Za pobloudilé a nevěřící

Bože, Otče náš, doufáme a těšíme se, že až skončí doba našeho pobytu zde na Zemi, vezme nás v náruč Tvůj krásný duchovní svět, v němž budeme vnímat Tvou velebnost, moudrost i nesmírnou lásku.

Co však mohou očekávat a na co se těšit nevěřící v Tebe, kteří nemají v sobě naději v onen krásný duchovní svět, ani vnitřní klid a pokoj srdce, plynoucí z lásky k Tobě a z lásky Tvé. Jdou životem bez duchovního cíle, vnitřní útěchy a síly, a proto často bloudí, aniž znají příčiny nesnází i bolestí.

Hluboce litujeme, že ses dosud nedotkl silně jejich ramene, nevedl přímo jejich cestu, aby bylo zastaveno bloudění a náruč Tvá se jim otevřela se vším, co má a duši dává.

Rmoutíme se nad těmito bloudícími nevěrníky, odešlými z Otcovského domu jako synové znevažující hodnoty a božské krásy lidské duše. Nosíme v sobě bolestné otázky, co učiníš, dobrý Otče, s těmito provinilými, hluboce pokleslými, od Tebe tím oddálenými syny. Myslíme na jejich cesty i budoucí osudy s prosbou a přímluvou za ně.

Dovol nám položit jejich stíny potemnělý život do Tvých všemohoucích rukou, Tvé lásce před oči, Tvé moudrosti k prohlédnutí všeho jejich nedobrého, Tvé moci k odstranění zlého. Ty jediný dokonale znáš každý stín na jejich obraze i nejmenší záblesk světla pod temnou barvou.

My však chceme svou prosbou za ně projevit náš bratrský zájem, hluboký soucit s jejich stavem, své přání vidět je k Tobě navrácené, s Tebou vědomě a plně spojené silným a svatým svazkem lásky, a tak znovu posvěcené pro život v Bohu.

Nechť všichni, jichž se dotkne Tvá láska a moudrost, k Tobě se navrátí a v Tobě spočinou jako v nejkrásnějším domě Otcovském, v náruči Matky, v životě Tvém.

Volání Pastýře

Ježíši Kriste, Pastýři tichý, dobrý a trpělivý, prosíme Tě, zavolej hlasem svým duše lidské, Tvé ovce zbloudilé - zavolej je na cesty k pastvinám zeleným, k vodám tichým Tvé lásky. Za Tvým hlasem všichni půjdou, Tvůj pokyn v duši uslyší, a odejdou z míst, kde jim hrozí zkáza. Mnozí na nich nerozhodně postávají lákáni světem, jeho pozlátky, nesprávnými naukami, žijí v omylech i naprosté nevědomosti o duchovním životě.

Přimlouváme se a prosíme za ně, protože se blíží k propastem nového zhroucení duší.

Doufáme pevně ve víře a naději v Tvou lásku a její milosrdenství, v Tvou péči o duše lidské, že přihlédneš k našim prosbám, je vyslyšíš a že Tvé slovo i pomoc Tvá přispěchá v tomto čase nejvyšší nouze a učiní, čeho je třeba: nevědomým sejme roušku duchovní slepoty, viníkům a hříšným dopomůže k pokání a poskytne jim možnost očištění, pyšné zpokorní, rouhavé řeči umlčí, nevěřícím dá jiné myšlení, a ty, kteří už k Tobě spěchají, podepře a posílí, vychová pro lepší život celé lidstvo.

Pastýři tichý, moudrý, laskavý, pas ovce své tak jedinečně,jak jen Ty umíš, a provoď je všemi jejich cestami, do míst připravených pro jejich odpočinek, bezpečí a nebeský mír.

K utišení nenávisti a sváru

Otče náš, nesmírné je Tvé milosrdenství, i když Tě člověk neustále rmoutí a zlými skutky dává příčiny k přísnému souzení. Co máš říci, Otče náš, který znáš čistou krásu, kterou jsi dal člověku, když jsi jej učinil živoucím? Nazval jsi jej synem svým a počal o něj pečovat jako o zřítelnici svého oka. Jak máš snést pohled na porušenost nejmilejšího, který má dnes sotva stín své bývalé krásy. Kde ji však ztratil, kde zanechal čistotu? Zlo mu přineslo zkázu.

