Maria, krásný
a čistý vzore lidské duše - jak máme jít za Tebou, my, lidé hříšní, kteří
jsme svou krásu ztratili a nedovedeme si ji vydobýt zpátky? Tys však tak milá a
dobře rozumíš všelikému lidskému trápení. Znáš strasti člověka zde i na
věčnosti. Víš, kam jde, co překonává i co přemáhá.
Ve Tvých
rukou vidíme zářit mnohé dary, které jsi získala za své zásluhy. Tolik jich
máš, že jimi záříš a svítíš do daleka jako hvězda na večerní obloze. Toto
světlo vidí lidé na Zemi i lidé v duchovním světě. Ty stojíš nad obojím vysoko
vyzdvižena, abys připomínala člověku, co má ještě před sebou za velikou práci,
má-li se upravit a zušlechtit tak, aby jeho duše zářila a byla tak krásná, jako
jsi Ty, Maria.
Ale člověk
sám je příliš sláb a nedokáže toho. Potřebuje pomoci, potřebuje posily. A Ty,
Maria, čistá a svatá, můžeš toto všechno dát; můžeš pomoci a můžeš také utěšit.
Ó, prosíme,
snažně Tě prosíme o přímluvu u Otce nebeského za duše žijící mimo náš svět.
Odprošuj Ho za hříšné, nevědomé i marnotratné syny lidské.
Ó, Maria,
útočiště hříšných, oroduj za ně i u Krista.
Svatá
Trojice - Otče, Synu, i Duchu svatý - přijměte naše díkučinění za
všechno, co dobrého dáváte bez ustání člověku. Nechť velebí Vás za to každý
lidský tvor na Zemi i ve vlastech duchovních.
Vroucně
děkujeme za Ježíše Krista, který je nám blízký, takže můžeme k Němu volat bez
ustání ve svých obtížích a tísních.
Buďte
velebeni!
Nechť sláva
Vaše nemá hranic!
Nebe i Země chval
Vás na věky!
Všemohoucí
Bože, Pane nejvýš svatý a dobrotivý, dovol nám, abychom mohli vykonat službu
bratrské lásky, kterou má být pomoženo našemu lidskému spolubratru, jejž volá
Tvá svatá vůle ke vstupu před soudnou stolici. Dovol nám, abychom své hlasy
spojili s prosebným hlasem jeho, aby byl více slyšitelný, aby jej uslyšela Tvá
svatá vůle, která určila chvíli jeho tělesné smrti a která vedla a řídila jeho
osudy na Zemi.
Předstupujeme
jako zástupci našeho odešlého bratra před svatou, nevyzpytatelnou, všemohoucí a
nejvýš moudrou Tvou vůli, abychom vložili i jeho posmrtné osudy do rukou této
svaté vůle, aby ona mohla proměnit jeho smutek v radost, jeho úzkost v klid a
mír, jeho obavy v pokojnou naději.
Prosíme Tě,
abys připojil naše hlasy k hlasům všech, kteří se za něho přimlouvají, i k
hlasům dobrých a šlechetných duchů, kteří lidem pomáhají na Zemi i v oblastech
duchových. Zvláště pak spoj naše hlasy s hlasem orodovnice, svaté Marie, Jejíž
přímluvy jsou záchranou všech hříšníků.
Svatá Maria,
pomocnice božího lidu, prosíme Tě, připoj své orodující přímluvné slovo k
slovům našim a podepři náš skutek lásky. Provoď nás cestou, po níž vstoupil náš
bratr do posmrtného života, aby jej uvedla k cíli. Přispěj, aby naše služba
byla účinná a blahu jeho duše prospěšná, aby dosáhla přízně Boží.
Prosíme vás,
andělé, věrní boží služebníci, dobří strážcové lidského života na Zemi, kteří
jste určeni ke službě láskyplné pomoci a ochrany, vyhledejte našeho spolubratra
(uvést jméno).
Tento náš
spolubratr je volán svatou Boží vůlí k novému životu své duše i ducha a stojí
na prahu tohoto nového života, v němž nemůže již žít v těle, které až dosud
nosil jako nástroj své duše k dorozumění se se světem
hmotným. On prožívá rozličné stavy úzkosti a obav z neznámého světa, kam
vstupuje jeho duše.
