Modlitba

Pane náš, řekni služebníkům svým, co činit máme, abychom našli slova srozumitelná, jimiž bychom mluvit mohli k Tobě.

Zalej nás proudem tak radostným, tak blaženým, jakým zaléváš v zahradě květy svého Života, neboť plesáme, rdíme se rozpaky nad milostmi Tvými, jimiž nás vyznamenáváš. Hlas Tvůj slyšíme a obraz Tebe samého naplňuje nás bázlivou hrdostí, že sestupuješ ze svých rájů, abys nás navštívil a dal nám důkazy o skutečnosti své.

Harfu zlatou nemáme jako mají služebníci nebeští, abychom mohli písně libě zpívat a tóny harmonií rozezvučovat struny její. Tak chudí se zdáme a tak nevědomí před Tebou. Podej nám ruku a vyveď nás do síně, kde rajská hudba zní, abychom slyšeli, jak oni Tebe chválí a prožívají Tvoji přítomnost, jak dovedou přijímat Pánův hlas a jak sloužit Mu umí.

Nemáme očí dokonalých, abychom mohli spatřit veškerou nádheru Tvých dokonalých krás, a nemáme uší, abychom jasně slyšeli všechny zvuky, jimiž se projevuje Tvůj Duch a Tvé Slovo.

Neumělou řečí prosbu pronášíme, neumělým projevem ducha svého pozorujeme věci kolem nás, jimiž k nám promlouvá vůle Tvá. Nízký dům Země naší je nám ještě nižší poznáním vysokosti domů Tvých. Vážíme a měříme člověka, kam až došel za čas od Tvého prvního příchodu. Kdy dosáhl by sám od sebe Tvého domu? Doufáš Ty, že dosáhl by vůbec? Můžeme i my doufat?

Pozorujeme, jak slabí padají a vracejí se zpátky, neboť nohy jejich jsou jak nohy ptačí. Ježto křídel nemají, poklesnou na nich, sotva se k cestě chystali. Každý jejich pokus v začátku ztroskotává. Proč to? - ptá se člověk - vždyť je-li člověk člověkem, pak i nohy lidské míti má, aby unést mohly těla svého. Proč seslán byl takto na svět a ukázána mu cesta daleká, kterou vykonat musí, jakoby nohy obra měl? - Toť tajemství jedno ze základních. jež skrývá úmysl Tvůj, Tvůrce náš.

Ó, Pane Bože náš, dej posily nohám našim!

Ranní zbožné myšlenky duše

Vítám nový den, který mi dáváš, Bože můj, pro život na Zemi, aby mi umožnil výchovu vůle k dobrému, byl pomocníkem na obrodě mé duše. Přijímám jej z tvých rukou a děkuji za něj.

Budu se snažit ze všech sil, aby tento den splnil svůj úkol, byl k oslavě Tebe v člověku a k mému duchovnímu dobru. Nechť se šatem, který dávám na tělo, obléknu i Tvou milost a sílu k úkolům dne, ke vší práci, myšlenkám, slovům i dobrým skutkům.

Nechť je tento den zapsán světlým písmem v knize mého života. Nechť je Tvou radostí, Bože můj. Dopomáhej mi k tomu láska Kristova.

Myšlenky před spánkem

Bože můj, k Tvému posouzení předkládám všechno, čím jsem žil po celý den. Lituji všeho, co vyšlo z mé duše jako nelaskavá myšlenka, slovo nebo i skutek a zatížilo mne vinou, zdrželo mě na cestě k Tobě a Tebe zarmoutilo.

P rosím Tě, buď shovívavý k mým chybám a nedostatkům a dej mi možnost zlepšení. Dopřej mi mnoho dnů života, abych se mohl co nejvíce naučit, hluboce Tě chápat a milovat, sebe převychovat a přerodit v dokonalého člověka.

Děkuji Ti z celého srdce za všechno, co jsi mi tohoto dne dal pro tělo i pro duši, za sílu pro práci těla i za sílu posilující mou duši v těžkostech, starostech i trápeních, které mě potkaly během celého dne.

Prosím Tě vroucně, čiň tak vždycky po všechny dny mého života na Zemi.

Modlitba úvodní

(Koná se na začátku denního rozjímání v modlitbě a jí.)

S důvěrou se obracím k Tobě, Bože všemohoucí, neboť doufám a věřím v Tebe. Chci Tobě předložit své modlitby, prosby i svá přání a toužím z celého srdce, abych nalezla u Tebe milost a účinnou podporu Tvou i pomoc a podepření na své obtížné cestě životem.

