Kniha modliteb

Modlitba díků

Nejvyšší Duchu, který jsi -

Nejsvětější Živote životů -

Nejskrytější Tajemství, které je v Božství -

Nejčistší Myšlenko ze všech myšlenek -

Největší Dokonalosti všech věků -

Nejjasnější obraze skrytého i zjevného Boha -

Nejmocnější Činiteli vesmíru -

Nejlepší Cesto života prostorem i časem -

Nejmírnější Soudče všech soudů života a světa -

Nejtrpělivější posluchači všech nářků, žalob a proseb člověka -

Nejvlivnější Působiteli v nitru duše -

Nejobětavější Obětníku za blaho všech -

Kriste - Kriste - Kriste - Buď vzdán Ti dík!

Buď vzdán Ti dík!

Nejsvětější Lásko Boha -

Nejbohatší Poklade dobra ve věčnosti -

Nejtišší Pokoro, jakou lze projevit, dát -

Nejhlubší Hlubino pokoje a míru -

Nejzářivější Světlo mystické, navždy jediné, Božské -

Nejkrásnější Kráso v tvaru i v idejích věčné lásky -

Nejvýš mocné Slovo tvůrčí i zákonodárné -

Největší Sílo v bolesti a práci člověka -

Nejvyšší Pane vesmírných životů -

Nejbližší Bože v podobě Syna -

Nejlaskavější Otče náš nebeský -

Nejdražší Matko Božská, věčná a jediná, která jsi -

Kriste - Kriste - Kriste - Buď vzdán Ti dík!

Buď vzdán Ti dík!

Krásný nad všechny zjevující duchovní krásu, život Boha -

Milosrdný nad všechna lidská chápání -

Dobrotivý nad všechny dobrotivé, kteří mají dobro vdechnuto v duši -

Pracovitý nad všechny pilné v práci a činech pro radost, blaho všech -

Statečný nad všechny statečné, kteří jdou neschůdnou cestou dál a dál -

Moudrý nad všechny moudré duchy vesmíru -

Mírný nad všechny nadané mírností jako zvláštní krásou duše -

Věrný nad všechny, kdo kde jsou věrní Pánu a lásce -

Svatý nad všechny, kteří dosahují svatosti svou krásnou, moudrou duší -

Milovaný nad všechny milované srdcem člověka i anděla -

Silný nad všechny, jimž síla je dána jako dar života k činnosti vzácné a ušlechtilé -

Vlídný nad všechny, jimž se zjemnily city a jsou mluvou srdce i rozumu -

Kriste - Kriste - Kriste - Buď vzdán Ti dík!

Buď vzdán Ti dík!

Láskyplný nad všechny, jimž láska je radostnou službou i darem pro všechny -

Upřímný nad všechny, jimž upřímnost vyzařuje z očí i slov jako vzácný drahokam duše -

Skromný nad všechny, jimž skromnost je dána do vínku hned při zrození se do života -

Tichý nad všechny, jimž tichost se stala nejhlubší zbožností, cestou k Bohu i vlastnímu srdci -

Čistý nad všechny, jimž čistota duše je otevřenou náručí Boha -

Milý nad všechny, kteří si získávají všechna srdce vroucí příchylností, jemnou mluvou, slovy lásky -

Oddaný nad všechny, kteří oddanost mají v sobě zakotvenou jako loď v bezpečném přístavu -

Pokojný nad všechny, jimž pokoj je nejvýš drahocenným pokladem života -

Tajemný nad všechny životy skryté, neviditelné okem pozemským -

Vzácný nad všechny vzácnosti, jaké může poznat, chápat a cenit moudrý, ušlechtilý duch -

Blízký nad všechny, kdo jsou člověku jako jemu nejdražší bytosti, duše nejbližší -

Dokonalý nad všechny, jejichž dokonalostí je jedinečný, výlučný Boží Otec -

Kriste - Kriste - Kriste - Buď vzdán Ti dík!

Buď vzdán Ti dík!

