1

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky se zpívá Nejdražšímu, jaký byl, jaký jest,

jaký bude od věků do věků

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky zpívá se srdcem, jež lásku Tvou poznalo,

Tebe - Lásku - započalo zbožňovat, láskou k Tobě žít

a oblékat se jejím světlem, její krásou - ji uznávat za královnu života.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky si jen Ty zasloužíš, jen Ty oceníš,

nad ním se zaraduješ a pro něj lásku světu dáš -

do lásky vložíš celý svět jak do jesliček Ježíška.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky dávno měl zaznít Zemí, aby Tvou lásku odhalil,

vyzvedl ji nad všechny lásky, aby se o ní svět dověděl,

po ní silně zatoužil.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky Tobě člověk dluží od chvíle, kdy se narodil,

kdy začal na lásku myslet, o ní snít, jí si krášlit život

i všechna umění, všechnu vznešenost svých tvůrčích děl.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky je srdce vyznání i přiznání ke všemu čistému,

svatému, krásnému, co je v srdci lidském pro Tebe,

co v srdci Tvém se pro člověka rozvilo v nádhernou růži,

co chce v člověku žít, jím se projevovat a oblažovat celý svět.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky je nejkrásnější dar, jakého jsi hoden jen Ty,

který jsi lásku životu dal, jí srdce naplnil jak pole zrny, zahrady růžemi -

který jsi lásce dal nejpřednější místo,

nazval ji blahem ráje, života okouzlením.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky nejlépe vyjádří, co se v nitru odehrává,

co se v něm rozvíjí v palmový háj,

v zahradu mariánské spanilosti - v květy lilií.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky je zlatou korunou písní, je darem pro krále,

věncem pro nejvznešenější hlavu,

prstenem zasnoubení duše lidské s jejím Miláčkem.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky srdce dojímá a ono padá k Tvým nohám,

aby je objalo a vylilo na ně nádobu alabastrovou

s něžnou nardovou vůní drahé masti,

jež Tobě Maria - duše lidská - věnuje.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěv lásky má Zemi okrášlit, aby se Tobě zalíbila

a Ty ji do náruče vzal, ji utěšil a převychoval,

povýšil na královnu všech zemí, jež ve vesmíru jsou,

na matku, z níž se rodí géniové -

na nevěstu, k níž spěchá svatý Duch, aby ji zastínil

a ona pak počala v sobě nové lidství,

je zrodila a dala Mesiáše vší hmotě pro její vykoupení.

Kriste - pro Tebe, jen pro Tebe zpívám píseň lásky -

neboť zpěvu lásky učili mě serafové,

ti, kteří vidí Tebe tváří v tvář, lásku prožívají v Tvém objetí -

oni řekli: Kristu vše - Kristu lásku největší,

Kristu lásku nejkrásnější, Kristu lásku celá Země dej! -

2

Kriste - dovol mi promluvit o lásce, jež v lidském srdci je dosud

jako prostý květ na horské stráni, jako sedmikrása -

dovol mi ji zvednout ze Země a vložit na nebeské prahy,

aby celé nebe uvidělo, že ona již rozkvetla, zavoněla

a k životu již se hlásí, že je v nitru člověka jako novorozeňátko,

jež bude žít a vyrůstat v přesličnou pannu, jež bude Tobě pro radost,

pro zkrásnění, oblažení lidského života - pro vrcholné jeho prožitky.

Kriste - dovol mi o lásce zpívat tichý vroucí žalm,

jaký se zpívá jen Bohu, který Láska jest -

dovol mi ve zpěvu tom projevit všechno,

co je skryto v hlubinách srdce jako dosud nezhojený lidský stesk

po životě bez utrpení, v němž láska je jako pokrm i vzduch k dýchání,

i příčinou toho, proč člověk žije, proč květ má krásu a holubice křídla,

proč Slunce je teplé, světlo jasné a náruč lásky - veliká srdce blaženost.

Kriste - dovol mi v lásce spočinout na tu chvíli,

kdy s Tebou v nitru hovořím - dovol mi vědomím od světa odejít,

abych zapomněl, že mám hmotné tělo, srdce, které tep svůj zastaví,

oči, jež jsou jak jemnou rouškou přikryté,

aby neviděly Božské tvary a krásy, aby nenahlédly do nebeských sfér,

nepoznaly barvy jemných éterů ani jasnost nad hvězdami -

abych já, člověk, byl nevědomý, a tak si víru, naději i lásku těžce dobýval.

