Prosby osobní

Rozpomeň se, Otče, na mne, že jsem Tě vždy miloval a stále hledal cestu k Tobě po celý čas vyhnanství na Zemi, jež mne jako člověka postihlo. Pohlédni na mne, spoutaného bolícím oslabeným tělem, o němž tak dobře víš, proč zemdlelo. Sečti mé práce a služby pro Spasitele a rozhodni, jsem-li hoden malé mzdy již zde, v čase utrpení, nebo až tam, kde každá bolest a slabost ustává pro blízkost Tvou.

Jistota má o Tvé pomoci a neohraničené síle naplňuje mne, a já proto klidný jsem v očekávání, že vše velké a svaté přijde ke mně jako můj Uzdravitel - Zachránce,

Slova mých proseb i díků leží přede mnou jako vysoká hora a Ty ji nepřehlédneš. Proto sílí a pevní má víra v konečné osvobození mé Tebou v Ježíši Kristu. Nechť můj život je projevem Tebe a má láska slaví Tě na věky .

Kriste, můj Pane, nejsem vnitřně připraven tak, aby ve mně rychle rostla a ke žni vyzrála zrna Tvých Božsky moudrých rad. Nedorůstám, nezvedám se do velikosti lásky, ač mi dáváš tak mnoho ze všeho, co pro lidskou duši máš jako nesmírné bohatství svého Ducha, věčný zdroj obnovy a znovuposvěcení mého života.

Prosím Tě každou myšlenkou, která se ve mně neustále rodí, každým slovem, jež mi vloží duše v ústa: Více, pevnějším a přísnějším vedením Učitele nejvyššího a jediného Mistra, otvírej mi vnitřní sluch i zrak. Chci být cennějším pomocníkem Tvého nádherného životního díla než jsem byl dosud.

Otevři mne již plněji a dokořán, abych Tě pojal v sebe a do vědomí, jím Tě mohl vnímat a slyšet Tvá slova, od Tebe být vyučován a poučen o všem novém, co rozvíjíš do nekonečna i co je jako zákon neměnný a věčná podstata - Bůh - Dobro - Láska - Síla a Krása . . .

Kriste, můj Pane, umožni mi hluboký duchovní prožitek, v němž Ty jsi skutečností živou a přítomnou. Toužím a vědomě chci prožít Tvé Světlo, v němž sídlíš a jímž jsi počátkem všeho živého. Chci v Tobě poznat krásný životní mír a tichou sjednocenost Tvé bytosti.

Tobě chci věnovat svou celoživotní činnost, v Tobě a Tebou ji konat, aby měla pevný a smělý pracovní program a nejvyšší ideál žít láskou, v níž rozum splývá a rozpouští v ní tvrdost hmotného člověka. Chci v Tobě žít vyrovnaná jako proud čistých jasných řek, v nichž se zrcadlí slunce i celá obloha . . .

Kriste, můj Pane - těžká cesta člověka od Tebe vnitřně vzdáleného se jen Tvou milostí uzavírá, končí a je z ní zcela malá slepá ulička. Z ní Tvá ruka vyvede do velkého vesmírného života každého, kdo si to upřímně a vytrvale žádá a Tobě předloží svou prosbu s důvěrou, že přichází na místa pravá, kde se rozhoduje o budoucnosti člověka jednoho i celého lidstva.

I má prosba je položena před oči Tvé lásce, aby ji viděla a promluvila, řekla mi tiše, ale určitě a pevně: Lidský prosebníku, tvá prosba je vyslyšena, vstupuješ ku pravici svého Pána, a to je cesta vysoká, strmá až do závrati, ale s pomocí Jeho je vždy uskutečněna . . .

Pane, přijď blíže ke mně a vyuč mne jako Učitel skrytým duchovním vědám. Odhal mi příčiny dění života na Zemi i v mých myšlenkách. Rozlož přede mnou duchovní cestu života, abych již nehledal, nebloudil a byl si jist, že je to cesta jediná a není jiné pro člověka, který si přeje být duší nesmrtelnou - věčným já.

Odpusť člověku nehodnému, že se dosud tak chabě snažil o svou vnitřní obrodu, o své zušlechtění, jímž začíná a rozvíjí se život krásný a šťastný, jakým žijí bytosti v nebeském prostoru. Neměl jsem sílu zůstat věrný dobru uprostřed zla, jež útočí ze všech stran a provokuje ke hněvu a odporu k jednání v odpuštění a smíru.