Dárče milostí člověku po čas jeho těžké cesty napravením a obnovením božího obrazu v něm -

Zachránče těch, kteří tonou v nešlechetnosti jako loď v mořské bouři -

Učiteli nejvyšší a nejčistší pravdy -

Mistře sestupující ke každému, kdo touží být Tebou veden a zasvěcován do Božích tajemství -

Tvůrče spasení člověka, ponořeného do vln zla a temnoty vědomé i nevědomé -

Průvodče na všech cestách života, směřujících k nejvyšším cílům, k nejskvělejší činnosti i k míru a blahu srdcí -

Vydavateli Nového zákona, který uskuteční jednotu vesmírné lásky -

Obhájče člověka před soudem Božím, kde je žaloba pro jeho pobloudění a viny -

Příteli každého, kdo je člověkem pokojným, dobrým, v Pána doufajícím -

Pravice Boží, která konáš díla krásná, skvělá mocí Tvůrce, účelná a dobrá moudrostí Boha -

Čine tvůrčí - tajemné stvořitelské Slovo -

Pracovníku skrytý a neznámý, avšak všudypřítomný na nebi i na Zemi -

Kriste - Kriste - Kriste - Buď vzdán Ti dík!

Buď vzdán Ti dík!

Vojevůdče v geniálních strategiích dobra, které je v Tobě neporazitelné, nezničitelné, na věky -

Bojovníku, který k obraně míru používáš podivuhodných, zázračných zbraní odpuštění a smíru se všemi nepřáteli pokoje -

Vedoucí Duchu kosmu, který máš hvězdy jako člověk vlastní dlaň, tvář -

Ochránče, který sterými ochrannými křídly obklopuješ člověka jako vzduch Zemi, láska své milované -

Těšiteli sídlící v nitru jako slovo útěšné i povzbudivé, které neustále tiše promlouvá k duši jako rodiče k dítěti -

Služebníku největší a neustálý a všude, kde život je -

Budovateli vesmíru na pevných základech zákonů, na pevných sloupech skutečnosti Boha -

Zjevovateli Božství v Jeho tajuplném obraze mysteria nejvyšší Oběti -

Spasiteli, který jsi skutečností spásy svou nesmírnou láskou milující světce i hříšníka Božsky na věky -

Připravovateli budoucnosti nové cesty člověka s jeho Pánem, Otce se synem -

Obnoviteli života do velikosti a vznešených výšek všude tam, kde se stal malým malostí nevědomého člověka, nízkým jeho nízkým pohledem -

Vítězi nade vším, co člověka zajalo hmotou, světem, tělem, bolestí a smrtí -

Kriste - Kriste - Kriste - Buď vzdán Ti dík!

Buď vzdán Ti dík!

Díkuvzdání

Bože -

Když cesty lásky se zúží a trávou zarostou, protože není těch, kteří dobrovolně chodí pokorou a obětí -

Když umdlévají ruce rovnající lidské cesty, aby schůdnější byl těžký výstup na hory svatosti -

Když odcházejí dělníci z duchovních polí, že je málo klasů, není co vázat do snopů, svážet domů pro užitek i radost z dobré úrody -

Když bolí srdce člověka také nad tím, že život Země je ze všech stran zlem sevřený a dobro vytlačeno do koutečku i posláno do vězení s devaterou mříží -

Když tisíce věcí leží člověku na dlani a on je lidsky ještě nevědomý, bezradný nad nimi a velmi touží vědět, jak z nich má tvořit dobrý osud lidské rodiny, činnost blahodárnou, dílo lásky -

Když Tvou pomoc nedočkavě očekává bolící duše i tělo -

Povstáváš ve své moci a síle, přicházíš k člověku rychleji než on k Tobě, hmotou spoutaný, slabostí těla bezmocný zvlášť tenkrát, když nejvíce touží jít výš a dál.

Tvá blízkost sahá až do hlubiny věcí, vyzvedá skryté poklady zasypané v duši nánosem všednosti nebo odhozené na okraje paměti. Jen proto jde člověk dál a dál, že před ním odstraňuješ kameny z cesty a on netuší, jak byly velké, četné a kde který z nich stál.