Kriste - dovol mi s láskou se k Tobě přiblížit a říci Ti to,

co lidé Ti dosud neřekli - že srdce lidské se pro Tebe připravuje

a v jeho světničkách se bílí a myje, do váz se kladou květy

a okna otvírají dokořán, aby čerstvý vánek všechno prošuměl a osvěžil,

aby tam bylo tak čisto a milo, že Ty neodoláš,

přijdeš a zůstaneš v něm žít jako Láska,

jež život promění v božský - ve splývání srdcí.

Kriste - dovol mi po lásce ruce vztáhnout až v místa nejvyšší -

dovol mi z ní se těšit, byť jen na tu chvíli, co na ni myslím, o ní rozjímám

a uvědomuji si, že láska je tak krásná, že v Tobě je,

od Tebe plyne do lidského života jako tajný pramen,

od něhož proudí síla pro všechna utrpení -

z něhož se pije doušek každičké radosti,

od něhož je každý laskavý úsměv i rozzáření očí,

klidný tep srdce i všechna statečnost člověka.

Kriste - dovol mi o lásce zpívat zpěvem srdce -

dovol mi vyjádřit její stavy a mluvit o citech,

jež z nitra se derou na jazyk jak libozvučná slova,

jemný šepot, chvějivý tón, něžná píseň skřivánčí -

jako jásot i stesk, vyprávění o vnitřním životu duše -

jako sdělování nejtajnějších hnutí hlubin srdce,

odhalení mysli člověka, který našel Tebe - Boha svého -

který si Tě nade vše zamiloval a pro lásku a s láskou chce žít.

Kriste - dovol mi nad láskou rozjímat a poznat blíže její skryté království,

všechny její taje a hlubiny, její mír i cesty,

po nichž jde s člověkem žít i po nichž se za Tebou ubírá -

na nichž si radostně zpívá, na nichž i zármutkem zapláče a bolestí se svíjí -

na nichž padá a zas a zas se zvedá a jako génij jde

s palmou v ruce k tvůrčím rozmachům, k prosté práci služebnice

i k zabití jako bílá ovečka pro oběť životu, aby byl svatý.

Kriste - dovol mi z lásky k Tobě se vyznat a říci Ti,

že pro Tebe dýchá tělo a každý nerv se zachvívá -

dovol mi z této lásky brát tu čarokrásu chvíle,

v níž se duše v ticho ponoří, svět zapadne za obzor

a Ty vyvstaneš v nitru jako jeden, jediný,

koho člověk má za láskyplného, tichého, skrytého,

a přece tolik, tolik výrazného i silného Přítele, Ochranitele, Těšitele,

Spasitele života - Světlo nejjasnější - Krásu nade vše spanilou.

Kriste - dovol mi pro lásku jít v hlubinu srdce -

dovol mi podívat se, zda vyrostla a rozvila se v růži,

když na Zemi je tak nevlídno a málo lásky u lidí,

když nikdo lásku v zahradě duše nepěstuje,

když o lásce se málo mluví a nikdo duši neříká:

Sázej si a pěstuj, lidská duše, v sobě lásku -

tu nejkrásnější a nejvzácnější květinu - člověče, miluj - miluj! -

Kriste - dovol mi s láskou životem jít a připomínat si každý den,

že tento Božský dar je od Tebe - dovol mi z tohoto daru brát

a dávat v lidská srdce třeba jen po kapičkách jako milé slovo,

pohlazení, potěšení v jeho smutku, pomoc v jeho namáhání

a věrné přátelství i láskyplný cit v čase,

kdy on lásku potřebuje, jí se zušlechťuje, ji hledá a po ní touží,

aby přišla od Tebe i od jiného člověka k jeho srdci.

Kriste - dovol mi na lásku vzpomenout uprostřed času, jenž tolik lidstvo tíží,

že každý člověk je jak nachýlený stromek od silného větru -

dovol mi aspoň v myšlenkách napřímit se, zjasnit čelo,

aby z jasu myšlenek se zjasnila i čela mých bratří,

lidí majících naději v Tvou pomoc,

lidí, jimž rozkvétá v duši zahrada jemné, čisté, svaté dobrotivosti.

Kriste - dovol mi za veškerou lásku Tobě poděkovat,

žes tak moudře všechno zařídil, spravedlivě rozdělil,

všechno dobrým naplnil a Zemi krásně vyzdobil,

láskyplně v Ježíši promluvil a bohatě odměnil toho, kdo miluje,

ke každému se s láskou sklonil a tak mateřsky objal celý, celý vesmír.