Dnes se díváš do Země stínů, kde žijí ti, které jsi tolik miloval. Člověk ztratil duchovní vědomí, nemá zrak, jímž by prohlédl svou sféru a uviděl ji v pravé podobě. Když jeho srdce se naplnilo jedem zla a on vyhnán ze Zemí světla a krásy, blaženosti a radosti, zapomněl na svůj domov v nebesích a v neutěšené Zemi zbudoval si nový domov. Jeho city na čas usnuly, víry zla ho obklopily. Upadl do těžkého spánku duše, v němž zapomněl na sebe sama, na svůj původ i poslání žít láskou.

Jen Tys, Otče, bděl a střežil jeho spánek. Jen Tvá láska budila spáče, když přišla doba vstávání, aby spánkem nezmeškali dobu, kterou jsi určil k jejich novému oživení. Člověk však nerad vstával a probouzel se k práci. Zlenivěl a znetečněl k duchovnímu životu. Bylo mnohdy třeba ospalými tvrdě zatřást, sice by ve svém spánku zcela zemdleli. To všechno jsi činil bez ustání, Otče náš, abys přiměl člověka k povstání ze své mdloby a umožnil mu vrátit se zpět do míst blažených. Bez Tvé pomoci by se člověk tak poskvrnil zlem, že by se nemohl přetvořit znovu v duchovní bytost.

Chceme poznat, dobrý náš Otče, které skutky poskvrňují člověka. Uvědomujeme si, že to jsou pravé opaky lásky: hněv, nenávist, nesvornost a svár.

Nesnesitelně nás bolí poznání, že skutky, na něž tak přísně ukázala Tvá ruka, jsou jako bahnitá tůň kolem nás, že jsou všude, kam oko, myšlenka a cit zaletí. Kdo potěší v této beznaději, kdo podá pomocnou ruku? Kdo může tak učinit? Jen Ty, Otče náš, Otče synů lidských, zbloudilých a marnotratných. Bez konce chceme volat k Tobě, Otče náš, v každé chvíli, stojíme-li uprostřed zlých činů nebo o nich uvažujeme v skrytu svého nitra.

Otče náš, jemně a něžně Tě oslovujeme jako děti, dožadující se Otcovské lásky a po ní toužící. Otče náš, říkáme s důvěrou a nadějí, že láska Tvá přispěchá a znovu otevře náruč svým synům. Spravedlnost Tvá je dokonalá a moudrá, ta nemůže naráz přeměnit bolest v radost. Tvou lásku však prosíme, která v Ježíši Kristu k nám přišla. V ní jsi nám blízký.

Prosíme vroucně, v Kristu nám dej a po Něm pošli milosti, které se dotknou lidských srdcí právě na bolavých místech, nemocných nenávistí a svárem, aby z nich vyšly všechny síly, které vnukají zlé, aby se člověk ztišil a přestal zvedat zbraně, poznal a dokonale chápal příčiny bojů i bolestí svého těla.

Otče náš, kéž naše modlitba sblíží znovu člověka s Tebou. Kéž modlit se bude jednou v pokoji a míru celý lidský rod:

Otče náš, přijď již Tvé království pokoje a lásky. Otče náš, odpusť nám naše viny - i my odpouštíme všem.

Za uzavřené srdce člověka

Dobrotivý Otče, Bože můj, vyprošuji si u Tebe dovolení otevřít uzavřené srdce člověka (uvést jméno) a naplnit je dobrem a láskou, aby i on mohl vstoupit do rodiny Boží, do cesty svatých, do života Ježíše Krista.

Prosím o milost Tvou, aby mé slovo, myšlenka, mé jednání i všechny modlitby za něho věnované, probouzely v něm víru, naději i lásku k Tobě.

Prosím z hlubiny svého srdce: Z moci, síly, moudrosti a lásky své obrať jeho život ke Světlu a ve Světlo.

Dobrotivý Otče můj - vroucí dík, sláva a chvála Tobě na věky.

Modlitba smírná

Bože a Otče můj, mé prosby se k Tobě zvedají jak ruce trpících v mukách těla, v opuštěnosti a hrůze ze smrti, jak ruce hladových, nad nimiž se nikdo neustrnul, aby je podaroval. Jako ten, kdo zmírá nikým neslyšen a neviděn, kdo hladově čeká na dobrá slova i na chléb, na posilu duše i těla, kdo touží nalézt toho, kdo nosí v sobě dobro a soucit s trpícími, jim všude pomáhá - tak volám, hledám a prosím Tebe, veliký, dobrý a soucitný Bože, Pane můj.