Bože, všechno je Tvé - člověk, Země, hvězdy, hodina i sluneční den, cesty přímé, stále stoupající i točící se v kruhu bílé zimy a zelených jar. Každý pohyb se rodí v Tobě, a proto víš, kdy jeho prudkost bolí a leká, kdy tiší bouři a dá hojení ran.

Člověk je tvůrčí den Tvé lásky - nosíš jej v sobě na památku toho jako vzácný vesmírný drahokam.

Všechny květiny Země jen Tebou líbezně voní, rána jsou příchodem slunce kouzelná, večery tiché jak spící pták - protože je za vším skryta Tvá pevná i něžná ruka, všeho se tiše a jemně, avšak silně a mocně dotýká, krajinou příhodnou vede kroky mlčenlivé zvěře, o sousto i lože se jí denně postará.

Kameny hladíš a deštěm je umýváš jak matčina ruka dětskou tvář - travičce posíláš rosné perly podobné slzám; snad jsou to Tvé, které Ti tajně z očí skanou, když se do Země podíváš na hladové děti, na životy, které válka předčasně utíná, na plačící, zarmoucené, nemocemi poraněné, kterých Země tolik má . . .

Sterá dobrodiní posíláš jak záplavu sluneční záře, jejíž paprsky se vzájemně překrývají, že nelze vidět každý z nich zvlášť.

Bože, přijmi za vše díkuvzdání, jaké Ti jen člověk smí a umí dát!

Pane, díkuvzdání provázej Tě na všech Tvých požehnaných cestách!

Chvála Bohu Otci

Vysoko pozvedáme své zraky do neviditelných sídlišť Tvých, Bože všemohoucí, Bože, Otče náš, abychom Tě oslavili slovem chvály, veliké chvály, která hranic nemá, která ze srdcí vychází a stoupá do nekonečna, tam, kde se slunce vznáší prostorami, kde hvězdy plují jako kapénky v nepřehledném oceánu vesmírném.

Vyšli jsme na cesty, které k Tobě vedou vzavše s sebou všechno, čeho naše srdce je plné, všeho, čím mysl překypuje. Naše nitro je plné díků, plné chvály, která jako sladké břímě duši netíží, ale pozvedá ji křídlem nadšení a do rtů vkládá slova radostná, slova, jež stoupají jako vlna, chtějíce dosáhnout nohou Tvých, abys pocítil, abys poznal všechno, co Tobě přináší od nás, od lidí, od duší pochopivších Tebe, Tvou nekonečnou dobrotu, Tvou všemohoucnost.

Bože, Otče, slávy Tvé jsou plná nebesa a dobrodiní Tvého tolik, kolik životů, kolik krásy, kolik lásky, kolik vteřin v času, který je od počátku počátků. Jako kapky oceánů spočítat se nedají, jako písek jeho dna, jako hvězdy na nebi, jako všechny květy, jako lístky trav a myšlenky lidí i jejich kroky za celý život, jako slzy, jako bolesti i radosti života - tak nižádné slovo nevyjádří to, co od Tebe máme, co přinášíš a dáváš našemu životu.

Od té chvíle, kdy jsi pomyslil na naše životy, kdy Slovo Tvé nás učinilo, kdy stanuli jsme před Tebou tváří jako děti Tvé, jako synové a dcery, jako tvorové Tobě podobní nesouce znamení Tvé svatosti, Tvé tvůrčí mocné síly, od doby, kdy ozdobou jsme byli světa Tvého, od času, kdy Ty v nás a my v Tobě přebýváš - neustal déšť dobrodiní Tvých, neustalo zavlažování a napájení každého praménku života, abychom mohli žít, mohli myslet, mohli pracovat.

Bože Otče, Tys to, který nás k životu povolal a dal sílu k němu.