Až jej
naleznete mezi odcházejícími z tohoto světa, přispěchejte mu ku pomoci. Sdělte
mu naše pozdravení a účast s jeho osudem. Sdělte mu, že my, jeho lidští
spolubratři, chceme mu přispět v těžké, vážné a významné chvíli jeho života,
kdy přechází do vyšších oblastí duchovních. Sdělte mu, že přicházíme, abychom
svými hlasy podepřeli hlas jeho, aby slova našich modliteb se spojila se slovy
modliteb jeho, aby naše společné prosby byly tak silné, že dojdou ke sluchu
Božímu a vyprosí mu významnou Boží pomoc.
Zprostředkujte
nám toto bratrské spojení a staňte se účastníky služby lásky.
Na kříži
utrpení visí duše má
a jeho hřeby
mne do krve zbodávají.
Tělo mé je
zemdlené a ústa volají po doušku vody,
aby osvěžen
byl jazyk i hrdlo a smyta trpká a slaná vláha slzí,
jež zaplavují
moji tvář.
Ruce mé mne
pálí, jakoby byly přiloženy do ohně
a nohy mne
tíží, jakoby břemeno celého světa na nich spočívalo.
Mysl má je
zarmoucená a myšlenky mé nemají sílu.
Srdce mé je
ke v úzkosti ponořeno, neboť je svírá předtucha smrti.
Duše má pláče
tesknotou nad marností života Země,
nad
prchavostí jeho krás, jeho dojmů, práce i celého jeho snažení.
Duch můj mne
opouští, zanechávaje za sebou palčivou touhu po uniknutí ze spáru
beznaděje i
zoufalství vysoko do radosti, do tepla,
do hřejivé a
útěšné náruče Toho, jenž mne miluje.
Světlo dne mi
pohasíná, neboť oči mé se uzamykají světu;
úzkost ze
slepoty mne tíží.
Ústa má
ztrácejí sílu ke slovu,
neboť ochrnut
je jazyk můj, jenž byl mým pomocníkem;
úzkost z
němoty mne tíží.
Mysl má již
ochabuje,
neboť z ní
odchází síla ducha mého, jenž v ní pracoval;
úzkost z
bezvědomí mne tíží.
Srdce mé se
mi stahuje a svírá, neboť duše se od něho odlučuje,
aby sama již
žila, bez něho, bez jeho slyšitelných tepů;
úzkost z
bolesti mne tíží.
Tělo mé bez
pohnutí leží, neboť z něho prchá život,
jímž jsem žil
na Zemi a jímž jsem myslel, mluvil i cítil;
úzkost z
bezmocnosti mne tíží.
Nade mnou
krouží temné stíny a ke sluchu doléhají hukoty temných vod;
úzkost ze tmy
mne tíží.
Dech
neprochází již tělem mým a já se děsím, že zahynu;
úzkost ze
smrti mne tíží.
I volám k
Tobě, Bože můj:
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a nenech mne
na pospas temnotám, v nichž panuje zloba a smrtelné úzkosti,
aby se
neděsila a nelekala duše má.
aby
nepropadla zoufalství, bědování i nářkům nad svou opuštěností.
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a pomoz mi
vstát, neboť tíha Země mne dosud drtí
a duše má
nemá síly k pozvednutí, aby ji mohla setřást ze svých beder.
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a podej mi
ruku ku pomoci,
abych přemohl
dřímoty, jež duši obestírají,
abych si
uvědomil všechno, co prožívám,
abych neklesl
do spánku, v němž by můj duch zemdlel
a duše
ztratila síly k putování po dalekých cestách, jež ji čekají.
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a pozvedni
mne z prachu země
a dones mě na
andělských perutích před dveře Tvých svatyní.
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a dovol mi
otevřít tyto dveře,
aby má duše
mohla vstoupit na jejich zářivé prahy
a uvidět tam
zástupy svatých, kteří ji předešli do nebeského života.
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a pozvedni
duši mou, aby dobře obstála ve zkouškách,
aby měla sílu
k novému životu a započala jej s důvěrou i nadějí v Tebe,
aby otevřela
svůj zrak a měla sílu ke slovu.