Prosím Tě z celé duše: Neodvracej se ode mne, ale vyslechni modlitbu mou.

(Následuje modlitba a rozjímání, které si duše sama zvolí, které nejlépe odpovídá stavu nitra té či oné chvíle nebo různé životní potřebě. Každá modlitba nebo rozjímání se ukončí díkem.)

Dík Bohu

Děkuji Ti, Bože všemohoucí, za všechno, čeho se mi dostalo od Tebe v této chvíli.

Jsem šťastna vědomím, že jsi nade mnou, že vedeš a řídíš můj život i mé osudy. Buď takto u mne a nade mnou až na věky. Opatruj mne jako jsi mne opatroval, chránil, učil a omilostňoval od počátku mého života.

Vzdávám Ti za všechno dík a chválu.

Děkovná modlitba

Otče, Bože všemohoucí - pokorně a vroucně mé srdce k Tobě volá, s láskyplným díkem se duše má k Tobě pozvedá. Ty´s mne vzkřísil, uzdravil a znovuzrodil pro sebe mocí, silou, láskou i velkou bolestí Spasitele.

Pokojná a chvalozpěvem naplněná je duše má - v ní láska k Tobě nechť Tě slaví na věky!

Díkuvzdání

Z hloubi duše své děkujeme Ti, Ježíši Kriste, za vybídnutí Tvé na cestu, která k Tobě a Otci vede.

Tak jako jsi nás vyznamenal do této chvíle, tak vyznamenávej nás v den poslední, kdy skončí naše zemské putování a my staneme před tváří Tvou ve světle duchovním. Celé naše nitro se k Tobě upíná a celý náš život je Tobě zasvěcen. Žehnej naší práci a provázej nás svým láskyplným pohledem.

I Tobě děkujeme, Maria, za pozornost a pomoc Tvou, kterou jsi nám přispívala v době těžké a zlé, kdy osvobozovali jsme se od ďábla a jeho pomocníků. Buď nám i nadále příznivá.

Prosba o pomoc

Ve jménu Krista voláme - žádáme - prosíme:

Vás - všechny moci dobra nebe i Země -

Vás - všechny mocné a silné archanděle, vůdce národů -

Vás - všechny moudré duchy vesmíru -

Vás - anděle míru a pokoje -

Vás - bytosti Zemi blízké, jí příznivé, člověku pomocné!

Vás voláme - vás žádáme - vás prosíme:

Chraňte nás - pomozte - přemáhejte zlé a těžké.

Stůjte nám po boku v zápasech s překážkami, nepříznivostí, starostí a bolestí.

Zabraňte násilí, útočným zlým činům.

Překonejte nebezpečí silami Boha všemohoucího, mocí Pána, láskou Krista.

Milostí Spasitele uveďte do života mír . . .

Modlitba ochranná

Bože nejvyšší, Bože nejsilnější - Bože náš, přebývající ve svaté Trojici!

Ponořeni do zemského života a okoušejíce jeho zkoušek, bojů i všech protivenství od nepřátel Tvého lidu, hledáme u Tebe své útočiště, ochranu a zastání. V těžkých chvílích svého života, v nebezpečí, obavách i starostech dovoláváme se Tebe a jdeme k Tvému jménu jako ke štítu, jež ochrání a je pevnou jistotou, tvrzí i nepřemožitelnými hradbami. Spěcháme k Tobě, Bože nejvyšší, hledajíce Tvou pravici, která by nás pevně uchopila a zavedla nás na bezpečné místo, kde je skryta Tvá moc i síla, kde je daleko viditelné Tvé jméno, kde je tvá vůle pevným a nesmlouvavým zákonem, jemuž je podrobeno všechno, co je na Zemi i na nebi.

Ó, Bože silný, pozvedni svou pravici a uchop jí naše rámě, na němž spočívají břemena života. Uchop je pevně a silně, aby ono cítilo Tvé uchopení a podepření a nepustilo svůj kříž, své břemeno, ale neslo je statečně dál a dál, výš a výš, až tam, kde je místo pro jeho odložení: u Tvých nohou, u Tvého domu, v Tvém klínu, v Tvé náruči.

Ó, posilni nás, ó, učiň nás statečnými a silnými nositeli kříže a svým pohledem sleduj naši těžkou cestu, naše zápolení s větry a bouřemi, s protivenstvím a úklady nepřátel.