Vyprošuji si u Tebe tuto sílu a velmi ji žádám, neboť chci překročit temnou propast lidských sporů a vejít s velkou láskou v srdci ke každému člověku, přát mu pokoj a dobro celou duší hned při setkání a ku pomoci jeho duši vyslovit vnitřní tichou modlitbu . . .

Pane, dej mi napít z pohárů Boží moudrosti, které jsou v Tvé ruce vždy a vrchovatě plny. Jsou problémy, k nimž není na Zemi klíčů a člověk je má stále nevyřešeny, bodají do vědomí a ono se jim neubrání, protože je jich mnoho a přibývají jako plevel po dešti; však víš, že vědění lidské je velmi mělká nádoba, brzy se vyprázdní a s tím dojde i síla, trpělivost a snaha jednat, konat, myslet a mluvit podle lásky, jak Ty přikazuješ.

Uveď mne v silné duchovní myšlení, abych byl schopen vyzářit proud vnitřní síly, která věci rovná a vkládá v ně pevný řád Boží. Život se jeví, jakoby byl již zcela vyšinutý z určené dráhy, kterou mu dal Tvůrce k vývoji. Nechci mít ruce složeny v klín nebo je mít ochromeny - účast s lidskými osudy volá mne k pomoci.

Co velkého mohu učinit sám a ze své malé osobní síly? Jen s Tebou a v Tobě mohu být duchovním velikánem, jehož slovem a silnou myšlenkou se bouře v lidech, kolem nich i ve mně samém zklidní a ztiší snad navždy . . .

Pane, navršuj mou spásu, aby již ve mně sídlil život boží, který je pln vyrovnané souhry sil a dokonale čisté vroucnosti lásky v lidských vztazích i její stálé ochotné služby - přeji si, a Tebe o to prosím, abych uměl a směl šířit jistoty víry v záchranu všech, kdo kdy hluboko klesli i zcela padli do temnoty - přeji si, a Tebe o to prosím, abych mohl hojit lidské bolesti, vkládat dobro do každého kroku Zemí pro její zjasnění, klid a mír . .

Pane, má duše teskní po Tvé blízkosti jak duše po matce a matka po dítěti. Je v Tobě zrozena, a proto její vazba k Tobě je ze všech nejužší, chce Ti stále běžet v ústrety a její srdce volá:

Můj Bože, přijď a dovol mi citem dotknout se Tvé skutečnosti a na mé tváři nechť je odlesk její velebné duchovní krásy, která čelo zjasní a oči rozzáří vnitřním štěstím, aby i člověk pozemský se alespoň na okamžik podobal anděli, jehož podoba je vtělením radosti a nevýslovného klidu v duši . . .

Pane, vydej pro mé tělo sílu ze své síly a tajemnou duchovní energii, která se z těla nevytrácí jako pára nad lesy, ale proniká buňkami jako silný stálý proud, nepřerušený ani stavem smrti. Však víš, že zdravý organismus je pevnou základnou pro mou práci a já ji nabízím pro služby, já chci naplnit vrchovatě své pozemské dny, ať je i ona jedním účinným prostředkem vykoupení mého i spásy pro všechny . . .

Pane, vychovej mne pro své království, v němž je řád dobrovolné činnosti lásky pro celý vesmír, pro všechny rozdělené i spojené životy - lidé i Země potřebují ty, kdo pomáhají vždy, ochotně a rádi, a já jsem ten, kdo se do pomocných akcí začleňuje a přeje si být veden Tvou pravicí právě tam, kde se věci zachraňují, a to jménem Tvým, Tvou sestupující mocí, Tvou nesmírnou milostí.

Nechť mnou, mým životem, službou a prací, vytvoří se duchovní hodnoty. Pomoz mi k tomu, Pane, Ty, jejich věčný Vydavateli . . .

Kriste, jsi s tím a v tom člověku, který miluje, moudrým činem život rozvíjí a zvedá se do rovin andělů činností lásky - ó, připoj své ruce k mým a mé myšlení polož aspoň na okraje Tvé svaté univerzální mysli, jíž řídíš všechny spásné činy, ať konám dobře své úkoly a naplním poslání člověka této velké doby, kdy se má s Tebou propojit Země a nebesa sestoupit k ní pro vyzáření svého míru a harmonického soužití bytostí, a tak se vytvořily ze světa mosty do říší duchových . . .

