Přímluva u svaté Panny

Maria, krásný a čistý vzore lidské duše - jak máme jít za Tebou, my, lidé hříšní, kteří jsme svou krásu ztratili a nedovedeme si ji vydobýt zpátky? Tys však tak milá a dobře rozumíš všelikému lidskému trápení. Znáš strasti člověka zde i na věčnosti. Víš, kam jde, co překonává i co přemáhá.

Ve Tvých rukou vidíme zářit mnohé dary, které jsi získala za své zásluhy. Tolik jich máš, že jimi záříš a svítíš do daleka jako hvězda na večerní obloze. Toto světlo vidí lidé na Zemi i lidé v duchovním světě. Ty stojíš nad obojím vysoko vyzdvižena, abys připomínala člověku, co má ještě před sebou za velikou práci, má-li se upravit a zušlechtit tak, aby jeho duše zářila a byla tak krásná, jako jsi Ty, Maria.

Ale člověk sám je příliš sláb a nedokáže toho. Potřebuje pomoci, potřebuje posily. A Ty, Maria, čistá a svatá, můžeš toto všechno dát; můžeš pomoci a můžeš také utěšit.

Ó, prosíme, snažně Tě prosíme o přímluvu u Otce nebeského za duše žijící mimo náš svět. Odprošuj Ho za hříšné, nevědomé i marnotratné syny lidské.

Ó, Maria, útočiště hříšných, oroduj za ně i u Krista.

 

 

Díkučinění

Svatá Trojice - Otče, Synu, i Duchu svatý - přijměte naše díkučinění za všechno, co dobrého dáváte bez ustání člověku. Nechť velebí Vás za to každý lidský tvor na Zemi i ve vlastech duchovních.

Vroucně děkujeme za Ježíše Krista, který je nám blízký, takže můžeme k Němu volat bez ustání ve svých obtížích a tísních.

Buďte velebeni!

Nechť sláva Vaše nemá hranic!

Nebe i Země chval Vás na věky!

 

 

 

Hodinka za zemřelé

 

 Prosba k Bohu

Všemohoucí Bože, Pane nejvýš svatý a dobrotivý, dovol nám, abychom mohli vykonat službu bratrské lásky, kterou má být pomoženo našemu lidskému spolubratru, jejž volá Tvá svatá vůle ke vstupu před soudnou stolici. Dovol nám, abychom své hlasy spojili s prosebným hlasem jeho, aby byl více slyšitelný, aby jej uslyšela Tvá svatá vůle, která určila chvíli jeho tělesné smrti a která vedla a řídila jeho osudy na Zemi.

Předstupujeme jako zástupci našeho odešlého bratra před svatou, nevyzpytatelnou, všemohoucí a nejvýš moudrou Tvou vůli, abychom vložili i jeho posmrtné osudy do rukou této svaté vůle, aby ona mohla proměnit jeho smutek v radost, jeho úzkost v klid a mír, jeho obavy v pokojnou naději.

Prosíme Tě, abys připojil naše hlasy k hlasům všech, kteří se za něho přimlouvají, i k hlasům dobrých a šlechetných duchů, kteří lidem pomáhají na Zemi i v oblastech duchových. Zvláště pak spoj naše hlasy s hlasem orodovnice, svaté Marie, Jejíž přímluvy jsou záchranou všech hříšníků.

 

 

Prosba k Marii

Svatá Maria, pomocnice božího lidu, prosíme Tě, připoj své orodující přímluvné slovo k slovům našim a podepři náš skutek lásky. Provoď nás cestou, po níž vstoupil náš bratr do posmrtného života, aby jej uvedla k cíli. Přispěj, aby naše služba byla účinná a blahu jeho duše prospěšná, aby dosáhla přízně Boží.

 

  

Prosba k andělům

Prosíme vás, andělé, věrní boží služebníci, dobří strážcové lidského života na Zemi, kteří jste určeni ke službě láskyplné pomoci a ochrany, vyhledejte našeho spolubratra (uvést jméno).

Tento náš spolubratr je volán svatou Boží vůlí k novému životu své duše i ducha a stojí na prahu tohoto nového života, v němž nemůže již žít v těle, které až dosud nosil jako nástroj své duše k dorozumění se se světem hmotným. On prožívá rozličné stavy úzkosti a obav z neznámého světa, kam vstupuje jeho duše.