Prosím Tebe, protože svět ani člověk nemá nikoho jiného než Tebe ku pomoci a podání něčeho, co potřebuje, bez čeho nemůže být. Volám Tě uprostřed zástupů poutníků na zemských cestách, uprostřed lidu trpícího již netrpělivě i hněvivě, protože Tebe u sebe necítí a Tebe současně i bláhově odmítá, nečiní pokání, ale reptá na všechno, co je mu dáno jako trest za viny nebo nedostatečné naplnění přikázání lásky.

Jsem mezi těmi, kteří nenávidí, víru v Tebe ztrácejí uprostřed chvatu a práce světa. Mezi těmi všemi kráčím těžkou cestou i já, věřící a doufající v Tebe. Poslal jsi mě do Země a mně její život připadá jako cesta očistcem i pekelnými branami. Zlo je po Zemi rozseto jako kamení a hlína po zemském povrchu. Kam šlápnu, vidím kámen, kam se obrátím, vidím nešlechetnost.

Jako lékař se sklání nad chorým a naslouchá tepu srdce, jako matka stojí nad dítětem a hlídá jeho dech a kroky po celý život, tak Ty, Bože a Pane můj, jsi nad člověkem a s člověkem v každém okamžiku života. I v tomto zlém, utrpením naplněném čase se skláníš k lidským srdcím nepokojným a bloudícím, naplněným sterými obavami o život svůj i jejich. My říkáme: Pohleď, Pane, jak lidé trpí, pohleď jak lidé hřeší a jsou nad propastí zkázy své duše. -

Dříve však, než Ti toto řekneme, Ty dávno všechno víš. Nežli my jsme se zarmoutili poznáním člověka, jeho hříšností a utrpením, ty jsi měl smutek v srdci nad lidmi a dříve než my všichni ses staral, aby člověk nesešel úplně z cesty a nepadl na dno propasti, ale nalezl sílu k povstání pod těžkým kamenem tělesného hmotného života.

Dobrotivý, smiluj se zas a zase neopouštěj lid pro jeho zlé skutky a malou víru, pro bezbožnost a hněvy. Zas a zas Tě budu prosit tisícerými prosbami za sebe i za všechny, kdo trpí, hřeší nebo se odvracejí od Tvého jména, nehledají cesty dobra, či jdou tmou nevěry.

Neodváděj nás, prosící, smiřující Tě se světem a lidmi, z místa, kde stojíme u Tvých nohou jako prosebníci, jako přímluvci. Ponech nás u sebe po ten čas, co naše slova znějí, aby každé bylo Tebou vyslechnuto, zváženo a příznivě posouzeno a přidružilo se ke všem slovům přímluvným, prosícím, orodujícím, pronášeným anděli a všemi, kdo znají život lidí, ví o jejich nynější zkáze i jejich budoucím poslání.

Pro milosrdenství Tvé, prosíme Tě, zmírni tresty za viny, za všechno, co se stalo z nevědomosti i ze zlé vůle člověka, aby pokoj mohl vstoupit do naší zemské vlasti.

Pro dobrotivost Tvou, prosíme Tě, zastav vlnu nevěry, jež letí jako dravec nad lidskými dušemi, aby vyrvala jiskru dávající duši vědomí o Tobě a další život po odložení smrtelné schránky.

Pro lásku Tvou, prosíme Tě, podepři klesající duše, aby slova reptání, nevěry nebo hněvu i přímé zloby nepřivedla duše věřící v Tebe do řad hříšníků a bezbožných.

Pro Ježíše Krista, prosíme Tě, odpusť všem viníkům těchto časů na Zemi, aby zkáza její i člověka byla navždy odvrácena.

Modlitba za mír

Bože všemohoucí, volám k Tobě ve svých úzkostech, kdy jsme obklopeni bratrskou nesvorností, vkládající zbraně do rukou bratrů, synů i otců a hrozící zaplavit svět hrůzami a utrpením.

Vím, že Ty, Bože, jsi nejvýš spravedlivý, že tresty, jimiž je lidstvo stíháno, jsou proto, že se neustále proviňuje proti zákonu lásky. Vím též, že naše pokolení vymazává dluhy těžkých provinění minulých pokolení a mnoho vin tíží člověka jako mlýnský kámen, pod nímž je jako pohřbeno dobro a láska, které jsi ty vložil do lidské duše.