Bože Otče, Tys to, který nás od těch časů provázel po všech cestách, kudy kráčíme, kudy se ubírá naše noha, ať je to cesta radostná či bolestná, cesta krásou nebo ošklivostí, cesta láskou či nenávistí, trním či květy. Neopouštíš nás ani tehdy, když zabloudíme a staneme uprostřed pouště, když mineme ráj a ocitneme se v pekelném ohni, když místo na pevné skále staneme na písčité půdě, která uhýbá a my propadáme zmatkům a hrůzám, nevědouce, co činit ve své nejistotě a pochybách.

Bože Otče, Tys to, který dáváš světlo dnům a nocím čarokrásu hvězd, oblohy, která nás přesvědčuje o nesmírnosti Tvé práce, Tvého díla, která nás činí nepatrným práškem půdy Tvého stvoření.

Bože Otče, Tys to, Jehož ruka v neviditelnu maličké děťátko vkládá do matčiny náruče jako vzácné seménko, jako poupátko růže, jako zrníčko obilné, z něhož vyrůstá bohatý klas, aby nás učil přemýšlet nad tajemstvím života, aby pozvedal a zveleboval lidský rod, všechno jeho pokolení, aby se ono učilo žít a chápat všechno, co život dává v dobrém i zlém.

Bože Otče, Tys to, Jehož láska objímá širé světy, němou tvář zvěře, něžný stvol květu, skálu i moře, v němž tisíce životů čekají na to, až je zavolá Tvůj hlas k vyššímu stupni života, aby se rozšířil počet tvorů žijících v péči Tvé i dobrodiní Tvém, které sílí a obnovuje ustavičně, že není konce života, není konce dění, kdy jsou jen neustálé počátky.

Bože Otče, Tvé oči bdí a obzírají všechno, hledí do minulosti, přítomnosti i budoucnosti, aby nebylo závady, aby všechno bylo spravedlivě děleno, aby bohatství každý den bylo jiné, zajímavější a krásnější, aby vyvýšení jedněch a ponížení druhých nebylo nespravedlivé, aby bylo naopak projevem nejvyšší spravedlnosti a moudrosti, s níž se všechno děje v čase i prostoru vesmírném.

Bože Otče, kudy myšlenky Tvé jdou, kam láska Tvá vkročí, tam jsou krásy a radosti, tam je svět světla, tam životy se rodí, tam je dění, zázrak zázraků tvoření nových věcí, nových cest i projevů žití nových osudů lidského pokolení.

Tvá mysl se stará vždycky, i tehdy, když naše myšlenky stihne v nočním spánku, když srdce naše bezstarostně běží za city, které trvají kratičko, jako den a noc, jaro i zima, jako ptáče sedící dnes tu a zítra tam, jako motýl létající z květiny na květinu. Za nás myslíš, za nás se staráš celý dlouhý čas, abychom jako hravé děti mohli běhat za prchavými dojmy sem a tam, hledat a učit se poznávat cenu života, čerpat poznatky a zkušenosti z nesnází a trápení života a jeho bojů.

Jak dobře je nám v Tvé péči, jak dobře je nám, že jsme děti Tvé, které láskou zahrnuješ, kterým promíjíš jejich bloudění, omyly i bláhovou domněnku, že sami o sobě myslí a pracují, že v jejich rukou spočívají osudy, že v jejich přáních jsou cíle života.

Bezpočtukrát jsi dal a pomohl v čase nouze, kdy ztrácela se světélka víry v Tebe, jsouce zhasínány prudkými vichřicemi myšlenkových proudů, zmatků a nejistot, těžkými zápasy života země. Bezpočtukrát jsi zachraňoval tonoucí a ty, kteří zaběhli za vidinou prchavého štěstí a blaha do tenat zla, do trnitých cest. Zas a zase ruku podáváš, zas a zase měníš ortel trestu v milosrdné poshovění, ochotný stále vyčkávat, až zbloudilí najdou správný směr, až chybující pochopí své omyly a pokorně se připojí k zástupu, kterému Tvé jméno je nejvyšším a jediným cílem života.

A všechno toto nekonečné dobrodiní, které stále nepřetržitým proudem stéká do pramene našeho života, do duše, do mysli i citu, do vědomí, ten neustálý příliv síly nevyčerpatelný, nekončící, v němž koupeme se jako v lázni slunečního tepla a jasu - vyvolává v nás nesmírný pocit vděčnosti, nesmírnou chválu, která jako vlna line se srdcem a stoupá ve Tvůj krásný svět, kde žiješ a trváš jako Bůh a Otec náš.