Až jej naleznete mezi odcházejícími z tohoto světa, přispěchejte mu ku pomoci. Sdělte mu naše pozdravení a účast s jeho osudem. Sdělte mu, že my, jeho lidští spolubratři, chceme mu přispět v těžké, vážné a významné chvíli jeho života, kdy přechází do vyšších oblastí duchovních. Sdělte mu, že přicházíme, abychom svými hlasy podepřeli hlas jeho, aby slova našich modliteb se spojila se slovy modliteb jeho, aby naše společné prosby byly tak silné, že dojdou ke sluchu Božímu a vyprosí mu významnou Boží pomoc.

Zprostředkujte nám toto bratrské spojení a staňte se účastníky služby lásky.

 

 

Sedm vzdechů člověka

Na kříži utrpení visí duše má

a jeho hřeby mne do krve zbodávají.

Tělo mé je zemdlené a ústa volají po doušku vody,

aby osvěžen byl jazyk i hrdlo a smyta trpká a slaná vláha slzí,

jež zaplavují moji tvář.

Ruce mé mne pálí, jakoby byly přiloženy do ohně

a nohy mne tíží, jakoby břemeno celého světa na nich spočívalo.

Mysl má je zarmoucená a myšlenky mé nemají sílu.

Srdce mé je ke v úzkosti ponořeno, neboť je svírá předtucha smrti.

Duše má pláče tesknotou nad marností života Země,

nad prchavostí jeho krás, jeho dojmů, práce i celého jeho snažení.

Duch můj mne opouští, zanechávaje za sebou palčivou touhu po uniknutí ze spáru

beznaděje i zoufalství vysoko do radosti, do tepla,

do hřejivé a útěšné náruče Toho, jenž mne miluje.

 

  

Sedm úzkostí

Světlo dne mi pohasíná, neboť oči mé se uzamykají světu;

úzkost ze slepoty mne tíží.

Ústa má ztrácejí sílu ke slovu,

neboť ochrnut je jazyk můj, jenž byl mým pomocníkem;

úzkost z němoty mne tíží.

Mysl má již ochabuje,

neboť z ní odchází síla ducha mého, jenž v ní pracoval;

úzkost z bezvědomí mne tíží.

Srdce mé se mi stahuje a svírá, neboť duše se od něho odlučuje,

aby sama již žila, bez něho, bez jeho slyšitelných tepů;

úzkost z bolesti mne tíží.

Tělo mé bez pohnutí leží, neboť z něho prchá život,

jímž jsem žil na Zemi a jímž jsem myslel, mluvil i cítil;

úzkost z bezmocnosti mne tíží.

Nade mnou krouží temné stíny a ke sluchu doléhají hukoty temných vod;

úzkost ze tmy mne tíží.

Dech neprochází již tělem mým a já se děsím, že zahynu;

úzkost ze smrti mne tíží.

I volám k Tobě, Bože můj:

 

 

Sedm proseb o smilování

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a nenech mne na pospas temnotám, v nichž panuje zloba a smrtelné úzkosti,

aby se neděsila a nelekala duše má.

aby nepropadla zoufalství, bědování i nářkům nad svou opuštěností.

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a pomoz mi vstát, neboť tíha Země mne dosud drtí

a duše má nemá síly k pozvednutí, aby ji mohla setřást ze svých beder.

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a podej mi ruku ku pomoci,

abych přemohl dřímoty, jež duši obestírají,

abych si uvědomil všechno, co prožívám,

abych neklesl do spánku, v němž by můj duch zemdlel

a duše ztratila síly k putování po dalekých cestách, jež ji čekají.

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a pozvedni mne z prachu země

a dones mě na andělských perutích před dveře Tvých svatyní.

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a dovol mi otevřít tyto dveře,

aby má duše mohla vstoupit na jejich zářivé prahy

a uvidět tam zástupy svatých, kteří ji předešli do nebeského života.

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a pozvedni duši mou, aby dobře obstála ve zkouškách,

aby měla sílu k novému životu a započala jej s důvěrou i nadějí v Tebe,

aby otevřela svůj zrak a měla sílu ke slovu.