Kriste, pomoz mi. Vím to já a ještě lépe Ty, že jsem vnitřně ještě nedorostl pro velké úkoly, které čas přede mnou rozprostírá až do vesmírné dáli. Potřebuji silné duchovní myšlení a uvědomění si místa mé služby a stěžejního místa zápasu o lidskou duši. Doveď mne k němu, ať nepromarním jedinou chvíli. Je jich tak málo, až srdce nad tím bolí, co vše je třeba vykonat v jediném dni, v němž minuty prchají a blíží se noční stíny, sotva se rozední. Pro změnu těchto věcí není v člověku síly, a proto prosím- prosím: 

Prožívej se mnou můj čas pozemský, ať tam, kam nedokážu včas dojít se splněnými úkoly, jsi Ty, Zachránce a Ochránce všech dobrých věcí . . .

Kriste, nesmírné Slunce nad mou duší, veliké Světlo v mé bytosti, sídlící ve stínu hmoty, sviť intenzivně na mé cesty. Zlo Země zatemňuje výhledy do budoucnosti, nevěra lidí boří k tobě mosty zbudované staletími a vztahem víry a úcty ke Spasiteli- tolik kroků lidských může být bludných a vedoucích k propasti, a já jsem v jistotě, že nezabloudím, nesejdu ani k okraji své životní dráhy, neboť Tě volám od rána do noci a jsem přesvědčen, že mne slyšíš a bdíš nade mnou, ať jdu kamkoli za prací a prožívat své lidské zápasy a strasti.

Kriste, tichý je Tvůj Duch ve mně za těžkých situací, kdy mne tíže přemáhá a lidská bolest hlodá neúprosně v duši - zdá se až, že jsem v sobě sám a není nikoho, kdo by viděl do mé mysli. Ale vždy bouře přejde, utišena Tvými neslyšnými slovy, a já jdu dál a vždy statečnější a zvedám se ještě výš duchovní myšlenkou, neboť jsi ji ke mně vyslal Ty, abych věděl, žes mi blízký a věrnější nad každé lidské pomyšlení tomu, kdo v Tebe věří a důvěřuje Ti.

O myšlenky duchovní Tě prosím. Sílí mne a já je vkládám do služby boholidství, jež se vydává člověku a Zemi . . .

Kriste, potřebuji Tě jak stromy oblohu, aby k ní mohly vzpínat svou korunu. Potřebuji Tě jako dům pevnou základnu, pole závlahu a vykynutý bochník chleba pec, aby mohl dát dobrou skývu. V Tobě jsem stvořen pro dobro a jako viditelný dokument Tvé lásky, jíž tvoříš a rozvíjíš život v lidské formě, v mém těle, v mé duši.

Pracuj dál na mém dotvárnění v podobu ideální, jejímž nejvyšším modelem jsi Ty. Chci Tě projevit, chci sebou svědčit, že jsi Tvůrce, Jehož dílem je člověk moudrý.

Klidni mé myšlení rozvichřené životními událostmi jako stromy větrem a bouří. Klid je tak vzácný a potřebný, aby myšlenky plynuly volně vědomím a měly otevřeny vnitřní cílové cesty, po nichž musí jít, aby se naplnily dobrem a čistou šlechetností a tak vydaly životu kladné tvořivé síly i mnoho lásky . . .

Kriste, nauč mne statečně prožívat tíživé chvíle, námahu práce i bolest duše. V mé statečnosti bude i vítězství Tvé nad slabostí lidské duše, váhající před každou překážkou v cestě, má-li ji překonat, nebo se vrátit zpět a zůstat stát na místě. Vždyť člověk musí rychle spěchat, aby stačil času, který kolem něj jde a nese mu úkol a povinnost zdokonalit se a být vnitřně připraven na Tvůj příchod do života lidstva a Země.

Doprovoď mne mými pozemskými cestami až k místu, kde odložím tělo a obnažím svou duši do poslední nitky jejího myšlení, a všechno bude zjevné a nic před Božím soudem neukryji. Za tuto chvíli rozhodnou a pro mne nejdůležitější Tě celým srdcem a velmi snažně prosím: Vydej pro ni milost odpuštění a nejvyšší pomoc Boží mé duši . . .

Omývám svou mysl vírou v Ježíše Krista. Nechť má mysl je čistá od myšlenek hněvu, nelaskavosti a závisti, klamu a neupřímnosti.

Očišťuji svá ústa Slovem Božím. Uzavírám vstup lidskému slovu, které mluví proti bližnímu, působí mu bolest, hněv, snižuje jeho jméno, tvrdě soudí a odsuzuje.