Vina se smývá jen utrpením. Proto těžko je před Tebou prosebníkům, kteří znají přísné zákony života, jimiž Tvá spravedlnost upravuje křivé cesty, napřimuje je utrpením, a že ono je nutné člověku, který vydává ze sebe zlo. Avšak Ty jsi také Bohem spravedlivým a v Kristu láskyplným. A toto vědomí dodává smělost našim modlitbám, že se odvažuji vyprošovat na Tobě odpuštění, vymazání dluhů lidského pokolení, že oroduji u Tebe za mír života a světa.

Pokojný, svatý Bože, Ty Milující a Dobrotivý, smiluj se a odpusť těžká provinění. Vyšli znovu bílou holubičku se zelenou ratolestí, pošli k nám paprsek lásky, který učiní ten zázrak, že opadnou vlny nesvornosti a zla a Země se opět zazelená mírem a pokojem, lidská srdce se utiší a naplní láskou.

Všemohoucí Bože, požehnej volajícím po míru a tak naplň jejich slova a činy svým vlivem, který rozklene duhu míru nad celým světem.

Modlitby za Boží usmíření

Vzdechy srdce

Vstoupilo jsem do světa jako ztroskotanec, jehož loď narazila na skaliska a potopila se do vln, který zoufale hledá záchranu, bojuje s příbojem hučících vln i s vichrem, jenž jimi zmítá.

Vstoupilo jsem na Zemi jako pacholátko opouštějící mateřský klín v domnění, že jeho nohy jsou již dost silné k samostatným krokům bez ruky matky, bez jejího dohledu.

Vstoupilo jsem na půdu, která plodí bodláčí, která je pouští, kde kapka vody je vzácná jako Slovo Boží slyšené lidským sluchem, kde hadové chrlí svůj jed na cesty, kudy chodí člověk.

Vstoupilo jsem do oblastí, kde světlo je vzácným hostem, jenž přichází a odchází, kde není možno nalézt ani stopy šlechetnosti, dobré rady a pomoci, kde noc je krátká a den dlouhý pro toho, kdo namáhavě pracuje, kdo počítá minuty utrpení.

Vstoupilo jsem do propasti, kde je pláč a skřípění zubů, kde muka unavují duši k zemdlení, že zapomíná na Boha, že se leká a chvěje bázní před osudy příštích dnů i okamžiků, že se oddává zoufání.

Vstoupilo jsem do života, který mě pojal v chladnou náruč a sevřel mě tak, že vzbudil tíseň a obavu ze smrti, který mě zahrnul šálením a lichotnými řečmi pochlebníků, usilujících potají o mé zkažení.

Vstoupilo jsem do domu, jehož dveře jsou zchátralé a nízké, jehož okna jsou okny vězení, jehož stoly jsou bez pokrmu pro toho, kdo hladoví a žízní po živém chlebu, jejž rozdává Boží ruka . . .

Otče náš -

Vyšly naše duše na úhory, kde oráč se marně namáhá, chtěje vyorat brázdu a zasít Boží Slovo o milování bližního, kde tiché ovečky nenalézají nasycení, aniž se tam rozléhá zpěv pastýře.

Vyšly naše duše na širou pláň, kde člověk je vzdálen od člověka, kde hospodáři střeží svá pole s úzkostlivostí lakomců, uzavírajíce dveře chudým a opuštěným, kde teskní duše, hledající věrné a krásné přátelství.

Vyšly naše duše na pole koňmi udusané, kde zrno nemůže vyrašit, kde úroda čeká na deště, kde se marně namáhají dělníci, neboť přišla zkáza jako Boží trest za nespravedlnost.

Vyšly naše duše mezi lid, který stále ještě čeká Mesiáše, neboť je tvrdý jako kámen, jako led, který se rouhá a klne matkám, že je zrodily do života Země, jenž má podobu kříže.

Vyšly naše duše do zahrady, v níž vichřice vyvrátila stromy, v níž květy sežehl mráz, v níž není místa pro odpočinutí, pro krásu, pro potěšení srdce.

Vyšly naše duše na hranici dobra a zla, kde jsou kruté zápasy, kde utrpení je denním chlebem duše a smrt těla životní jistotou.