Ó, zasáhni tehdy, když noha umdlévá a duše slábne obavou z hrůz života, z přesily nepřátel, z ohně jejich střel, z nebezpečí, jež číhá jak úskočná šelma v houštinách. Zasáhni a pomoz nám, abychom prohlédli její úskoky, abychom se včas připravili k obraně a neklesli pod prvými nápory, pod její krutostí.

Prosíme Tě, pošli nám svého Syna ku pomoci i ochraně, pošli Jej do naší blízkosti, aby s námi bojoval a vítězil, přemáhal obtíže, klidnil a chránil ve chvílích nebezpečí, zastupoval naše věci, vedl je a stále řídil, aby nepřátelé viděli, že Ty jsi s námi a my s Tebou, že je marná jejich snaha porušit naše svaté spojení, naši víru v Tebe, důvěru i lásku k Tobě.

Prosíme Tě, pošli nám Ducha svého, aby Jeho světlo vypudilo milovníky temnoty, aby oni opustili naše cesty, domovy i místa, kde žijeme, pracujeme a modlíme se, kde jsme prospěšní a užiteční, kde konáme uložené úkoly.

Prosíme Tě, vyšli strážné anděle, vyšli nebeské duchy do našich příbytků, aby je posvětili a vtiskli jim znamení Tvé ochrany, aby i nás označili za Tvé pracovníky a bojovníky, za ty, kdo jsou Kristovi, za ty, kdo žijí ve víře, naději i lásce k Tobě, abychom byli chráněni před výpady zla i jeho pomocníků a služebníků, abychom mohli plně a cele sloužit Tvé vůli, lásce a moudrosti, abychom mohli pokojně pracovat a plnit své úkoly k Tvé slávě, cti a chvále i k upevnění dobra a bratrské lásky.

Prosíme Tě, uslyš nás . . .

Prosíme Tě, vyslyš nás . . .

Prosíme Tě, ochraň nás . . .

Prosíme Tě, vyveď nás na bezpečné cesty . . .

Prosíme Tě, propůjč nám své jméno za ochranný štít . . .

Modlitba hledající duše

Bože neznámý, neviditelný, slyš mne, hlas žíznivého poutníka v poušti života. Nevidím Tě, neslyším, a přece doufám, věřím a vím, že jsi nade mnou, kolem mne, u mne, ve mně a se mnou.

Dokud kráčím životem bez vzpomínky na Tebe, je mi teskno, smutno a tak podivně, že se rozhlížím na všechny strany, pozoruji Zemi, hledám na ní rozptýlení i potěšení. Poznávám však, že kolem mne jen marnost obchází, že krása trvající hodinu, den či rok, posléze skončí smrtí mého těla, uzavřením očí, umlknutím hlasu. Pocit zmaru a pomíjejícnosti zemské krásy vyvolává palčivou trýzeň mé duše, nesmírnou touhu po nalezení něčeho věčného, stále svěžího a mladého, co přetrvá tělesnou smrt.

Kde však hledají mé oči krásu, kde se duše chce uklidnit, utěšit? U tebe, Země, která jsi jako mé tělo podřízena zákonu smrti a zmaru jako všechno na tobě žijící? Duše má hledá jinou krásu, srdce touží po věčném míru, v němž je blaho, štěstí i naplnění touhy duše.

Pokud nezavolám silně a mocně jméno Tvé, Bože všemohoucí, jsem žíznivým poutníkem, unaveným těžkostmi pozemských cest. Je-li duše má smutná a rozháraná a jde životem bez vysokých cílů poznání Boha, nemá sil pro své úkoly, zemdlívá k smrti a její oči od pláče pohasnou i rozbolaví. A protože předobře znám tesknění duše na Zemi i její nezměrnou touhu po věčné kráse a nesmrtelnosti, utíkám se k svému útočišti, k Bohu. Utíkám se do krásné zahrady víry, která se mi otvírá myšlenkou na Tebe, Bože nesmírný.

Nuže, vkročil jsem již do zahrady víry a do ní se uzavírám navždy. Nechci již zpátky do všedních cest myšlení bez světla pokoje, krásy Boží lásky. Víra v Boha naplňuje mou touhu po věčném trvání, po činnosti nevázané na zdraví těla, po síle, kterou neomezí poraněná ruka, po lásce nikdy nekončící, kráse předstihující krásu.