Vděčně voláme k Tobě:

Bože Otče, chvála tobě, chvála a čest, sláva a velebení Tobě přede vším a nade vším. Od tohoto času po všechny věky věků chval Tě naše ústa, naše srdce, i každá myšlenka Tě pozdravuj.

Chvála Synu

Požehnaný, jenž jsi přišel ve jménu Otcově . . .

Požehnaný, jenž ses ubíral končinami Země žehnaje maličkým . . .

Požehnaný, jenž světem nepoznán přišel jsi pro jeho spásu až do údolí stínů smrti . . .

Synu Boha živého, v Tobě jsme obdrželi nejsvětější Boží dar jako příslib, že opět budeme požívat ovoce ráje, že on se opět stane naším domovem.

Jaká přehluboká propast mezi námi a Bohem, Otcem všemohoucím, jaká nebetyčná hora nepravostí uzavřela cestu do náruče Otcovy. A hle, Ty, Požehnaný, přicházíš, abys mosty zbudoval, abys horu rozdrtil jako zrno hořčičné a přenesl nás tam na druhý břeh, do života andělů.

Přioděn slávou a mocí Boží sestoupils v temný kout vesmíru, abys započal věci neuvěřitelné, abys zachránil to, co hynulo zachváceno nemocí, proti níž léku na Zemi není, nemocí, po níž duch lidský hyne - umírá jak vzácný květ vyňatý z úrodné půdy a zasazený do suchých písčin pouště.

Na čele znamení Beránka, v srdci oheň lásky nezměřitelné, nezvažitelné, vyšel jsi na cesty, kudy kráčely nohy vyhoštěnců z ráje, nohy pobloudilých oveček, kudy tma a smrt chodí ruku v ruce jako rodné sestry přinášející utrpení, úzkost a zmar.

Proč jsi vyšel, svatý, neposkvrněný Synu, na cesty hrozné, na cesty neschůdné, jichž se andělé děsí, na cesty hříšníků lidských do končin zemských, kde pláč je a skřípění zubů, kde tma hmotná pohlcuje světlo Boží a zastírá je, takže je neviditelné, jakoby nebylo? Proč ses ujal zbloudilých, do sítí ďábelských zapadlých nešťastníků, jimž po zákonu Boží spravedlnosti přikázáno bylo trpět a umírat, život prožívat v mukách těla i duše jako pokání za svůj pád?

Kdybychom se Tebe takto ptali a žasli donekonečna nad Tvým šlechetným činem, nad obětí, jíž rovno nebylo a není, přec Ty, kdybys našemu zraku se ukázal, s úsměvem bys srdce svoje odhalil a nám řekl:

Zde, v mém srdci hledejte odpověď, tam, kde láska Otcova se usídlila v celé plnosti, naplňujíc mne touhou po činu oběti, po činu lásky. Jejího nutkání jsem uposlechl a šel tam, kde má pomoc byla nejžádoucnější - k vám, lidem, k vám, kteří jste Otci milí, jejichž odchodu nepřestává želet. Ach, čeho je lásce zatěžko učinit? Není činu, kterého by neučinila, není bolesti, kterou by nepodstoupila, aby přinesla radost těm, které miluje. -

Ó, Ty, Požehnaný, láskou Boží naplněný Boží Synu, jak žasneme nad Tvým skutkem, jak Tě za něj chválíme, jak Ti za něj děkujeme. Jsme nevědomí jako dítě, jež matka musí za ruku vodit, aby nepadlo, bláhoví a neznalí velikých tajemných věcí svého života i příčin toho, proč zde na Zemi musíme žít v trápeních, ač srdce i mysl palčivě touží po radosti, klidu a pokoji, po životě, který je prožitkem krásným a nikoli tísnivým. Proto nedovedeme plně ocenit všechno, co jsi pro nás až dosud učinil a stále činíš - a přece již to málo citu nadšení pro svaté, vysoké a krásné cíle, pro život čistý a bohumilý, naplňuje nás obdivem a vděčností.