Vyšly naše duše na neznámé cesty hledajíce dům, v němž bydlí štěstí a radost života, na cesty mezi horami a skalami, do dravých proudů, jež tekou ze všech stran vždy jako nezdolatelná překážka tomu, jenž se namáhá upravovat cesty ve schůdné, plné zeleně a květů zbožnosti . . .

Žaloby srdce

Žalujeme Tobě, Nejvyšší, bdící nad námi v každé hodině života, neboť my, duše lidské, jsme obtíženy břemeny, pod nimiž klesají, hledajíce podpory, úlevy a vysvobození.

Žalujeme Tobě, Neviditelný, provázející nás životem jako neznámý a nepoznaný, neboť síly statečnosti a víry opustily Tvůj lid a on unaven klesá u Tvých nohou s prosbou o milosrdenství za sebe i za bratry.

Žalujeme Tobě, Všemohoucí, mající moc nad všemi národy, neboť zlo se jich dotýká ze všech stran a chce jim uzmout věci dobré, uložené v nitru lidí Tvou rukou do stříbrných i zlatých schrán.

Žalujeme Tobě, Vševědoucí, obracející zlé v dobré, neboť nouze o duchovní chléb je veliká a hlad vstoupil do příbytků lidských duší jako nevítaný host, nesoucí zbraň a bázeň ze smrti.

Žalujeme Tobě, Spravedlivý, znající osudy všech, neboť žalostno je pohlížet na lidské činy a hříchy, které vedou do zkázy Sodomy a Gomory.

Žalujeme Tobě, Hospodine, varující před neposlušností zákona, neboť války mezi bratřími odsoudily svět k pokání, k trestům odnětí pokoje lidem všem, kteří jsou položeni do zemské kolébky.

Žalujeme Tobě, Panovníče sedící na nejvyšším trůnu, neboť Země se stala výhní nenávisti, jejíž ohně stravují úrody vzešlé ze setby Kristova Slova.

Volání srdce

Voláme k Tobě, Hospodine, jako k Pánu života a smrti - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby.

Voláme k Tobě, Hospodine, jako k Vládci nebe i Země - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby.

Voláme k Tobě, Hospodine, jako ke Stvořiteli člověka - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby.

Voláme k Tobě, Hospodine, jako k našemu Bohu - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby.

Voláme k Tobě, Hospodine, jako ke Tvůrci zákonů - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby.

Voláme k Tobě, Hospodine, jako k Soudci živých i mrtvých - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby.

Voláme k Tobě, Hospodine, jako ke Slovu silnému, velícímu všem národům světa - voláme k Tobě a prosíme: uslyš nás a naše modlitby . . .

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme životy lidí na Zemi, abys pohledem na jejich strasti zmírnil svou přísnost a neodvracel déle od nich svou tvář.

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme lidské namáhání, práci na vzdělávání Země, abys změřil její hodnotu a zmírnil svou přísnost pro lehkomyslné nakládání s ní, pro požitky mamonu, a neodvracel déle od nich svou tvář.

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme lidské zápasy a boje s pokušením zla, které se zmocnilo vlády nad Zemí, abys poznal jejich těžkosti i kruté rány a zmírnil svou přísnost nad slabostmi lidí a neodvracel déle od nich svou tvář.

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme nemoci lidských těl, jež jsou metlou nejvyšší, abys pro jejich bolesti a trýzně zmírnil svou přísnost nad lehkomyslnostmi lidí a neodvracel déle od nich svou tvář.

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme nedostatek dobrých dělníků na vinicích Páně i moudrých učitelů lidu, abys politoval ovce bez pastýře, zmírnil přísnost svou nad malou vírou lidí, a neodvracel déle od nich svou tvář.

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme čisté životy maličkých dětí, abys pro jejich nevinnost zmírnil svou přísnost nad životem lidí žijících ve hněvu, nenávisti i pohoršení, a neodvracel déle od nich svou tvář.

Panovníče Hospodine, Tobě předkládáme dobrá usilování, vycházející od těch, kteří dodržují Tvůj zákon věříce a doufajíce v Tebe, abys pro ně zmírnil svou přísnost nad lidmi, jimž se hmota stala novým Bábelem, a neodvracel déle od nich svou tvář . . .