Bože veliký, Bože krásný, moudrý a dobrý, jak krásný, šťastný a pokojný je život, vkročí-li duše do vědomí Tebe. Jak se rozrůstá do dálky, nekonečnosti, vkládá do věčnosti. Nechť se proto rozléhá slovo mé modlitby, zní silně a mocně, všude působí, mne mění a vrací Bohu. Raduj se, srdce mé, že jsi nalezlo štěstí života, že jsi poznalo jeho smysl, význam a cíl.

Slyš mne, Bože, slyš - modlím se k Tobě a děkuji za to, že hledání Tebe nebylo marné, ale že přineslo mi duchovní život, pevnost mému kroku a nepomíjivou radost z vědomí, že ve spojení s Bohem budu věčně žít.

Bože, Pane, Dobrý, Veliký, Svatý - v Tobě a Tebou jsem navždy zhojil žízeň duše, v Tobě, Prameni a Zdroji věčnosti, nabírám vodu života a piji věčnost svou.

Na rozcestí života

Cesto k Bohu jediná a svatá, Kriste láskyplný a moudrý nade vše, pohlédni do cesty mého života. Vyhledávám Tvou pomoc, protože život mne přivádí do různých těžkostí i na křižovatky rozhodnutí a já nevím, kudy jít a jak řešit své otázky, odstranit starosti, uklidnit se a se vším se vyrovnat s láskou.

Kriste, můj Učiteli, který mne učíš život poznávat a chápat, Ty znáš mou budoucnost, kterou mi připravuje Bůh a Pán. Já ji však neznám. Nechci učinit nic, co by mne mohlo zavést na místo, kde bych nemohl prospívat tak, jak je žádoucno pro mne a mou duchovní budoucnost.

Proto Tě prosím, abys za mne hleděl do mého života, přehlédl všechny jeho směry, i to, co je mi tu a tam prožívat, čím a proč mám trpět, jakou očistu konat a jak se zdokonalit.

S důvěrou svou ruku Tobě podávám i s vírou a přesvědčením, že povedeš mne tam, kam patřím a kde mohu pracovat na svém zušlechtění, kde je třeba mé služby, pomoci a oběti. Vkládám se do vůle Tvé, aby mne vedla životem, střežila okamžiky významné, rozhodující o mé současnosti i budoucnosti a dala v srdci pokyny k rozhodnutí dobrým a správným.

Kriste láskyplný a moudrý, rozhodni za mne na všech životních křižovatkách, kudy a kam mám spěchat, komu otvírat náruč bratrství, kde hledat moudrost Boží, osudy pokojné ve službách Tobě i člověku. Vlož mi i slovo na jazyk, myšlenkám dej směr a cíle.

Uveď mne v cestu, která Tobě je nejmilejší, na ní mi žehnej, práci mé dej pečeť díla svého, aby nesla požehnání všem.

Prosby duše

Sílo a Moci Boha - volám Tě, prosím: Ohlas se na Zemi - je celá obrazem utrpení, že není spokojen nikdo z lidí. Každý hledá klid a spočinutí v jistotě zabezpečení těchto i příštích dní.

K Tobě, Bože, k Tobě volám a chci dát sílu svým modlitbám, aby s sebou vzaly i duši mou, když ji k Tobě posílám k uzdravení, vyhojení všech ran, které mám jako člověk od doby, co voda teče Zemí a v jejích cestách leží kameny, po nichž chodívám, já, vyhnanec z ráje.

Když obloha sluncem ráno zahoří, mé myšlenky se do těla vracejí a srdce s Tebou, Bože hovoří - stýská si na těžké dny i na mnohé noci.

O novou sílu Tebe, Bože, prosím, a také o to, abys všemu lidu a jeho dílu požehnal, a každý člověk mohl jít dál a dál, až k Tobě, který jsi nejkrásnějším, pravým a dokonalým Sluncem - svou vlastní Mocí a vždy sám.

Volám Tě, Bože, do svých cest. Jsou ještě velmi úzké a příliš nepřístupné pro toho, kdo na nich radost a pokoj hledá, chce se napojit vodami lásky jak vzklíčené zrno závlahou.

Probuď mne, Bože, ke bdění, ať vidím kolem jenom jasný den a oblohu zářivou - ať nebrání mi dřímoty a nesním těžký sen, který mě neustále leká.

Probuď mne, Bože, k životu, ať jsem před Tebou rovný a bohatě rozrostlý jak mohutný strom - ať nejsem na Zemi jak zanedbaný, nekypřený lán.

Probuď mne, Bože, již je čas - ať mohu k Tobě dojít v pravou chvíli a nezůstanu posledním, kdo se má s Tebou spojit.

