež odhaluješ těm, kdo mají srdce čistá a Tobě je v pokoře kladou k nohám čekajíce na Tvé Slovo, aby je uvedlo tam, kde Ty sám přebýváš, do světa ducha, kde div divů je a krása krás - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který jsi v Desateru promluvil jako Zákonodárce, jako nejvyšší mluvčí Boží spravedlnosti a ukázal tak člověku východisko z bludiště temností, do nichž ho stahuje hřích a život ve smrtelném těle - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, připravující den soudu podle zákonů, které jsi jako Stvořitel dal, aby dílo bylo udrženo v rovnováze - který svým milosrdenstvím pomáháš nést jejich přísný řád a zjemňuješ je svou láskou i posilou ve chvílích pokušení, kdy duše podléhá a propadá věcem, jež porušují zákon i řád - Tobě zpíváme písně chval.

3

Hospodine, který nasloucháš našim steskům i bědování a neváháš jim vyjít vstříc a štědře i moudře dáváš všechno, čeho se nedostává - který nepřihlížíš k naší nevděčnosti, k našemu přilnutí ke světu a jeho pozlátkům, u nichž se často zastavujeme v domnění, že ony nám dají štěstí života - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který trpělivě vyhlížíš naše duše, až ony zklamány světem rozpomenou se na Tebe - který se raduješ z obrácení hříšníka a vysíláš mu v ústrety anděle své, aby jej přioděli rouchem čistoty a svatosti, aby mohl opět zaujmout místo své, kdysi jím opuštěné - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, napřimovateli našich křivých cest, po nichž kráčíme nevědouce často, že nás odvádějí od Tebe - který jsi milosrdným samaritánem u duše těžce zraněné, když často bez pomoci a povšimnutí světa se nachází jako vyhoštěný žebrák od lidských prahů - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, nakloněný všem, kdo hledají studnice živých vod, které by zahnaly žízeň duše po poznání Tvého tajemství - který odemykáš svatyně své a dáváš do nich nahlédnout čistým nevinným očím člověka, udiveného a zaníceného pro vše, co krásné a Tebou učiněné je - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, neúnavný hledači vyšších, krásnějších a dokonalejších projevů bytí - který v nespočetných tvarech ukazuješ a dokazuješ dovednost své tvůrčí moci a síly, z níž vycházejí podivuhodné obrazy i děje života, nad nimiž žasne každý, kdo dovede se zamýšlet - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který Slunce vysíláš jako laskavého posla tepla a světla, aby prozářilo a zradostnilo Zemi a dalo nám předtuchu o vlasti nebeské, kde nás čeká útulnost rodinného krbu, u něhož milé chvíle se prožívají v teple, jasu a radostné pohodě - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který jako matka naše plenkami nás ovíjíš, plenkami starostlivosti své, abychom zachráněni byli proti nepohodám žití, proti chladu, jenž vane z citů našich lidských bratří, jejichž srdce se dosud nevyhřálo na výsluní Tvé milosti a lásky - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který teplou ruku Otcovskou vkládáš na hlavu těch, kdo navracejí se k Tobě jako Tvoji synové o požehnání prosící - který žehnáš těm, kdo navracejí se jako dítky, jejichž ruce i nohy jsou jemné jako údy nemluvňátek, která nepoznala dosud tvrdé půdy Země, jejího kamení a trní - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který rád žehnáš maličkým, jejichž oči v nebesích ještě tonou, který miluješ čistotu a nevinnost nade vše - který ráj srdce svého otvíráš těm, kdo v srdcích svých tebe nosí a duši svou oblékají do bílých šatů nevěsty, perlami zdobí její šíji a myrtovým věncem čelo - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, Jehož láska je tak nesmírná, že utonou v ní všechny lidské nepravosti a vrátí se nad hladiny jako bílé květiny leknínu, v Jehož srdci se odpočívá jako v hnízdečku peřím vystlaném, kde ptáče snívá o slunci a kráse života v oblacích - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, na Jehož čele sídlí paprsek duhy a míru, který rozklenuješ nad těmi, kteří mají palmu vítězství a jdou se zástupy svatých k Tvému trůnu, aby s anděli zapěli Tobě chvalozpěvy - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který tiše nahlížíš do studánek našich citů a zkoumáš jejich dno, zda čisté praménky v něm vyvěrají - který trpělivě čekáš, až v zahradě naší duše květy vypučí a do krásy se rozvinou - Tobě zpíváme písně chval.