Za pokojný život Země

Bože všemohoucí, dotkneme-li se myšlenkou života lidstva, díváme-li se do minulosti a poznáváme jeho současný stav, jsme hluboce otřeseni a zarmouceni. Vidíme zmatky a hrůzy bojů, život neklidný a strastiplný, mnoho míst, kde přímo tekla lidská krev.

Lidský život na Zemi se proměnil v kalnou dravou řeku, jejíž hrozná síla deptala srdce a zaplavovala je kameny a jimi zasypala i ta dobrá semínka, která v nepříznivostech vzešla a v duši dorostla v květ dobra, soucitu a lásky. Kalné vody, krví zbarvené, plynuly ze všech stran, odnášely do propasti zapomnění krásu a ušlechtilost lidských duší a ony nemajíce v sobě božských znaků, měnily se ve zpustošené krajiny a tvrdé úhory.

Ty jsi však, Bože všemohoucí, neodstoupil jako Otec od pobloudilých provinilých synů, ale jako Kristus jsi sestoupil až do kalných vod lidství, do jeho smrští, bouří a řečišť naplněných bahnem, nánosem vší duševní zkázy člověka.

Převeliká naděje rozlila svou záři nad temnými vodami a silným světlem osvětlila život člověka. Tvá láska dosahovala závratných výšek i nezměrných hloubek, že mohla člověku i ruku podat a nabídnout ji jako záchranu před potopou kalných vod i jako doprovod na pevný suchý břeh, odkud vede cesta zpět k Tobě.

Nabídl jsi ruku Kristovu, aby jej na tuto cestu vyvedla a chránila a střežila kroky toho, který uslyšev svaté jméno Kristus, napřímí hlavu dosud k zemi skloněnou a se zrakem upřeným na vysoký cíl návratu k Tobě umyje si ruce, krví potřísněné, pokáním i Tvou milostí a odvrátí se od všeho zlého.

Jen v plném vědomí toho, co jsi lidem v Kristu dal, jak jsi jim otevřel k sobě cestu, dovolujeme si znovu a znovu se k Tobě obracet se všemi modlitbami, prosbami a přímluvami. Zvláště to činíme v tomto čase, kdy na Zemi je bouřlivo, těžko a smutno, kdy myšlení lidí je stromem zmítaným vichřicemi zmatků, na jejichž urovnání nestačí slabá vůle člověka.

Prosíme Tě vroucně a úpěnlivě, prosíme Tě celou silou duše své. Prosíme Tě s hlubokou pokorou u vědomí těžkých vin z lidského pobloudění a provinění. Prosíme Tě myšlenkou i slovem:

V soucitné milosrdné lásce Krista vylej svou milost do kalných vod života Země, aby se zčistily a zbavily barvy krve.

Vydej Duchem svatým proudy osvícení, poznání a uvědomění do lidské mysli, rozumu i srdce.

Zažehni oheň nadšení pro dobro, sloužící blahu lidských duší, jejich vývoji k dokonalosti.

Dotkni se svou láskou zanedbaných úhorů srdcí a zalévej je svou milostí, aby v nich už rašila první poupata dobra a vyrostla v květy lásky člověka k člověku.

Svou nejvyšší mocí odvolej od člověka duchy vedoucí jej ke zlému a uzavři jim cestu k němu zpět.

Poskytni možnost očištění v pokání těm, kdo vedli válečné boje a prolévali krev.

Oblévej Zemi velkým Kristovým světlem, aby milovníci temnoty se skryli do svých sídlišť a z nich nevycházeli.

Rozmnož a podepři dobré snahy lidstva, zesiluj hlasy volající po pokojném životě Země.

Vyučuj vládnoucí lidstva a dávající zákony, mající v rukou moc, aby spravovali Zemi v pokoji.

Ulehči svou láskou tíži pozemského života a pomoz dosáhnout vítězství nade vším zlem Země a člověka.

Dej svou pomoc a podporu všem, kteří o pokoj Země usilují, jej hájí a pro něho se obětují, jemu cele slouží.

(Poslední věta se opakuje třikrát:)

Nechť mír a pokoj Ježíše Krista naplní lidská srdce i celou Zemi!

Denní modlitba k zažehnání válečných bojů

Hospodine, Bože, nejvyšší Pane zástupů!

Děkujeme Ti a dobrořečíme, žes vyslal Krista usmířit národy Země, zažehnat války, dát lidstvu mír.