3

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb dotkla se skrytých niterných strun

a ony zazvučely v duši jako lásky hlas, jako touhy hlas,

jako hlas nadšení vystoupit nad hmotu do oblastí, v nichž je Láska -

a Láska je Bůh - a Bůh jsi Ty, Kriste -

života mého Oblažovateli, mých dnů radosti jediná!

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb láska se mi zalíbila

ze všech věcí, co jich život má -

láska mne okouzlila svou něžnou čistou krásou,

láska mne vábí jako žíznivého studánka, hladového bílý vonný chléb -

nešťastného vidina dokonalého štěstí.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb pro Tebe chce čistá a krásná být,

Tobě se líbit, u Tebe v blízkosti žít, přidružovat se k bílým holubičkám,

jež živí se z Tvé dlaně, chodit bok po boku s Tebou životem,

od kolébky ke hrobu, od hrobu pak v nový, krásný Tvůj svět.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb cesty lásky jsou nejkrásnější

ze všech cest života, a duše na ně spěchá, touží po nich chodit,

radovat se z jejich krás - ona ví, že jemné city jsou pěšinkami do nebes,

lodičkami, jež doplouvají v tichý přístav niterného míru,

že jsou světlem na posmrtných cestách, pojítkem člověka s Tebou,

byť on pro své hrubé tělo neviděl Tebe,

neměl tušení o Tobě, žes skutečný, živý Bůh.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb z lásky prýští duši tolik radostí,

krásy, a blaho do ní vstupuje, tolik svatostí se vloží v duši

a tolik lásky Tvé je za ni odměnou -

že mohu být tím nejbohatším tvorem, co jich Země má.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb láska je počátkem

božského života ve mně, znamením, že Ty ses v duši narodil

a ona se stala Betlémem s jesličkami, Marií, jež zrodila Ježíše

a stala se Mu Matkou, že prožila svaté mysterium.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb ona se vzpíná po nejsladším ovoci,

jaké Boží zahrada má - ó, jak ráda by trhala v ní ty nejpěknější růže

a v ní si hrála jako malé děcko, naslouchala písním andělů,

v ní přebývala jako sestra svatých panen -

a toto všechno láska duši dá jako dar nebes, až přijde vytoužená chvíle.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb pro zrození lásky v lidském srdci

Tys prožil v Zemi Golgotu, Tys pro tento krásný šat lidských duší

šel až do pekel, abys jej zase duším vrátil jako roucho andělské,

aby se podobaly něžným serafínům,

kteří jsou Tvé lásky věrným obrazem i skvělým nástrojem.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb naplnění Tvého přání

je jí tou nejsvětější povinností - a Ty si přeješ,

aby člověk všechno kolem sebe miloval, lásku Bohu dal -

Tys jí postavil v životě nejvyšší trůn,

aby ji každý tvor ctil a zbožňoval.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb chtěla by lásku

celému světu v život položit, aby se nad Zemí naráz rozbřeskl nový den

bez bolestí rodiček a pláče novorozeňátek, bez hromů, blesků

a zbraní k zabití těl, bez trní na růžích, bez nevěry v Tebe.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb ona je ten překrásný diadém,

jenž z ní činí svatou kněžku, strážkyni ohně -

jenž je teplem, světlem Boží rodiny roztroušené ve vesmíru

i shromážděné u stolu, kam přicházíváš k svatým večeřím.

Kriste - v lásku obléká se duše má - neb láskyplnost je božský šat,

v němž možno vstoupit před Tebe - a duše nemá jiného přání,

než se k Tobě přiblížit a na klín Ti složit lidské žaly,

abys je potěžkal, zmenšil jejich tíhu

a lidským srdcím dal ztišení, slabé víře zpevnění, naději pevnou kotvu -

lidské lásce pak křídla, aby vzlétla k lásce Tvé a s ní se spojila na věky.

4

Kriste - zpěv lásky k Tobě zazněl na Zemi a andělé se podivili -

jaká to nová struna zazvučela v srdci lidském,

jaká se to ozvala slova na lidských rtech,

jež dosud mluvila tak lhostejně a chladně; i říká jim zpěv lásky:

Nedivte se, andělé, nežasněte, že láska na Zemi mluví -

ona proto mluví, že promluvila Láska Boží, Kristus náš, že On již volá:

Miluji vás, lidé - miluji tě, duše lidská - opětuj lásku mou! 