Probuď mne, Bože, prosím Tě! Duševní spánek mi oči tíží a já dobře nevidím, kde jsi Ty a já, jak velká vzdálenost nás dělí na život lidský, slabý, malý, a ten, jímž Ty jsi v člověku na Zemi projeven.

Bože, s prosbou se k Tobě obracím a srdcem k Tobě mluvím. Uveď mne do duchovního bytí, abych byl životem věčným. Vlož mě do ticha a klidu jak hladovému chléb do dlaní.

Bože, přiveď mne na stupeň svatosti, kde žijí dokonalí. Cestu tam jsem ztratil a nevím, jak na ni opět přijít přes tělo a hmotu.

Moudrosti a Lásko Boží, stále na Tebe myslím a Tvé jméno mi tiše v duši zní, svítí mi v srdci jak tisíce rozhořených sluncí. Dej mi pocítit svou blízkost, když se mi zešeří na rozcestí - jsem často v rozpacích, kdy a kam mám jít za nejlepším a nejkrásnějším.

Vědomí mé polož do moudrosti, ať v jasu světla naleznu svůj blízký a vysoký cíl. Srdce mé ulož do hlubiny Božské lásky, kde je řeka čistých radostí pro koupel unavených a smutných světem, člověkem, Zemí.

Pomoz mi povstat, když cestou se zraním, protože pevnost je nutná duši, která má neustále před očima stín zastavení u bran smrti.

Zasvěť mě vědění nejvyššímu a já budu sloužit Tvou moudrostí jak slunce květinám, voda polím, láska všem srdcím . . .

V utrpení

Bože můj, je mi těžko v tuto chvíli předstupovat před Tebe s modlitbou na rtu, protože jsem velmi zarmoucen. Ty, Vševědoucí, však dříve než má myšlenka pomyslí a prosebné slovo ze rtů mi splyne, znáš, co prožívám, čím a proč trpím.

Jsem člověkem slabým na Zemi, kde nepřátelé lásky a dobra mne obklopují, snaží se mne odvést z cesty, na níž kvetou bílé růže vnitřní čistoty a lásky duše. Snad se podařilo těmto nepřátelům vzdálit mne od Tebe, zdroje síly duše, osvobození od utrpení. Když však bolest se mne dotkne a zraní k zoufalství, duše se zachvívá jak poraněná laň a v úzkosti se upíná tam, kde doufá nalézt pomoc.

A toto místo svaté, kde je soucit, kde sídlí láska a nesmírná dobrota, je v Ježíši Kristu. K němu se upínám ve dnech utrpení, ve chvíli úzkosti. Modlím se vroucně, svou celou duší, myšlenkou, citem i slovem:

Ježíši Kriste, Ty máš pro mne všechnu sílu a útěchu, pokoj a zklidnění. Do Tvých rukou v tuto chvíli vkládám svou duši se vším, co mne tíží, bolí a oslabuje. Těžkým břemenem je pro mne utrpení na mne doléhající. Jsem v něm jak v černé bouřlivé noci osamělý poutník na cestách, nejistý a bezradný. Těžký je každý krok ve vyprahlosti duše, v touze po spočinutí v klidu a bezpečí.

Jdu proto k Tobě, Kriste, Pane předobrý, s přáním přivinout se k Tobě co nejúžeji, najít oporu i dostat sílu, útěchu i povzbuzení a tak se lépe vyrovnat se všemi obtížemi - nést je statečně.

Prosím Tě, Kriste, vroucně prosím:

Buď se mnou v mém utrpení, vyveď mne z těžkostí svou milostí a láskou, pomoz mi přejít přes mosty slzí a vzdechů na pevné břehy božího pokoje v Tobě a s Tebou.

Modlitby v tísni duše

Bože náš a nejspravedlivější Soudče, který vládneš nad námi, který ostříháš nás život, naše cesty, skutky, slova i myšlenky, který nahlédáš do hlubiny srdce a znáš pohnutky, z nichž vychází všechno naše konání - ó, slyš nás, slyš!

Voláme k Tobě jako k nejvyššímu Rozhodčímu našeho života i osudu, který nás vede cestami tam, kam je nám souzeno jít, buď za viny, buď za zásluhy své. Jsouce ve Tvých rukou, jsme ve Tvé vůli jako dítě v ruce matčině ve chvíli svého zrození. Jsme bezradní a bezmocní, odkázáni na Tvou péči, na to, jak s námi naložíš, zda nás přivedeš k sobě blíž a ve své náruči nás ochráníš, anebo nás vydáš do cizích rukou, které místo konejšení dítěte ponechají je v chladu, žízni i všelikých ústrcích a trápeních.