Skláníme se v hluboké, přehluboké vděčnosti a ústa naše pronášejí slova chvály na Tebe, na činy Tvé, na Tvou lásku, na statečnost, s níž jsi pil svůj přehořký kalich bolesti na Zemi tehdy, když obklopila Tě plně tma a hrůza Golgoty, tma lidské hříšnosti i hrůza nad ní. Ach, převysoko jsi pozvedl jméno své svými činy, svou láskou, jaké svět dosud nepoznal, jaká jen v Bohu sídlí a jaká sestupuje v srdce Tvé, aby skrze ni svět byl spasen a obnoven.

Požehnané ruce Tvé, které Zemi pozvedly z propasti beznaděje smrti ke vzkříšení života a které rozpaženy na kříži nám upravily místo na nebesích.

Požehnané nohy Tvé, jež zanechaly na Zemi svaté šlépěje, aby se do nich mohly naše nohy položit a najít cestu k ráji.

Požehnané oči Tvé, které v soucitu na Zemi pohlédly a vybraly ji za dějiště neslýchaných divů Božích, jimiž ona je navždy vyznamenána jako místo posvěcené.

Požehnané srdce Tvé, neboť ono krvácelo a trpělo, abychom my, viníci, mohli dosáhnout Božího milosrdenství, aby z nás byla sňata vina i všechno utrpení z ní vyplývající, aby Země se proměnila a stala se místem, bydlištěm svatých, aby se stala královstvím Božím, kde pokoj a milování nejčistší, milování bratrské, sestoupí a učiní život krásným a blaženým.

Požehnaná práce Tvá, kterou jsi na Zemi započal, která zjevuje velikost Boží lásky, její nesmírnou sílu i krásu, její dílo, z něhož nové věky se vyvinou, nové životy, nové cesty a osudy lidí.

Požehnané Slovo Tvé, kterým jsi promluvil na Zemi o Otci našem, jenž v nebesích jest, které nám zjevilo Boží svatou vůli, které naplnilo Písma i zákon novými nadějemi v konečný smír Boha s člověkem, které přineslo poznání velké Boží lásky, i naučení jak žít, pracovat, jak Bohu sloužit a zbavovat se hříšnosti, jak se k Bohu přibližovat v myšlenkách, slovech i skutcích lásky.

Požehnaná oběť Tvá, jíž kříž byl vyznamenán jako jediná cesta k očištění, jediná možnost náhrady a zaplacení dluhů nejtěžších vin lidských, jediné výkupné, jediná spása člověka.

Požehnaná cesta Tvá, kterou jsi nastoupil přijav tělo lidské, neboť ona nás s Bohem spojila a umožnila nám přijímat Boží milosti, proudy živého citu nadšení pro svaté, vysoké a krásné cíle, pro život čistý a dokonalý.

Požehnané dílo Tvé, neboť je to dílo nového věku, Nového zákona, podle něhož se bude řídit život všeho stvoření, v němž nebude vládců a panovníků, v němž bude bratrské soužití a láskyplná snášenlivost, v němž bude mír a pokoj věčný.

Požehnané milosti Tvé, které jsi přinesl do Země, aby se ztišila a počala naslouchat slovům o lásce, aby se vzdala bojů a nastoupila cestu pokoje a míru, aby její obyvatelé se stali vzorem pracovníků čestných, moudrých, šlechetných a obětavých, na něž může Pán spoléhat a pověřovat je nesnadnými význačnými úkoly.

Požehnané všechno, co jsi učinil nám lidem, viníkům, nám marnotratným synům božím, abychom nezahynuli, ale nalezli život věčný, život krásný a radostný v Pánu Bohu svém.

Požehnaný Ty sám mezi vším, přede vším a nade vším, co v Bohu má svůj původ, své bytí, vědomí, svůj úkol ve stvořeném Božím díle - neboť vyvolen jsi za Spasitele světa od věků.