Kriste - zpěv lásky k Tobě vzhůru až ke hvězdám letí -

až tam, kde je andělský svět, aby tam vydal svědectví,

že Země je Tobě zaslíbena, a ti, kdo na ní žijí, již o tom vědí,

radují se z toho, chvalozpěvy zpívají a volají:

Kristus přichází, Kristus jde s láskou svou lásku Zemi dát -

Kristus Světlo světu přináší. 

Kriste - zpěv lásky Tobě srdce lidské zpívá tou nejjemnější melodií,

tichým a přece zvučným tónem, slovem, jež se šeptá v sluch,

neboť mluví o věcech posvátných, o citech,

které jsou v hlubinách nitra utajeny a člověk o nich ví

jen když je nejvíc dojatý, nejvýš rozechvělý, nejšťastnější láskou svou

i láskou Toho, Jemuž srdce patří - láskou Ježíše Krista.

Kriste - zpěv lásky Tobě myšlenka lidská nese jako srdce dar -

to proto, abys viděl, že na Zemi jsou také věci svaté,

že mezi plevelem kvetou již bílé růže, že jsou tam i čisté studánky

a pole zlatých klasů, vinice krásně zelené,

v nichž hrozny zrají do sladkosti,

i cesty pískem sypané, po nichž můžeš již přijít k člověku.

Kriste - zpěv lásky Tobě podávají city duše jako skladbu,

dílo hudební, v němž člověk si mnoho stýská, na těžký život žaluje -

v němž však se již také nesměle ozývá radost nad tím,

že přichází doba uklidnění bouří, že duše vidí již červánky

a příchod slunce do lidského žití - že vidí počátek oslavení člověka Tebou.

Kriste - zpěv lásky k Tobě do mého vědomí vstupuje a ono sílí,

šíří se do velikých prostorů, přesahuje již zemské hranice a Tebe se dotýká,

neboť láska je posvětila, a co je láskou posvěcené,

nabývá svatosti i práva k Tobě vejít, s Tebou žít

a účastnit se pouti vesmírem, kterou jsi nastoupil.

Kriste - zpěv lásky Tobě dát, zpěvem lásky Tebe oblažit -

toť nejvroucnější přání duše mé a její dluh od věčnosti

i její snaha od chvíle, kdy poznala, že člověk je Tvé dítě,

že láska je každého tvora chléb, voda a světlo,

půda s živinami, bez níž se všechno mění v poušť a holé skály,

ve smrt nebo doživotní žalář, v němž člověk žije jako vězeň,

věčně sklíčený, věčně hladový - sám a sám.

Kriste - zpěv lásky jen Tobě patří a nikomu jinému -

vždyť všechny lásky jsou od Tebe a jen Ty způsobuješ,

že dítě miluje matku a matka za dítě je schopna život dát -

že láska inspiruje velká díla, přítel příteli pomáhá,

sestra na sestru se usmívá

a rty lidí si políbení dají, když je duše dojatá.

Kriste - zpěv lásky vždy milující srdce potěší -

ó, zdali se Ty, Milující, jím potěšíš, zda zjasní tvé čelo,

zda se usmějí Tvá něžná ústa sevřená v tichý žal

nad tisícerou mukou lidských duší i nad blouděním člověka -

zda řekneš tichounce: Já zpěv tvůj přijímám,

já pro něj zapomínám na to, že lidé mi lásku dosud nedali,

ač jsem o ni žádal, ji slovem přikázal:

milovati budeš Boha svého z celého srdce svého! -

Kriste - zpěv lásky jak malá kytička padá na Tvůj klín -

ó, pozvedni ji a přivoň k ní, vždyť zavoní Ti celá Země;

v ní jsou chudobky z českých luhů, květy to víry a naděje,

jež se v duši rozvily a dnes je možné uvít z nich kytici, Tobě ji věnovat

a celé nitro vyzdobit Tobě na uvítanou, až v nitro vstoupíš žít.

Kriste - zpěv lásky Ti k nohám sype perly a zlatem voní zdaleka -

vždyť Ty si zasloužíš to nejlepší a nejkrásnější,

co lidské srdce má a dovede vyjádřit slovem;

Ty jsi již dávno měl slyšet vřelé vyznání lásky z úst člověka,

Tobě se měly vít věnce z růží, vavříny podávat,

palmovými ratolestmi zdobit cesty -

Tobě se měly klanět hvězdy a Země již dávno -

dávno Ti měli děkovat všichni, Tebe u sebe vítat zpěvem lásky a radosti.