Smývám ze svého srdce láskou Ježíše Krista všechno nedobré cítění stojící proti lásce. Chci myslet, mluvit a jednat tak, aby má duše přestala být místem Golgoty, kde Kristus je křižován. Chci ji proměnit v místo Jeho vzkříšení.

Smývám všechno, co se mě dotklo ve světě zla a hříchu, co je před Bohem nečisté, abych se mohl přiblížit ke svatému Božímu místu, v němž je Kristus, Bůh náš.

Bože všemohoucí, přijmi nás do svých svatyní . . .

Naplňuji své nitro touhou přerodit se a přeměnit, že nebude potřebí, aby Kristus snímal z mé duše viny, bral je na sebe, za ně trpěl a vystavoval se trestům za ně.

Kriste, toužím dosáhnout stavu, kdy po Tvém boku se stanu Tobě prospěšným ve chvíli, kdy budeš snímat viny lidských duší. Kéž tato má touha vyroste do vůle a jí se uskuteční . . .

Pane, nejsme hodni, abys sestoupil do našich srdcí. Nejsme hodni Tvé posily, nejsme hodni Tvého Ducha a Duše. Jen Ty sám nás činíš hodnými všeho svatého a Tvého. Vstup k nám.

Dobrotivý Otče, děkujeme Ti za přesvatou chvíli, kterou jsi nám dal. Nechť je z ní dáno všem, s nimiž nás pojí bratrská láska . . .

Volám k Tobě, trpící Kriste: Nauč mé srdce pokorněji trpět, nauč mne více milovat a žít podle Tvého vzoru.

Prosím Tě, obětující se Kriste: Vlévej do mé duše sílu, abych dovedl jako Ty pokojně, mírně a tiše snášet kříže života.

Děkuji Ti, Beránku Boží, za krůpěje Tvé krve, která skanula na mou hlavu z Tvého kříže a vykoupila mne tak pro život v Bohu, pro život v lásce věčný. Buď odpuštěním pro mne ve chvílích Božího soudu . . .

Bože, pomáhej mi svou milostí v tomto okamžiku slavném, kdy obracím svůj zbloudilý krok zpět do domu Tvého.

Z hloubi duše své děkuji Ti, Kriste, za Tvé vybídnutí na cestu, která vede k Tobě a k Otci. Tak, jako jsi mne nyní vyznamenal, tak učiň i v den poslední, kdy skončí mé zemské putování a já stanu před tváří Tvou v duchovním světle. Celé mé nitro se k Tobě upíná a celý můj život je Tobě zasvěcen. Žehnej mé práci a provázej mne svým láskyplným pohledem.

I Tobě děkuji, Maria, za Tvou pozornost a pomoc, kterou jsi mně přispívala v době těžké a zlé, kdy jsem se osvobozoval ze zajetí zla. Buď ke mně i nadále přízniva . . .

Kriste, Mistře můj, pokorně Ti předkládám sebe s prosbami svého srdce, abys vzal všechno mé za své, můj život tak posvětil a dal mu naplnění dobrem, láskou, službami míru a sjednocení s Tebou.

Polož mé vědomí do nejvyšší Moudrosti, abych měl silné světlo na svých zemských cestách, nebloudil a nezdržoval se tam, kde není pravdy . . .

Pane, jsem duševně chudý a nemám nic, co by bylo mé. Dej mi, ať mohu žít, mám kde přebývat, čím duši živit, ji šatit, aby nebyla k pohaně mezi těmi, kdo jsou bohatí svým duchem.

Pane, přijď k nám do Země, přijď již a uveď nás do svého království, uveď nás v místa pokoje.

Kriste - Kriste - Kriste - přistup k nám blíže, přijď k nám, vstup nám do duše a buď s námi na věky . . .

Pane, přijď a vyuč mne. Vejdi do mého příbytku. Zjev mi sebe samého, ať přestane bloudění a nadejde mi spasení dokonalé, čas dokonalé spásy.

Pane, odpusť mi a dej svou milost nehodnému, aby se stal hodným Tebe. Dej mi pít, abych moudrostí napojen, dobře věděl, co mám činit, abych dosáhl spásy a žil v Tvé vůli na věky.

Pane, dej mi život pokojný. Dej mi pokoj a mír. Dej mi spásu. Pomoz mi a rozteskni mou duši po své blízkosti, po všem krásném, co duši k Tobě vede a dovede . . .

Pane, dej mi možnost čistého života, ať se mohu pozvednout ke světlu a žít u Tebe v radosti a pokoji.