Chvála Tobě na věky!

Prosba za archanděle

Kriste, prosíme Tě, dej svou pomoc archandělům při budování základen jejich činnosti na Zemi i v prostoru sluneční soustavy, aby mohli Zemi plně chránit a střežit, sloužit jí vyšší sférickou energií a duchovní silou. Chraň sídla jejich pomoci Zemi i planetárnímu světu.

Je doba rozvíjení a přetváření člověka, Země, planet do dokonalejších a účelnějších struktur. Tvá pomoc archandělům jim umožní včas a dokonale splnit úkoly jim uložené.

Kriste, lidstvo čeká na svou spásu, žádá si pomoci Tvé i archandělů. Potřebuje duchovní osvícení, sjednocení a univerzální mír všech národů vesmíru.

Požehnej vší činnosti na jeho záchraně . . .

Modlitba národa (v zastoupení)

Vědomí vin:

Kriste, Bože a Otče náš, uvědomujeme si v mysli a ve svém srdci, v plném vědomí člověka, viny své a viny všech, kdo jsou v národě jako lidé, jako bytosti pozemské.

Uvědomujeme si:

Naše cesty se vychýlily z cest Tebou přikázaných životu člověka.

Obešli jsme Tvé domy a dílny lásky, kde vytváříš díla života, sloužíš všem.

Vyhnuli jsme se Tvé svatosti, Tvému dobru a dokonalosti.

Naše osudy se rozběhly na všechny strany jako malé děti za hrou.

Neslyšeli jsme hlas Tvé vůle volající k prožívání vztahů lásky a míru, v tvořivé práci ku blahu a pro krásný svět.

Nedbali jsme, že přikazuješ chodit za bratry pro lásku a vydání lásky jim.

Nemysleli jsme na to, že je dobré, krásné i nutné žít ve společenství, v bratrství a jednotě.

Nevnímali jsme Tvé Slovo laskavé a žehnající, jaké má Otec a Matka k dětem.

Naslouchali jsme hlučným křikům duchů v temnu, povyšujících se nad Tvou tichou a pokornou služebnici - lásku.

Neuznali jsme nutnost věrnosti a oddanosti, a proto jsme lehce a neustále rušili své sliby, úmysly a předsevzetí a víru ztráceli na každém kroku.

Nestřežili jsme pole myšlení, zahrady citů, domy svého srdce, kde má věčně žít láska.

Nežili jsme jako dobří, a tak jsme nyní živi mezi zlými.

Nešetřili jsme životy lidské, ani zvířat, rostlin, stromů, květů, a proto jsme dnes šlapáni tvrdou botou nepřátel.

Nedbali jsme strážců a ochránců v jejich dobré radě, proto oni nás ponechali jít samy cestou z kamení a trní i v nebezpečí úkladů.

Nepoznali jsme Tě, Otče, jak velký jsi v lásce, jak mocný v moudrosti a tvůrčí síle, protože jsme se k Tobě nechovali jako synové, k sobě jako bratři.

Nevíme, žes mezi námi, protože jsme zahleděni do věcí těla a hmoty.

Neuvědomujeme si že jsme dlužni lásku Bohu a dobro lidem, bratrství všem.

Bloudíme ve zmatku a nejistotě, klopýtáme o kořeny své zaslepenosti a nevědomosti.

Nevíme, kde je klid a mír.

Neznáme cesty z utrpení.

Neumíme sloužit a obětovat.

Nechápeme Boží tajemství.

Nerozumíme životu ani sobě.

Mýlíme se na každém kroku.

Máme viny stále se rozmnožující jako plevel v nepěstěném poli, voda za bouří.

Slovo odprosné:

Prosíme za sebe, prosíme za všechny modlitbou prosebnou, odprošující:

Odpusť nám, Bože.

Odpusť nám, Pane.

Odpusť nám, Otče.

Odpusť nám, Duchu svatý.

Odpusť nám, Kriste.

Odpusťte nám, Ježíši a Maria.

Odpusťte nám, všechna svatá Boží Jména, jichž jsme si necenili, nevážili, je nemilovali jako nejdražší a nejvzácnější poklady života.

Odpusťte nám, andělé a strážci našich duší.

Odpusťte nám, pomocníci našeho života.

Odpusťte nám, naši lidští bratři.

Odpusť nám, Země a všechno její stvoření.