Kriste - zpěv lásky k Tobě denně duše vysílá jako pozdravy,

vzpomínky na Tebe, jako tichý Tobě hold -

povznesení duše ze hmoty, vylití vřelosti srdce -

jako vroucí sliby a ujištění, že v Zemi bude hořet čistý plamen,

který bude šířit teplo láskyplnosti do všech rodin, do všech národů.

5

Kriste - píseň lásky k Tobě do citů mi vstoupila

a ony se vzedmuly jako řeka po deštích, vylila se až z břehů,

kam ji rozum dal, našla si Tvé nohy a vytvořila kolem nich

malé jezírko se smaragdovou vodou,

do níž můžeš pohledět a použít jí jako osvěžení,

až budeš prací pro lid velmi unaven a smutný pro jeho viny.

Kriste - píseň lásky k Tobě si podmanila všechno ve mně,

že sloužím jen Tobě, Kriste, a dobru celé srdce dávám -

že ruce své ve Tvých mám, abys jich použil jako nástrojů všude,

kde je třeba práce pro lidskou duši,

kde je třeba budovat nové svaté lidství na Zemi - znovuzrozeného člověka.

Kriste - píseň lásky k Tobě mě oblažila

jak oblažuje nejkrásnější lásky vyznání, jak oblažuje svět slunný jarní den -

vždyť láska k Tobě, Kriste, je počátkem všeho nejkrásnějšího,

blaženého a pokojného, nejkrásnějšího ze všech krás.

Kriste - píseň lásky k Tobě činí ze mne bytost tichou

jako malá ovečka, jako krajiny vznešených hor -

neboť láska uzavírá tělesná ústa a otvírá vnitřní ústa jen,

probouzí tichost v duši a budí zamyšlenost -

ta se stává Tvým němým obdivovatelem,

serafínem skloněným před Tebou v hlubokém zaníceném obdivu.

Kriste - píseň lásky k Tobě se dotkla perutí duše

a ony se rozepjaly jako křídla andělská -

ony mě až k Tobě donáší, aby Ti duše vyzpívala,

čím jsi pro ni vždycky byl, co jsi z ní již vytvořil,

čím jí budeš, až tě pozná jako Lásku lásky své, jako vší lásky korunu.

Kriste - píseň lásky k Tobě srdcem zní

a ono se stává harfou se zlatými strunami -

to proto, aby všechny tóny jasně a ryze zněly

a má píseň Tobě byla milenou, vzácnou jako je vzácné lásky vyznání Tomu,

kdo ví co láska je - jak život zkrásní, zjasní, jak oblaží -

jak promění v úsměv i ten největší žal.

Kriste - píseň lásky k Tobě v duši se ozývá a ona se stává

tak šťastnou a blaženou, že vůbec smí lásku k Tobě vyznávat,

že do celého světa může volat: Kristus - Miláček můj! -

Kriste - píseň lásky k Tobě myslí zvoní

a ona se stává převysokou věží, vyšší než každý chrám -

ona se lidem do oken dívá, je k službám lásky volá,

vybízí je, aby se k Tobě připojili a Tebe následovali

od člověka k člověku v činech lásky pro celý svět.

Kriste - píseň lásky k Tobě z mých očí mluví -

to tenkrát, když hledím k modré obloze, do dálek a nekonečna,

do hvězd a slunečního jasu, neboť od nich duše slyší chválu na Tebe,

od nich se učí Tebe milovat velikou, obdivnou, zbožňující láskou.

Kriste - píseň lásky k Tobě na mých rtech zvučí,

a proto z nich slovo lehce plyne jako pramen z hor -

proto v něm slyšet šumění citů, vidět na dno duše,

jak plynou proudy čistých vznětů, jak tekou proudy láskyplnosti ke všemu,

co Tebe vyjadřuje a zobrazuje na Zemi, co o Tobě vydává svědectví

každému, kdo dychtivě a pozorně životu naslouchá.

Kriste - píseň lásky k Tobě z duše až k tělu doléhá

a ono se zachvívá jako list břízy, do níž jemný vánek vane z neznáma -

ono se poddává vlnám zjemnění, na kolena padá a ruce k Tobě zvedá -

ono se celé před Tebou uklání.

Kriste - píseň lásky k Tobě nitro mi do jemnosti hladí,

do krásných barev jej odívá, do světla vede všechno jeho bytí,

do radosti celou duši uvádí - neboť v blízkosti lásky každý pookřeje,

každému z mysli odejde mrak, ze srdce tíseň, z oka slza neskane.

další