Pane, umožni mi pokání, umožni mi očištění duše, abych už jednou provždy se zbavil trápení a nemusel stále chodit cestami hříšníků, plnými tělesných bolestí i smrtí těla.

Pane, pomoz mi ve všem, dej mi, co potřebuji. Já Tě o to prosím, já o to velice stojím a na to dychtivě čekám . . .

Pane, dej mi velký díl ze všeho, co máš a co dáváš. Dej dary duchu i duši, aby mi byl otevřen zrak i sluch pro Tebe, aby se srdce rozzářilo, mysl zmoudřela a já se stal cenným pomocníkem Tvého díla.

Otevři mne cele a plně, abych Tě mohl pojmout v sebe a tak Tě vidět a slyšet, od Tebe být vyučen v Novém zákonu, který dáváš k naplnění všemu lidu . . .

Kriste, Mistře můj, prosím Tě o pomoc ve své práci služby lásky tělesným bytostem, aby působila na vše a všem byla provždy cennou, oblažující, posilující, jakou je Tvá pomoc mé duši i jejímu tělu.

Veď a usměrňuj všechny proudy, které posílám potřebným a trpícím, kteří ode mne pomoc žádají i kterým má láska sama dává. Nauč mne přijímat od Tebe a dávat Tvé v síle a počtu takovém, aby byl v možnostech daných Tvému služebníku - člověku.

Odevzdávám se Tvé moudrosti. Vkládám se do Tvých rukou. Buď vůle Tvá ve mně . . .

Pane, uzdrav mou duši, ať je opět silná, krásná a svatá, abys ji přijal v nebesa a ona nemusela již trpět s tělem, prožívat jeho smrt.

Pane, uzdrav mé tělo, aby v něm duše mohla dlouho žít, pracovat a činit mnoho dobrého jiným a tak napravovat všechno, co v ní bylo proviněním . . .

Pane, pomoz mi. Cítím se sláb na úkoly, kterých vidím tolik před sebou, na sobě, v sobě, pro svou rodinu, své drahé přátele i celé křesťanství. Pomoz mi; tak rád bych pracoval a Tobě pomáhal, když mi dáš sílu. Chci jí používat pro pomoc druhým. Pro sebe jen do té míry, abych se posílil a druhým mohl dobře sloužit . . .

Rozplyň se, všechno utrpení nemoci, jako mlha pod vítězným sluncem. Milostí Boha, láskou Boha i svou je obrozený člověk od Tebe osvobozen, protože je zasvěcen službám univerzálnímu životu.

Bože, v Tobě jsem živ, Tvá síla ve mně působí, jí pomáhám sobě i jiným. Vnímám sebe jako v Tobě živého. Proto jsem silný a nikdy sláb, vždy pohotový k práci i k modlitbě.

Kriste, jsi má síla, jíž žiji v duši i v těle. Zesiluješ ve mně působnost své síly a stále mně ji předáváš. Překonávám bolest duše i těla spočinutím v síle Boží, v pomoci Pána.

Pane, Ty naplňuješ svou péčí dny mého života na Zemi a dohlížíš na ně. Jsem proto klidný a vkládám svůj život do Tvých rukou . . .

Volám vás, duchovní ochránci mého těla. Prosím vás o předání pomoci Krista k uzdravení mé duše i těla.

Bože, Ty jsi má síla života a mimo Tebe není pomoci pro vyčerpané a stárnoucí tělo, nikde není útěchy, když srdce zabolelo a zneklidnilo od mnoha ran a člověk se cítí sám a bezmocný dát nové mládí tělu, radost srdci a duši jarní pohodu.

Pane, uzdrav mou duši, ať je opět silná, krásná a svatá, abys ji přijal na nebesa a ona nemusela trpět s tělem a prožívat jeho smrt.

Pane, uzdrav mé tělo, aby v něm duše mohla dlouho žít, protrpět se k dokonalosti, pracovat a dávat mnoho dobra jiným, aby se mohla očišťovat a napravovat všechno, co v ní je jako mrak přikrývající světlo sluneční, jak mlha bránící pohledu i cestě dál k Tobě.

Pane, prosím Tě, uzdrav mne, abych byl schopen sloužit, pomáhat a účastnit se Tvého díla záchrany člověka na Zemi . . .

Nejsem lítostivý nad sebou, že mám utrpení. Nesu je statečně, trpělivě a v jistotě, že mě vnitřně očišťuje a pomáhá ke svatosti a spojení s Kristem.

Pane, umožni mi očištění mysli, slova i citu, abych je navždy zbavil stínů a všech narušení a nemusel stále chodit cestami hříšníků, na nichž je tolik bolestí a smrtí těl.