4

Hospodine, Všemohoucí, který jsi stvořil věci viditelné i neviditelné, jež se rozprostírají po široširém vesmíru, kde jsou země krásné i moře hluboká, hory i údolí, světla i stíny, jasnost nadzemská i paprsky duhových krás - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, dobrý Hospodáři náš, který vzděláváš půdu našich duší, aby byla úrodná, aby bez koukolu byla pšenice z ní vyrostlá, aby její klas byl bohatý a užitek z ní stonásobný, aby hladoví, nuzní i všichni potřební měli hojně chlebů, které ducha i duši sytí - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, spojující nebe se Zemí, který něžně, moudře a láskyplně opatruješ pásku, jež spojuje Tě s člověkem a zpevňuješ ji svou svatou vůlí, touhou po člověkově lásce i po spolupráci s ním v pokoji a míru - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který rozdáváš štědře dary své, kdykoli se ozývá hlas vroucí modlitby, kdykoli znějí chvalozpěvy, kdykoli srdce zatouží po milosti Tvé a spěchá do chrámu nitra, aby Tebe pozdravilo a u Tebe nalezlo odpočinek, útěchu i zastání ve svých těžkých bojích s nepřáteli - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, který naplňuješ radostí, pokojem a mírem duše Tobě oddané, který je krmíš jako bílé holubičky ze své ruky zlatým pšeničným zrnem, aby sílila jejich křídla, aby se mohla povznášet až k Tvému trůnu a usedat u Tvých nohou - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, laskavý Utěšiteli v hodinách soužení, který ramenem svým podpíráš malověrné a pomáháš jim budovat hrad víry, aby se stal pevnou tvrzí, v níž bezpečně a jistě ukryje se duše, u níž je dobře a krásně jako v domě, kde matka dítě do kolébky ukládá - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, obklopující se krásou - který krásu vytváříš, ji zdokonaluješ a zušlechťuješ, o kterém mluví krása růží, lilií, pomněnek i líbezná vůně mateřídoušky - o kterém moře zpívá v laškování vlnek i v bouřlivém hukotu - o kterém mluví modrojasná obloha - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, neúnavný Poutníku na vesmírných drahách, Jemuž Slunce i hvězdy jsou domovem - Jemuž lidská srdce jsou kolébkou i místem zasnoubení v mysteriu lásky Ženicha - Jemuž milo je obcovat s maličkými i s těmi, kdo dosáhli stáří života - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, Otče náš, který sídlíš v nebesích a vytváříš zázračná díla veliké krásy, o níž člověk potuchy nemá - který jsi Bohem od věků do věků, Jehož podoba je světlo a barva, zvuk i tvar, Jehož vlastností je dokonalost - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, jenž jsi přijal podobu i jméno Ježíše a tím jako jeden z našich bratří okusil bolesti i hořkosti lidského života - který jsi utajil své Božství pyšným a ukázal je těm, kteří pokorní jsou a mají srdce připravená pro přijetí lásky - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, Sídlo Ducha svatého, Jehož křídla vznášejí se jako široký nekonečný baldachýn mezi nebem a Zemí - který orlím pohledem všechno obzíráš - který něhou holoubátka objímáš všechno stvoření - který dechem lásky a moudrosti všechno oživuješ a zázraky činíš - Tobě zpíváme písně chval.

Hospodine, velebná Koruno svaté Trojice, Jejíž jméno je Vůle, Moudrost a Láska - který jsi nejvyšší, jediný a drahý nám Bůh a Pán - Tobě zpíváme písně chval.

Dozpěv

Jestliže jsi, Hospodine, vyslechl slova písní, jimiž naše srdce Tebe chválila, rci slovem svým andělům, aby přinesli zemi požehnání Tvé, neboť prahneme a voláme po něm, prosíme o ně a toužíme přijmout je z ruky andělů jako překrásný dar Tvůj, jímž Země naše bude vyňata z kletby hříchu a smrti.

Proto skláníme hlavu svou a široce otvíráme srdce svá, aby andělé do nich vložili dar Tvůj, abychom se stali jeho nositeli, strážci a vydavateli všemu lidu země, aby požehnání Tvé přes naše srdce jdoucí bylo největším přínosem míru a pokoje na Zemi, aby láska Tvá byla poznána na Zemi, aby byla oceňována a vyprošována těmi, kdo Tebe již vyznávají, i těmi, kdo ještě stojí mimo milost Tvou.

Svatý, svatý jsi Ty, Hospodine zástupů, svaté je Tvé požehnání, svatý dar Tvých milostí. Budiž pochváleno jméno Tvé i láska Tvá, milost i dobro veškeré. Budiž požehnání Tvé nad námi i s námi, nad Zemí i v celé Zemi!