Smiluj se
nade mnou, Pane můj - smiluj se
a vlož mne do
rukou svého Syna,
aby On mi
nový život upravil, jej vedl a řídil,
aby jej
obdařil svou přízní a pomocí,
aby jej
krášlil svou blízkou přítomností a prozářil svým úsměvem,
proteplil
svou láskou a uvedl mne k cíli mé cesty i mého putování,
jímž je Otcovská
náruč Tvá.
Sedm
proseb k soudné stolici Boží
Soudče můj, již
přišel čas, kdy kráčím k místu, jež člověku bylo předpovězeno, kdy kráčím před
Tvou stolici, na niž jsi zasedl, abys mne posoudil -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Soudče můj, až
spatříš knihu mého života, vloženou do Tvých rukou,
až pročteš
její stránky a poznáš, co činil jsem já, bláhový pozemšťan, ve své
nevědomosti,
která mě div nezahubila,
neboť příliš
lpěl jsem na věcech, z nichž vzchází blaho těla -
tu pohrdnout
musíš mnou, že takto jsem svůj život utratil -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Soudče můj, k Tobě
mne přivádí Boží vůle,
abych do
Tvých rukou dal účty ze svého života, jeho skutků, cest,
z jeho
prožívání myšlenkového, z jeho výsledků a práce -
očekávám tuto
chvíli s velkou obavou, neboť jsem si vědom své nepravosti -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Soudče můj, který
zastupuješ zákon Boží, jejž jsem nedovedl dodržet,
jejž jsem
zlehčoval svým pozemským životem
a vydával jej
v nebezpečí rozvratu, pohrdání a tím porušení Božího díla -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Soudče můj, toužím
zaplavit slzami hluboké brázdy,
jež oral otec
v půdě zemské, aby z nich bylo vyplaveno všechno,
co bylo
nedobrou setbou, co jiným škodilo, je rmoutilo
a co i mně
přináší znehodnocení duše i ducha, co sloužilo zlu na Zemi -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Soudče můj, již
zahanben skláním čelo své, neboť jsem si vědom,
že nehoden
jsem před Tím, který mne učinil synem svým -
zahanbuje
mne, že jsem si nevydobyl zpět tento ztracený titul,
že můj Otec
se nemůže ke mně hlásit -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Soudče můj, jenž
budeš soudit všechno, co mnou bylo učiněno na Zemi
a hledat v
zákonech Boží rozsudek i trest pro mne -
prosím Tě z
celé duše své: buď shovívavý ke mně.
Bože svatý,
Bože silný, Bože nesmrtelný -
spas duši mou
a sejmi ji z kříže utrpení.
Milosrdenství
svaté, Milosrdenství silné, Milosrdenství věčné -
do Tvých
rukou vkládám sebe i své osudy.
Dobroto
svatá, Dobroto soucitná, Dobroto Boží -
zavři oči nad
mou nepravostí a dej mi své slitování.
Spravedlnosti
svatá, Spravedlnosti moudrá, Spravedlnosti vševědoucí -
zvaž mne tak,
aby má duše neobdržela těžký trest za své hříchy.
Pokoji svatý,
Pokoji srdce Božího, Pokoji, v němž je smíření -
smiř mne se
vším, co budu prožívat,
zklidni mne
pro chvíle úzkostí a obav z mých osudů, které mne očekávají.
Světlo svaté,
Světlo Kristovo, Světlo objímající nebeské světy -
zasviť mi na
cestu, po níž půjdu na druhém břehu života,
zahřej mi
místečko, kam vkročím, aby mi bylo teplo jak v náruči mateřské,
osviť mi vše,
co v temnotě se skrývá, aby má duše neupadla do hlubin, do vod,
aby ušla
léčkám, neklopýtala přes kamení -
ale došla
jistě na místo svého určení.
Lásko svatá,
Lásko Kristova, Lásko obětavá -
nezklam
naději, kterou do Tebe vložila duše má,
že pro Tebe
jí bude odpuštěno,
že pro Tebe
bude spasena a očištěna od svých vin,
že pro Tebe
bude vzata na milost a vykázáno jí tiché místo v Tvé blízkosti.