Jsme si vědomi toho, že jako lidé žijící na Zemi jsme vystaveni mnohým omylům a chybám ve svém jednání, že se jich dopouštíme i tehdy, když máme upřímnou snahu jít cestou správnou, plnou skutků dobrých a Tobě milých. My nemůžeme sami soudit své skutky správnou mírou. Vždyť máme oči nedokonalé, které nevidí za hranice hmotného světa do oblastí, kde působí naše myšlenky, slova i činy. Avšak Ty můžeš nás soudit, neboť Tvé oči vidí všechno, co je na Zemi i na nebi, dobré i zlé, co jde správnou cestou i co bloudí.

Protož pohlédni na nás, pohlédni na naše životy, na jejich snažení i skutky, na skrytá tichá místa srdce, odkud vychází myšlenka, cit i slovo, kde se rodí činy dobré i nedobré. Zvaž a změř všechno svou spravedlností a posuď nás, zdali jsme hřešili proti Tobě, proti Tvým zákonům vědomě i nevědomě, zdali zasloužíme trestu či pochválení, povzbuzení, nebo odnětí veškeré útěchy.

Podrobujeme se Tvé spravedlnosti, ó, Bože nás, podrobujeme se Tvé vůli i tehdy, přinese-li nám další životní utrpení, neboť věříme pevně, že jsi nejvýš moudrý, nejvýš spravedlivý a že není v Tobě omylů, že Tvé cesty jsou přímé a pravda Tvá svatá a věčná, že bys marně nedopouštěl na nás těžkosti a zkoušky, že to, co přichází, je v souladu s Tvou vůlí proto, že je nám třeba trpět, bojovat a zápasit s těžkostmi života, aby z našeho utrpení vzešlo dobro jak pro nás, tak i pro ty, kdo nás následují.

Ó, vyjdi, Soudče nejsvětější, nejspravedlivější, vyjdi nad naše osudy, a podle zákonů Boží moudrosti i lásky s námi zacházej, abychom šli Tvou přímou a svatou cestou, která vede do náruče Kristovy . . .

Otče náš, vroucně Tě prosíme, zacházej s námi dobrotivě ve všech časech, zvláště tehdy, když k Tobě přicházíme s prosbami, když si vyprošujeme Tvou pomoc ve zlých zkouškách a trápeních i protivenstvích života. Vždyť není nikoho na celém širém světě, kdo by s námi smýšlel tak otcovsky, moudře, dobrotivě a laskavě, jako Ty sám.

Ty bdíš a hledíš, nasloucháš, Ty rozvažuješ a vážíš všechno, co se děje zde dole v temnotách, kde úpíme v trápeních jako zajatý vězeň, jenž se ustavičně strachuje o svůj život. Ty nás lituješ, Ty se rmoutíš nad námi jako Otec nad marnotratným synem a přemýšlíš, jak nám pomoci, abychom vyšli ze všeho, co nás svírá a tlačí, čeho se  bojíme. A protože známe a věříme ve Tvou lásku k nám, ve Tvou dobrotivost a ochotu k pomoci, upínáme se k Tobě celou silou duše, doufajíce obdržet z Tvé ruky všechno potřebné, co nám umožní nalézt východisko z těžkostí.

Otče nás, pohlédni laskavým okem na nás, promluv závažné slovo, které nás povzbudí, potěší a dá jistotu o Tvé pomoci, o Tvém zásahu do našeho života obtíženého břemenem, jež vyvolává v duši úzkost a nejistotu z budoucího života zemského, který je před námi. S doufajícím srdcem Tě prosíme, abys nás vysvobodil z rukou nepřátel, z tísní a nebezpečí, které nám hrozí, a rozptýlil naše obavy a starosti jako Ten, který je nade vše soucitný.

Ó, milovaný Otče náš, ustrň se nad námi pro lásku svou a dobrotivost, a nedopouštěj na nás pohromy. Pomoz, ó, pomoz, a rozptyl mraky nad hlavou, aby jasné slunce pokoje a míru ozářilo naše hlavy a příbytky a my v jeho teple a světle se radovali z lásky a přízně Tvé k nám, z Tvé pomoci i přispění, a žili v Tobě a pro Tebe, pro dobro a lásku bratrskou po celý svůj život, děkujíce Ti bez ustání . . .