Smiluj se nade mnou, Pane můj - smiluj se

a vlož mne do rukou svého Syna,

aby On mi nový život upravil, jej vedl a řídil,

aby jej obdařil svou přízní a pomocí,

aby jej krášlil svou blízkou přítomností a prozářil svým úsměvem,

proteplil svou láskou a uvedl mne k cíli mé cesty i mého putování,

jímž je Otcovská náruč Tvá.

 

  

Sedm proseb k soudné stolici Boží

Soudče můj, již přišel čas, kdy kráčím k místu, jež člověku bylo předpovězeno, kdy kráčím před Tvou stolici, na niž jsi zasedl, abys mne posoudil -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

Soudče můj, až spatříš knihu mého života, vloženou do Tvých rukou,

až pročteš její stránky a poznáš, co činil jsem já, bláhový pozemšťan, ve své

nevědomosti, která mě div nezahubila,

neboť příliš lpěl jsem na věcech, z nichž vzchází blaho těla -

tu pohrdnout musíš mnou, že takto jsem svůj život utratil -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

Soudče můj, k Tobě mne přivádí Boží vůle,

abych do Tvých rukou dal účty ze svého života, jeho skutků, cest,

z jeho prožívání myšlenkového, z jeho výsledků a práce -

očekávám tuto chvíli s velkou obavou, neboť jsem si vědom své nepravosti -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

Soudče můj, který zastupuješ zákon Boží, jejž jsem nedovedl dodržet,

jejž jsem zlehčoval svým pozemským životem

a vydával jej v nebezpečí rozvratu, pohrdání a tím porušení Božího díla -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

Soudče můj, toužím zaplavit slzami hluboké brázdy,

jež oral otec v půdě zemské, aby z nich bylo vyplaveno všechno,

co bylo nedobrou setbou, co jiným škodilo, je rmoutilo

a co i mně přináší znehodnocení duše i ducha, co sloužilo zlu na Zemi -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

Soudče můj, již zahanben skláním čelo své, neboť jsem si vědom,

že nehoden jsem před Tím, který mne učinil synem svým -

zahanbuje mne, že jsem si nevydobyl zpět tento ztracený titul,

že můj Otec se nemůže ke mně hlásit -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

Soudče můj, jenž budeš soudit všechno, co mnou bylo učiněno na Zemi

a hledat v zákonech Boží rozsudek i trest pro mne -

prosím Tě z celé duše své: buď shovívavý ke mně.

 

  

Sedm proseb o spasení

Bože svatý, Bože silný, Bože nesmrtelný -

spas duši mou a sejmi ji z kříže utrpení.

Milosrdenství svaté, Milosrdenství silné, Milosrdenství věčné -

do Tvých rukou vkládám sebe i své osudy.

Dobroto svatá, Dobroto soucitná, Dobroto Boží -

zavři oči nad mou nepravostí a dej mi své slitování.

Spravedlnosti svatá, Spravedlnosti moudrá, Spravedlnosti vševědoucí -

zvaž mne tak, aby má duše neobdržela těžký trest za své hříchy.

Pokoji svatý, Pokoji srdce Božího, Pokoji, v němž je smíření -

smiř mne se vším, co budu prožívat,

zklidni mne pro chvíle úzkostí a obav z mých osudů, které mne očekávají.

Světlo svaté, Světlo Kristovo, Světlo objímající nebeské světy -

zasviť mi na cestu, po níž půjdu na druhém břehu života,

zahřej mi místečko, kam vkročím, aby mi bylo teplo jak v náruči mateřské,

osviť mi vše, co v temnotě se skrývá, aby má duše neupadla do hlubin, do vod,

aby ušla léčkám, neklopýtala přes kamení -

ale došla jistě na místo svého určení.

Lásko svatá, Lásko Kristova, Lásko obětavá -

nezklam naději, kterou do Tebe vložila duše má,

že pro Tebe jí bude odpuštěno,

že pro Tebe bude spasena a očištěna od svých vin,

že pro Tebe bude vzata na milost a vykázáno jí tiché místo v Tvé blízkosti.