Ztiš se,
srdce mé, které dříve zesíleno srdcem těla
prolínalo ses
krví života na Zemi -
ztiš se,
neboť věří duše má, že Bůh ji neopustí.
Ztište se,
myšlenky, jež jste vzdychaly nad mým bědami -
ztište se,
neboť věří duše má, že Bůh nad ní bdí.
Ztište se,
úzkosti, které jste lkaly beznadějnými slovy -
ztište se,
neboť věří duše má, že Bůh promění vás v pokoj a mír.
Ztište se,
obavy a hrůzy, které jste mne bičovaly nejvíce -
ztište se,
neboť věří duše má, že Bůh rozptýlí a rozpustí vás ve Světle svém.
Ztište se,
všechny bolestné city z rozchodu a loučení,
kterými bylo
rozrýváno srdce mé -
ztište se,
neboť věří duše má, že v Bohu najdete útěchu a zapomnění.
Ztište se,
rány palčivé, kterými krvácí duše, a zhojte se -
ztište se,
neboť věří duše má,
že Bůh do vás
vleje balzám a navždy vás odstraní.
Ztište se,
moje zármutky, které jste vyrostly do veliké výše,
protože
opouštím zemský domov na nějž jsem si uvykl -
ztište se,
neboť věří duše má, že Bůh v radosti vás promění.
Jako když
člověk přejde území,
nad nímž
vanou silné vichry a blesky bouře oblohu protínají -
jako když z
prudkých dešťů do suchých míst se přejde -
tak klidno je
v duši mé, neboť víra v Boha ji vyvedla z nebezpečí.
Jako když po
dunivých hromech posledním zvukem ozvěna doznívá -
jako když v
podvečer tichne den a člověk na zápraží vychází
divit se
změnám dne, jež prožívá -
tak ticho je
v duši mé, neboť prosba k Bohu všechno uklidnila a utišila.
Jako když na
Zemi se hlásí první jarní den -
jako když
paprsek sluníčka zahřeje čelo -
tak mírno je v duši mé, neboť naděje v Boha zimu mi zahnala.
Jako když
potůček tichý se vine po zelených lučinách -
jako když
hvězdy na večerní obloze září -
tak pokojno je v duši mé, neboť Bůh se k ní přibližuje.
Jako když
vánek mladé břízy hladí -
jako když
dítě usíná v náručí matky -
tak milo je v
duši mé, neboť Bůh se na mne usmívá.
Jako když na
poli raší jarní obilí -
jako když v
poušti studánka vody kyne -
tak nadějno je v duši mé, neboť doufám v milosrdenství Boží.
Jako když ve
svátečním ránu zvon na věži zvoní -
jako když
dítě matce se rodí -
jako když
duha po bouři se klene -
tak radostno
je v duši mé, neboť Ježíš Kristus jde mi vstříc.
Všemohoucí
Bože, Pane nejvýš svatý a dobrotivý!
Jako jsme s
naším bratrem prosili, i s ním děkujeme za všechno, co dobrého jsi učinil.
Děkujeme Ti, žes nám dovolil pronést prosebná slova, že jsi je vyslechl a
předal do rukou nejpovolanějších, do rukou svaté Vůle. Nechť rozhodne o výši
Tvé přízně, o síle Tvé lásky, o účinnosti Tvé pomoci našemu bratru.
Nechť pak
pomocí Tvou se jeho dobrota rozšíří, nechť Tvou láskou se jeho láska prohloubí,
zjemní a zdokonalí, nechť jeho bolesti a zármutky se Tvým milosrdenstvím ztiší.
Nechť žije
klidně a pokojně na místě, které mu vykážeš, nechť jeho příbytek je blízko u
Tvých svatyní, nechť v něm i s ním přebývá Tvá přízeň a milost.
Nechť vzdává
Tobě věčné díky . . .
Díky Tobě,
Maria, za přispění a podepření našich dobrých snah. Zachovej vždy vzpomínku na
tuto chvíli společné pomoci našemu bratru v jeho těžkých chvílích a obnovuj své
přímluvy za něho . . .
Přijměte
poděkování, dobří andělé, za své prostřednictví. Mějte našeho bratra v paměti a
přispěchejte mu ku pomoci, kdykoli bude potřebí . . .