Kriste, nositeli lásky Boží, prosíme Tě, podej jí malou krůpěj našemu srdci, aby se povzbudilo v rozhodné chvíli, kdy stojí tváří v tvář svým nepřátelům, kteří je nabodli na své meče, vítězíce nad ním na krátký čas, kdy je zkoušeno a vydáváno utrpení.

Kriste, vykonavateli Božího milosrdenství, prosíme Tě, zahal nás do něho, abychom pocítili jistotu Otcovy pomoci i jistotu Tvé pomoci a stáli statečně na svém místě ve chvílích zkoušení.

Kriste, Slovo Boží, jež rozhoduje, prosíme Tě, povzbuď nás, jako jsi vždy povzbuzoval věřící a doufající v Tebe a vléval naději na skončení zlých časů, v nichž naši nepřátelé nad námi panují a uplatňují své síly.

Kriste, Dárče pomoci Boží, prosíme Tě, dej nám jí vrchovatě celou náruč, abychom vyšli bez úhony z boje, který nás čeká.

Kriste, svatý, svatý Bože, v Tobě se ukrýváme přede vším zlým . .

Duchu svatý, Duchu nejvzácnější, na Tvé světlo čekáme, na to, abys nás vyvedl do oblastí, kde proudí svaté síly duše, kde vůle vydává svou pevnost a statečnost, svou odhodlanost vytrvat za těžkých podmínek, kdy je nutno jít bouří života, v níž se blesky křižují. Kéž se nelekáme, kéž se nebojíme, stojíce uprostřed světa zasaženi ranami. Kéž Ty nad námi zakotvíš a obejmeš nás jako matka dítě ve chvílích, kdy mu hrozí nebezpečí, a vdechneš nám svou sílu, takže v ní budeme nezranitelní, plni důvěry v Boží pomoc, jež přichází vzápětí našeho soužení, aby je proměnila a dala mu podobu zásluhy.

Bez Tebe by však nebylo proměny, bez Tebe by důvěra naše byla slabým hlasem dítěte, které volá o pomoc, nejsouc si jisto, zda je někdo slyší a pomůže. Ty zesiluješ všechno dobré v nás, Ty zesiluješ náš dětský hlas, volající po Boží pomoci.

Děkujeme Ti, že jsi tak dobrotivý a námi nezhrdáš, že obklopuješ nás svou posilou.

Prosíme úpěnlivě: Neustávej posilovat, proměňovat naši úzkost a soužení, naši naději v přispění Boží tak, aby minula chvíle zlá, aby přešlo všechno, co tísní duši, beze škody, jako příval vody zadržený pevnou hrází . .

Ježíši, Mistře náš, Ty, jenž jsi Vůdcem našich cest, voláme Tě k sobě blíž, abys nám podal ruku a převedl nás přes úskalí a rozbouřené vody na tiché místo.

Myslíme na Tebe jako na svého Ochránce, který je s námi v každé chvíli života, dobré i zlé. Myslíme na Tebe jako na pomocníka života, který je vždy připraven k práci pro naše blaho. Myslíme na Tebe jako na svého Dobrodince, který dává ze všeho, kdykoli je nouze a v duši málo sil. Myslíme na Tebe stále a hledáme Tě na svých cestách, zvláště ve chvílích nebezpečí a soužení.

Prosíme Tě, přihlédni k naší oddanosti a učiň všechno, abys nás ochránil a převedl přes překážky k místu, kde je klid a mír a bouře je daleko za horami, zahnána Tvým pokynem. Přimykáme se k Tobě důvěřivě a oddaně, čekajíce na pomoc a radu Tvou, která přijde do hlubiny našeho srdce . . .

Maria, Matko Boží, kéž láska Tvá je jako most, po němž přecházíme údolí slz a bolu, údolí zemské, plné stínů a všelikého nebezpečí pro slabé nohy poutníka. Kéž nás po něm doprovodíš jako dobrý strážce, jehož oči jsou nad všechny bdělé, vidící i ve tmách všechny kameny, pahorky i prohlubeniny vodou naplněné. Kéž nás vyjmeš ze soužení a vložíš nás na břeh, k němuž voda nedoléhá, kde je místo bezpečné, plné pohody a slunečního jasu.

Jsi milování hodná Matka a svatá Boží pomocnice. Proto Tě vzýváme a vroucně prosíme o to, aby ses k nám mateřsky sklonila a pomohla v nouzi potřebné.