K Tobě, Bože, k Tobě volám. Chci dát sílu svým myšlenkám aby s sebou vzaly duši i tělo, když je k Tobě posílám k vyprošení uzdravení sebe i vyhojení všech ran, které mám jako člověk, vyhnanec z ráje . . .

Bože, Otče všemohoucí, (prosíme Tě), mysli na nás bojující se vším zlem Země, jež si v lidech i věcech jimi vytvořených zbudovalo své stánky. Vlej svou mocnou, pevnou vůli v naše vědomí, aby náš rozum i cit byl vždy naplněn statečností, moudrou rozvahou i přímým odhodláním stát jako silná bdící stráž i obrana míru, pokoje a lásky na všech místech života.

Díky a chvála Tobě na věky . . .

Otče náš předobrý, prosíme Tě, chraň a opatruj nás pro sebe zde na Zemi a buď s námi na životních cestách jako anděl strážný. Doveď nás k sobě samému cestou milostiplnou, pokojnou a požehnanou Tvými dary síly, pevnosti, stálosti, věrnosti, moudrosti i láskyplnosti celému našemu žití,

Jsme Tobě oddáni. Jsme v bolesti i radosti, v duši i těle, vždy Tvoji věrní, vždy Tvoji synové, vždy Tvoje děti. Buď s námi, Otče náš . . .

Duchovní přijímání

(Neviditelné duchovní přijímání možno konat denně po skončení denních modliteb nebo po modlitbách konaných společně jako jejich ukončení, zvláště pak v neděli. Po modlitbách vždy je nutno se soustředit, ztišit, a až nastane vnitřní zklidnění, teprve je možno duchovně přijímat, a to bez viditelných způsobů dosud obvyklých. Toto přijímání je obtížný duchovní úkon, neboť vyžaduje velkou soustředěnost na Krista i sílu zbožné vroucí myšlenky, která si dovede představit neviditelné milosti vycházející z Krista a vstupující do srdce, které je duchovním středem člověka. Ze srdce potom milosti zvolna plynou do celé duše, aby ji posvětily a posílily, aby ji přeměnily v duši panenskou, nevinnou, v níž není již nejmenšího hříchu. Mají-li Kristovy milosti opravdu vstoupit do srdce, je nutné, aby bylo otevřeno a schopno přijímat. Proto je potřebí v nitru vzbudit lásku ke Kristu i vroucí touhu po Jeho přiblížení a sestoupení do duchovního srdce v takové míře, jakou duše smí a dovede přijmout pro svůj vývin ke svatosti. Kristovy milosti sestupující k člověku duchovním přijímáním jsou vzácným Božím darem člověku po dobu jeho tělesného života na Zemi. Dávají duši velkou posilu. Je-li duše silná, může lépe vést tělo, přemáhat pokušení i hřích a konat přes tělo to, co je jí dáno jako duchovní nebo hmotné úkoly. Z duchovního přijímání, zbožně a vroucně prožitého, poplynou též všem velké milosti pro vnitřní zklidnění, pro posílení víry, naděje a lásky k Bohu i pro zvroucnění zbožnosti a rychlejší postup v duchovním vývoji.)

Přijď, Beránku Boží k nám a vstup do našeho srdce se svou láskou, která snímá naše hříchy a činí nás hodnými, abychom přijali milost spasení i navrácení k Otci našemu, Bohu všemohoucímu.

(Po malé chvíli slavné zvolání:)

Hle, Beránek Boží, Kristus, spása světa!

(Po chvilce odmlčení:)

Kriste, odpusť nám!

Kriste, očisti nás!

Kriste, spoj se s námi v našich srdcích!

(Po těchto slovech skloníme hluboce hlavu nebo poklekneme. Uvědomíme si Boží přítomnost a vstup Kristův k srdci, který se děje ústy člověka. Přitom v ústech vzniká pocit, že je do nich něco vkládáno. Dostaví-li se tento pocit, pak ihned polkneme a setrváme ještě chvíli v pokorném sklonění beze slov a myšlenek. Teprve po chvilce se vztyčíme a hlasitě poděkujeme:)

Beránku Boží, Spasiteli náš, přijmi vroucí díky a chválu srdcí, která jsi posílil pro život na Zemi a dal jim částečku své svatosti.

(Koná-li někdo přijímání sám, říká modlitby v jednotném čísle. Každý by se modlitbám měl naučit zpaměti - mají být prokonávány každý den.)