Odpusť nám, živote Boha i člověka.

Odprošujeme Boha za celý národ, za celou vlast.

Odprošujeme Pána za lid věřící i nevěřící, bloudící i navrácený ve Světlo a jeho jas.

Odprošujeme Krista za viny všech duší od počátku až po tento čas.

Odpuštění Boha Otce a Pána všemohoucího i Spasitele Ježíše Krista naplň život národa, Kristu vrať celou vlast . . .

Prosby národů

Bože, nejvyšší Otče všech národů, mocný Pane kosmického lidstva i velké rodiny galaxií vesmíru, nejvyšší Vůdče všech národů - buď pozdraven z prahů a bran Země a velký dík buď Tobě vzdán miliardami let formování jí v krásný ráj pozemský - v lidský domov.

Volají k Tobě dějiny národů, volá k Tobě lidská minulost i dnešní bolavý čas. Prosí Tě:

Otevři brány nebes modlitbě národů spěchající k Tobě. Otevři tajné dveře, jimiž k Tobě vcházejí modlitby postěžovat si a požalovat na těžké cesty, na hory překážek, na smrt jdoucí neustále v patách každému tělu země.

Otče náš, slyš nás, slyš! Otevři nám cestu do budoucnosti bez bojů. Jsme Tvoji synové zbloudilí, kteří vyšli do krajin hledat své štěstí, tesknit po životě lásky uprostřed hněvů a bojů o život.

Bože, nejvyšší Otče národů, mocný Pane kosmického lidstva i velké rodiny vesmírných galaxií, sluncí, hvězd, planet a každé hmotné energie- dík bezmezný buď Tobě za miliardy let formování Země v krásný pozemský ráj, v lidský domov a svět. Zdraví Tě ze svých cest, osudů přetěžkých i velkých Tvou pravicí, jíž do nich zasahuješ a obracíš jako noc v den, tmu v jas a svit slunce.

Bože, mocný Pane kosmického lidství, nejvyšší Vůdče národů Země - Bože, Tvůrče vesmírných galaxií, sluncí, hvězd i planet- pokud nebylo Božího zásahu do trestních zákonů, pokud Kristus svou obětí nevydobyl, nedal zákon nový, v němž má první slovo láska a milost odpuštění- úděl těch, kdo ničili životní jsoucno jednoty, nebylo možno změnit; jen ulevit v tísni, jen dát posilu cestou vnitřní, aby každý následkem těžké viny postižený snesl své osudy a vytvořil podmínky pro milost spásy.

Ukončováním věku strastí, v němž trpěli černí i bílí i všichni jiní, nastal den nejvyššího zásahu do těžkých osudů bytostí, který lze nazvat výlučný. Zasahuje do dlouhodobě neměnných situací. Bude-li do nich zasáhnuto aktem milostivým, pak možno se těšit na budoucnost celým lidstvem . . .

Kainovy odprosy

Sedm proseb:

Já, člověk hříšný, bratr nehodný, nelaskavý - já, člověk provinilý na svém bratru - prosím pokorně, snažně, upřímně a toužebně - prosím ve jménu Krista - prosím ve jménu milosrdného Boha:

Bratře můj - ublížil jsem ti - odpusť mi!

Bratře můj - zarmoutil jsem tě - odpusť mi!

Bratře můj - ponížil jsem tě - odpusť mi!

Bratře můj - vyvolával jsem s tebou spory a hněvy - odpusť mi!

Bratře můj - nedal jsem ti, co ti náleželo jako spravedlivý Boží díl - odpusť mi!

Bratře můj - vydal jsem tě nesnázím a strádání - odpusť mi!

Bratře můj - nedal jsem ti lásku a bratrskou péči o tvůj život - odpusť - odpusť - odpusť mi!

Ábelova odpuštění

Bratře můj - odpouštím ti z celé duše své . . .

Bratře můj - odpouštím ti z celé síly své . . .

Bratře můj - odpouštím ti z celého srdce svého . . .

Bratře můj - odpouštím ti celou myslí svou . . .

Bratře můj - odpouštím ti vším, čím mohu vyjádřit své odpuštění . . .

Bratře můj - odpouštím ti, co mne bolelo, tížilo pro tebe a nad tebou . . .

Bratře můj - odpouštím ti s láskou v našem Bohu a v Pánu Ježíši Kristu, Spasiteli tvém . . .