Svatý - svatý - svatý Synu - chvála Tobě na věky. Amen.

Chvála Duchu svatému

Duchu svatý, ploditeli všeho dobra, které je - Země Kristem vykoupená čekala na Tvůj slavný příchod k ní. Apoštolové Kristovi Tě toužebně vyhlíželi, žádajíce posilu pro svůj těžký úkol, který jim nastal mezi národy, mezi lidmi dobrými i zlými.

Zazvučela nebesa a blesk osvítil Zemi. Toto Světlo Tvé otvíralo nebeskou bránu vykoupeným krví Beránka. Za zvuku hromu a za blesku světla v planoucím čistém ohni se zjevila Tvá síla, aby rozžehla v srdcích lidí tisíce jiskérek dobra a šlechetnosti, aby přinesla sílu křesťanským mučedníkům, aby silně a prudce otřásla starými řády, aby zrušila neúprosnost trestu za hřích a přinesla milosrdenství i odpuštění Otce, aby svět přijal učení Ježíšovo, učení lásky, podle něho rovnal své spory, podle něho žil a vzkvétal lidský rod - aby dobro vládlo na Zemi přinášejíc mír a pokoj každému, kdo v srdci Krista spočine.

Od těch časů ještě neumdlela síla Tvá. Jsi všude tam, kde se o Kristovo království bojuje ne mečem, ale láskou a obětí, kde mezi bratřími začíná čistá svatá láska, kde víra se naplňuje skutky oddanosti k Bohu, skutky čistými jako křišťál, v nichž není stínu, a světlo pochopení dobra a lásky v nich září jako cíle věčného snažení a konání člověka.

Před Tebou, v Němž spočinula Boží péče o člověka, o celou Zemi, který jsi Bohem lidu dán, který se nezjevuješ a na díky nečekáš - svatý Dovršiteli díla Kristova - skláníme se v tichém a pokorném obdivu, vyslovujíce vroucí díkučinění a vřelou chválu Tvému dílu, Tvé práci - všemu, čím prospíváš člověku.

Nejdražšímu

Jak nepřehledný oceán jasu a zářivá hvězda Jitřenka - krasavice kosmická - je tajemný, veliký, jediný a svatý Bohočlověk ve jménu Kristus . . .

Jak vůně rajské zahrady, která je neviditelným a největším pokladem, jež Země i vesmír má - je láska Boží vtělená, jež přijala podobu Krista . . .

Jak cesta v nebeském kruhu, která je do nekonečna rozprostřena a vždy znovu začíná a obemyká život zlatým prstencem lásky Boha - je boholidská vazba, pečetěná Obětí Krista . . .

Jak nádherná katedrála vesmírná, jejíž klenbou je nekonečno a hlubiny bezedna, jejímž hlavním sloupem je bytost člověka - je Láska Kristova - Láska věčná . . .

Lásce Páně

Lásko Páně, zvone zlatý - do vesmírné dálky a šíře nekonečně znějí Tvé silné zvuky a je slyšet volání:

Lidé - lidé - pojďte ke mně blíže, všichni - všichni - já nedočkavě na vás čekám v přetichém stánku duší - hluboko, velmi hluboko v duchovním srdci, kam nevstoupí všednost a hřích je pojem neznámý . . .

Lásko Páně - Světlo krásné - zjasni život lidí jak Slunce Zemi. Ze stínů světa k Tobě spěcháme a zvedáme ruce - jdeme prosit Tě o Tvůj dar duchovních citů, jdeme děkovat Ti, neboť Bůh se Tebou a v Tobě člověku sám daroval.

Lásko Páně, velká lásko duší, jež Tě znají a mají Tě v sobě jako jedinečný, vzácný drahokam - jsou ztišeny Tvou přítomností a svatý vnitřní klid je doprovází na všech životních cestách . . .