Ó, Milosrdná, ó, Dobrotivá, skloň se k nám a ujmi se našeho osudu v této chvíli a učiň jej pokojným, sloužícím Pánu Bohu . . .

Všichni svatí andělé, všichni svatí boží, prosíme vás o přímluvy, prosíme vás o přispění v našich osudech ve chvílích vážných a těžkých. Učiňte skutek laskavý a pomozte ze svých sil, abychom šťastně prošli všemi nesnázemi. Přimlouvejte se za nás u Božího trůnu, chraňte nás a vyvádějte z nebezpečí, kdykoli bude třeba.

Buďte účastni na našem životě a pomozte nám dosáhnout pokoje . . .

Modlitba v kajícnosti

Bože všemohoucí, slyš bloudícího poutníka, který naříká jako někdo ke skále řetězem přikovaný, bez hnutí spočívající na zemi.

Jsem daleko od Tebe, že ani slabounký paprsek Tvého světla nezachytím. Nemohu prožívat, vnímat skutečnost Tvé blízkosti, Tvou lásku k člověku dobrému, pevnému i bloudícímu. Proto živořím jako rostlinka bez slunce a nerozumím dobře životu na  Zemi a bojím se ho, že mne ze všech stran tísní i zraňuje. Sám nemám sil, abych se zbavil jeho tlaku a přeměnil jej v klidný, tichý tok čistého pramene.

Poddal jsem se přívalu zla, které se valí ze všech stran světa, proniká jím a vstupuje do citu duše. Smířil jsem se se životem chudým na radost, pokoj, mír a blaho. A toto mé duchovní smíření se s životem Země, spojení s jeho událostmi, věcmi, oddaluje mne čím dál víc od Tebe, prohlubuje propast mezi Tebou a mnou.

Čím více ponechávám volnou cestu zlu světa a s ním se spojuji, vydávám je slovem a utvrzuji je skutkem, tím tvrdší, ostřejší a pevnější je řetěz svazující mne se Zemí, jejím životem a utrpením.

Vysvobození ze žaláře temnoty, z okovů trestů za zničenou krásu duše je i v mé vůli, je v rukou víry mé v Tebe, Bože, naděje v Tvou lásku a její soucit s bloudícími.

Předobrý Bože, slituj se nade mnou, rozvaž pouta se zlem, uveď mne na cesty dobra, zvedni mne do náruče láskyplné. Ač Světlo Tvé je mi ukryto, přec víra má o něm ví a toužebně k němu se upíná, otvírá náruč v slzách lítosti a kajícnosti. Změř jejich množství a přispěj mi svou pomocí. Dej mi paprsek světla své lásky, aby smyl všechny viny, osvítil mne a dal myšlenkám správný směr, hloubku, vřelost, a citům čistotu.

Vyprošuji si celou duší a pro celý život Tvé odpuštění, smíření Tebe, Otce mého, se mnou, synem pobloudilým.

Modlitba útěšná

(Útěcha v nemoci)

Ježíši Kriste, Ty jsi k sobě volal obtížené a zarmoucené. Tys rozpřahoval láskyplně náruč k trpícím, aby spěchali k Tobě, aby se u Tebe skryli jak zimomřivá ptáčata pod křídly své matky.

Toto si připomínám a uvědomuji, protože stojím ve vichřici těžkostí a bolestí, která mě sráží k zemi, odnímá sílu, bere radost a klid. Myslím na Tvá slova: Pojďte ke mně všichni obtížení a já vás občerstvím. -

Nepoznal svět láskyplnějších slov. Otevřela doširoka cestu k Boží lásce, aby duše v utrpení měla kam jít pro novou sílu a útěchu duše. já se v duchu ocitám na této cestě Boží lásky. Chci po ní spěchat dál, přímo do náruče dobrého mého Pána, a nalézt sílu i útěchu.

Vroucně Tě prosím, dej mi krůpěje občerstvení, aby do těla i duše přišla zázračná síla, po níž tolik toužím, o niž Tě prosím a neustále prosit budu, dokud nespočinu v náruči Tvé jako člověk vykoupený, zbavený utrpení.

Jsem pevný ve víře v milost Tvou, pln hluboké důvěry a naděje, že neodmítneš pomoc, uzdravíš mé tělo a duši navždy utěšíš Tebou v náruči své.

(Stálá myšlenková prosba:)

Ježíši Kriste, prosím Tě vroucně, uzdravuj, posiluj, utěšuj - pomoz mé duši i tělu.