 

 

Sedmero utišení

Ztiš se, srdce mé, které dříve zesíleno srdcem těla

prolínalo ses krví života na Zemi -

ztiš se, neboť věří duše má, že Bůh ji neopustí.

Ztište se, myšlenky, jež jste vzdychaly nad mým bědami -

ztište se, neboť věří duše má, že Bůh nad ní bdí.

Ztište se, úzkosti, které jste lkaly beznadějnými slovy -

ztište se, neboť věří duše má, že Bůh promění vás v pokoj a mír.

Ztište se, obavy a hrůzy, které jste mne bičovaly nejvíce -

ztište se, neboť věří duše má, že Bůh rozptýlí a rozpustí vás ve Světle svém.

Ztište se, všechny bolestné city z rozchodu a loučení,

kterými bylo rozrýváno srdce mé -

ztište se, neboť věří duše má, že v Bohu najdete útěchu a zapomnění.

Ztište se, rány palčivé, kterými krvácí duše, a zhojte se -

ztište se, neboť věří duše má,

že Bůh do vás vleje balzám a navždy vás odstraní.

Ztište se, moje zármutky, které jste vyrostly do veliké výše,

protože opouštím zemský domov na nějž jsem si uvykl -

ztište se, neboť věří duše má, že Bůh v radosti vás promění.

 

 

Sedm nebeských radostí

Jako když člověk přejde území,

nad nímž vanou silné vichry a blesky bouře oblohu protínají -

jako když z prudkých dešťů do suchých míst se přejde -

tak klidno je v duši mé, neboť víra v Boha ji vyvedla z nebezpečí.

Jako když po dunivých hromech posledním zvukem ozvěna doznívá -

jako když v podvečer tichne den a člověk na zápraží vychází

divit se změnám dne, jež prožívá -

tak ticho je v duši mé, neboť prosba k Bohu všechno uklidnila a utišila.

Jako když na Zemi se hlásí první jarní den -

jako když paprsek sluníčka zahřeje čelo -

tak mírno je v duši mé, neboť naděje v Boha zimu mi zahnala.

Jako když potůček tichý se vine po zelených lučinách -

jako když hvězdy na večerní obloze září -

tak pokojno je v duši mé, neboť Bůh se k ní přibližuje.

Jako když vánek mladé břízy hladí -

jako když dítě usíná v náručí matky -

tak milo je v duši mé, neboť Bůh se na mne usmívá.

Jako když na poli raší jarní obilí -

jako když v poušti studánka vody kyne -

tak nadějno je v duši mé, neboť doufám v milosrdenství Boží.

Jako když ve svátečním ránu zvon na věži zvoní -

jako když dítě matce se rodí -

jako když duha po bouři se klene -

tak radostno je v duši mé, neboť Ježíš Kristus jde mi vstříc.

 

 

Poděkování

Všemohoucí Bože, Pane nejvýš svatý a dobrotivý!

Jako jsme s naším bratrem prosili, i s ním děkujeme za všechno, co dobrého jsi učinil. Děkujeme Ti, žes nám dovolil pronést prosebná slova, že jsi je vyslechl a předal do rukou nejpovolanějších, do rukou svaté Vůle. Nechť rozhodne o výši Tvé přízně, o síle Tvé lásky, o účinnosti Tvé pomoci našemu bratru.

Nechť pak pomocí Tvou se jeho dobrota rozšíří, nechť Tvou láskou se jeho láska prohloubí, zjemní a zdokonalí, nechť jeho bolesti a zármutky se Tvým milosrdenstvím ztiší.

Nechť žije klidně a pokojně na místě, které mu vykážeš, nechť jeho příbytek je blízko u Tvých svatyní, nechť v něm i s ním přebývá Tvá přízeň a milost.

Nechť vzdává Tobě věčné díky . . .

Díky Tobě, Maria, za přispění a podepření našich dobrých snah. Zachovej vždy vzpomínku na tuto chvíli společné pomoci našemu bratru v jeho těžkých chvílích a obnovuj své přímluvy za něho . . .

Přijměte poděkování, dobří andělé, za své prostřednictví. Mějte našeho bratra v paměti a přispěchejte mu ku pomoci, kdykoli bude potřebí . . .