Oslavení Boží

Z prostoru Země -

Z času, který je -

Z lidského světa neklidu a zmatku -

Ze života zastíněného zlem jak za bouře slunce temným mrakem

Z cest neschůdných jak výstup na strmé skály -

Ze sterých úskalí a nejistot dnů -

Z nevědomosti, do níž je položen člověk -

Ze zápasu víry s nevěrou, naděje s pochybností -

Ze slabostí a nemocí lidských těl -

Z mnohých obav o současnost i budoucnost -

Z hlubiny srdce -

Z vědomí duše -

Vysoko zvedáme lidský hlas, vkládáme do něho moc řeči člověka, naplňujeme ji jasnými, krásnými zvuky, harmonií posvátných souzvuků, z nichž vychází světelná záře a zlaté světlo hvězd . . .

Skloněni před Tebou, Všemohoucí, Nejvyšší, Věčný -

Skloněni před Tvou velebností, vznešeností, velikostí, důstojností, mocí a silou, tajemným bytím, životem vesmíru -

Před Tebou, Pane nebe i Země, podivuhodných krás hvězd i duchovního světla -

Před Tebou, Jediný, Moudrý, Dobrý, Krásný -

Skláníme svou hlavu - čelo - tvář; skláníme se pokorně, uctivě, duší i tělem, celým svým já . . .

V hlubokém sklonění před Tebou duše otvírá svá ústa, aby k Tobě promluvila a řekla:

Pane -

Nechť naše slovo k Tobě je tichounké jak jemný šelest vánku, slyšitelný jen kráse mlčenlivé přírody . . .

Nechť je něžné oddaností našeho srdce . . .

Nechť je vroucí vyznáním věrnosti . . .

Nechť je radostné vědomím Tvé skutečnosti . . .

Nechť je šťastné myšlenkou, žes Láska a Dobro věčné . . .

Nechť je i silným slovem ke všemu živému v Tobě . . .

Nechť je poselstvím poslaným do prostoru, žes zachránil a vedeš život na prahy míru a pokojného budování Země i hvězd . . .

Nechť je mocně hučícím pramenem vod, do nichž je rozlita kořenná vůně chvály . . .

Nechť je vodopádem děkovných myšlenek, jejichž síla drtí kámen, těžkou hlínu odplavuje v dál a rozlévá se do širokých vln za zvučného rytmu . . .

Nechť je vším, co je v lidské duši krásné, lehounké, jak bývá beránčí obláček, sněhová vločka . . .

Nechť plyne vlnami éteru jak vznosná bílá loď, přeplouvající směle i největší oceán a bouřlivé moře . . .

Pane -

Živote jediný, úžasný, krásný a nejdražší, líbezný malou sedmikráskou, prostý hromádkou hlíny a kamení, veliký prostorem vesmíru, bezednou hlubinou Bytí, tajemstvím věčnosti - vzdáváme Ti oslavení a dobrořečíme Ti:

Oslavení Pána pronikni Zemí a prostup hvězdy!

Oslavení Pána vstup tam, kde je světlo a vesmírné krásy!

Oslavení Pána pronikni do paprsků duhy!

Oslavení Pána splyň se zvukovými vlnami!

Oslavení Pána vejdi do sídlišť bytostí dobrých!

Oslavení Pána spoj se s moudrostí moudrých, s láskou láskyplných!

Oslavení Pána vytvoř posvátný řetěz duchovních myšlenek, které mají moc chránit slabé, dát pomoc trpícím!

Oslavení Pána vydej silný duchovní vítr, který smete překážky z cesty k míru dobrých a pokojných srdcí!

Oslavení Pána postav sloup pevnosti všech chrámů víry, naděje a lásky!

Oslavení Pána zjasni obzory Země!

Oslavení Pána pozvedni výše světla na ní už rozžatá, ať je vesmíru zjevno, že Země je planeta boží!

Oslavení Pána uč všechny dobrořečit Pánu . . . !

Dobrořeč Pánu, naše dobrořečení!

Oslav Pána, naše oslavení!

Děkujte Pánu, naše díky!

Slav Pána, všechno živé, dobré a krásné, všechno milující a milované, všechno boží z Boha, život ze Života!

Oslavuj Pána jeho stvoření - nebe, Země, člověk . . .

Bohu láska - mír všem !